Smsky o smutku

Tepu Ti v dlani jako rána pod obvazem, jako motýl sražený na zem. Vzpomínáš na chvíle, kdy jsem řekla, zmámena láskou: Polib mě do dlaní. Polož mi ruce zevnitř na nohy. Líbals mě a chutnal jsi jako kořeněný likér.

Zklamal jsi mě velice, jak teď mi je smutno, ten pocit, jako když se ti zapíchne miliony jehliček do srdíčka, slzy se mi koulejí po tváři, nemůžu zapomenout a stále tě miluji.

Bolí, všechno hrozně moc bolí... jak ses koukal, jak jsi mé rty líbal - to vše teď ukrutně moc bolí. Proč ta bolest nezmizí? Tak už jdi, jinak přestanu přežívat.

Jak ráda bych Tě viděla! Jak dlouho už jsi pryč? Móóóóóóóóc se mi po tobě stýská, co mám dělat? Tvoje fotka mi nestačí, chtěla bych Tě líbat! Moc Tě MILUJU!

Naučil jsi mě milovat, tak proč teď odcházíš?! Byl jsi pro mě sluncem, které mě dělalo šťastnou. A teď? Připadám si jako v nekonečném tunelu tmy, samoty a prázdnoty... V mém nitru je jen prázdnota, jak se svého pouta zbavit a světlo ve svém černém srdci najít? Porazit tmu se mi nikdy nepovede, jenom slunce takovou věc svede! Slunce už jsem však dávno ztratila.

Broučku, víš, co jsem zjistila?! Že láska je jako slunce nebo morfium! Jednou se vyhřeješ, ale nemůžeš se zásobit sluncem na celou zimu, když slunce zmizí, je ti zima. Stejně tak by ti bylo málo platný, kdybys byl morfinista a píchl si dopředu dvojitou dávku drogy. Jakmile se morfium vstřebá, budeš zakoušet pekelná muka, bude ti dvojnásob chybět... Lásko, mojí drogou jsi ty a já zažívám strašný absťák každou vteřinu, kdy tě nemám na blízku. MILUJI TĚ!

Proč moje srdce celý den bolí,
proč moje duše v noci se bojí,
proč nejsi se mnou, tady a teď,
proč všude kolem je jenom zeď,
proč na tu zeď srdíčka malují?
Odpovídám sama, strašně Tě miluji!

Je lepší být nešťastně zamilovaný než být sám... Ale vždyť být nešťastně zamilovaný znamená být sám! Jsem SAMA! Nechci být SAMA! Chci být s TEBOU.

Nenávidím život, protože mi poslal tebe. Nenávidím tebe, protože ty jsi můj život!