Nejlepší smsky

Chci být zase vedle Tebe a cítit Tvůj dech na mém těle, jak mě zahřívá, jako letní sluneční paprsky a zároveň mrazivě chladí, jako vločky prvního sněhu, stékající z mých očí, po rtech, krku... níž a níž. Z toho pocitu mám strach. Ty jsi můj strach... který miluji!

První noční mraky přináší stín, dávno už o tom vím, že ač mi stále něco slibuješ, pravda je taková, že už mě nemiluješ. Proč???

Stále stojím u okna, cítím silný hic,
ale od mé lásky nepřijde mi nic.

Pláču, pláču do nebe,
myslím, myslím na Tebe.
Koukám, koukám do prázdna
a vzpomínám na nás dva!

Jednou jsem kdesi četla, že každý člověk má právo jednou v životě na svůj vlak... Tak proč mně ujel přímo před očima...?

Ahojky broučku! Nelze slovy popsat, jak moc mi chybíš, to Ti dokáží mé polibky, mé dotyky - jen když budeš chtít. Vrať se mi, prosím. Miluji Tě!

Proč? Proč? Proč? Proč? Proč? Proč? Proč? Proč? Proč? Proč? Proč už mě nemiluješ? Vždyť TY jsi můj svět!

Nikdy nezapomenu na Tvoji něhu, Tvoji upřímnost, Tvoji čistou duši. Navždy pro mě zůstaneš tím nejkrásnějším, co mě v mém životě potkalo. Forever.

Myslím na Tebe od chvíle, kdy jsem Tě uviděla. Tvůj úsměv a Tvé oči jsou nebe a peklo dohromady. Vím, že Ti chci říct... Ne, nejde to. Usínám s pocitem, že jsem v Tvé náruči. Vím, nikdy se nemá nutit cit druhému, ale má někdo na Zemi právo mi zakázat, abych Tě milovala?

Mé srdíčko pláče, když nevidím Tvé tváře. Když rty naše nejsou u sebe, já vzpomenu si na Tebe. A chce se mi spát, neb ta bolest je vrah. Proto prosím, vrať se, vdechni mi život a buď se mnou.

I když mě to strašně mrzí, muselo to tak skončit. Nevyčítám ti to a doufám, že ani ty mně ne! Snad časem, ale teď to už vážně nejde dál!

Jaké to je, když člověk miluje,
jaké to je, když srdce daruje.
Jaké to je, když ho nehlídá,
jaké to je, když ho tvůj idol užívá!

Chybí mi pohlazení,
chybí mi doteky,
chybí mi něžné objetí.
Chybíš mi, lásko, ty!

Je to láska... Scházet je slovo, které nenalézá sebe, život tady mě nudí, vím, že nespatřím nikdy Tebe, všichni jenom prudí, už je to pár dní skoro, co nevím o existenci tvé, doma sedím a pláču... Bolí mě srdce mé.

Já oslepím svý koně, zradím cokoli, když jen kývneš, když se mihneš na schodech. Tak podívej se na mě! Na jezdce o holi, už bych oslepil svý koně, zradil cokoli.

Ahoj lásko, usnul jsem až ráno, protože jsem celou dobu myslel na Tebe. Jsem rád, že jsi se dobře vyspinkala. Strašně moc bych si přál být s Tebou a moci se Tě dotknout.

Laskám vlásky Tvoje,
hladím Tě po tváři.
Z fotky na mém stole
Tvůj sladký úsměv září.

Přikrej si tělo, přikrej si duši.
Já jsem ten, co neví, ale tuší.
Cítím Tvá slova, bez hlasu.
Tvoje ruce svázané do klasu.
Moc se na Tebe těším. Pa!

Venku je noc temná, k tomu spousta deště,
co se ještě může stát, co mě potká ještě.
Noční můra, co mi nedá spát,
sen, co sám neodejde,
ta, co mám rád,
že ke mně nepřijede.
Chtěl bych hvězdami na oblohu psát,
jak moc mi chybíš a jak mám Tě rád.
Prosím, přijeď.

Růže v tváři, v očích jiskra
- dobrá nálada vždycky jistá!
To vše mám na Tobě ráda,
ale nenávidím Tě za osamělá rána!

Kde jsi, co se stalo?
Proč mě mé srdce roplakalo?
Nikdo mi nic nepoví
a hůře mi je, to Ti napovím.
Ty a tvá hrdost hloupá,
je snad láska na cit skoupá?
Já bych Tě chtěla milovat,
ale cožpak můžu srdce darovat?

Stýská se mi po Tvé tváři,
po Tvých očích, které září.
Po Tvých rukou, které hladí,
po Tvých ústech, které svádí.
Těším se, až budu s Tebou,
hloupé sny nás nedoženou.

Kdyby moje srdce umělo zpívat, byl by to ten nejsmutnější requiem na světě. Všechna bolest, kterou v sobě nosím, by se proměnila v deptavé tóny, které by oslovily nejen tebe, ale i všechny, co milují a jsou milováni...

Na nebi svítí hvězdičky,
posílám ti hubičky.
Vedle mě je místečko,
chybíš mi tu, zlatíčko!

Takhle už to dál nejde. Celou dobu jsem mlčela, teď to musí ven. Moc mi chybíš. Tvé oči, smích, Tvůj hlas a pohled, kterým jsi mě provázel celou dobu, co jsme byli spolu. Musíš vědět, že Tě miluju!

Je podzimní temná noc,
měsíc září, má svou moc,
modrý satén pokryl nebe,
smutně ležím a bez Tebe.
Hvězdy nezáří tak, jak by chtěly,
protože Tě jak já milovaly...

