Nejlepší smsky

Ty jsi můj cíl, můj směr,
bez tebe srdce mám plné děr,
do očí slzy mi tečou,
vteřiny strašně se vlečou...
Je svět, či není fér?

Když jsem bez svého miláčka,
nudím se,
cítím se
jak bez rajčat rajská omáčka...
Tak nenechávej mě samotnou, prosím :-)

Slábnu, padám, umírám,
jen pro tebe srdce mám,
ale tys ho odhodila,
velkou lásku zahubila.
Jak se to jen mohlo stát?
Nevím, mám tě pořád rád.

Proč jsi mě nechala,
šanci mi nedala,
stále se sám sebe ptám,
ale odpověď, tu neznám.
Nedokážu to pochopit,
jaks mohla naši lásku zahodit,
copak jsem pro tebe jenom led
a nepřitahuju už tě vůbec teď?

Nevím, co se stalo,
jiskřit to přestalo,
jsme dva odlišné světy,
tohle jsou mé poslední věty:
Za všechno ti moc děkuju,
teď ale dál bez tebe popluju.

Každou chvíli
uběhnu míli,
když tě hledám.
Škoda že šanci
vyzvat tě k tanci
žádnou nemám...

Při pohledu na Tebe se mi srdce rozskočí na dvě půlky. Ta jedna Tě ještě stále miluje a ta druhá nenávidí.

Chtěla bych s Tebou usínat,
pohádku Ti povídat.
Tvé ruce ve svých hřát,
co víc bych si mohla jen přát.
Jen s Tebou lásku prožívat
a něžňounce Tě milovat...
pořád.

Já už přišla na to, proč mám tě ráda, na to, že láska je největší z mých nálezů a ztrát... bohužel asi pozdě... Proč jsem tě ztratila?

Stýská se mi den co den, myslím na tebe jen a jen, tvé pohlazení cítím, tvůj polibek, tvůj dotyk. Jak hvězda si připadám, pak probudím se z krásného snu a i bez tebe nezblednu, však bez tebe už nechci být, já bez tebe už nechci žít. Tak přijeď mi, chyť za ruku mne, já políbím tě a nepustím. Lásko moje, miluju tě a velmi mi chybíš!

Odejít, vzkaz nenechat, kolikrát jsi mně dovolil Tě proklínat. Srdce mě bolí, oči mě pálí. Klidu v duši nenacházím. Proklínám, pláču, vzlykám a skáču. O životu pochybuji. Cítím Tě tu blízko zas. Jsi však pouze bílý stín, foukne vítr, uletíš...

Vždy, když se den blíží ke konci, ty vzplaneš v mém srdci...

Už nejsi můj - já nejsem Tvoje.
Srdce, které pláče, je ale moje.
Pláče a prosí,
protože jen Tebe v sobě nosí.
Ty si ho nevšímáš, jsi šťastný s jinou...
a asi mojí vinou...

Je mi špatně, je mi zle,
kde jsi, lásko, kde, kde?
Chci Tě aspoň na krátko
hladit jako koťátko,
potom ještě na chvilku
zahřívat s Tebou postýlku!
Chci mít přání, chci být Tvou,
Tvojí krásnou pohádkou!

Je mi smutno na duši i po těle,
že musím zas sám do tý postele,
však snad zítra uvidím tě zas
a zase rozechvěje se mi hlas.
Stýská se mi po někom, koho můžu milovat,
ale nevím, zda ten druhý mě má taky rád?

Bolí mě srdíčko a ne maličko. Lásko, chci Tě zpátky, mám ještě šanci? Vím, že i když odpovíš ne, já se nikdy nevzdám a budu Tě stále milovat, protože Tys mě to naučil... Miluju Tě, broučínku.

Jsi má velká láska v duši,
srdíčko mi z Tebe buší.
Rád bych chtěl být pořád s Tebou,
líbat, hladit rád a celou.
Těším se už na tu noc,
chci ji brzo a to moc.
Hodnej, milej, něžnej budu,
zůstaneme navždy spolu.
Já chci Tě mít jen pro sebe,
snesu Ti i modré z nebe.
Miluju Tě!

Víš, co je můj tajný sen?
Probudit Tě jednoho dne polibkem!

Jsi krásný a falešný jako pohádka. Ale já pohádky i přes to miluji, tak proč mi pořád tolik ubližuješ?

Myslela jsem, že tě znám,
že tě láska láká,
už se v tobě nevyznám,
jsem tu za hlupáka.

