Nejlepší smsky

Kdo zná jak nehezké je zklamání,
kdo zná jak chladný je svět,
pochopí zoufalé volání:
Vrať se, lásko má, zpět!

Na nebi svítí hvězdička,
kousek od ní jedna maličká...
jsou tak blízko od sebe,
přitom jsou si tak vzdálené,
jako naše doteky nádherné.

Můj andílku, ať Ti cestička utíká rychle, školička ještě rychleji a cesta domů ať je nejrychlejší, kterou jsi kdy zažila. Už mi chybíš :( a já Tě miluji.

Co s tebou je, kam schoval jsi všechny ty krásné dny,
náhle ses změnil, snad už to ani nejseš ty...
Kde je ten kluk, co se furt smál,
něžně mě líbal... lásku mi vyznával...

Dnes večer neusnu, nepůjdu spát,
slzy si neutřu, nebudu se smát.
Tys nepřišel, a já se tolik těšila,
proč já bláhová tvým očím věřila...

Kdo jednou Tě líbal a v náručí Tě měl,
ten nemůže zapomenout, i kdyby chtěl.

Každej den čekám na nějakej zázrak, kterej mně vrátí TEBE... Stačil by mi jedinej pohled... úsměv... Stačilo by poslední obejmutí... poslední polibek... Až budu umírat, chci zemřít v tvé náruči... a aby moje poslední dvě slova patřila jen tobě - MILUJU TĚ!

Bez tebe jsem voda v ohni, bez tebe jsem anděl v pekle, bez tebe je můj život smrt! Až budu s tebou, budu tvé všechno! Miluju tě!

Odjíždíš, ale zůstáváš. Odjíždíš, ale neopouštíš. Odjíždíš, ale stále se budeš vracet v mých vzpomínkách a snech. Děkuji za krásné chvíle a Tvou lásku, lásko má.

Miláčku, pro tvou lásku já planu
a ty mě nemáš plnou hlavu,
pro tvé oči já umírám
a ty lásku jen předstíráš.

Nastává další noc
a já si přeji moc a moc,
být už s Tebou
a líbat Tě se vší něhou.
Už se těším na tu dobu,
až budeme zase spolu.

Zas tu ležím v pokojíku
bez světla a popelníku,
jenom tupě pohlížím
a o tobě přemýšlím.
Je to strašně tajné
a pro mě nesnadné.
Ty jsi slunko rozzářené,
které nikdy nevybledne!
Silou, štěstím nabíjí mě,
přitom pěkně zabíjí mě.
Nemůžu nic nenapsat,
protože mám nejspíš zkrat.
Srdci bohužel neporučím,
a tak si tu smutně bručím.
O tobě si nechám zdát,
jestli půjdu vůbec spát...

Ahoj pusko moje milovaná, ty můj šušíne nádhernej a hodnej, ani nevíš, jak mně tady chybíš. Za celou dobu, co jsi pryč, jsem poznal, že jsme k sobě stvořený. Miluji Tě víc než sebe.

Měsíc září nad krajem,
vše se stává zázrakem,
všechno je jak ve snu,
na Tebe si vzpomenu.
Okouzlen září měsíce,
myslím na Tebe nejvíce.

Dám Ti lásku velikou,
až budem spolu pod dekou.
Až ta deka spadne z nás,
zastaví se chvíli čas.
Políbím Tvá ústa vlahá,
chci Tě moc, má lásko drahá,
chci Tě svírat v náručí,
na to chvilka nestačí.
Nechci, aby to byl sen,
chci jen Tebe, jen a jen.

Miláčku, kdybych měl tolik kreditu, jak moc se mi po Tobě stýská, jak moc chci být s Tebou a jak moc Tě miluju, tak mám paušál, za který účet už nikdo nikdy nezaplatí! Chybíš mi, chci už být s Tebou a miluju Tě!

Kdy už to pochopíš,
že bez tebe žít neumím.
Proto říkám zas a zas,
vrať se, dokud je ještě čas...

Tvé mlčení je poušť, v níž bloudím. Každá Tvá řádka nenapsaná je kronikou mého trápení.

Čím víc Ti píšu, tím je to horší. Chtěl bych se Tě dotýkat. Po celém těle mám zvláštní napětí, když na Tebe myslím, asi se to jmenuje LÁSKA a je to NÁDHERNÝ.

ŠŤĚSTÍ může mít mnoho podob... Znám ale jednoho hlupáka, který ho odmítá... PROČ to děláš? ... TVOJE ŠTĚSTÍ.

Taky Tě pořád miluji,
už Ti to však asi nikdy neřeknu,
jestli ano, pak si při tom pokleknu

Tolik bych ti chtěla toho říct,
ty o mně nevíš... nevíš vůbec nic!
Chceš pouze jen jedno, láskou pohrdáš,
nač se sázet, že už mé tělo máš?
Nejsem z ledu, nejsem k mání,
pohrdám tebou... lháři!

Moje milovaná, nejdražší na světě. Umřu po Tobě steskem. Až umřu, tak mne nech rozptýlit...

Tvá vášeň zahořela jako prskavka na vánočním stromku... taky jen jednou...

Čau miláčku. Moc se mi stýská. Den bez Tebe je pro mě delší než rok. Posílám Ti tolik pus, kolik je hvězd na nebi. Miluji Tě!

