Smsky o smutku

Černé mraky letí dál a dál,
co mé srdce milovalo, krutý osud vzal!

Znala jsem jako své boty
naší lásky čarokrásné noty.
Proč jen vše konec musí mít?
Chtěla jsem s tebou navždy být.

Strašně se mi líbíš,
každou vteřinu mi chybíš,
když se mnou nejsi.
mé srdce volá: Kde jsi?

Ahojky miláčku, strašně moc mi chybíš a já nevím, co mám dělat, abych dokázal, co pro mě znamenáš a jak šíleně moc tě rád mám. Vždy, když jsem sám, na tebe vzpomínám a uvědomuju si, že za všechno si můžu sám, a tak se proklínám. Udělal bych všechno, aby to bylo jako dřív, abychom byli šťastní a já bych o tom už nemusel jenom snít. Šíleně moc Tě miluju a o to víc všeho lituju. Strašně moc se mi po tobě stýská! MILUJU TĚ!

Nevím, proč zrovna do tebe jsem se zamilovala,
srdce své celičké jsem ti dala,
ty sis ho však vůbec nevážil,
krutý osud jsi pro mě připravil.

Protrpět těžké kurděje,
je lepší než okamžik bez Tebe,
v srdci mém je díra,
nikdo tam nehlídá,
myšlenky mé jsou ztemnělé.

Závidím vodě, v které se koupeš, že může objímat Tvé něžné tělo. Závidím Tvým šatům, že Tě smějí hřát. Závidím hrnečku, když se ho dotýkáš rty. Závidím vánku, který čechrá Tvé voňavé vlásky. Závidím zrcadlu, na které se směješ každý den. Závidím Tvé postýlce, že Tě každou noc smí uspávat, a závidím času, že je pořád s Tebou!

Těším se na další list
tvou něžnou ručkou psaný.
Hned teď bych ho chtěl číst,
avšak není k mání.

Já vím, že ONA je hezčí, ale lásko, objevila jsem Tě já! Tak proč?