Už vím, že mi dva k sobě nepatříme. Sice Tě miluji moc na to, abych se Tě vzdala, ale už ztrácím sílu bojovat za lásku, která nikdy nebyla naše...

Jsem vyschlá studna,
v které není vody pro blázna.
Jsem cesta bludná,
rozbourané schody do prázdna.
Klopýtám vřesem
- slepá bílá hůlka v rozbřesku.
Když bez tebe jsem,
je mne jenom půlka od stesku.

I když jsi tak daleko, moc na Tebe myslím, ve dne, v noci, kdykoli! Chci už být s Tebou a aby ten den, kdy se setkáme, nikdy neskončil... Miluju Tě! Moc se na Tebe těším, miláčku.

Na své lůžko uléhám,
avšak raději bych uléhala vedle Tebe,
jsi pro mě důležitější
než pro slunce nebe.
Co může být krásnějšího
než vedle Tebe být?
Snad už jen mé srdce vedle Tvého
na věky věků mít.
Až se ráno probudíme,
zjistíme, že to nebyly jen sny,
že můžeme spolu trávit
ve skutečnosti všechny dny.

Vždy, když večer usínám,
doufám, že přijde zas ten krásný sen.
Sen, ve kterém se štěstím rozplývám,
ty jsi v něm mým princem.
Škoda jen,
že můžu si o tom nechat jen zdát
a ty mě máš jen rád.

Voda je voda, led je led,
jestli mě miluješ, odepiš hned.

Chtěla bych Tě moc a moc,
sním o Tobě každou noc.
Chtěla bych být polštářkem, na kterém spíš.
Chtěla bych být holkou, o které sníš.
Chtěla bych Tě líbat každý den.
Chtěla bych s Tebou chodit stále ven.

Mám Tě ráda každé ráno víc než dřív, mám Tě ráda za každý úsměv čím dál víc.

Chce se mi brečet, nechce se mi smát,
miláčku, odpusť, už nebudu ti víc lhát!
Stále tě miluji a chci tě zpět,
prosím tě odpusť, jsi celý můj svět!

Nevěš hlavu, nezoufej,
život bude zas oukej,
kdo opustil, neměl rád,
a ty si můžeš vybírat.

Proč jsem se zamilovala do tebe? Co na tobě mám? Ten kousek krásy mi nic nepoví, a já tě tak ráda mám!

Lásko, proč nejsi tady? Já chtěla bych Tě objímat a pořád nekonečně líbat...

Vzpomínám na Tebe a když Tě vidím, když Tě slyším, vzpomínám na Tvé polibky a je mi hrozně smutno! Zdá se mi o tobě tak často, že si to nedovedeš ani představit... Miluju Tě!

Jsi krásná jako ranní rosa,
vypadáš jako jarní květ,
vždy když v ní chodíš bosa,
chtěl bych Ti do očí pohledět.
Tvé rty jsou rudé jako růže,
oči září radostí,
chtěl bych se dotýkat Tvé kůže,
tak co je s tou spravedlností...

Miláčku můj, každý den, co s Tebou nejsem, připadám si jako tělo bez duše. Myslím na Tebe ve dne, v noci. Chybíš mi v pelíšku, škoda, že nemůžeme teď být spolu. Líbám Tě všude, lásko...

Miluju Tvá ústa, Tvé oči, Tvou postavu, Tvůj úsměv, Tvůj dotek i Tvé vlasy. Tak stále se ptám, kde jsi?

Spolu je nám těsno,
od sebe teskno...

Můžeš mít kolem sebe bráchu, sestru, rodinu, kamarády, kamarádky, nejlepší kámoše, ale pokud u sebe nemáš svou lásku, jsi sám... Miluju Tě :o)

Posílám Ti růži krásnou,
náladu bys měla šťastnou.
Posílám Ti růže krásu,
bys slyšela Ty mého hlasu,
kterýž volá víc a víc:
Chci být s Tebou, jinak nic!

Moje okno do tmy září
na znamení pro Tebe.
Trhám lístky v kalendáři
a myslím jen na Tebe...

Proč člověk nemůže milovat toho, koho by milovat měl, a proč miluje vždycky toho, koho milovat nesmí... Odpusť za tu chybu, že jsem se do tebe zamilovala!

