Nejlepší smsky

Proč člověk nemůže milovat toho, koho by milovat měl, a proč miluje vždycky toho, koho milovat nesmí... Odpusť za tu chybu, že jsem se do tebe zamilovala!

Ahojky broučínku, jak se máš? Co děláš? Mně se po Tobě příšerně stýská. Myslím na Tebe každičkou vteřinku. Umírám na lásku... na tu doktoři asi ještě nenalezli lék... Jsi mé všechno. Kdybys nežil, můj život by bez Tebe neměl žádnou cenu a nikdy bych nepoznala pravou bouřlivě žhavou lásku, jako s Tebou. Je mi s Tebou nádherně. Miluju Tě a posílám tisíc a jeden něžný polibek!

Posílám Ti pusinku,
sladkou jako třešínku,
je mi smutno velice,
bez Tebe v mé postýlce!

Nevím, proč si pořád dělám velké naděje, když vím, že ty o mě stejně nestojíš. Tahle hra už mě nebaví... tak už se rozhodni.

Kdyby Tvoje slova byly kapky deště, přála bych si, aby nepřestalo pršet...

Existují 2 věci, které člověku chybí, když je nevidí a škodí, když na ně kouká dlouho a přímo - denní světlo a Ty! :-)

V postýlce ležím,
medvídka držím,
je ale plyšový,
proto nic nepoví.
Neřekne mi, MILUJI TĚ,
neřekne mi, LÁSKO, CHCI TĚ,
neobejme mě jako ty,
nepolíbí moje rty,
proto chci být s tebou
a ne s tou tváří němou,
mého medvídka.

Dny, hodiny, minuty, sekundy.
Čas se zdá bez konce,
když moje srdce nemá, koho chce.

Chybíš mi, strašně... Chtěl bych být s Tebou, držet Tě ve své náruči, slyšet Tvůj smích a cítit Tvou lásku. Scházíš mi, strašně mi scházíš... Lásko...

Říká se, že když padá hvězda, má se něco přát a určitě se to splní! Dneska bych si přála, abys tu byl se mnou! Sakra, že je zataženo...

Proč mě něžně nepozdravíš,
rukou jemně nepohladíš?
Proč očima se chladně díváš,
když na mě se podíváš?

Představuju si, jak Tvé rty bloudí po mém těle! Ale ten nejsladší sen nebude mi stačit jen! Jsem jak princezna, která touží po zlatu. To nejdražší jsi pro mě Ty!

Slzy stékají mi po tvářích
a usychají na polštářích.
Uvnitř těla mě vše svírá,
bolí to a neubývá.
Ptám se, proč je vše tak těžké,
bez Tebe být není lehké.
Není lehké ani snít,
o tom, co nemůžu mít.

Někdy se mi zdá, že je neprohlédnutelná tma, ačkoliv paprsky úplňku pronikají do mého pokoje a zahánějí mi spánek. To bych pak chtěla stáhnout slunce z nebe a do každého tmavého rohu dát kousek, to si pak přeju, aby bylo zítra a s ránem zmizel můj smutek. A místo teplých papučí, chtěla bych být v Tvém náručí, avšak není slunce, nejsi ty - jen černé mraky na nebi. A když se mé oči zavřou únavou, zas slyším šumět vlnu za vlnou, zas vidím dunu, jak přesýpá zrnko za zrnkem, zas cítím ruce Tvé, rty, něžné doteky. Zas vidím Tvůj úsměv schovaný za hrnkem.

Žádný muž ani žena není hoden Tvých slz a ten, co je, Tě nerozpláče.

Trápím se a pláči,
pro slzy už nevidím.
Mám Tě stále radši
- kdy Tě zase uvidím?

Miluju tě. Milujuuu tě! Miluuuuujuuuuu tě!!! - Neslyšíš? Nezajímáš se? - Proč je svět tak krutý?! Ale já budu čekat... třeba si to jednou rozmyslíš.

Já poznala jsem to zklamání
a jak širý je svět.
Tak kdy pochopíš mé volání...
Lásko, vrať se mi zpět!

Trápím se, a Ty ani nevíš, že Tě mám ráda. Když Tě potkám, směješ se na mě, když s Tebou mluvím, topím se v Tvých nádherných očích... Večer nemůžu spát, a tak přemýšlím, co děláš a jestli o mě aspoň myšlenkou nezavadíš...

Každý den, když uléhám, usnu lehce.
Usnu lehce jen proto, že vedle sebe Tebe mám.
Jsou dny, kdy očka nezamhouřím a život si promítám,
tyto noci jsou bezesné a já se v nich ztrácím
a to proto, že ležím sám.
Vím, že někdy musíš pryč a já to chápu,
ovšem ať není to často, o to Tě prosím...
Víš, já pak nespím a nocí tápu.