Nejlepší smsky

Zlatíčko moje, proč nesvítí tvoje slunce na mě, proč nemůžu být s tebou a mít tě všude s sebou. Chci tě mít u sebe a být blízko tebe, držet tě a hladit a k tobě se tulit!

Potkala jsem člověka, který mi najevo dával svou lásku. Nastal zlom a on neví, co vlastně chce. Prosím uvědom si, že Tě mám velice ráda a Ty mi ubližuješ svým chováním. Ale pořád Tě chci!

List za listem dolů padá,
s lehkostí se snáší k zemi
a já Tě mám stále ráda,
po Tvých očích stýská se mi.

Zlomila jsi mi něco pod hrudníkem, ale plíce to nejsou.

Miláčku, moc Tě miluji a stýská se mi. Bez Tebe nedokážu dál žít. Nesnáším ten zatracený osud, který nás oddělil na takovou dálku, ale jsem ráda, že i přes to funguje naše láska. Že se milujeme!

Jestli mě miluješ méně, znamená to, žes mě nemiloval nikdy.

Psaníčko posílám,
pusinku zasílám,
adresu víš,
tak prosím Tě, hodně brzy odepiš.

Žádný okamžik není zbytečný,
s Tebou, mý sluníčko sedmitečný.
Miluju Tě, moje beruško,
posílám pusinku na ouško.

Lásko, vždyť víš, jak moc Tě miluji a jak moc mi chybíš a jak moc jsi mi blízká a jak moc toužím být s Tebou. Lásko, kolikrát jsem Ti řekl, že Tě miluji? Strašně mockrát, ale teď Ti to musím říci znova: MILUJI TĚ.

Tělo je bouře, ústa jsou pasti,
chci s tebou, lásko, krást minuty slasti...
Ruce jak ohníčky,
co skrýváš pod víčky,
co v očích se blýská...
Hádej, můj miláčku, po kom se mi stýská?

Je tak nespravedlivé, že jsme tak daleko od sebe.
Kéž bych měla křidýlka a hned bych byla u tebe.
Tak jak plyne voda, tak letí i čas
a já se těším na tu chvíli,
až tě, lásko, spatřím zas!
Miláčku, nikdy mi tě nic a nikdo nenahradí.
Ty jsi jedinej, kterej mě umí rozesmát
a jedinej, koho moc MILUJU!

Kdo mezi nás postavil tu zeď? Skleněnou překážku, která rozděluje naše světy a my se bojíme ji překonat. Není totiž ze skla, ale z promarněných šancí, nenaplněné touhy, milosrdných lží.

Doma sedím,
do blba hledím,
nic kolem sebe nevnímám
a jen na Tebe vzpomínám.
Jak líbám Tvoje horké rty,
jak hladím Tvoji horkou hruď
a jak oba padáme a...

Miláčku, musím Tě vidět, od té chvíle, co jsme se rozešli, špatně spím a pokud usnu, tak se mi zdá jen o nás dvou. Nedovedeš si představit ta muka, když se zase probudím a zjistím, že to byla jen fantazie.

Obrázek tvůj ti vracím zpět,
vždyť láska mne jím odzbrojila.
Tvou přísahu už nevidět,
slzami jsem ji z něho smyla.

Růže, co jsme spolu trhali, už dávno zvadly, ale jejich ostré trny mi stále vězí v těle.

Posílám ti hubičku,
jako krásnou kytičku.
Posílám ji po trati,
snad se nikde neztratí.
Miluju tě hodně, můj žal ti není znám.
Ty se nikdy nedovíš, kdo tyto řádky psal.
Miluju tě čím dál víc,
ty však o tom nevíš nic.

Úpěnlivě prosím svět,
svět, z něhož láska se vytrácí.
Kéž ohlédli bychom se zpět
a pohladili srdce, které krvácí.

Už je tu zase večer, všechno spinká, jenom já myslím na to, jak krásně jsi zachumlaný v pelíšku, a toužím po tom, moci k Tobě vsunout alespoň malou část svého těla.

Sluníčko už zapadlo,
úsměv z tvářičky ti ukradlo.
Měsíček hezky září a na nebi hvězdičky,
v očích ale pořád chybí ty překrásné jiskřičky.
Proto píšu tuhle zprávičku,
mému milému sluníčku.
Proto píšu tyhle řádky,
doufám, že ti úsměv vrátí zpátky. :o)

Mišánku, miláčku můj největší, třeba čas bolístku v srdíčku utiší. Osud si s námi hrál tuhletu hru, třeba ji nedohrál a hodil do autu. Do prázdnin zbývá už jenom krok, možná, možná se sejdeme zase za rok.

Hudba v mém srdci teskně zní,
ztratil jsem všechno, co jsem měl,
každý známý Ti potvrdí,
že jsem po našem rozchodu oněměl.
Vrať se mi, sluníčko.

Já vím, že mě nemiluješ. Já vím, že mě nemáš rád, ale stejně tě budu MILOVAT! Jinou nemiluji víc než tebe, lásko má.

V hlavě mám černou komoru,
komoru zázraků a divů.
Tam si tě, lásko, vyvolám
ze starých negativů.
Budeš se zase usmívat mým nářkům jako včera
a já tě lehce překreslím do básně špičkou pera.

Slyším své srdce, jak naříká,
a taky cítím, jak bolest polyká.
Snad to přejde a bolest ustane,
ale vzpomínka na tebe v mém srdci navždy zůstane.

Po setmělých rozkvetlých lukách
tančí nešťastně křehká víla,
její srdce bolestí puká
- za to, že muži uvěřila...

