Smsky o smutku

Vždy, když večer usínám,
na krásné časy vzpomínám.
Na chvilky spolu strávené,
na noci promilované.
Když říkal jsi mi miláčku,
já vznášela se na mráčku.
Když tiskl jsi mě k sobě jemně,
po vlasech hladil mě něžně.
Však teď to, na co vzpomínám,
jen ve svých snech vidívám.
Vidím Tě za každým rohem,
zbylo jen trpké slovo SBOHEM...

Já skládám tu básničku,
jak ty mi, můj mazlíčku,
chybíš moc,
když začíná noc.
Když ležím tak sám,
tebe nemám,
když nemám koho obejmout,
rukama obtočit
a s nudou zatočit!

Miláčku, jsi ta jediná, bez které nemůžu žít. Když se ráno probouzím, myslím na Tebe. Kdy už se konečně uvidíme? Strašně se mi stýská... Miluji Tě...

Milovat znamená žít, já miluju, ale přesto se mi zdá, že umírám...

Proč klameš mě a proč sebe?
Nechápu se a tím i Tebe.
Z bolavýho světa kolem nás
mi po zádech leze mráz!

Není vítězem ten, kdo lásku vydobil, ale ten, kdo zraněn byl, když miloval a odpustil... Já už Ti odpustila.

Vydržím bez jídla pět dní. Vydržím bez vody tři dny. Ale bez Tebe ani den. Lásko, vrať se mi!

Už nechci spát sám, večer usínat jen s myšlenkou na Tebe, ráno se probouzet sám a zjistit, že vše krásné s Tebou byl jen sen. Chci být jen s Tebou! Miluji Tě.

Jak dlouhý je den,
když Tebe nevidím.
Jak krásný je sen,
kterému závidím.
Jak dlouhá je noc,
kdy se mnou nejsi.
Kdy budím se ze spaní
a volám: KDE JSI?!