Nejlepší smsky

Chtěl jsem ti poslat srdíčko,
ale nejde napsat,
chtěl jsem si o tobě nechat zdát,
ale nemůžu zaspat,
chtěl jsem se podívat do tvých hezkých očí,
ale já jsem tady a ty tam,
a tak dál tu sedím a steskem umírám.
Proto, abys věděla, píšu tuhle zprávu,
že i když básnit neumím, mám tě plnou hlavu.

Chybíš mi! Chybíš mi víc, než by mi mohlo chybět srdce! Moc se mi po tobě stýská, už se nemůžu dočkat těch chvil, kdy se spolu budeme mazlit... Miluju tě, lásko moje.

Kačenka kváká, Macek vrní,
milý Honzík tady není.
Je mi smutno, dálka velká,
chci ti říci - mám tě ráda...

Moje hvězdičko bezesných nocí,
jsem zcela v tvojí moci.
Lásko, prosím měj mě rád,
svoje srdce chci ti dát.
Neodcházej, nenech mě tu stát,
bez tebe budu se tu bát.
Podej mi ruku a pojď se mnou tmou,
polibek ti dám a všechnu lásku svou.
Tak mi neutíkej...

Když se probouzím, na Tebe vzpomínám,
jak jsi mě hřála, když jsem Tě objímal.
Bylo to jak v ráji, tak neříkej, když víš,
když stejně zas s ránem odletíš...
Odletíš a neřekneš slova půl,
já můžu říct jen: Prosím zůstaň... No tak, stůj.

Dívám se na nebe plné hvězd. Kolik věcí na světě je tak krásných? Pouze několik. Jednou z nich je láska. Znám ji díky tobě. Ty jsi mě naučil milovat a brát život takový, jaký je. Ukázal jsi mi ale také, jak láska bolí a kolik umí vzít slz. Já ale již nechci cítit slanou chuť mých rtů, a proto Tě prosím - lásko, vrať se mi! Nemůžu bez Tebe žít.

Jsi můj Brouček, nádherný Miláček, jsi můj Medvídek, překrásný Andílek, jsi moje Pusinka, překrásná Květinka a já jsem jenom Tvůj. Strašně mi chybíš, Lásko!

Den je delší a noc se táhne! Ty a já už nejsme my! Je mi smutno, stále vzpomínám, ale tebe tu nevnímám! Byl jsi mým andělem a najednou jsi zmizel! Kde hledat mám lásku svou teď? Nikde, protože byla a bude v mém srdci na věky...

Každým dnem mě samota stále více ubíjí.
Představuji si Tě stále po svém boku...
Ale už jednou pro vždy:
Nechci mít jen představy,
jež vstupují mi do hlavy.
Chci, abys to byl Ty,
kdo ochutná mé rty!

Stýská se mi po Tvém hlase,
chybí mi Tvůj krásný smích,
chtěla bych Tě slyšet zase
a nemít slzy ve dlaních...

Jsi pro mě celý svět,
jsi pro mě jediný květ.
Jsi mé slunko na obloze,
věř, že miluji Tě tuze.
Cítím Tě všude, v hlavě, v srdci...
stýská se mi strašně a bolí to v srdci.
Přeji si být už s Tebou, každý den, každou noc...
protože Tě miluji a stýská se mi MOC!

Lituju dne, kdy jsem tě poznala, a lituju, že jsem tě kdy milovala. Jsi pro mě míň než vzduch, ty srabe.

Udělala jsem velkou chybu, já vím, ale každý člověk chybuje... Moc tě miluji a prosím o odpuštění... Potřebuju tě! Napiš mi!

Já už tě nikdy nechci v náruči svý obejmout,
už nikdy nebudu chtít zpátky se ohlédnout,
pro mě to končí, já chci svou cestou jít,
na vše zapomenout a znovu začít žít.
Vždyť taky já mám právo šťastná být
a ne jen ve zklamání žít...

Nevím, co bude dál... možná, že to ani nechci vědět... ale jedno vím jistě, nikdy nebudu litovat toho, co se stalo... NIKDY!

Bolí to a tebe to nezajímá,
bolí to a dál se srdce svírá,
bolí to a tvoje krutost přesahuje mezí,
bolí to a moc mě to mrzí.
Hlavně to, že jsem ti lásku přiznala
a jiná holka polibek od tebe dostala.
Jediný pohled do tvých očí
jako satan na anděla útočí,
jsi snad bez citu a něhy,
raději být slepý a němý...
Sorry, že vůbec žiju,
nikdy už ti ani minutu času nezabiju.
Užij si tu krásku, jak se patří,
ono se ti to stejně jednou vrátí.

