Nejlepší smsky

Už tu se mnou nestojíš,
už mi asi nikdy nic nepovíš!
Už nikdy neuslyším: „Šmudlíne, co ti je?”
Když tě vidím, studený pot mě zalije.
Proč jsi psal, že mě miluješ,
když to na mě pouze hraješ?

Po Tvých očích se mi stýská,
po Tvých rtech i úsměvu,
po Tvých vláskách, sladkém hlásku
a po krásném pohledu.

Myslela jsem si, že na tebe nedokážu zapomenout... ale zas tak těžký to nebylo. Ničeho nelituju. Have a nice day!

Svěřil jsi mi svoji duši a prosil mě, ať ji nikdy neztratím, nikomu nepůjčuji a ať od ní nikdy neztratím klíč, který mám jen já... Zklamala jsem, je mi to líto, prosím, odpusť... chci vrátit čas...

Už se nebojím! Znám sama sebe... už nechci, víš... jen tě proklínám! Ty tvoje oči, tebe, kvůli kterýmu jsem ztratila dva měsíce života... a svou naivitu, poznamenal jsi mě... ale teď už je pozdě!

Miláčku, tvrdě spíš? To je ta správná chvíle, kdy si spolu můžeme promluvit.

Říkáš, že přátelství je pro nás nejlepší řešení...
Pro tebe snad ano, ale pro mě je vězení!

Když jsme spolu sedávali,
tam v tom krásném parku,
listy kolem prolétaly,
tys mi tisknul ruku.
Ach, proč ten čas se nevrátí zas,
ta slova vlídná k pohlazení,
ústa jemná k políbení,
ach, proč už to není...
Chybíš mi, lásko.

Nevíš, jaké to je, když dohoří svíčka za naši dávnou lásku a kolem se rozprostře tma. Nevíš, jaké to je, když zhasne plamínek a Ty víš, že stejně zapálíš novou, protože to jediné Ti zbylo z krásných chvil. Nevíš, protože někoho jiného dnes držíš v náručí... Ale něco mi slib, naše láska si zaslouží tiché rozloučení, tak zapal knot, vzpomínej a pak s klidem v duši tiše odejdi, naše láska tím umře docela...

Při pohledu na Tebe
sevřu ruce do nebe.
Jak mě bolí Tvoje krása,
však mé srdce opět jásá.
To, co cítím, je však zvláštní,
je to žal, a přesto štěstí,
je to láska s nenávistí.
Je to kruté, ale moudré,
že nás dělí roky dlouhé.

Miluji Tě, hrozně se mi stýská po Tvých krásných očičkách, po Tvém nádherném hlase, už se těším, až uvidím Tě zase! Jen a jen Tvoje beruška.

Vítr vane od Šumavy, tichý večer začíná.
Ve vesnici pod Šumavou někdo na Tě vzpomíná.

Miláčku můj... tak strašně moc mi chybíš. Poslouchám naši oblíbenou písničku, ale bez Tebe zní úplně jinak. Vrať se mi!

Máš srdce zkamenělý, kusem ledu se zdá,
někdy bude i líp, život běží dál,
všechno za něco dej, co Tě může rozesmát.
Teď to nezkoušej vzdát!

Měsíček mi povídal,
abych se na to podíval,
proč u okna sedíš
a na nebe smutně hledíš.
Věnoval mi jednu hvězdičku,
co má vrátit do tvého očka jiskřičku.
K tomu malou hubičku,
na tu tvoji tvářičku. :o)

Lásko má jediná, kde se touláš? Čekám tady na Tebe již léta dlouhá. Nenech mne dlouho čekat, dám Ti lásky kopeček na samém konci světa!

Těžké je milovat, těžké je žít,
když rty, které miluji, nemohu políbit...

Tak teď přemýšlím, co jsem udělala špatně. Sedím a myšlenky umírají v tichu, zatímco ty se někde bavíš... K něčemu je to dobré - tobě jednou dojde, jak to bylo - že sis všechno zkazil sám...

Nechce se mi čekat zas další noc, nechce se mi prosit hvězdy o pomoc, nechce se mi přemýšlet, proč bez Tebe jsem sama...

Žena bez muže usychá, muž bez ženy blbne. Tak přestaň blbnout a zalej mě!

S těžkou myslí usínám,
Tvé srdíčko ve svém mám.
Copak dělat mám?
Když zapomenout nejde.
Snad to někdy přejde.
Musí se to dít?
Nemůžu Tě nechat být.
Zbývá mi jen snít?

