Nejlepší smsky

Moje srdce klidně spalo,
dokud Tebe nepoznalo.
Teď už ale dlouho nespí,
jen na Tebe stále myslí!

Já milovala jsem tě a miluji
a stále mám v srdci naději,
že snad se ta bolest zahojí,
a doufám v čas,
který tě ke mně přinese zas...

Bylo tomu pár měsíců
a hřály mě tvé doteky.
Věděls, že kradeš mi srdce,
a protože nechtěls, nesu to teď trpce.
I když mé srdce patří jen tobě,
ale tvé já nemůžu mít,
stejně schovávám pro tebe
v duši mír a klid!

Snad byl to jen sen, když jsi vstoupil do dveří, snad byl to jen přelud, když jsi přišel blíž, ale když jsi byl tak blízko, jak jsem si přála, zazvonil zvonek a já ráno vstala.

Život je řekou, dnes teče i náš večer, leckdo v něm utone i v kostce ze čtyř stěn. Zrychluje se mi dech, když Tě mám na dotek a Tvé objetí se nedá vydržet bez následků.

Píši na poslední chvíli,
už se mi čas pomalu chýlí.
Myslela jsem, že povídání spolu dáme,
dřív než oheň v dáli vzplane.
Tož mrzí mě to, víš,
že asi neuvidíme se již.
Jedno velké přání mám,
ozvi se, když nevolám...

Miláčku, moc se na tebe těším, na tvůj úsměv, tvé rtíky, tvé vlasy, co jsou vrchol krásy, a taky na tvoje očíčka. Líbá tě tvoje kočička.

Teď už vím, že jsem tě vážně milovala a svůj život bych za to dala, že jako nikoho předtím. Však zůstala jsem na ten cit sama. Asi je pozdě ptát se, proč to tak musí být, že rozhodl jsi se mě opustit. Chtěla bych vrátit čas, začít odznova, jenže na to musí být dva... a já... já zůstala sama. Přesto tě ve svém srdci dále nosím a za tvou lásku andílky prosím.

Slyším přicházet den.
Pomalu, jako by se vracel z flámu,
bloudí ulicemi hospod a chrámů.
Poslouchej, teď zastavil se na rohu.
Spi... já nemohu...

Někdy si představuju, jak spolu sedíme ve vaně plné voňavé pěny, jak vedle sebe ležíme, nemilujeme se, jen ležíme a Ty mě hladíš po tváři, já jemně projíždím prsty po Tvém bříšku, cítím horko Tvé kůže a tlukot Tvého srdce. Chci se vedle Tebe probouzet. Někdy si taky představuju, jak spolu kráčíme noční ulicí ruku v ruce a já se cítím tak v bezpečí, protože vím, že mě ochráníš. Nechci si to jen představovat. Chci to všechno prožívat. S Tebou. Svět je děsně nespravedlivej...

Já musím jen o tobě snít,
i kdybych tisíckrát si řekla NEBUDU,
a při tom v mysli mít,
že nelze se ubránit osudu.
Já musím stále na Tebe vzpomínat,
i kdyby stokrát se mi vlastní rozum smál,
vždyť ani nevím, zdali mě máš rád,
však mnoho pěkných chvil jsi mi už dal.
A poručí-li osud: Buďte každý sám
a každý svojí vlastní cestou běž,
poslušně jeho rozkaz vykonám,
bude-li to tvé přání též.

Co je to za matku bez dětí?
Co je to za švadlenu bez nití?
Co je to za rybáře bez ryb?
Co je to za člověka bez chyb?
Co je to za hvězdy bez nebe?
Co je to za život bez Tebe?

Připadám si jako děravá ponožka. Použitá a zahozená :(

Za krásného večera
spadla hvězda z nebe.
Stýská se mi velice,
když tu nemám Tebe.

