Smsky o smutku

Slzy stékají mi po tvářích
a usychají na polštářích.
Uvnitř těla mě vše svírá,
bolí to a neubývá.
Ptám se, proč je vše tak těžké,
bez Tebe být není lehké.
Není lehké ani snít,
o tom, co nemůžu mít.

Někdy se mi zdá, že je neprohlédnutelná tma, ačkoliv paprsky úplňku pronikají do mého pokoje a zahánějí mi spánek. To bych pak chtěla stáhnout slunce z nebe a do každého tmavého rohu dát kousek, to si pak přeju, aby bylo zítra a s ránem zmizel můj smutek. A místo teplých papučí, chtěla bych být v Tvém náručí, avšak není slunce, nejsi ty - jen černé mraky na nebi. A když se mé oči zavřou únavou, zas slyším šumět vlnu za vlnou, zas vidím dunu, jak přesýpá zrnko za zrnkem, zas cítím ruce Tvé, rty, něžné doteky. Zas vidím Tvůj úsměv schovaný za hrnkem.

Žádný muž ani žena není hoden Tvých slz a ten, co je, Tě nerozpláče.

Trápím se a pláči,
pro slzy už nevidím.
Mám Tě stále radši
- kdy Tě zase uvidím?

Miluju tě. Milujuuu tě! Miluuuuujuuuuu tě!!! - Neslyšíš? Nezajímáš se? - Proč je svět tak krutý?! Ale já budu čekat... třeba si to jednou rozmyslíš.

Já poznala jsem to zklamání
a jak širý je svět.
Tak kdy pochopíš mé volání...
Lásko, vrať se mi zpět!

Trápím se, a Ty ani nevíš, že Tě mám ráda. Když Tě potkám, směješ se na mě, když s Tebou mluvím, topím se v Tvých nádherných očích... Večer nemůžu spát, a tak přemýšlím, co děláš a jestli o mě aspoň myšlenkou nezavadíš...

Každý den, když uléhám, usnu lehce.
Usnu lehce jen proto, že vedle sebe Tebe mám.
Jsou dny, kdy očka nezamhouřím a život si promítám,
tyto noci jsou bezesné a já se v nich ztrácím
a to proto, že ležím sám.
Vím, že někdy musíš pryč a já to chápu,
ovšem ať není to často, o to Tě prosím...
Víš, já pak nespím a nocí tápu.

Posílám hubičku,
pro tebe mazlíčku.
Tak ať ti chutná,
už nechci být smutná...
Tak mi pošli jednu zpátky,
a koukneme se do pohádky!