Vzal jsi mi kus srdce, tak mi ho vrať,
ať můžu znovu milovat.

Dobré ráno, popřeješ mi naposled,
se svou krásnou tváří jako med.
Bude to dobrý, nejenom sním,
žiji i skutečnost a toto vím.
Budu plakat, nebo se smát?!
Snad jen řeknu, muselo se to stát.

Jsi naděje moje,
jsi temný přízrak noci.
Mé srdce je jen Tvoje,
být s Tebou je krásný pocit!
A zrovna teď mi moc chybíš, broučínku!

Odjel jsi mi daleko,
to mé srdce bolelo.
Těším se na návrat Tvůj,
až dám Ti polibek svůj.
Já steskem umírám
a ráno se budívám
s pocitem, že blíží se ten den,
kdy půjdem zase spolu ven.
Ruku v ruce půjdem dál
a nebudeme se ničeho bát.
Polibek svůj mi dáš
a budeš vědět, že mě máš.
Věřím, že stýská se Ti taky
a na obloze pozoruješ mraky.

Když jsem v Tvé blízkosti, jsem nejšťastnější človíček na světě, jsem v sedmém nebi, ale návrat na zemi je krutý! Proč? Proč, lásko moje, nemůžeme být spolu? Miluji Tě!

Lásko, je to jen několik minutek, co jsem bez Tebe a šílím smutkem, kdy Tě zase uvidím. Jsi jako slunce, které se mi dostane hluboko pod kůži, jako vodopády svěže chladivé vody, která mě probudí k životu, jako každé nadechnutí, bez kterého nelze žít, jako zářivá hvězda, ochránce největší lásky dvou lidí, která se zrodila právě v ten den, kdy jsem Tě poznala! Miluju Tě nadevše!

Miluju tě, miluju tě, miluju tě, co více jen říct? Jsem bez tebe jak kytka bez vody, narkoman bez drogy, ryba na suchu... Nenech mě prosím umřít, protože já tu jsem jen pro tebe.

Za vlnkou poslední, smutno je a daleko... Ty ale můžeš, vlnko, zeptej se... A vlnka šeptne: Lásko, jak je Ti... A bouře letí přes moře, království za jedno objetí...

Chtěla bych vidět Tvé zářící oči, věř, při pohledu na Tebe se mi hlava točí. Cítit Tvůj dech a tlukot srdce, je to však nemožné, co říci více!

Všechno už skončilo...
už nejsi můj a já nejsem tvá,
však všechno do mého života se počítá...
všechno, co bylo, bylo krásné
a mě to donutilo psát tyhle básně...
Ty jsi mi dal navždy sbohem,
už nikdy nebudeš mým bohem...
Co jsi chtěl, máš mít,
a já bohužel musím dál žít :(

S nocí vyhrál válku.
Vstoupil další den.
Smutno je mu v srdci,
sám tu sedí jen.
Zlíbat by Tě chtěl,
však nezvládne to na tu dálku...

Byla jsem naivní, myslela jsem si, že mě miluješ, potom se něco stalo, a já nevím co. Začal ses mi vyhýbat. Proč? Našel sis jinou. Teď s jinou jseš, směješ se s ní, spíš s ní! Proč jsi mi nic neřekl? Ale musím ti poděkovat. Díky tobě vím, že vašemu pohlaví se nedá věřit. Nikdy jsem Ti... neměla věřit. Tak ti píšu SBOHEM.

Miláčku, do té doby, než jsem tě poznala, neuměla jsem opravdu MILOVAT! Tys mě to naučil, ale zároveň jsi mi ukázal, jak láska bolí, a to mě TRÁPÍ!

Hvězdičky pomalu blednou,
posílám pusinku něžnou,
ať se Ti krásně vstává,
ať víš, že Tě mám ráda.
K tomu něžné pohlazení,
od té, co teď s Tebou není.

Ty víš, že mě srdce bolí, když na tebe myslím. Lásko, vrať se mi zpátky sem. Já vím, své chyby napravím, všechno ti vysvětlím, nenech mě trápit tím...

Pořád si říkám, že na Tebe nebudu myslet! Ale jak to mám k sakru udělat, když nemůžu bez Tebe být...

Až teprve teď jsem si uvědomila, co pro mě znamenáš. Miluji Tě, moc mi chybíš a teď už vím, že svůj život si bez Tebe neumím představit. Škoda, že tu teď nejsi se mnou!