Beruško, i když jsme od sebe tak strašně daleko, stále na Tebe myslím. Ráno, když se probouzím, večer, když usínám a v noci, kdy o Tobě sním. A nejlepší na tom je, že když se ráno probudím, ten sen stále trvá. Miluju Tě.

Žít krásně znamená žít pro druhé... a tak i já chci žít pro Tebe, ale nikde se nepíše o tom, že o mě nestojíš...

Miláčku, chci Ti říct jen pár vět
a jedna z nich je: VRAŤ SE MI ZPĚT.

Buď si jistá, že přijdou špatný časy. Buď si jistá, že v jistý chvíli budeme, jeden nebo druhej, chtít ten vztah ukončit. Ale taky mi věř, že pokud ti teď neřeknu, jak moc tě miluji, budu toho po zbytek svýho života litovat, protože mé srdce mi řeklo, že jsi pro mě ta pravá.

Do kopce Brouček můj šlape
a nám to tak krásně klape.
Že nemohu vůbec se dočkat,
až zas spolu budem se mačkat.
Stýská se mi po Tobě moc
a sním o Tobě celou noc.
Srdíčko mé jen pro Tebe buší,
protože našlo toho pravého, tuší.
V životě nechci ztratit Tebe,
přišla bych i o kus sebe.
Báseň má je pravdivá
a já moc zamilovaná.
Tak do pedálu šlápni
a ke mně rychle mákni.
Tvá princezna na Tebe čeká
a srdečně Tě moc líbá.

Stesk?! Ten pocit důvěrně znám,
nechci a nemůžu být bez tebe sám.
Strašně rád bych s tebou chtěl být,
je těžké bez tebe žít.

Proč já mladá, chtivá děva,
sama spím a taky snídám?
Nechceš to hned napravit
a u mě doma zazvonit?

V hlavě mám prázdno a v srdci žal!
Proč jsi tak daleko, kdo mi tě vzal?
Sedím tu a dívám se na nebe,
už nedokážu žít život bez tebe!
Chci, abys věděl, že miluji tě strašně moc
a sním o tobě každou noc.

Jak mi mohl Tvůj polibek proniknout do vědomí, když jsi mě líbal? Všechny mé smysly se přeci ztrácely v štěstí Tvé blízkosti. Teprve teď, když jsem sama, sáhnu do své studny myšlenek a lovím šeptaná slova, když se mnou nejsi.

Jednou, až dostaneš rozum, přijdeš a řekneš: Lituju všeho, já Tě opravdu miloval!

Chybíš mi. Nikdy bych nevěřila, že to bude tak bolet. Stýská se mi po Tobě, tak se sakra vzpamatuj a vrať se zpátky ke mně.

Lásko, proč je na nás ten život tak krutý? Proč jsme se museli potkat tak pozdě? Kam jsi pospíchal? Já jsem teď nešťastná, že má láska už je ve svazku manželském... Proč? Vždyť se tolik milujem! Proč osud nás dva nespojil dřív? Proč? Vždyť já Tě miluju!

Ztratil jsem něco, mobil, klíče, ne, ztratil jsem tebe. Nebo jsem tě ještě neobjevil? Hledal jsem? Nebo už jen čekám? Jsem v pořadí? Oslovit či neoslovit, čím více jsem tě hledal, tím více jsem ztrácel sílu. Upadl jsem do temného kouta, jestli mě nenajdeš ty, pak už nikdo. Stihneš to? Kdo jsi? Proč jsem ještě tady? Asi jenom čekám.

Stýská, 5 písmen místo Tvé lásky.
Stýská, pláčou dlouhé samohlásky.
Stýská, zůstala jsi mi pod víčky.
Dohořel knot svíčky,
uschly Tvé slzičky
a dveří skřípání
nese mi stýskání.
Stýská se mi, černovlásko.

Už jsem měl zlomenou nohu, zlomenou ruku, ale nic nebolelo tak, jako zlomené srdce:( Vrať se mi!

Život bez tebe je jako nic... probudím se, myslím na tebe, jdu spát a při usínání myslím na tebe. Pohltil jsi svou láskou mě celou, potřebuju tě mít napořád... jinak můj život nemá smysl... Děkuju ti za všechno, co jsi pro mě udělal... Miluji Tě!

Vrať se, lásko, z dáli,
já nemohu bez tebe žít,
vždyť naše srdce vzplála a hořela.
Když nemůžu snít,
nemůžu být.
Nechci celý svět,
chci jen tebe zpět.
Vrať se, lásko.

Každá myšlenka na Tebe je bodavá bolest v mém srdci, které pomalu přestává bít, ztrácí se... Má touha je zemřít - smrt je vysvobozením. Potřebovala jsem jen pochopení od lásky.

Já jsem zarmoucená, když Tě teď nevidím. Chci Tě líbat a hladit tu Tvou božskou tvář. Nemohu už bez Tebe být, bez Tvých polibků a něžného pohlazení. Tak prosím, vrať se mi. Miluju Tě z celého srdce.

Dnes jsem Tě zas spatřila a má bolest ožila... tak mě už prosím netrap a řekni... Miluju tě! Ty víš, že už to nevydržím... 3, 2, 1 - teď. Sbohem...

Tenkrát jsi byl tolik jiný,
nesmělý, sladký a milý.
Teď jsi strašně namyšlený,
to, co bylo, náhle není.

Když čas ztratí svůj význam
a obloha začne plakat kvůli svým hvězdám
a slunce najednou zmizí z nebe,
necítí se tak špatně jako já bez Tebe.

Miluju Tě, myšáčku můj.
Vzpomeň si na mě, miláčku můj.

V zajetí velkého smutku ocitla se má duše a jen ty bys ji mohl zbavit ledového krunýře, který ji sevřel. Je mi tak děsivě smutno a ty jsi tak daleko. Jsi slunce, které potřebuji k životu, tak už mne nenechávej čekat.