Nejlepší smsky

Sluníčko na nebi dnes pěkně hřeje,
já však před očima vidím jen Tebe.
Sluníčko na nebi dnes přímo pálí,
proč musíš být, miláčku, tam někde v dáli?
Slunce už nesvítí, vyšel už měsíc,
mé oči Tě stále nevidí, je mi smutno stále víc!

Miláčku, zdál se mi moc krásný sen,
neboj, nebyl jsi z něj vystrčen.
Naopak, očaroval jsi mou mysl,
okouzlil jsi mě bez rozmyslu.
Proč jen Tě mám plnou hlavu,
jsi prostě jedinečný, na mou věru.
Ráno s Tebou vstávám a večer usínám,
doufám, že to bude i nadále.

Nevím, proč mi nevěříš,
co mohlo se stát,
dříve jsem si myslela,
že máš mě snad i rád.

Miláčku, už začínám žárlit i na tvůj budík, protože s tebou může být každé ráno a každé ráno se ho dotýkáš. Vyměnil bych si to s ním.

Nemůžu si pomoct, ta chvilka, co Tě nemám u sebe, mi připadá jak věčnost a touha, kterou cítím, mě týrá víc a víc! Chci Tě!

Ahoj miláčku, posílám Ti pusinku, ale ne jednu - posílám Ti jich tolik, kolik má oceán vln, tolik, kolik je na pláži rozseto zrnek písku, tolik, kolik je na nebi hvězd... Chybíš mi, květinko!

Jak zapomenout na tebe mám,
když mi v srdci zůstalo tisíce ran...?

Krásný pozdrav a milou vzpomínku,
k tomu sladkou pusinku,
pusinku sladkou jako med,
kterou bych Ti dala hned.
Že to nejde, to snad víš,
doufám, že se nezlobíš.

Kdybych měl zlatou rybku a s ní spojená pouhá tři přání, byla by to tato: 1) aby byla slečna, kterou miluju, ta nejšťastnější, 2) abych měl několik dalších rybek, které splní další její přání, 3) abych měl tolik peněz a tolik všeho, co mi chybí... To ale znamená, že ji nemám, a tak ti píšu jenom přání, že bych tě chtěl mít u sebe, protože tě strašně miluju.

A pak to ucítíš,
ucítíš, jak to bolí,
když voláš její jméno
a ona neodpoví...

Chybí mi Tvé krásné oči, chybí mi Tvoje krásná, tajemná vůně, chybí mi Tvůj krásný hlas, ale chybíš mi hlavně Ty. Tak prozraď mi, kdy uvidím Tě zas?

Miláčku můj, tak se mi po tobě stýská! Brzy už budem spolu, za pár dní se zase uvidíme. Zlatíčko, nemůžu se dočkat, až tě budu líbat, držet tvou ruku, dýchat tvůj dech, poslouchat, jak nádherně bije tvé srdíčko. Miluji tě.

Sám jsi řekl, že to už nemá cenu! Tak mě teď netrap, že se ke mně chceš vrátit! Už jsem zničená dost!

Až když jsem poznala, co je zklamání
a jak malý je svět,
pochopila jsem to volání...
Lásko, vrať se mi zpět!
Moc Tě miluju a lituju toho, co jsem Ti udělala!

Chtěla bych, abys tu se mnou byl,
abys mě něžně pohladil,
aby jsi svou lásku mi dal
a vášnivě se se mnou miloval.
Šli bychom spolu světa kraj,
prý žijou tam lidi, co lásku znaj.
Chvěje se tam s námi zem,
až tam dojít, to je můj sen.
Zřítit se do propasti rozkoše a lásky,
hodit za hlavu životní vrásky.
Osmý div světa spolu objevit,
hřát Tě svým dechem, potěšit.

Miláčku? Sněží! Vyjdi ven, natáhni ruku, každá vločka je jeden polibek ode mě. Tajou Ti v rukách stejně jako já. Chybíš mi, moc Tě miluju.

Těžší je žít bez tebe, než zemřít... Miluju tě...

Dnes v noci mi ňadra voněla javorem... Tesknota, lokálka z prázdnin, v mlhách se plouží... Alejí kaštanů pěšinka od Tebe vzpomínku dlouží... Vrať se mi, lásko... Čekám...

Vždy, když kouknu na nebe,
zahlídnu kousek tebe,
když mě slunce pohladí paprskem,
vím, že mě máš ráda celým srdíčkem.
Dnes svítí pořád,
už bych se chtěl u tebe ohřát,
dívat se na západ slunce
a držet tvé něžné ruce.
Pod peřinku si s tebou vlézt
a něžňounce tě svést,
mazlit se a milovat
a sebe ti darovat.

Sněhová vločka na zem se snesla. Je první, první z mnoha set. Slaná slza, kapka citu, po tváři stéká. Je první, první, co má hojivý účinek. Sladká láska už není sladká. Je první, první, co hořce chutná. Milovaný člověk už není. Je ale první, první, co byl můj...