Nejlepší smsky

Bylo krásné se tě dotýkat, bylo krásné se s tebou milovat... ale mělo to smysl za cenu toho, že mě teď neznáš?

Je zbytečné milovat toho, o kom víme, že nás nikdy milovat nebude. Prosím vysvětlete to mému srdci!

To, cos mi udělal, pořád strašně bolí a to, že už spolu nejsme a asi nikdy nebudeme, mě zžírá. Ale víc mi vadí to, že po tom, co jsme prožili, nejsme aspoň kamarádi!

Tobě už nemá cenu říkat, že jsi lhář, že jsi mi ublížil a ubližuješ neustále... Jen by ses měl naučit jednu věc... MILOVAT. Ale na to musím počkat, až dospěješ, a to hned tak brzo nebude!

Věrně jsme se milovali,
lásku jsme si přísahali.
Stačil jenom mráček malý
a my jsme si sbohem dali.

Ráno přišels, políbil mě,
večer usnul a snil o mně.
Je to krásné, mám Tě ráda,
proč otáčíš ke mně záda?!
Ctila jsem Tě, milovala,
ze spaní Tě pak volala.
Co jen dělat mám,
když tu tvoji novou znám?
Ublížils mi, moc to bolí,
budu z toho bouchat holí.
Měsíček vychází,
má láska odchází.
Co já dělat mám,
když vše je tu a tam...

Proč mi připadá, že Tě ztrácím?
Proč mám obavy a pláči?
Nechci Tě ztratit...
Chci Ti být stále nablízku!
Telefon a net
jsou jediný náš svět.
Proto pořád píšu, volám,
nic jinýho nevykoumám.
Víkendy jsou naše radost, láska
a rodiče starost, vráska.
Snad mě máš pořád rád
a budeš i dál o mě stát!

Mám jeden velkej sen,
vrátit čas zpět
a vše s Tebou si prožít jen.
MT pořád!

Tak krásná je Tvá hebká tvář,
ve snu ji vídám jako zář.
Tak bolestná a krásná je,
jak anděl vzlétá do ráje!

Už se mi očka svírají
a Tobě otvírají,
takže až půjdeš v noci spát,
mysli na toho, kdo Tě má velmi moc a moc rád.

Ztratit tě by znamenalo ztratit srdce a to já nechci... Vzpomínáš, když jsi mi to psal? Proč jsi tak lhal?!

Ujíždím vlakem, noční krajinou,
myšlenku v sobě skrývám jedinou.
Vzpomínku v hlavě a v srdci lásku,
kamkoliv pohlédnu, vidím svou krásku.
Že nejsme spolu, toho jen lituji,
vždyť ji tak bezmezně miluji!

Má láska je čistá jako padlý sníh,
tak silná, že bez ní nelze žít!
Je křehká, jak ve větru svíce,
však nechci bez ní býti více!
Zkus proto mé city vážně brát,
zkus alespoň trochu mít mě rád!
Už nenapadá mě, co více Ti mohu říct,
že MILUJI TĚ křičím z plných plic!

Má postel je dneska prázdná,
to protože tu nejsi.
Nesvítí mi hvězda jasná,
lásko moje, kde jsi?

Bylo to krásné, už není. Už není nic, i když... bylo...?

Řekl jsi, že chceš mít volnost, a já ti ji dala, ale bohužel asi až moc velkou. Stále na tebe myslím, proto nemůžu být s tebou jen kamarádka, chci tě celého, i s tvýma krásnýma modrýma očima!

Chtěl bych teď s Tebou být,
ochutnat sladkost Tvých rtů,
dotknout se jich na chvilinku,
zachumlat se s Tebou pod peřinku
a jen Tě jednou krásně políbit...

Proč mi nevěříš? Milovala jsem tě (a miluji pořád) jako nikoho předtím, s tebou jsem létávala do nebe, a teď jsem spadla až na dno. Ten pocit, že jsem sama, tak strašně bolí, nespím, nemyslím... v očích stále slzy mám a na chvíle s tebou vzpomínám.

Chybíš mi jak svoboda ptákům v klecích, jako světlo v nekončící noci. Jsme dva a přesto každý sám. Tak zase sama usínám, a Ty? Ty mi scházíš... Víš?

Srdce div steskem nepuká,
bez Tvých rukou jak bezruká,
zlým myšlenkám se bráním,
dál žiju jedním přáním.
Lásko má, kéž bys blízko mě stál!
Vyprahlá čekám návrat Tvůj dál!