Víra v lásku je tak krásná,
chci na nebi plout,
motýlí křídla jasná
chci obejmout.
Vynést se do nebe
nemá cenu bez Tebe,
k čemu je čas,
když láska není v nás.
K čemu je čas, když miluji Tě, anděli můj,
a má slova jak do větru jsou
a samy poplynou.
Když andělé nemají křídla, na duši zabolí,
létají sem a tam, pravdu se nedozví.
Vezmi moje srdce do rukou svých,
já přeji si s Tebou být
a ochutnat chuť rtů Tvých medových.
Lásko má nekonečná.

Nechci trápení, nechci strach a pláč, chci se Ti dívat do očí...

Sám světem bloudím, jako něžný vánek,
svou píseň si smutně foukám,
slova přeruší až něžný spánek,
když na Tebe se přes víčka koukám.
Nevěřím na boží znamení,
ani na z nebe padající kamení.
Až uslyším ptáčků hlásky,
utopím Tě v moři lásky!

Kde jsou ty krásný časy,
co jsem si hrál s Tvými vlasy
a obdivoval Tvé krásy,
krásy Tvého těla,
proč jsi mě tenkrát chtěla
a najednou mi tak uletěla...

Jako děcko bez maminky
připadám si bez Tebe,
je mi smutno, je mi těžko,
když Tě nemám u sebe.
Srdce bolí, srdce pláče,
můj milý, vrať se mi,
ať prožijem místo smutku
krásný ráj to na zemi.
I když skončí život náš,
chtěla bych být u Tebe,
půjdu s Tebou do nesnází,
půjdu s Tebou do nebe.

Miláčku, víš, je těžké nebýt smutný, když Ty jsi tak daleko. Víš, Ty mi scházíš jako vzduch, který dýchám. Bez něj bych také nemohl být. Miluji Tě!

Kéž jsou to jen představy,
co bodají mě jako šídla.
Cítím se jako motýl,
kterému jsi utrhala křídla.
Jak slepý malíř do tmy maluji,
ten obraz Tvého srdce, jež miluji.

Všechno zlé je k něčemu dobré! Ale k čemu mi je, že mě už nemiluješ? :o(((

Tuhle básničku chtěl bych Ti, lásko, dát,
i když už to mezi námi skončilo,
já nikdy nezapomenu, jak měl jsem Tě rád,
mé srdce nikdy tak nebilo.

Jsi jako déšť... jednou mé tělo pohladíš a povzbudíš a podruhé na něm zanecháš nepříjemné pocity, které se dlouho vstřebávají...

Lásko má, proč trápíš mě,
vždyť Ty víš, že chybíš mně.
Když Tvé rty jsou proti mým,
celá se hned rozhořím.
Lásko má, tím chci Ti říct
- miluji Tě čím dál víc.

Když jsem s Tebou, přemýšlím o tom, co je to láska. Láska jsou vřelá objetí. Láska jsou naše ruce, za které se držíme, když jdeme po ulici. Láska jsou pohledy Tvých a mých očí. Láska je radost z Tvé přítomnosti a žal, když se mnou nejsi... Láska jsi TY a JÁ, my DVA. Miluji Tě.

Tak ráda jsem Tě líbala, tolik jsem milovala, když ses mě dotýkal, milovala jsem Tvoje oči, Tvoje pohledy... Nepochopím, proč nejde zapomenout... Lepší nemilovat!

Když jdu lesem, nevidím stromy, když jdu loukou, nevidím květiny a když koukám na nebe, myslím jen na Tebe. Chybíš mi jako voda loďce, která uvízla na mělčině a čeká, až se voda vrátí, aby mohla v poklidné plavbě pokračovat. Mám Tě ráda.

Proč teď ležím sama a vedle sebe lásku svou nemám!
Jsi ode mě daleko a já Tě šíleně ráda mám!
Jsi můj medvídek, jsi moje zlatíčko,
toužím po Tobě a ne maličko!

Není lehké najít lásku
a odpovědět na otázku:
Miluješ mě, máš mě rád?
U toho nikdy není možné lhát.
Když pro lásku budeme se rozplývat,
pak si budem blíže, SNAD!