Ahojky broučínku, jak se máš? Co děláš? Mně se po Tobě příšerně stýská. Myslím na Tebe každičkou vteřinku. Umírám na lásku... na tu doktoři asi ještě nenalezli lék... Jsi mé všechno. Kdybys nežil, můj život by bez Tebe neměl žádnou cenu a nikdy bych nepoznala pravou bouřlivě žhavou lásku, jako s Tebou. Je mi s Tebou nádherně. Miluju Tě a posílám tisíc a jeden něžný polibek!

Posílám Ti pusinku,
sladkou jako třešínku,
je mi smutno velice,
bez Tebe v mé postýlce!

Nevím, proč si pořád dělám velké naděje, když vím, že ty o mě stejně nestojíš. Tahle hra už mě nebaví... tak už se rozhodni.

Kdyby Tvoje slova byly kapky deště, přála bych si, aby nepřestalo pršet...

Existují 2 věci, které člověku chybí, když je nevidí a škodí, když na ně kouká dlouho a přímo - denní světlo a Ty! :-)

V postýlce ležím,
medvídka držím,
je ale plyšový,
proto nic nepoví.
Neřekne mi, MILUJI TĚ,
neřekne mi, LÁSKO, CHCI TĚ,
neobejme mě jako ty,
nepolíbí moje rty,
proto chci být s tebou
a ne s tou tváří němou,
mého medvídka.

Dny, hodiny, minuty, sekundy.
Čas se zdá bez konce,
když moje srdce nemá, koho chce.

Chybíš mi, strašně... Chtěl bych být s Tebou, držet Tě ve své náruči, slyšet Tvůj smích a cítit Tvou lásku. Scházíš mi, strašně mi scházíš... Lásko...

Říká se, že když padá hvězda, má se něco přát a určitě se to splní! Dneska bych si přála, abys tu byl se mnou! Sakra, že je zataženo...

Proč mě něžně nepozdravíš,
rukou jemně nepohladíš?
Proč očima se chladně díváš,
když na mě se podíváš?

Představuju si, jak Tvé rty bloudí po mém těle! Ale ten nejsladší sen nebude mi stačit jen! Jsem jak princezna, která touží po zlatu. To nejdražší jsi pro mě Ty!

Slzy stékají mi po tvářích
a usychají na polštářích.
Uvnitř těla mě vše svírá,
bolí to a neubývá.
Ptám se, proč je vše tak těžké,
bez Tebe být není lehké.
Není lehké ani snít,
o tom, co nemůžu mít.

Někdy se mi zdá, že je neprohlédnutelná tma, ačkoliv paprsky úplňku pronikají do mého pokoje a zahánějí mi spánek. To bych pak chtěla stáhnout slunce z nebe a do každého tmavého rohu dát kousek, to si pak přeju, aby bylo zítra a s ránem zmizel můj smutek. A místo teplých papučí, chtěla bych být v Tvém náručí, avšak není slunce, nejsi ty - jen černé mraky na nebi. A když se mé oči zavřou únavou, zas slyším šumět vlnu za vlnou, zas vidím dunu, jak přesýpá zrnko za zrnkem, zas cítím ruce Tvé, rty, něžné doteky. Zas vidím Tvůj úsměv schovaný za hrnkem.

Žádný muž ani žena není hoden Tvých slz a ten, co je, Tě nerozpláče.

Trápím se a pláči,
pro slzy už nevidím.
Mám Tě stále radši
- kdy Tě zase uvidím?

Miluju tě. Milujuuu tě! Miluuuuujuuuuu tě!!! - Neslyšíš? Nezajímáš se? - Proč je svět tak krutý?! Ale já budu čekat... třeba si to jednou rozmyslíš.

Já poznala jsem to zklamání
a jak širý je svět.
Tak kdy pochopíš mé volání...
Lásko, vrať se mi zpět!

Trápím se, a Ty ani nevíš, že Tě mám ráda. Když Tě potkám, směješ se na mě, když s Tebou mluvím, topím se v Tvých nádherných očích... Večer nemůžu spát, a tak přemýšlím, co děláš a jestli o mě aspoň myšlenkou nezavadíš...

Každý den, když uléhám, usnu lehce.
Usnu lehce jen proto, že vedle sebe Tebe mám.
Jsou dny, kdy očka nezamhouřím a život si promítám,
tyto noci jsou bezesné a já se v nich ztrácím
a to proto, že ležím sám.
Vím, že někdy musíš pryč a já to chápu,
ovšem ať není to často, o to Tě prosím...
Víš, já pak nespím a nocí tápu.

Posílám hubičku,
pro tebe mazlíčku.
Tak ať ti chutná,
už nechci být smutná...
Tak mi pošli jednu zpátky,
a koukneme se do pohádky!

