Smsky o smutku

Smutné jsou mé oči, jen jedno je rozsvítí. Usmát se mám? Tak pro tu chvilku štěstí pusu ti dám...

Proč jsi mi tolik ublížil? Proč? Proč já ti tolikrát věřila a odpustila? Proč? Proč já tě stále tolik miluji? Proč...

Dohořela svíce naší lásky, více hořet už nebude.
Za upřímnou Tvoji lásku srdce mé Ti děkuje.
Doufám, že tímto veršem náladu Ti nezkazím,
chtěla jsem Ti jenom napsat, že se s Tebou rozcházím!

Když se směješ,
srdce mi hřeješ.
Teď jsi mě však hodně ranil
a mé srdce moc poranil.

Miluji Tě, miluji Tě...
Jen poslouchej, lásko,
jak ta dvě slova krásně zní...
Vyslovíš je za okamžik,
pak vzpomínáš, tisíce dní...

Chtěla bych jen na chvilku tajně vklouznout do Tvých myšlenek, poznat nepoznané a ujistit se, zda jsem opravdu jediná, na kterou myslíš, když usínáš... Miluji Tě!

Kde jsi včera byl a s kým, se ptám,
své srdéčko já si tady rozervávám.
Už abych Tě měla zpátky
a nepočítala ty protivné pátky.

Moc mi chybíš, lásko moje. Cítím se bez Tebe, jako loď na suchu, jako klíč bez zámku. Jako rám, ve kterém není žádný obraz, jak rybník, který nemá hráz. Jako dům bez dveří, jako zahrada bez kvítí. Dusím se bez Tebe, jako by mi došel vzduch. Brzy se mi, lásko, vrať. Dlouho mi už nevydrží dech... nemohu bez Tebe žít!

Hodinka bez Tebe je dlouhý čas,
já, lásko, chci Tě vidět zas,
chci být s Tebou, zas a znova,
prosím, přečti si ta slova,
jen pro Tebe je daruji,
protože Tě miluji.

Cítím se jako zvon bez srdce,
jako kniha bez řádků,
stýská se mi velice,
před sebou spousty obrázků...
Jak mě hladíš,
jak mě líbáš...
Moc mi scházíš,
kde se touláš?