Bylo to krásné, bylo to fajn,
být tenkrát s Tebou a cítit tvou dlaň.

Jsi pro mne slunce mého života, miluju Tě víc než sebe. Každou minutu myslím na to, jak jsme byli spolu, chybí mi Tvé dotyky, Tvůj smích. Prosím, vrať se, lásko.

Ahojky Myšáčku, mám Tě moc, moc ráda! Chtěla bych se dotýkat Tvé kůže, chtěla bych se dotýkat Tvých rtů a posílám Ti velikou pusinku. Tvoje Beruška.

Potkávám Tě. Toto město je jako stvořené pro lásku. Ty jsi jako stvořený pro mé tělo. Měla jsem hlad, hlad po nevěrách, lžích a umírání. Odedávna. Dobře jsem věděla, že jednoho dne přijdeš. Čekala jsem na tebe s bezmeznou trpělivostí. Znič mě. Znetvoř mě k svému obrazu, aby nikdo jiný po tobě nepochopil tuto touhu.

Žít život bez tebe
je jak láska bez štěstí.
Žít život a nemít tě
znamená žít život v neštěstí.

Zranil jsi mě, zranil jsi mě a to moc,
už ani nemůžu volat o pomoc.
Zranil jsi mě a hrozně to bolí,
kdyby jsi byl alespoň ten, co za to stojí!

Neodvážím se Ti to říct, vím, že máš jinou, ale už to musíš vědět. Miluji Tě!

Umírám bez tebe a ty jsi jediný lék, co mohou mi dát! Prosím tě, nenech mě umřít, na to jsem ještě moc mladá!

I když jsi tam a já tady,
i když nejsme dohromady,
ve svém srdci mám Tě stále,
myslím na Tebe neustále.

Kdybych Tě nikdy nepotkala, nemohla bych Tě mít ráda, kdybych Tě neměla ráda, nebyli bychom teď spolu, kdybychom teď nebyli spolu, nestýskalo by se mi, ale já jsem to udělala, dělám a budu dělat... Miluju Tě...

Chybíš mi, ale přesto tě už nikdy ve svém životě nechci vidět!

Ahojky sluníčko, jak se dnes máš? Já špatně - schází mi jeden miloučký andílek, který mi dává radost a lásku. Je krásný, miluje mě a je opravdu miloučký. Znamená pro mne velmi mnoho a já ho za to všechno z celého svého srdce strašně miluji. Tak moc, jako on miluje mě. A ten andílek jsi TY!

Proč jsi zradil svět?
Co Ti k tomu pomohlo?
Život jsme měli jako med,
proč to tak dopadlo?
Proč jsi mě nechal být
a dál v pláči snít?

Měla jsem všechno, štěstí, lásku a TEBE. Už nemám nic. Nemám štěstí, lásku a hlavně nemám TEBE...

Jsi pro mě to nejcennější a potřebuji Tě čím dál víc a víc. Miluji Tě a nechci Tě ztratit.

Láska může být fajn, láska může být zlá, někdy jsi šťastná, někdy smutná! Ale může ti to zlomit srdce, když miluješ někoho, kdo nemiluje tebe! Já stále věřím, že to moje ještě zachráníš...

Mám tě ráda, ale ne jako kamárada, tak proč to nedokážeš pochopit, proč mě pořád trápíš?

Stýská se mi, stýská se mi, stýská se mi, stýská se mi, stýská se mi šíleně moc, broučku, a chci Tě už po té dlouhé době zase cítit, hladit a muckat! Prostě Tě chci zase tak šíleně šťastně milovat, jak to dokážu, jen když jsem s Tebou! Pa, miluju Tě!

Ke štěstí mi stačit může
jen dotyk mé a jeho kůže...
Miluju Tě, tak proč musíš být tak daleko ode mě?

Když ráno vstávám a otvírám oči, už nevidím v nich ty tvoje. Když jdu obědvat, už nedávám si NAŠE oblíbené jídlo. Když jdu večer spát, už neuléhám s tebou, ale s tím, koho miluji...