Nejlepší smsky

Dnes nebudu plakat, protože slzy nejsou lék. Ale tohle si zapamatuj: Vždy budeš můj miláček. Dnes si říkám, můžu žít i bez tebe, ale v srdci skrývám, hůř mi nikdy nebude.

Darmo jsem miloval a čas plyne,
co jsem chtěl tobě dát, už nedám jiné,
co jsem chtěl tobě dát, moje milá,
na věky, na věkys promarnila.
To se ti, má milá, lehko řekne,
že i bez tvojí lásky tu bude pěkně,
tak bez tebe bude krásně,
jako když na nebi slunko zhasne.

Černé mraky letí dál a dál,
co mé srdce milovalo, krutý osud vzal!

Miluju lásku, miluju nebe.
Chci lásku a chci Tebe!
Strašně moc!
Prosím, napiš.

Znala jsem jako své boty
naší lásky čarokrásné noty.
Proč jen vše konec musí mít?
Chtěla jsem s tebou navždy být.

Strašně se mi líbíš,
každou vteřinu mi chybíš,
když se mnou nejsi.
mé srdce volá: Kde jsi?

Ahojky miláčku, strašně moc mi chybíš a já nevím, co mám dělat, abych dokázal, co pro mě znamenáš a jak šíleně moc tě rád mám. Vždy, když jsem sám, na tebe vzpomínám a uvědomuju si, že za všechno si můžu sám, a tak se proklínám. Udělal bych všechno, aby to bylo jako dřív, abychom byli šťastní a já bych o tom už nemusel jenom snít. Šíleně moc Tě miluju a o to víc všeho lituju. Strašně moc se mi po tobě stýská! MILUJU TĚ!

Nevím, proč zrovna do tebe jsem se zamilovala,
srdce své celičké jsem ti dala,
ty sis ho však vůbec nevážil,
krutý osud jsi pro mě připravil.

Protrpět těžké kurděje,
je lepší než okamžik bez Tebe,
v srdci mém je díra,
nikdo tam nehlídá,
myšlenky mé jsou ztemnělé.

Závidím vodě, v které se koupeš, že může objímat Tvé něžné tělo. Závidím Tvým šatům, že Tě smějí hřát. Závidím hrnečku, když se ho dotýkáš rty. Závidím vánku, který čechrá Tvé voňavé vlásky. Závidím zrcadlu, na které se směješ každý den. Závidím Tvé postýlce, že Tě každou noc smí uspávat, a závidím času, že je pořád s Tebou!

Těším se na další list
tvou něžnou ručkou psaný.
Hned teď bych ho chtěl číst,
avšak není k mání.

Já vím, že ONA je hezčí, ale lásko, objevila jsem Tě já! Tak proč?

.... ..... ... ..... ..... ... ... .... Vidíš! Bez Tebe jsem prázdná jako tyto řádky!

Tak jako se rosa vypařuje z jarního kvítí, tak i ze mne vyprchává život... vyprchává, protože nechce žít bez tvých rtů..

Tak neodcházej, nejdi pryč,
já Tě taky potřebuju,
opatruj od mého srdce klíč,
toho daru nelituju.
Chci Tě jen mít u sebe,
přec nežádám moc,
a tak myslím na Tebe,
každičkou noc.

Říkalas, že mě miluješ... byla Tvá láska upřímná? Ničemu nerozumím, jak se někdo může takhle změnit? Z ničeho nic. Nechápu a bolí to.

Slzu v oku a v srdci střípek má.
Nocí i dnem na tebe myslívá.
Ta slza ji v oku pálí, ten střípek ji v srdci bolí.
Umírá!
Zachránit ji můžeš jedině ty.
Vzpomeň si, lásko, koho jsi kdysi tak miloval.

Včera byla středa,
chlapce bylo třeba.
Ty jsi ale nepřišel,
za jinou jsi odešel.

To, co nesmyje už žádný déšť,
na to se, lásko, nesmíš ptát,
protože v lásce se dá věčně lhát!

To byly časy,
kdy zněly naše hlasy
jako jeden vedle sebe...
Já pořád však miluju tebe.
Škoda, že ty mě ne...
Mé srdce to sužuje :(

Snad víš, že nesmím tě milovat, ale já tě přesto strašně miluju. Jsi to, co mi dává chuť žít, a to je co říct!

To byly časy,
kdy zněly naše hlasy
jako jeden vedle sebe.
Já pořád však miluju tebe.
Škoda, že ty mě ne.
Mé srdce to sužuje :(

V mém životě existují jen 3 věci, s kterými se cítím v bezpečí. S Tebou, u Tebe a ve Tvém náručí. Já se ale chci cítit bezpečně po celý život. Prosím, otevři mi bránu Tvého srdce a já se Ti odvděčím tím nejcennějším láskou.

