Smsky o smutku

Slábnu, padám, umírám,
jen pro tebe srdce mám,
ale tys ho odhodila,
velkou lásku zahubila.
Jak se to jen mohlo stát?
Nevím, mám tě pořád rád.

Proč jsi mě nechala,
šanci mi nedala,
stále se sám sebe ptám,
ale odpověď, tu neznám.
Nedokážu to pochopit,
jaks mohla naši lásku zahodit,
copak jsem pro tebe jenom led
a nepřitahuju už tě vůbec teď?

Nevím, co se stalo,
jiskřit to přestalo,
jsme dva odlišné světy,
tohle jsou mé poslední věty:
Za všechno ti moc děkuju,
teď ale dál bez tebe popluju.

Každou chvíli
uběhnu míli,
když tě hledám.
Škoda že šanci
vyzvat tě k tanci
žádnou nemám...

Při pohledu na Tebe se mi srdce rozskočí na dvě půlky. Ta jedna Tě ještě stále miluje a ta druhá nenávidí.

Já už přišla na to, proč mám tě ráda, na to, že láska je největší z mých nálezů a ztrát... bohužel asi pozdě... Proč jsem tě ztratila?

Stýská se mi den co den, myslím na tebe jen a jen, tvé pohlazení cítím, tvůj polibek, tvůj dotyk. Jak hvězda si připadám, pak probudím se z krásného snu a i bez tebe nezblednu, však bez tebe už nechci být, já bez tebe už nechci žít. Tak přijeď mi, chyť za ruku mne, já políbím tě a nepustím. Lásko moje, miluju tě a velmi mi chybíš!

Odejít, vzkaz nenechat, kolikrát jsi mně dovolil Tě proklínat. Srdce mě bolí, oči mě pálí. Klidu v duši nenacházím. Proklínám, pláču, vzlykám a skáču. O životu pochybuji. Cítím Tě tu blízko zas. Jsi však pouze bílý stín, foukne vítr, uletíš...

Vždy, když se den blíží ke konci, ty vzplaneš v mém srdci...