Proč když, lásko, rád Tě mám,
musím tady trpět sám?
Proč mé slzy slané jsou,
když nemůžu za Tebou?
Proč mě, lásko, srdce bolí
a kdo mi tu bolest zhojí?
Vrať se, lásko, s Tebou chci být
a ne o tom jenom snít.

Večer přichází
a někdo mi tu schází.
Noc se blíží
a stesk se sem plíží.
Myslím na Tebe, miláčku,
posílám Ti hubičku.
Těším se už na zítra,
až budem spolu zas my dva.

Jsi někde tam daleko... a já jsem tady. Chci žít a splnit si své sny... Až se mi to povede, ukážu se najednou před Tebou... s nadějí, že můj nejkrásnější a nejdůležitější sen se splní... BÝT S TEBOU!

Byl jsi můj roztomilý medvídek! Milovala jsem tě, miluju tě a milovat budu! Proč si neuvědomuješ, jak moc mi ubližuješ, proč děláš, jako kdybych neexistovala! Nenávidím tě, ale zároveň tě šíleně moc miluju! Je to jako nemoc - co nejde vyléčit - není na ni lék! Chtěla bych tě zase zpátky... ani nevíš jak!

Nedokážu žít bez Tebe, Tvé náruče, Tvé vůně, Tvého úsměvu a bez Tvého hlasu. Když jsem bez Tebe, umírám steskem, protože Tě potřebuji, tak jako květiny potřebují vodu a slunce. Stýská se mi!

Objímám peřinu, hladím postel, líbám polštář a šeptám něžná slůvka maňáskovi a při tom všem myslím na tebe, lásko. Strašně mi chybíš! Miluju tě.

Víš, byla jsem strašně moc ráda, že to vyšlo, že jsme se sešli, já se ti líbila a pak... jsme spolu začli chodit, ale já... už nemůžu dál... nejsem zamilovaná, i když bych chtěla toho skvělýho kluka, co mi píše, že mu chybím. Omlouvám se, sbohem :(

Proč člověk nikdy nemiluje, koho by měl? Proč vždycky miluje toho, koho nesmí?

Chybí mi tvé oči, chybí mi tvá tvář,
chybí mi tvé rty i úsměv, který máš.
Už se nemůžu dočkat, až budu s tebou zas...
Zlatíčko, chybíš mi celej,
tak s tím něco dělej...

Ať už jsi kdekoli, děláš cokoli, chtěl bych být v posteli a nejen se dívat na tvé krásné nohy. Chybíš mi :o)

Co na tobě stále tak miluju? Tvoje strašný tělo? Tvůj děsný obličej? Člověka, co mi tak moc ublížil? To těžko, protože my oba víme, že pod tou skořápkou se schovává člověk, který bude mít své srdce navždy otevřené...!

V řece plavou ryby,
lidé dělají chyby.
Nechci být zlá,
ale víš, že už jsem bohužel taková.
Nemyslím to špatně,
jen na mě zlost spadne.
Jsi má královna tisíce hvězd
- odpusť mi vše
a pojď se na jedné hvězdě po obloze svézt...

Ve škole sedím,
do dálky hledím,
učení nevnímám,
na Tebe vzpomínám...

Vždy, když mi, lásko, ublížíš, trpím, ale zase naopak jsem silnější a silnější, tak ubližuj, jen dál. Však tobě se všechno dvakrát tolik vrátí!

Lásko, mám za sebou další den. Den bez Tebe, Tvých polibků, objetí a krásných slov. Vím, jsi teď s ní, ale já se Tě nikdy nevzdám! Blíží se další noc a srdíčko mě bolí víc a víc. Přesto Ti přeju krásné sny a ještě krásnější probuzení. MILUJU TĚ!

Když mě od Tebe dělí velká vzdálenost, jenom to násobí moji lásku!

Toužím, navzdory loužím,
toužím, navzdory bouřím,
toužím a Ty jsi cílem touhy mé!

Proč sedím tu zase sama,
proč mám duši zase prázdnou,
proč TĚ mám tolik ráda,
proč nejsem tvou stálou láskou?

Proč nejde vrátit čas? Kdybych to dokázala, spoustu věcí bych udělala jinak, ale jako hlavní... udělala bych všechno pro to, abych tě neztratila.

