Nejlepší smsky

Je tak nespravedlivé, že jsme tak daleko od sebe.
Kéž bych měla křidýlka a hned bych byla u tebe.
Tak jak plyne voda, tak letí i čas
a já se těším na tu chvíli,
až tě, lásko, spatřím zas!
Miláčku, nikdy mi tě nic a nikdo nenahradí.
Ty jsi jedinej, kterej mě umí rozesmát
a jedinej, koho moc MILUJU!

Kdo mezi nás postavil tu zeď? Skleněnou překážku, která rozděluje naše světy a my se bojíme ji překonat. Není totiž ze skla, ale z promarněných šancí, nenaplněné touhy, milosrdných lží.

Doma sedím,
do blba hledím,
nic kolem sebe nevnímám
a jen na Tebe vzpomínám.
Jak líbám Tvoje horké rty,
jak hladím Tvoji horkou hruď
a jak oba padáme a...

Miláčku, musím Tě vidět, od té chvíle, co jsme se rozešli, špatně spím a pokud usnu, tak se mi zdá jen o nás dvou. Nedovedeš si představit ta muka, když se zase probudím a zjistím, že to byla jen fantazie.

Obrázek tvůj ti vracím zpět,
vždyť láska mne jím odzbrojila.
Tvou přísahu už nevidět,
slzami jsem ji z něho smyla.

Růže, co jsme spolu trhali, už dávno zvadly, ale jejich ostré trny mi stále vězí v těle.

Posílám ti hubičku,
jako krásnou kytičku.
Posílám ji po trati,
snad se nikde neztratí.
Miluju tě hodně, můj žal ti není znám.
Ty se nikdy nedovíš, kdo tyto řádky psal.
Miluju tě čím dál víc,
ty však o tom nevíš nic.

Úpěnlivě prosím svět,
svět, z něhož láska se vytrácí.
Kéž ohlédli bychom se zpět
a pohladili srdce, které krvácí.

Už je tu zase večer, všechno spinká, jenom já myslím na to, jak krásně jsi zachumlaný v pelíšku, a toužím po tom, moci k Tobě vsunout alespoň malou část svého těla.

Sluníčko už zapadlo,
úsměv z tvářičky ti ukradlo.
Měsíček hezky září a na nebi hvězdičky,
v očích ale pořád chybí ty překrásné jiskřičky.
Proto píšu tuhle zprávičku,
mému milému sluníčku.
Proto píšu tyhle řádky,
doufám, že ti úsměv vrátí zpátky. :o)

Mišánku, miláčku můj největší, třeba čas bolístku v srdíčku utiší. Osud si s námi hrál tuhletu hru, třeba ji nedohrál a hodil do autu. Do prázdnin zbývá už jenom krok, možná, možná se sejdeme zase za rok.

Hudba v mém srdci teskně zní,
ztratil jsem všechno, co jsem měl,
každý známý Ti potvrdí,
že jsem po našem rozchodu oněměl.
Vrať se mi, sluníčko.

Já vím, že mě nemiluješ. Já vím, že mě nemáš rád, ale stejně tě budu MILOVAT! Jinou nemiluji víc než tebe, lásko má.

V hlavě mám černou komoru,
komoru zázraků a divů.
Tam si tě, lásko, vyvolám
ze starých negativů.
Budeš se zase usmívat mým nářkům jako včera
a já tě lehce překreslím do básně špičkou pera.

Slyším své srdce, jak naříká,
a taky cítím, jak bolest polyká.
Snad to přejde a bolest ustane,
ale vzpomínka na tebe v mém srdci navždy zůstane.

Po setmělých rozkvetlých lukách
tančí nešťastně křehká víla,
její srdce bolestí puká
- za to, že muži uvěřila...

Proč ty krásné chvíle, co jsem s tebou, vždy tak rychle uplynou. Tak rychle jak zrnka písku v mé dlani, která nejdou udržet a rozfouká je vítr... Moc mi chybíš.

Dělí nás jedna velká propast. Já vím, možná by stačilo odrazit se a skočit, možná bych to zvládla, ale nemám tu odvahu. Něco mě drží, to něco je hrdost a láska.

Je mi smutno bez Tebe,
být tak andělem a moci letět do nebe!
A po svitu hvězd
poslat polibků snad šest?
Ne, šest miliónů či miliard?
Je to hazard?
Není!
To jen láska mého srdce si Tě tolik cení!

Má vášeň k Tobě se proměnila ve velikou lásku a já si ji ještě nechci nechat vzít.