Smsky o smutku

Lásko má, já stůňu. Ale je to jen velkou láskou k Tobě. Tak co s tím uděláš? Vezmeš do ručky svůj malinký telefonek a rychle mi zavoláš.

Tak jako uvadá růže,
tak jako usychá květ,
tak bodají nože,
tak zbořil se mi celý svět!
Myšlenky černé, v srdci tisíce ran,
já už nemám sílu jít dál...

Postýlka prázdná, kolem mě ticho. Žádný dotek, žádné pohlazení. Prozradím Ti jedno mé tajemství: Miluju Tě. Těším se na to, až budu vedle Tebe usínat a doufám, že ne naposled.

Už je to tak dávno, přesto tě furt vidím,
ve své blízkosti tě cítím...
Už je to tak dávno, já přesto vzpomínám,
ve své mysli tvoji fotku mám...

Člověk prý zjistí, co měl, až když to ztratí. Já tě ztratila a nepociťuju velkej smutek, jen lítost nad tím, že to muselo skončit zrovna takhle.

Ležím na postýlce,
a toužím po naší nádherné vzpomínce.
Jak jsem Tě líbala
a do tvých očiček se Ti upřímně dívala...
(rty vnímaly Tvoji krásnou pusinku)
a moje láska k Tobě přesahovala mezí,
tak proč už mě nemáš rád? V čem to vězí?

Jsi nejúžasnější holka, co znám,
s Tebou je mi moc krásně,
proto Tě tolik rád mám.
Jen kdybych políbit Tě směl,
bylo by to pro mě to nejcennější na světě,
celý bych se štěstím chvěl.
Přál bych si, abys mě měla taky tak ráda,
jako já miluji Tebe, ne jako kamaráda.

Chceš ode mne odejít, ta bolest v srdci mi stoupá, já byla tak hloupá a zaslepená, chceš ode mne odejít, chtěli jsme spolu zestárnout, jak to mám všechno zvládnout, jak bez tebe žít teď mám?

Pod světlem hvězd, pod peřinou noci, myšlenky se honí, vánek nese zvěst, o tom, co mi chybí, srdíčko mé plní. Znám odpověď na tu otázku, vždycky je to stejné... Chybíš mi Ty, miláčku, že mi v duši prázdno plníš... Věř mi, nelžu, stoprocentně.