Nech hladit moji dlani tvé vlasy,
ať se mohu dotýkat něžné krásy,
ať mohu rty s touhou k tvým přitisknout
a lásku nechat z mého srdce vytrysknout.
Chybíš mi, lásko.

Vzpomínám tvoje tělo,
vzpomínám tvé vlasy,
mé srdce náhle oněmělo...
Lásko, kde jsi asi?

Chtěl bych vidět Tvoje řasy
a při tom hladit Tvoje vlasy.
Chtěl bych slyšet ten Tvůj hlas
a začít se stydět zas.
Stydět se jen malinko,
moc mi chybíš, lásenko.

Ležím pod peřinkou,
je mi zima a všechno mě zebe,
a to jen proto, že tu nemám Tebe...
Ten žár tvého těla
bych tu teď moc a moc chtěla...

Tak už je po všem,
zamáčkni slzy falešný,
jsem jenom hříchem,
představy víc jsou skutečný...

Chybíš mi, když ráno svítá. Chybíš mi, když v poledne slunce pekelně pálí. Chybíš mi, když soumrak se snáší nad městem. Chybíš mi, když na černé obloze hvězdy září. Víš, prostě - chybíš mi. Pořád.

Miláčku můj, zase jsme se museli rozloučit. Tentokrát to bylo ještě mnohem těžší. Chybíš mi tak moc! Chtěla bych zas ležet v Tvých náručí, držet Tvou ruku, líbat Tě. Každou vteřinu na Tebe myslím. Kéž bych Ti mohla říct do očí, jak moc Tě miluji a jak moc se mi stýská. Už se těším, jak budeme zas spolu. S Tebou je ten svět mnohem krásnější, potřebuji Tě k životu! Miluji Tě.

Byli jsme spolu šťastní a najednou to skončilo. Nebyla to ničí vina, má ani tvá. Prostě jsme se k sobě nehodili.

Chtěla bych být uzamčená ve Tvém srdci, a aby tys od něj ztratil klíč...

Medvídku chundelatý, copak děláš? Otevři svá dvířka, pusť mě dál. Chtěl bych Tvůj kožíšek v náruči cítit, šeptat Ti do ouška slovíčka vlídný...

Myslela jsem, že když budu sama,
budu šťastná, ale stále mi něco chybí.
Jsou to tvé polibky, doteky a sliby.
Netušila jsem, že mi budeš tak scházet,
nemůžu pořád svou životní lásku za hlavu házet.
Kdybych tak věděla, co vlastně chci,
nechci znova ranit tvůj cit.
Pořád se ptám, proč jsem tak netečná,
proč nemůžu být alespoň jednou statečná.
Podívat se pravdě do očí a říct už dost,
zamyslet se nad tím, kdo je v mém srdci stálý host.
Chci celé své srdíčko jednou někomu věnovat,
musím ho ale na celém světě nejvíc milovat.
Snad to budeš ty, chtěla bych tě milovat.
Chtěla bych to srdíčko právě tobě věnovat!

Sluníčko moje! Strašně se mi stýská, chtěla bych Tě mít vedle sebe, něžně Tě hladit, laskat... Moc Tě miluju! Tvoje beruška.

Jak vlna za vlnou v dáli se ztrácí,
vzpomínka na Tebe stále se vrací.

Lásko, chci být vedle Tebe. Chci vedle Tebe usínat a na Tebe vzpomínat, protože jsi srdce mé a nikoho jiného!

Prý je na světě lásky spousty,
jako sladkých srdcí na pouti.
V dětských očích sladký smích,
na noční obloze hvězd svit.
Vše jsou to klady a naděje,
k mému srdci však bez Tebe...
žádná cesta nevede.

Loučení je bolestivý, ale musí být.
I když Tě mám tolik rád, nesmím s tebou jít.
Mé oči Tě nevidí, srdce mé Tě hledá.
Tvůj úsměv mi tu chybí a nikdo mi ho nedá.

Kdo říká mám Tě rád, ten dovede i sbohem dát. Ty víš, jak ráda Tě mám...

Zbyly mi jen vzpomínky
na ty chvíle krásné.
Svíčka, symbol radosti,
její plamen zhasne.

Ráda Tě mám, kdypak už zavoláš, uslyším hlas, co po mně volává, uvidím stín, co za mnou chodívá a říká: Lásko má, pojď ke mně blíž. Ráda Tě mám, když na mě hledíváš, Tvůj pohled štěněte, co v sobě ukrýváš, Tvé oči světlounké, září v nich naděje, ta jiskra v oku Tvém, ta nás teď zahřeje.