Proč se trápím? Asi proto, že se zlobím. A proč se zlobím? Asi proto, že jsem blázen. A proč jsem blázen? Asi proto, že tě miluju.

Proč tě stále v hlavě mám,
pozdě k ránu usínám
a slzičky utírám?!
Bez tvé lásky... UMÍRÁM...

Ty jsi má láska, Ty jsi můj sen,
chci mít Tě tu alespoň na jediný den.
Cítit tlukot Tvého srdíčka,
prostě mít tu svého koblížka.
Držet Tě za ruku, hladit Tě po tváři,
vtisknout Ti polibek, který můj všední den rozzáří.
Ať má samota jednou provždy pomine,
to je mé přání jediné.

Až jednou přijdeš za mnou a řekneš mi: Miluju tě, nechtěl jsem ti ublížit... Já se slzama v očích ti odpovím: Běž pryč, už o tobě nechci nic slyšet... Neposlouchej mě, poslouchej hlas mého srdce, které křičí: Miluji tě, lásko, vrať se... Vždyť přece láska dovede odpouštět. MILUJI TĚ...

Chtěla bych Tě něžně líbat,
chtěla bych Ti pusu dát.
Zítra budu u Tebe, nemusíš se bát.

Bylo to s tebou strašně krásný,
teď jsou mý dny poloprázdný,
to, co bylo, není už,
rozdělil nás ostrý nůž.
To já řekla tu hnusnou větu:
Nechci s tebou jít na další metu...
Mezi náma už to nemá cenu,
najdi si jinou, lepší ženu.
Chci fakt být jenom tvoje známá,
nemá to cenu mezi náma...

Při představě, že Tě neuvidím 24 hodin, mi není do smíchu. Ale vím, že i když Ty jsi tam a já tady, stejně naše srdíčka bijí dohromady. Miluju Tě, srdíčko moje.

Člověk potřebuje lásku stejně tak, jako vodu. Jak dlouho vydrží člověk na vyprahlé poušti bez vody? - Moc se mi po Tobě stýská.

Mé srdce pohasíná,
přestává bít,
opustila mě má milá,
již nemám proč žít.
Dál existuji jen ve vzpomínkách,
na ty chvíle, kdy s tebou mohl jsem být.

Ty jsi jako hvězda - nemusím Tě každý den vidět, ale vím, že jsi tady vždy pro mě!

Posílám Ti jednu fakt hnusnou SMSku, protože si ji zasloužíš. Polepši se a na oplátku pošli nějakou pěknou . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . To je ale zas**** zpráva, co? :)

Když se pro někoho trápíme, spojuje nás to s ním víc, než kdybychom ho jen milovali! Já se pro tebe trápím, ale ze všeho nejvíc tě miluju!

Miluji Tě tak moc, jak moc je vody v oceánu. Chybíš mi tak moc, jak moc je písku na poušti. Má touha po Tobě je tak velká, jak nejvyšší hora světa. Vrať se mi už brzy, lásko...

Vždy, když nemůžu být s Tebou
a cítit u svého Tvé tělo,
křičet na celý svět by se mi chtělo.
Ty svazuješ mi ruce a bráníš křiku.
Ty nic nechápeš, nebo je to jedno Tobě,
každý den za to nadávám sama sobě jen,
že tak blbá jsem!

Miluju Lásku, miluju nebe :-)) Lásko, miluju a chci jen a jen Tebe! Chybíš mi, strašně moc :-(( Tvůj a jen Tvůj Miláček :-)))))

Chtěla bych Ti toho ještě tolik říct, ale Ty už mě neposloucháš a já nechápu, jak se to mohlo stát. Můžu za to já? Miluju Tě, ale Tobě je to už jedno... Chtěla bych Tě nenávidět, ale nejde to...!

Těším se na Tebe víc než pár dní,
kdy my se sejdeme, kdo mi poví,
hned Tě pak políbím a řeknu pár vět
a zase bude moc krásnej svět.

Co bylo, skončilo, dávno už není,
řeči, ty jsou pořád, ale časy se mění!
Věřila jsem, milovala, strašně to bolí!
Vzdala jsem to v nepravou chvíli!

Chtěl bych tě pohladit, ne jenom slovem.
Chtěl bych tě líbat, ne jenom při sbohem.
Chtěl bych tě milovat, ne jen být druhej.
Chtěl bych se vrátit a ne jen být smutnej...

