Nejlepší smsky

Proč jenom nemůžeš být teď u mě? Moc mi chybí Tvoje sladký polibky a doteky... Chtěla bych být zas s Tebou, mazlíčku! Moc Tě miluju! A jenom díky Tobě opravdu vím, co to znamená, někoho milovat...

Moje srdce je plné bolesti,
chybíš mu totiž ty.
Milovalo tě a miluje.
Pořád si říká: Kde jen je?
Bije a přemýšlí, kdepak jsi,
vyléčit ho můžeš jenom ty.

Samota mě leká,
kde asi můj princ čeká?
Jsem strašně smutná,
tvá přítomnost je nutná :-(

Nikdy nezapomenu
na tvoji lásku a něhu,
ač to byl jen letní sen,
já chtěla bych zůstat navěky v něm.

Mám na tebe dotaz,
bereš vůbec v potaz,
že tě ráda mám?
Trochu se mi zdá,
že jsem ti lhostejná
a chceš být jenom sám.

Život umí zvláštní být..
Proč nedá nám, co chceme mít?
Proč bere nám to nejlepší?
Pro mě to jsi, lásko, ty.

Vůbec netuším,
proč tvým uším
zůstávám tichý.
Vždyť všechno šlo překrásně,
bylo nám spolu tak krásně,
umírali jsme smíchy.

Vůbec mě nenapadá,
kde skončila láska má,
proč neodpovídáš.
Já tě pořád miluju,
a navěky ti to slibuju,
proč mě ráda nemáš?

Umírám smutkem,
jen nějakým skutkem
můžeš mě zachránit,
ale musíš chtít.

Napsal bych ti, lásko, dřív,
ale čas bych musel mít :-(
Neboj, brzo se uvidíme
a pěkně si zařádíme :-D

Celé léto
mrzí mě to,
žes mě opustil.
Přeju si jen jediné,
ať se k sobě vrátíme,
abys se mnou byl.

Všechno bych ti k nohám snes,
kdybys byla se mnou dnes.
Dej mi prosím ještě šanci,
chci tě vyzvat, drahá, k tanci.

Stýská se mi po tobě,
bylo nám opravdu suprově.
Vzpomínáš?
Stále doufám, že mě pořád ráda máš.

Ty mě nesmíš opustit!
Já chci životem s tebou jít.
Tak dokážeš to pochopit?

Sedím tu a přemýšlím jak ti říct toliko věcí, které mě trápí. Ale nemám odvahu, tak snad někdy jindy, až bude lepší den, až usměješ se na mě jen.

Jen tiše na parapet kapičky stékají,
co povědí si naše oči, až se zase setkají?
Co povědí si oči, co povědí si dlaně,
až přitiskneš své tělo pevně na mě.

Dny po dni plynou,
ty stále spíš s jinou.
Mně už to dnes nevadí,
naše srdce k sobě neladí.
Teď tě prosím, nech mě být.
Mé srdce chce s jiným žít.

Povím Ti příběh: Jedna Holka jednou řekla jednomu Klukovi, že se nikdy nezamiluje, pak se stalo, že se ta Holka zamilovala do toho Kluka a pak se stalo, že ten Kluk té Holce popletl hlavu, sliboval jí modrý z nebe a pak se na tu Holku vykašlal... Nepřipomíná Ti to něco?

Stále na Tebe vzpomínám
a v srdci Tě nosím,
i když jsme tak vzdálení,
milovat Tě musím.

Chybíš mi, strašně moc se mi po Tobě stýská... a je mi smutno, protože vím, že už Tě nemám, už nejsi se mnou, jsi pryč, jsi hodně daleko, ale zároveň tak moc blízko, protože Tě mám stále u sebe, v mým srdíčku a jen tak rychle z něho nezmizíš! Miluju Tě a vždy budu doufat, že se vrátíš a já a Ty budeme zas MY!

Zdál se mi, zdál v noci krásný sen
a ty jsi, potvůrko, byla v něm.
Hladil jsem tě a líbal jen,
škoda, že to byl jen pouhý sen.
Až přijde ten správný čas,
my setkáme se zas.

Zlatíčko, miluju tě moc, proč nepochopíš tu zlost, co v srdci mám, když na druhou se podíváš.

Čekala jsem na Tebe,
Tys myslel jenom na sebe.
Proč jsi si se mnou hrál
a lásku sliboval?
Víš, že Tě miluju,
tak už mě netrap.

Nikdy nezapomenu na Tvoji lásku, na vůni Tvého těla, na Tvé jméno. To, co zbylo mi, jsou nádherné vzpomínky na Tebe, jedinou bytost na světě, kterou tolik miluji.

Blíží se zas chvíle našeho setkání,
po dlouhém odloučení,
jenž smutek vneslo do mé tváře,
ta spalující touha, která nás zachrání,
až položíme hlavy na polštáře.
Zas pocítím tu horkost,
vůni, jemnost Tvojí kůže,
zapomenu na přítomnost
a Ty budeš moje krásná růže.
V očích zas budou plát
ty šibalské plamínky
a zase mi odejdeš
a zbydou jen vzpomínky.
Na tahle setkání těším se zas a znova,
těžko je vyjádřit, když nestačí mi slova.

Nechal jsi za sebou jen svůj stín
a pronikavou vůni kopretin
a vzdušné zámky, co se lehko zboří,
ze svíček zapálených dým
a srdce, které touhou hoří,
touhou být ti vším.
Nechal jsi za sebou je zapomnění
a vzpomínek pár,
těch, co už vítr odfoukal.