Lidé jsou hluší,
a nevidí svět,
i tobě to sluší,
snad jsi se splet.
Já čekala léta,
doufala, že oči otevřeš,
i já se spletla,
a ty mi dál lžeš.
Dál čekat nehodlám,
buď klidně slepý dál,
beztak už nevěřím,
žes mě kdy miloval.

Myšáku, moc se mi po Tobě stýská... Moc mi chybíš... Proč nic nepíšeš... Doufám, že mi to vynahradíš?

Už tě nechci slyšet, už tě nechci vidět, nechci s tebou ani mluvit, nechci ani číst SMS od tebe... protože nikdy nedokážeš udělat to, co napíšeš, nebo co zavoláš, když do očí se mi podíváš... Srabe!

Seznam věcí, které mi chybí nejvíce: 1) Tvůj úsměv, 2) Tvůj hlas, 3) Tvé oči, 4) Tvé objetí, 5) Tvé pohlazení, 6) Tvůj humor, 7) Ty, 8) Ty, 9) Ty, 10) Ty, 11) Ty, 12) Ty, 13) Ty, 14) Ty, 15) Ty. Už se nemůžu dočkat, až budem zase spolu. Miluji Tě!

Proč stýskám si, když venku slunce svítí? Proč smutním, když bych měla šťastná být? Snad proto, že mi chybíš ty! Broučku můj, jsi alespoň se svou Beruškou šťastný? Miluju Tě!

Slzy v očích mám,
když večer usínám,
neb na tě, lásko má,
stále vzpomínám.

Chybí Ti má láska a něha,
chybí Ti ty romantické noci.
Chybím Ti já, jak na postel si lehám,
a jak se svíčky rozsvěcí...

Ahoj, když jsem Tě poprvé uviděla, podlomila se mi kolena. Když jsi na mě poprvé promluvil, nevěděla jsem, co mám říkat. Když jsi mě poprvé vedl za ruku, připadala jsem si jako v nebi. Když jsi mě poprvé políbil, myslela jsem, že omdlím radostí. Moc Tě miluju a moc mi chybíš. Už se těším, až Tě uvidím.

Vím, že jsem ti ublížil
a nedá se to vrátit,
proto teď odcházím
a nebudu nás trápit.

Až se ti svět nejsmutnější bude zdát,
až tě každý úsměv bude slzu stát,
vzpomeň si, že nedaleko žije někdo,
kdo tě má moc, moc, moc rád.

Víš, co je na světě nejkrásnější, broučku? Když jsem bez tebe...

Stýská se mi, stýská.
Hvězda se na obloze blýská!
Já toužím po tvé dlani.
Přijeď brzy!
Navždy tvá

Každý den, snad tisíckrát vidím Tebe. Možná se mi budeš smát, ale chci Tě mít stále vedle sebe. Dotýkat se Tvých řas, hladit Tvé ruce, líbat Tvé rty a kdykoliv Ti říci - miluji Tě, miluji Tě, miluji Tě.

Sedím,
do blba hledím,
na Tebe vzpomínám
a dálku proklínám!

Miláčku, moc, moc, moc se mi stýská. Já stále věřím v to obejmutí, v ty polibky, a proto jsem Ti chtěla říct, že u tichého potůčku jelen vodu pije, bez Tebe však, miláčku, těžko se mi žije.

Když jsem bez Tebe, připadám si sama, a když jsem s Tebou, připadám si tak ještě mnohem víc... Nějak se mezi náma zatáhlo... A venku taky, ohřejme tu naši lásku, ať nám neuteče...

Miláčku, chci, aby ses už na mě smála, abych cítil Tvůj horký dech, Tvé něžné pohlazení a měl Tě ve svém objetí a líbal Tě. Vše to shrnu do 3 slov... Chybíš mi, miláčku.

Milovala jsem tě a ty jsi miloval mě, teď chceš být s jinou a já trpím... Trpím tak moc... Tak moc to bolí... Chci zase líbat tvoje rty a celičké tvé tělo... Prosím vrať se mi. Budeme zase šťastní.

Miláčku, chybí mi pohled do Tvých krásných očí, chybí mi Tvůj úsměv, chybíš mi zkrátka a jen Ty. Už nikdy nechci být bez Tebe. Moc Tě miluju, zlatíčko moje...

