Smsky o smutku

Chtěl bych vidět Tvoje řasy
a při tom hladit Tvoje vlasy.
Chtěl bych slyšet ten Tvůj hlas
a začít se stydět zas.
Stydět se jen malinko,
moc mi chybíš, lásenko.

Ležím pod peřinkou,
je mi zima a všechno mě zebe,
a to jen proto, že tu nemám Tebe...
Ten žár tvého těla
bych tu teď moc a moc chtěla...

Tak už je po všem,
zamáčkni slzy falešný,
jsem jenom hříchem,
představy víc jsou skutečný...

Chybíš mi, když ráno svítá. Chybíš mi, když v poledne slunce pekelně pálí. Chybíš mi, když soumrak se snáší nad městem. Chybíš mi, když na černé obloze hvězdy září. Víš, prostě - chybíš mi. Pořád.

Miláčku můj, zase jsme se museli rozloučit. Tentokrát to bylo ještě mnohem těžší. Chybíš mi tak moc! Chtěla bych zas ležet v Tvých náručí, držet Tvou ruku, líbat Tě. Každou vteřinu na Tebe myslím. Kéž bych Ti mohla říct do očí, jak moc Tě miluji a jak moc se mi stýská. Už se těším, jak budeme zas spolu. S Tebou je ten svět mnohem krásnější, potřebuji Tě k životu! Miluji Tě.

Byli jsme spolu šťastní a najednou to skončilo. Nebyla to ničí vina, má ani tvá. Prostě jsme se k sobě nehodili.

Medvídku chundelatý, copak děláš? Otevři svá dvířka, pusť mě dál. Chtěl bych Tvůj kožíšek v náruči cítit, šeptat Ti do ouška slovíčka vlídný...

Myslela jsem, že když budu sama,
budu šťastná, ale stále mi něco chybí.
Jsou to tvé polibky, doteky a sliby.
Netušila jsem, že mi budeš tak scházet,
nemůžu pořád svou životní lásku za hlavu házet.
Kdybych tak věděla, co vlastně chci,
nechci znova ranit tvůj cit.
Pořád se ptám, proč jsem tak netečná,
proč nemůžu být alespoň jednou statečná.
Podívat se pravdě do očí a říct už dost,
zamyslet se nad tím, kdo je v mém srdci stálý host.
Chci celé své srdíčko jednou někomu věnovat,
musím ho ale na celém světě nejvíc milovat.
Snad to budeš ty, chtěla bych tě milovat.
Chtěla bych to srdíčko právě tobě věnovat!

Sluníčko moje! Strašně se mi stýská, chtěla bych Tě mít vedle sebe, něžně Tě hladit, laskat... Moc Tě miluju! Tvoje beruška.