Trápím se, trápím, že jsi tak daleko. Nevím, co to je. Proč jsem tak na měkko. Nechci být sama, nechceš být sám. Co pro to udělá každý z nás.

Je to láska, nebo jen vzplanutí ze zoufalství, že tě nikdo nechce? Ale proč to odnáším já? Zamilovala jsem se do tebe a to hodně, tak vymysli co s tím. Jak se mě co nejdříve zbavit. Přemýšlej, ale pomluvy ti nepomůžou!

Stávám se šílencem! Kam se podívám, vše, co dělám, každá má myšlenka patří jen Tobě. Jak je možné, že to nevíš, necítíš, nevěřím... že už mě nechceš vidět víc!

Ano, Ty jsi má Láska, Ty jsi můj sen,
Tebe chci líbat snad celý den,
Ty jsi má touha, jen Tebe chci mít,
to vše dnes chtěl jsem Ti říct.

Nebe je poseto tisíci hvězdičky,
z oblohy přilétá andílek maličký.
Na malém obláčku přináší přáníčko,
vrať se mi MILÁČKU, vrať se mi brzičko.

Dlouho jsem miloval, dlouho jsem byl slepý. Bez Tebe jsem konečně otevřel oči a viděl to, co jsem měl. Děkuji Ti, že jsi odešla.

Stýská se mi po Tvém zamávání ruky, po Tvém pousmání, po Tvých vlasech, po Tvé pleti, slově, Tvých ramenech a bocích...

Stýská se mi po Tvém políbení,
při němž dotkne se mých rtů Tvůj ret.
Po Tvém polibku, který uvede mě v snění,
po polibku, jenž voní jako květ.

Zapomenout na tebe, to se řekne lehce,
ale moje srdce zapomenout nechce.

Chybí mi tvé oči, chybí mi tvá tvář,
chybí mi tvé rty i úsměv, který máš.
Nejvíc mi však chybí tvoje krásná vůně,
když ji nemám u sebe, mé srdíčko stůně.

Co léto dalo nám,
si podzim zpátky vzal,
já uvnitř umírám,
zbyl mi jen žal.

Tobě stesk nic neříká,
lásku novou našel sis,
mně ji život odříká,
vím, že nejsem miss,
ale každý právo má
říct: „Miluji Tě. Vrať se mi...”

Dnes dávají drama. Stýská se mi. Nepůjdeme si do kina zabrečet spolu?

Svou velkou lásku se Ti bojím dát. Bojím se zklamání a Ty mě nejspíš nemáš rád, nebo se Ti po mně taky stýská. Tím jo myslíš co?

Každý ráno stejný, čaj na ex, houska, hemenex, každej oběd stejnej, teplej nebo vystydlej, každej večer stejnej, sytej nebo hladovej. A noc? To jen ptám se, proč?

Jsi cesta, co mě láká,
jsi domov pro tuláka.
Jsi srdce, které mi buší,
jsi make-up, co mi sluší.
Jsi tůně, v níž se topím,
jsi touha, před níž oči klopím.
Jsi hvězda právě objevená,
jsi strach, co mě sráží na kolena.
Jsi čas, co barví mi vlasy,
jsi sen, co utekl mi asi.
Jsi zakázané ovoce,
jsi má potlačená emoce.

Věřím v lásku, věřím v tebe,
jak líbezné hvězdy a nejčernější nebe.
Ty a já, chci s tebou být.
Chci alespoň trochu lásky mít,
chci šťastně žít.
Snad vyplní se mé přání,
padá hvězda a já utíkám za ní.

S řasami vlhkými vzpomínkou na Tebe,
upírám oči své, upírám do nebe.
Nehledám hvězdný svit, klid a chlad měsíce,
snad jenom úsměv Tvůj, Tvé oči nejvíce.
Netoužím po spánku, po měkkém polštáři,
toužím po dotyku Tvých prstů na tváři.
Marné je toužení, zbytečné hledání,
dneska už ke Tvým rtům jiná se naklání.

Miluji Tě čím dál víc,
ale nevím, jak Ti to říct!
Den bez Tebe
je jako svět bez nebe.
Chci Ti jen říct,
že miluji Tě čím dál víc!

Život je krásná cestička,
někdy příliš úzká, temná ulička,
na níž se někdy zvrtne nožička.
Spadneme mimo tu uličku
a zraníme pro nás milovanou dušičku.
Já neudělala, lásko, nic!
Věř, že miluji Tě stále víc.
Ztratit Tebe
je jako vyrvat kus sebe.
Nechci ztratit Tě ani ždibíček,
jen Ty jsi můj milovaný človíček!

Vážím si každé minuty strávené ve Tvé náruči,
však vím, že život mě naučí.
Nikdy sám nevíš, co může se stát,
prosím Tě o to, jen měj mě rád.

Jak je někdy lehké, někoho v srdci mít.
A jak je potom těžké, bez něj chvíli být.
Jak je věčně milovat? Snad delší než žít.
Tak co nám brání opět spolu být?

Moje milé sluníčko,
zlob se jenom maličko.
Zlob se na mne chvíli,
polepším se, to ti slíbím.

Náš vztah byl pouze snění
a jeden velký klam,
teď chci být v zapomnění,
tak jako předtím. sám.

Miláčku, jsi to nejkrásnější, co může na světě být. Ty jsi mě naučil milovat a za to jsem ti strašně vděčná. Moc tě miluju a nechci tě ztratit. Pa pa, tvůj čumáček.

Miluji Tě, lásko moje, chci být jenom Tvá, chci být jenom s Tebou a milovat se ve dvou! Moc se mi po Tobě stýská a ještě víc Tě miluju!