Díky tvým dotekům jsem se ocitla v ráji, díky Tvým polibkům jsem se ocitla v pekle, díky Tobě vím, jak chutná zakázané ovoce. Dobře vím, že to muselo skončit, a žes mi nic nesliboval. Nemůžu Tě obviňovat, to já Ti měla odolat a nenechat se tak nádherně milovat...

Když nejsem s Tebou, jsem jako tělo bez duše a neustále mi něco chybí... Ty.

Proč nejsi se mnou,
Boha lásky se ptám,
proč se neozýváš,
když Tě tolik ráda mám...?

Tu naši lásku každý nám závidí,
to, že pro ni často pláču, to už nikdo nevidí.

Padá hvězda a já mám jedno přání
- zůstat v Tvé náručí jen o chvilku dýl...
Tvůj noční vlak už ale pryč uhání,
pryč je i chvíle, o který tak dlouho jsi snil!
Prosím, sni dál
a nezapomeň, moc ráda Tě mám!

Až do konce života
na tvou lásku počkám,
čekám na tu krásnou chvíli,
snad se někdy dočkám.

Ty sotva, lásko, víš, co je to odloučení,
že člověk cítí se, jako by umíral,
každou hodinu narůstá utrpení,
když den je u konce, zas počne nový žal
a každá další noc se v novou bolest změní.

Když se mi stýská,
mé srdce úzkost stiská.
Se svou nejdražší chtěl bych být
a zlehka ji políbit!

Jestli ti někdy bude smutno a budeš chtít cítit, že jsi milován... tak... MĚ NEOTRAVUJ...

Miláčku, když jsme byli spolu, svět se se mnou točil. Ale teď jsi zase u svý ženy a mně zbyly jenom oči plný slz.

Změnil jsi mě! Děkuji! Tvá síla mě spoutala a Tvá něha mi bere víru... ale prosím, vem si ji! Svou láskou a touhou. Nikdo už nemůže si vzíti víc. Však víš, zas jen čekám na Tebe.

Jsi jako slunce. Když ho mám moc, spálí mě! Ale když ho nemám vůbec, strašně mi chybí!

Sesbírala jsem všechny kousíčky tvého srdce a do posledního ho slepila... Kdo mi teď slepí to moje?

Miluji Tě víc než život svůj,
bohužel nikdy nebudeš můj,
už chci svému trápení sbohem dát,
nechám si o tobě naposledy zdát.
Jenže nebude to tak snadné,
hledání klidu je zkrátka marné,
zapomenout na tebe nejde,
kdy už mě ta láska přejde?

Já jsem tu sama a ty jsi pryč,
nemůžu bez tebe fakt dělat nic!
Myslím stále jen na tebe,
tak proč sakryš musíme být tak daleko od sebe?!

Jak smutno je mi bez tebe,
jak dlouhý je ten čas,
jak rád bych seděl u tebe
a líbal Tvou něžnou tvář.

Je krásné být s Tebou, být vedle Tebe,
vidět Tvé oči modré jako nebe.
Slyšet Tvůj hlas, jak tiše šeptá:
Lásko, jsem tvůj - tvá nejhezčí věta.
Vidět Tvá ústa, jak krásně se smějí,
tak jako ta tvoje žádná to neumějí.
A přece je mi smutno, když musím jít,
s tebou se loučit a po svých zas jít.
Však v paměti zůstáváš, poklade můj,
tak jako já jsem Tvá, tak Ty jsi můj :o)

Když padá hvězda, má si člověk něco přát.
Přeji si být s Tebou napořád,
cítit Tvoji blízkost, slyšet Tvůj hlas a smích,
vidět Tě a cítit Tvé rty na mých.
Miluju Tě!

Chci s Tebou celý život žít,
chci jenom Tebe v srdci mít.
Chci lásku láskou oplácet,
nechci se s Tebou rozcházet...
Miluji Tě!

Viděla jsem padat hvězdu, ale než jsem stačila vyslovit jakékoliv přání, byla pryč... I ty jsi teď pryč a já si nepřeju nic jiného než zemřít...

Mé oči slzí, když se na Tebe nedívají, má ústa nemluví, když Tě nelíbají. Moje srdce trpí steskem po Tobě, prosím, vrať se, nechci být bez Tebe.

Usínám s nadějí, že bude zas líp,
usínám s přáním, že chci tě zas mít...