Tři věci by měl mít člověk stále u sebe: 1. vodu, 2. vzduch, 3. svého miláčka! Vodu, vzduch mám, ale jak to udělám s Tebou, to opravdu netuším!

Ani ta největší fyzická bolest, kterou jsem kdy utrpěl, se nemůže srovnávat s tou psychickou, kterou jsi mi způsobila Ty... Moc mi chybíš.

Mám Tě rád, má holčičko,
v srdíčku mám sluníčko.
Svítí a hřeje,
na svět se směje.
Po tom Tvém touží,
láskou se souží.
Jen Tvoje ono je,
jen Tebe miluje.

Byl jsem samý smích a radost,
teď jsem troska - samá starost,
je to horší každým rokem,
tebe ztrácím každým krokem.

Toužím se s tebou zase smát,
tvůj dech před spaním poslouchat,
poté ti ráno pusu dát
a třeba se i milovat...
Toužím se s tebou procházet,
v mé dlani tu tvou nacházet,
ve tvých očích sebe vidět
a tlukot srdce při tom slyšet...

Medvídku, zase mi tak chybíš! Proč? Ani ty neznáš odpověď! Já nechci, aby jsi mi chyběl! Chci tě mít u sebe a nemusíš mi chybět ani na minutu, vteřinu. Chci, aby jsi mě neopustil ani na malou chvilku! Chci, aby jsi věděl, že jsi jediný člověk, kterému věřím každičké slovo! Miluji tě stejně jako ty mě, protože jak móóóc mě miluješ ty, tak ani já tebe nedokážu milovat!

Ptala jsem se myšky maličké,
proč každý večer pláče.
Prý po Tobě se jí stýská,
až srdíčko v hrudi skáče.
Miluji Tě.

Probouzím se ze spaní,
stále myslím na tebe,
ke smutku mě dohání,
že jsme tak dlouho od sebe.
S myšlenkou na tebe vstávám,
s myšlenkou na tebe usínám,
stesk po tobě najevo dávám,
když polibek ti po větru posílám.
Stýská se mi po tvém náručí,
chci tě líbat a hladit po těle,
krásná slova ti říkat do očí
a spojit naše duše jako dva andělé.

Máš krásný úsměv, krásný pohled. Ale pochop, teď to prostě nejde. Hlavně nebuď smutný, měj smích na rtech, věř mi, všechno má svůj konec.

Čekám, čekám, čekám... stále... ještě... pořád! ... Tak už mi konečně napiš!

Venku prší a kapky deště bubnují mi do uší, však Tvé srdce mé sténání už zřejmě neslyší. Stojím tady sama venku, hledím do té tmy, čekám tu na záchranu, na Tvé hebké rty. Vidím pouze Tvoje vlasy, jak vzdalují se čím dál víc a mé srdce miluje Tě každým krokem víc a víc.

Miláčku, strašně moc Tě miluju, tak se ke mně, prosím Tě, vrať. Nedokážu bez Tebe žít, jsi celý můj život a já Tě potřebuju. Miluju Tě a milovat budu.

Ty jsi pro mě jeden člověk ze sta,
ten s nejkrásnějšími vášněmi.
Miláčku, proč je cesta k Tobě tolik těžká!
A tak vše řeším básněmi.
Vždyť já to, lásko, dobře vím, že mi moc nepomohou,
ale odlehčí snad moji duši.
Proč ale neumím zapomenout
na Tvé krásné oči...

Kapky oblohou klouží, sdružují se do velkých louží, slzy po tvářích mi stékají, mé oči marně Tě hledají... Vrať se mi. Miluju Tě.

I Buddha dělá chyby,
chtěla jsem ryby
a dostala moře.
I Buddha to občas zvoře.
Chtěla jsem hvězdy a dostala nebe.
Chtěla jsem chlapa a dostala Tebe.

Sedím tu zoufalá a myslím na tebe,
nevím co psát a doufám, že to zabere.
Prosím dej mi ještě šanci,
mě mrzí všechno, co ublížilo tvému srdci.
Koukám na kalendář s daty
a vidím, že je už dlouho, co nejsi tady.
Já vím, že chyba to byla moje,
ale chci se polepšit a to pravda je.

Sedím na zemi,
o Tobě zdá se mi
- o čase společně stráveném,
o hoře fernetů společně vypité,
o Tvém výrazu pobaveném,
o lásce společně prožité.
Vrať se.