Nejlepší smsky

Už tu se mnou nestojíš,
už mi asi nikdy nic nepovíš!
Už nikdy neuslyším: „Šmudlíne, co ti je?”
Když tě vidím, studený pot mě zalije.
Proč jsi psal, že mě miluješ,
když to na mě pouze hraješ?

Po Tvých očích se mi stýská,
po Tvých rtech i úsměvu,
po Tvých vláskách, sladkém hlásku
a po krásném pohledu.

Myslela jsem si, že na tebe nedokážu zapomenout... ale zas tak těžký to nebylo. Ničeho nelituju. Have a nice day!

Svěřil jsi mi svoji duši a prosil mě, ať ji nikdy neztratím, nikomu nepůjčuji a ať od ní nikdy neztratím klíč, který mám jen já... Zklamala jsem, je mi to líto, prosím, odpusť... chci vrátit čas...

Už se nebojím! Znám sama sebe... už nechci, víš... jen tě proklínám! Ty tvoje oči, tebe, kvůli kterýmu jsem ztratila dva měsíce života... a svou naivitu, poznamenal jsi mě... ale teď už je pozdě!

Miláčku, tvrdě spíš? To je ta správná chvíle, kdy si spolu můžeme promluvit.

Říkáš, že přátelství je pro nás nejlepší řešení...
Pro tebe snad ano, ale pro mě je vězení!

Když jsme spolu sedávali,
tam v tom krásném parku,
listy kolem prolétaly,
tys mi tisknul ruku.
Ach, proč ten čas se nevrátí zas,
ta slova vlídná k pohlazení,
ústa jemná k políbení,
ach, proč už to není...
Chybíš mi, lásko.

Nevíš, jaké to je, když dohoří svíčka za naši dávnou lásku a kolem se rozprostře tma. Nevíš, jaké to je, když zhasne plamínek a Ty víš, že stejně zapálíš novou, protože to jediné Ti zbylo z krásných chvil. Nevíš, protože někoho jiného dnes držíš v náručí... Ale něco mi slib, naše láska si zaslouží tiché rozloučení, tak zapal knot, vzpomínej a pak s klidem v duši tiše odejdi, naše láska tím umře docela...

Při pohledu na Tebe
sevřu ruce do nebe.
Jak mě bolí Tvoje krása,
však mé srdce opět jásá.
To, co cítím, je však zvláštní,
je to žal, a přesto štěstí,
je to láska s nenávistí.
Je to kruté, ale moudré,
že nás dělí roky dlouhé.

Miluji Tě, hrozně se mi stýská po Tvých krásných očičkách, po Tvém nádherném hlase, už se těším, až uvidím Tě zase! Jen a jen Tvoje beruška.

Vítr vane od Šumavy, tichý večer začíná.
Ve vesnici pod Šumavou někdo na Tě vzpomíná.

Miláčku můj... tak strašně moc mi chybíš. Poslouchám naši oblíbenou písničku, ale bez Tebe zní úplně jinak. Vrať se mi!

Máš srdce zkamenělý, kusem ledu se zdá,
někdy bude i líp, život běží dál,
všechno za něco dej, co Tě může rozesmát.
Teď to nezkoušej vzdát!

Měsíček mi povídal,
abych se na to podíval,
proč u okna sedíš
a na nebe smutně hledíš.
Věnoval mi jednu hvězdičku,
co má vrátit do tvého očka jiskřičku.
K tomu malou hubičku,
na tu tvoji tvářičku. :o)

Lásko má jediná, kde se touláš? Čekám tady na Tebe již léta dlouhá. Nenech mne dlouho čekat, dám Ti lásky kopeček na samém konci světa!

Těžké je milovat, těžké je žít,
když rty, které miluji, nemohu políbit...

Tak teď přemýšlím, co jsem udělala špatně. Sedím a myšlenky umírají v tichu, zatímco ty se někde bavíš... K něčemu je to dobré - tobě jednou dojde, jak to bylo - že sis všechno zkazil sám...

Nechce se mi čekat zas další noc, nechce se mi prosit hvězdy o pomoc, nechce se mi přemýšlet, proč bez Tebe jsem sama...

Žena bez muže usychá, muž bez ženy blbne. Tak přestaň blbnout a zalej mě!

S těžkou myslí usínám,
Tvé srdíčko ve svém mám.
Copak dělat mám?
Když zapomenout nejde.
Snad to někdy přejde.
Musí se to dít?
Nemůžu Tě nechat být.
Zbývá mi jen snít?

Proč když, lásko, rád Tě mám,
musím tady trpět sám?
Proč mé slzy slané jsou,
když nemůžu za Tebou?
Proč mě, lásko, srdce bolí
a kdo mi tu bolest zhojí?
Vrať se, lásko, s Tebou chci být
a ne o tom jenom snít.

Večer přichází
a někdo mi tu schází.
Noc se blíží
a stesk se sem plíží.
Myslím na Tebe, miláčku,
posílám Ti hubičku.
Těším se už na zítra,
až budem spolu zas my dva.

Jsi někde tam daleko... a já jsem tady. Chci žít a splnit si své sny... Až se mi to povede, ukážu se najednou před Tebou... s nadějí, že můj nejkrásnější a nejdůležitější sen se splní... BÝT S TEBOU!