Krásná je noc, hořký je den,
už Tě bylo dost, prosím, zapomeň!

Líbíš se mi, mám tě ráda.
Strašně bolí tvoje zrada :-(
Proč jen jsi mě opustil?
Tak krásný život to byl.

Usínám,
proč mokrý polštář mám
a na Tebe jen vzpomínám?
Proč neslyším Tvá krásná slova,
proč nevidím Tvé hebké rty.
Já chtěla bych to zažít znova,
ale rozhodnout o tom musíš TY!

Milovat znamená chápat toho druhého. Chápeš?

Tys mi teda dal!
Proč jsi mi jen lhal?!
Já jsem ti tak věřila.
Tvá lež naši lásku málem zabila.

Dříve jsi byla mým snem! Mou příčinou v smích, mou útěchou v pláč... Proč já nyní cítím, že jsi ta, která nezavdá smíchu a naopak podněcuje pláče?

Ležím tady, mraky plavou v modrém moři oblohy, břízy šumí, užívám si pohody. Škoda, že bez milované osoby.

Proč jsi mi ublížil, proč jsi mě znal?
Snad byla to náhoda, kterou jsi hned vzdal.

Už nikdy nechci být bez Tebe!

Tři čápi ťapkají polem,
jak těžké je říci sbohem,
já chtěl bych být jeden ten čáp
a uprostřed pole si jen tak stát.
Moc dobře mi s tebou bylo,
co jsme toho zažili,
škoda, že se to pokazilo
a náš vztah je teď v cíli.

Moje srdce smutné je,
protože tě miluje
a ty jsi mě opustil,
jako by jen sen to byl...
Však z ráje náhle slzavé údolí,
proč jen ta láska tolik bolí?

Napadlo tě někdy,
že nejsi jenom ty?
Že existuju i já,
a mám svoje sny?
Asi ne, jinak bys mě neopustil.
Otřesný okamžik pro mě to byl :-(

Tak mě napadá,
proč mám tě ráda,
když jsi takový...
Trápíš mě, sužuješ,
jak se mnou bojuješ,
vždycky to zabolí.

Nebyla to láska,
byla to jen sázka,
kdy vsadíš vše, cos měla jen
pro tu jednu noc, pro ten krásný sen.

Chci jen s tebou být,
to snad není hřích,
že toužím stále jít
ve stopách tvých.

Proč je láska tolik krutá,
proč jsem nahá, neobutá?
Proč mi osud život kazí,
proč mě tvé pohledy mrazí?
Proč nemůžu v noci spát,
proč mě nikdo nemá rád?

Chybíš mi víc, než chybí princezna svému princi, víc, než chybí zpěv ptáků korunám stromů, víc, než chybí voda vyschlému říčnímu korytu, víc, než chybí meč a zbroj udatnému rytíři, víc, než chybí střevíček pohádkové Popelce, víc, než chybí bohu lásky jeho šíp. Chybíš mi víc, než kdokoli jiný na tomto světě!

Nebyl jsem pro tebe dobrý?
Chtěla jsi z nebe modrý?
Co sis myslela?
Proč ohled jsi neměla?
Opravdu mě to zranilo,
všechny mé city zabilo...

Je mi líto, že to takhle dopadlo,
vůbec by mě to nenapadlo,
že naše láska někdy skončí,
tak těžko se mi s tebou loučí... :-(

Kde jsi nechal srdce a svou lásku ke mně?
Proč mě už nechceš a takhle zraňuješ mě?

Zradil jsi mě a odhodil,
celý náš vztah jsi zahubil :-(
Co tě k tomu jen mohlo vést...
Ta bolest se vážně nedá snést :-(

Proč jen jsem tě musel ztratit?
Může mi tě někdo vrátit?
Pořád se sám sebe ptám,
čím dál více rád tě mám.

Proč dal jsi přednost jiné...
moje láska hyne...
poslední šanci teď máš,
tak co s tím uděláš?

Moc mi chybíš, lásko. Jak včelce nektar, jak kytce slunce, jak zvěři zeleň, jak psovi kost. Jsi prostě k sežrání. Haf, haf.

Přála bych si Tě mít tady,
abys líbal moje vnady,
já hýčkala Tvoje tělo
a to mé Tě strašně chtělo.
Šeptal bys mi do ouška,
ta dvě slůvka krásňoučká.

Chtěl bych moc
celou noc
být jen s tebou.
Ty dny samoty,
kdy nejsme já a ty,
příšerně zebou.

Netuším, co se stalo,
co nám naši lásku vzalo.
Kde teď asi konec má?
A proč už nejsem tvá? :-(