Proč ty krásné chvíle, co jsem s tebou, vždy tak rychle uplynou. Tak rychle jak zrnka písku v mé dlani, která nejdou udržet a rozfouká je vítr... Moc mi chybíš.

Dělí nás jedna velká propast. Já vím, možná by stačilo odrazit se a skočit, možná bych to zvládla, ale nemám tu odvahu. Něco mě drží, to něco je hrdost a láska.

Je mi smutno bez Tebe,
být tak andělem a moci letět do nebe!
A po svitu hvězd
poslat polibků snad šest?
Ne, šest miliónů či miliard?
Je to hazard?
Není!
To jen láska mého srdce si Tě tolik cení!

Má vášeň k Tobě se proměnila ve velikou lásku a já si ji ještě nechci nechat vzít.

Už Tě nemám ráda, tak už za mnou nechoď a dej mi, prosím Tě, pokoj.

Milovala jsem tě a ty jsi mě využil jen ke svému zapomnění na bývalou. Proč já musela ti pomáhat a být tou druhou?

Tvé jméno šeptám do ticha,
srdce nechce bít,
dělám, že láska se mě netýká,
ale nevím, jak mám bez tebe žít.

Když pozdě večer usínám,
jen na Tebe vzpomínám.
Zrovna padá hvězdička
a já si přeji, abych se vešla do Tvého srdíčka.
Hvězdička spadla a mně nezbývá než naděje,
že na mě vzpomínáš, tak jako já na Tebe!

Stýská se mi moc,
mít tě u sebe celou noc,
pro polibek od tebe
vyletěl bych do nebe,
pro tvé tělíčko
vysvitlo by sluníčko.

Včera zdál se mi krásný sen,
že přisedáš ke mně, pusu mi dáváš,
postupně do mých snů se vkrádáš.
Ráno se probouzím,
srdce Tvé poblouzním,
pohladím Tvoji tvář,
spolu zahlédnem denní zář.
Byl to však pouhý sen,
už jsem zas sama jen.

Vrať se mi, lásko, vrať se už,
budeš ten jediný, kdo smí slíbat z mých rtů růž!

Celý dlouhý den na Tebe myslívám,
i když večer usínám.
Celý dlouhý den se těším jen,
až můj zrak spatří Tebe jen.
Mám Tě rád.

Jak tiše plynou dny,
tak tiše plyne lásky čas.
Jak těšívám se na chvíle,
kdy sejdeme se zas!

Jsem jen schránka bez srdce, které zkamenělo,
bez srdce, které bylo vytrženo,
ale počkám na Tebe i sto let,
počkám, dokud se bude točit svět,
počkám, dokud se ke mně nevrátíš.
Tolik mi chybíš, lásko moje,
všude Tě hledám a čekám,
že uslyším Tvůj krásný smích
a uvidím jiskry v očích Tvých
a obejmu Tě s něžností
a už Tě nikdy nepustím.

Proč trápíš mě zas, když jsem zapomněla na tebe, na bolest, kterou jsi mi způsobil. Už tak ti může stačit, že nevěřím nikomu, že nechci prožít lásku znovu, to ti nestačí? Myslím, že se můžeš radovat, lháři.

Hrozně moc bych chtěla líbat Tvé rty, ale už to nejde.

Kolem mě je černá noc...
a já toužím po Tobě moc...
Poslouchám zamilované písničky,
v očích slzy malé holčičky...
Řekls, že mě miluješ, tak proč mám v srdci žal?
Ptám se jen, co bude dál?

Sluníčko zapadá, má láska vadne,
smích už mě přešel, dobře to nedopadne.
Budeme si zase, jako předtím cizí,
tvůj obraz pomalu ze srdce mi mizí.
Když na tě pomyslím, přepadá mě stesk,
smůla nám prší, do cesty staví se blesk.
Sliboval jsi, že se změníš, já říkala, to znám,
osud však jinak chtěl a každý z nás je teď sám.

Když se dívám na růži, vidím Tebe. Když k ní přivoním, cítím Tebe. Když se dotknu lístku květu, jako bych se dotýkal Tebe. Když Tě miluji, nedá se to srovnat s ničím na světě. Moc mi chybíš.

Sama teď usínám,
dny bez Tebe proklínám!
Proč nemůžem být, Lásko, spolu
- dneska, zítra, v tuto dobu?
Já toužím strašně moc,
usínat s Tebou každou noc,
pohltit Tě něžnými slovy,
i řeč mého těla hodně Ti poví!

Posílám polibek, radost a něhu,
pro krásný den po vločkách sněhu.
Ať sluníčko paprskem dotkne se srdíčka,
do ouška zašeptá moje dvě slovíčka:
Chybíš mi!

Stýská se mi. Stýská se mi po objetí, pohlazení. Po šeptání miluji Tě... Stýská se mi po Tobě. Někdy mám chvíle, že jediné, co chci, je aspoň poslat Ti SMS.

Minuty jsou pro mě hodiny, dny jsou pro mě roky, a Ty jsi tak hrozně dlouho pryč... Přála bych si být u Tebe, ale vím, že to není možné. Jediné, co mi zbývá, je má vzpomínka na Tebe, proto doufám, že nezapomeneš...

Roztrhávám tvoji fotku... na půl... na čtvrtiny... na malinkaté kousíčky. Ty si asi vůbec neuvědomuješ, jak moc jsi mi ublížil... Chci ti říct jen jedno: Nenávidím tě... ale milovala jsem.