Byl jsi můj roztomilý medvídek! Milovala jsem tě, miluju tě a milovat budu! Proč si neuvědomuješ, jak moc mi ubližuješ, proč děláš, jako kdybych neexistovala! Nenávidím tě, ale zároveň tě šíleně moc miluju! Je to jako nemoc - co nejde vyléčit - není na ni lék! Chtěla bych tě zase zpátky... ani nevíš jak!

Nedokážu žít bez Tebe, Tvé náruče, Tvé vůně, Tvého úsměvu a bez Tvého hlasu. Když jsem bez Tebe, umírám steskem, protože Tě potřebuji, tak jako květiny potřebují vodu a slunce. Stýská se mi!

Objímám peřinu, hladím postel, líbám polštář a šeptám něžná slůvka maňáskovi a při tom všem myslím na tebe, lásko. Strašně mi chybíš! Miluju tě.

Víš, byla jsem strašně moc ráda, že to vyšlo, že jsme se sešli, já se ti líbila a pak... jsme spolu začli chodit, ale já... už nemůžu dál... nejsem zamilovaná, i když bych chtěla toho skvělýho kluka, co mi píše, že mu chybím. Omlouvám se, sbohem :(

Proč člověk nikdy nemiluje, koho by měl? Proč vždycky miluje toho, koho nesmí?

Chybí mi tvé oči, chybí mi tvá tvář,
chybí mi tvé rty i úsměv, který máš.
Už se nemůžu dočkat, až budu s tebou zas...
Zlatíčko, chybíš mi celej,
tak s tím něco dělej...

Ať už jsi kdekoli, děláš cokoli, chtěl bych být v posteli a nejen se dívat na tvé krásné nohy. Chybíš mi :o)

Co na tobě stále tak miluju? Tvoje strašný tělo? Tvůj děsný obličej? Člověka, co mi tak moc ublížil? To těžko, protože my oba víme, že pod tou skořápkou se schovává člověk, který bude mít své srdce navždy otevřené...!

V řece plavou ryby,
lidé dělají chyby.
Nechci být zlá,
ale víš, že už jsem bohužel taková.
Nemyslím to špatně,
jen na mě zlost spadne.
Jsi má královna tisíce hvězd
- odpusť mi vše
a pojď se na jedné hvězdě po obloze svézt...

Ve škole sedím,
do dálky hledím,
učení nevnímám,
na Tebe vzpomínám...

Vždy, když mi, lásko, ublížíš, trpím, ale zase naopak jsem silnější a silnější, tak ubližuj, jen dál. Však tobě se všechno dvakrát tolik vrátí!

Lásko, mám za sebou další den. Den bez Tebe, Tvých polibků, objetí a krásných slov. Vím, jsi teď s ní, ale já se Tě nikdy nevzdám! Blíží se další noc a srdíčko mě bolí víc a víc. Přesto Ti přeju krásné sny a ještě krásnější probuzení. MILUJU TĚ!

Když mě od Tebe dělí velká vzdálenost, jenom to násobí moji lásku!

Toužím, navzdory loužím,
toužím, navzdory bouřím,
toužím a Ty jsi cílem touhy mé!

Proč sedím tu zase sama,
proč mám duši zase prázdnou,
proč TĚ mám tolik ráda,
proč nejsem tvou stálou láskou?

Proč nejde vrátit čas? Kdybych to dokázala, spoustu věcí bych udělala jinak, ale jako hlavní... udělala bych všechno pro to, abych tě neztratila.

Nech hladit moji dlani tvé vlasy,
ať se mohu dotýkat něžné krásy,
ať mohu rty s touhou k tvým přitisknout
a lásku nechat z mého srdce vytrysknout.
Chybíš mi, lásko.

Vzpomínám tvoje tělo,
vzpomínám tvé vlasy,
mé srdce náhle oněmělo...
Lásko, kde jsi asi?

Chtěl bych vidět Tvoje řasy
a při tom hladit Tvoje vlasy.
Chtěl bych slyšet ten Tvůj hlas
a začít se stydět zas.
Stydět se jen malinko,
moc mi chybíš, lásenko.

Ležím pod peřinkou,
je mi zima a všechno mě zebe,
a to jen proto, že tu nemám Tebe...
Ten žár tvého těla
bych tu teď moc a moc chtěla...

Tak už je po všem,
zamáčkni slzy falešný,
jsem jenom hříchem,
představy víc jsou skutečný...

Chybíš mi, když ráno svítá. Chybíš mi, když v poledne slunce pekelně pálí. Chybíš mi, když soumrak se snáší nad městem. Chybíš mi, když na černé obloze hvězdy září. Víš, prostě - chybíš mi. Pořád.

Miláčku můj, zase jsme se museli rozloučit. Tentokrát to bylo ještě mnohem těžší. Chybíš mi tak moc! Chtěla bych zas ležet v Tvých náručí, držet Tvou ruku, líbat Tě. Každou vteřinu na Tebe myslím. Kéž bych Ti mohla říct do očí, jak moc Tě miluji a jak moc se mi stýská. Už se těším, jak budeme zas spolu. S Tebou je ten svět mnohem krásnější, potřebuji Tě k životu! Miluji Tě.

Byli jsme spolu šťastní a najednou to skončilo. Nebyla to ničí vina, má ani tvá. Prostě jsme se k sobě nehodili.

Chtěla bych být uzamčená ve Tvém srdci, a aby tys od něj ztratil klíč...

Medvídku chundelatý, copak děláš? Otevři svá dvířka, pusť mě dál. Chtěl bych Tvůj kožíšek v náruči cítit, šeptat Ti do ouška slovíčka vlídný...