Proč tvé srdce je tak milé, když mě stejně nemiluješ? Proč v tvých očích je taková zář, když se na mě stejně nedíváš? Proč tvé rty jsou tak hebké, když mě stejně nelíbáš? Proč tvá náruč je tak otevřená, když mě v ní stejně nemáš...

Jsi sladká jako jahůdka, červená jak růže - kdo za to může, že mám Tě tak rád? Chvíle s Tebou jsou jak západ slunce - tak krásné to s Tebou je! Pro ty šťastné chvíle chci být s Tebou, lásko!

Jak dlouho vydržím: nedotýkat se Tě - 5 dnů, nevidět Tě - 3 dny, neslyšet Tvůj hlas - 1 den, nemyslet na Tebe - 0 minut.

Bez Tebe se strašně soužím,
po Tvé lásce tajně toužím!
Už mě netrap, lásko má,
vždyť ty jseš má jediná!

Líbíš se mi, to je pravda,
jde ti však jen o postel.
Nejsem blbá, paráda,
mně zas jde jen o kostel.
Vykašlat se na to mohu,
zasvětím svůj život Bohu!

I když mě v tuto dobu moc nevnímáš,
na jiné se více usmíváš,
tak věz, že mám pro tebe stále slabost,
která je mi učiněním za dost,
abych tě stále miloval,
i když jsem trpělivost trochu přemlouval.

Víš, já nevím, co chci. Je to těžký - vídat Tě... Proč to ošklivý, co jsi mi udělal, ustupuje a na povrch se derou ty krásný věci? Proč Tě pořád obhajuju, i když bych Tě za všechno měla nenávidět? Proč nemůžu přestat vzpomínat? Proč...

Každý den bez tebe
cítím se jak slunce bez nebe.
Už je to nějaký čas,
co rozdělila láska nás.
Chci tě zase zpátky mít
a s tebou se veselit...

Víš, bylo to všechno až moc krásný na to, aby nám to vydrželo dlouho... ale netušila jsem, že to skončí takhle! Pamatuj a nikdy na to nezapomeň, že tě miluju a jsem tu pro tebe! Vrať se, lásko!

V posteli ležím
a na Tebe myslím.
Bylo mi fajn,
cítit Tvou dlaň.
I já Tě laskala,
ale teď jen plakala.
Miluji Tě čím dál víc,
dnes však už nezmůžu nic.

Děkuji, díky tobě jsem poznala CHUŤ LÁSKY. Děkuji, díky tobě jsem poznala BOLEST LÁSKY.

Těším se, až se Tvé sladké rty dotknou mých,
až uslyším Tvůj hezký smích,
až dotknu se Tvé hebké kůže,
voňavé jak čerstvá růže.

Já chci tebe, ty nechceš mě... nevíš, tápeš... ale až přijdeš na to, že mě potřebuješ, chceš... miluješ, tak mám strach, že já už nebudu mít sílu na to, abych tě milovala...

Já jsem tě milovala, Ty jsi mě zradil! Byl jsi pro mě vším, teď už nejsi nic! Chci na Tebe zapomenout, moc se mi to nedaří, ale snažím se ti říct to kouzelný slůvko SBOHEM!

Jsi láska moje jediná,
jsi koťátečko, se kterým se mi hezky usíná,
jsi kočička, o které ve snu sním,
jsi beruška, kvůli které se tak rád probouzím...
Stýská se mi po tobě,
tak přijď a buď u mě...
Moc tě miluju!

Odpočítávej teď chvíli se mnou: 10, 9, 8, 7, 6, 5, 4, 3, 2, 1, 0... I kdybys poskládal všechny čísílka do různých hodnot, nikdy bys nenašel pravé číslo, které vyjádří to, jak moc se mi po Tobě stýská a jak moc Tě Miluji!

Já už takhle dál nemůžu, nevím, co mám dělat, protože se mi STRAŠNĚ stýská, ale Tobě už je to jedno...!

Už toho mám dost!
Z naší lásky postavím most
a po něm bez dechu poběžím...
Za tou, která je mi vším!

Jsem doma... koukám a vzpomínám.
Vzpomínám na dny, kdy jsme byli spolu
a ty jsi strašně měl rád kolu.
Já ti ji moc ráda kupovala
a s láskou ti to věnovala.

Mé srdce láskou hoří, ústa se toužebně chvějí. Modlitba tichá zní k Tobě. Tebe chci, prosím, vyslyš mě. Aspoň mi odpověz. Miluješ mě?