Slzy v očích budu mít,
když o nás dvou budu snít.
Zůstaň se mnou alespoň jednou, než usnu
a vejdu do krásného snu.
Pak mi polibek něžný a lehký dej,
a já Ti odpovím: Tak se měj!

Když Tě líbám, tak Ti vyjadřuju, jak moc mi chutnáš. Když Tě hladím, tak vyjadřuju, co pro mě znamenáš a když Ti šeptám do ouška krásná slůvka, tak Ti vyjadřuju, co k Tobě cítím. Chybíš mi. Miluju Tě.

Miluji Tě, chci Tě, dusím se bez Tebe...

Slova nejsou vše! Jsou to jen písmena, která občas říkají lež. Když miluješ, tak věř. Věř na lásku a taky ji dokaž, ukaž, udělej pro to víc než jen vše!

A když mě lásce vyučil a slíbal moji líc,
pak za jinou odešel a nevrátil se víc.

Miláčku, chybíš mi. Možná víc, než jen tušíš. Chci být teď jen s Tebou, chci pro nás žít. Žiji jen z představ, ale žiji jen pro nás...

Milenci v parku tiše se líbají,
neznají ostych, lidé se dívají.
Procházím kolem s pocitem viny,
probírám v hlavě své vlastní činy.
Smutné jsou vzpomínky na krásné chvíle,
míjím ty milence hledaje cíle.
Návaly deprese, přeci se nedám,
vždyť já jsem milenec, jen svůj park hledám...

Myšáčku můj, lásko má,
bez tebe se mi špatně usíná.
S každou minutou bez tebe,
vykřičet chtěla bych do nebe,
že chybíš mi tu strašně moc,
však naše láska má obrovskou moc.
Tak velká a přece není vidět,
vůbec není potřeba se stydět,
před miliony lidí říct,
že miluji tě čím dál víc :-* !!

Včera večer jsem prosila svého anděla, aby Tě hlídal. Odešel, ale za chvilku se vrátil, usmál se a řekl: Anděl nemůže hlídat anděla. Z mého andílka nezbyla ani křídla, už nemám anděla... Kde jsi? Mám zase poprosit svého anděla, aby Tě našel?

Stín padá na naše tváře,
v dáli ji halí záře,
už se nesměje, už je jiná,
její láska usíná,
žena oděná v černé,
rozesmát ji není snadné,
stále toužím po poznání,
po sladkém usínání.
Tak tu ležím sám,
velkou bolest prožívám.

Byli jsme přátelé,
ty jsi však chtěl víc,
všechno jsi tím pokazil,
všechno je pryč...

Šílím! Má duše není v pořádku! Tisícekrát se dívám, kdy se mi ozveš. V noci nespím, to sním o našem milování. Můj pohled na svět není v pořádku. Už blázním! Nevyrovnám se s tím, že se mi neozveš. Vím o Tvé touze... po mně a nechápu...

Proč neřekneš mi, mám Tě rád,
dál nechci být Tvůj kamarád.
Proč mi večer pusu nedáš,
se mnou na hvězdy se nepodíváš.

Venku se setmělo, venku se blýská
a mně se, miláčku, po Tobě stýská!

Dej lásce druhou šanci a ona bude opravdová, neboť kouzlo první lásky spočívá jen v tom, že si neuvědomujeme, že může mít konec. Vrať se mi prosím.

Přála bych si s Tebou zůstat po celý můj život a nikdy tě neopustit, ale copak to jde, když se ke mně takhle chováš...? Stejně tě ale nadevše miluji.

Chybíš mi: CHY - jako chyba, že jsme rozděleni. B - jako bolest, stesk a utrpení. I - jako intuice, že se snad shledáme. S - coby štěstí, které my nemáme. MI - jako milovat, každý má právo a já Tě miluju víc, než je zdrávo.

Chybíš mi a nemáš ponětí,
chybí mi polibky, Tvé něžné objetí.
Duše jsou spojené
a Tvé rty vzdálené.

Proč naše láska musela skončit? Tak proč? Chybíš mi moc, lásko moje, vrať se ke mně.

Proč jsi mi neřekl, že jen pár chvil mám na to, abych se směla dívat do tvých očí, abych se tě mohla dotýkat, abych směla líbat tvé rty? Že potom mi zbydou jen vzpomínky, které bolí.

Všem uběhlým měsícům, dnům a hodinám
patří jen jedno slovo: PROKLÍNÁM!

V tvém náručí neusínám,
polibkem mě neprobouzíš.
Myslet na tebe nepřestávám,
touhu ve mně pořád vzbouzíš.
V srdci tě nosím stále dál,
ale konec si osud přál...

Já líbala bych Tě zas a znovu,
já Tě totiž ráda mám.
Já plakala bych zas a znovu,
já bez Tebe umírám!

Existuje něco prázdnějšího, než prázdná náruč? Moc mi chybíš, miluju Tě!

Já Tě milovala a miluju pořád, jen nevím, co se s Tebou stalo, že jsi se tak najednou z vteřiny na vteřinu změnil. S Tebou bylo vše jiné, krásnější, dokonalejší. S Tebou jsem zažívala pocity, jež jsem nikdy nepoznala. S Tebou jsem chtěla žít. Proč jsi to udělal a proč nechápeš?