Zamilované smsky

Jsem šťastná, když s Tebou mohu být,
co víc bych si mohla přát a chtít.
Život plný lásky s Tebou prožít,
nikdy nepřestat po Tobě toužit.
Být stále s Tebou šťastná,
aby naše láska byla něžná a krásná.
Cítit stále Tvou krásnou vůni,
v Tvých očích topit se jak v tůni.
Snít o krásném životě,
abychom byli šťastní na světě.
Aby jsi mě měl stále rád,
abych já mohla Tě stále milovat.
Aby se slunce na nás smálo,
aby nás seshora stále hřálo.
Abych cítila, že jsi se mnou stále rád a šťastný,
takový bych si přála život krásný...

Máme na sebe příliš málo času, broučku, ale každá ukradená minuta, kterou strávíme spolu, je pro nás vším. Vším, co nám doposud život upíral a nedopřál. Vše si vynahradíme, protože je mezi námi silné pouto lásky!

Heboučkou pleť tvářiček tvých
chtěl ucítit bych na rtech svých,
polibky zahrnout celé tělíčko tvoje,
buď ten nejkrásnější sen, lásečko moje.

Když na Tebe myslím, víčka mi dolů spadnou,
vidím nás dva, jak jdeme nocí chladnou.
Svírám Tvou dlaň a Ty svíráš mou,
jsme jen dva stíny, co bloudí tmou.
Nikdo nás nevidí, nikdo nás nevnímá,
co je nám do lidí, koho to zajímá?

Stud schoulen v chtíč,
Tvý zorničky jak míč,
jiskry odrážejí se v oku,
hasnou však v slaném moku,
šepot střílí do tmy
slastné chvíle, kde jsme jen my.

Jsi anděl, ale andělé neslétávají na zem, nýbrž do lidských srdcí, proto jsi můj anděl.

Ať už slunce vyjde, pálí či zapadne, ať vítr vane a měsíc bílou krajinou svítí. Ať už léto, zima, podzim či jaro tady voní, tak v mé hlavě jen tvá tvář září a tělo cítí jen tvé polibky a jen ty mě hladíš... MILUJU TĚ!

Víš, našel jsem, lásko, Tebe,
Ty jsi tím darem z nebe.
Ty jsi mráček i sluníčko,
Ty jsi to nejhezčí nebíčko.

Když se dívám na tvé tváře,
vidím smíchu svatozáře,
když se dívám na tvé vlasy,
vidím nitky té tvé krásy,
když se dívám na tvá ústa,
vidím růži, co tam vzrostla.
Miluju tě čím dál víc,
chci tě mít... a nic víc.

Chci tě vidět... chci tě cítit... chci se tě dotýkat... chci tě milovat!

Sice to není asi láska za hrob, ale je to pěkný, a hlavně - JE TO...

Medvídku, dneska jsem na Tebe zase myslela a včera taky a den předtím taktéž. I den předtím jsem na Tebe myslela a den předtím tomu nebylo jinak. Dokonce i den předtím to bylo úplně stejné a den předtím také. Ale nejvíc... nejvíc jsem na Tebe myslela den předtím...

Moje zlatíčko, mám jen jedno, jediné přání! Ať je na světě jen láska, milování, milióny pusinek, jedna postýlka a my dva! MILUJU TĚ!

Kdyby láska byla květina, byl bys jediný motýl, který by mohl létat na mé louce.

Vykreslil jsem si Tě celou
v záplavě vlasů Tvých,
tichou, ale žádostivou
po prvních polibcích.
Tvé oči, Tvá ústa
jsou měkčí nad samet
a z nich pronesená slova
sládnou jako med.
Dokreslím si Tě celou,
Tvé srdce i Tvůj vzdech,
něžnou, zářící a smělou
- v milostných plamenech.

Mám Tě rád jako sůl, protože té je všude zapotřebí, stejně jako Tebe v mém životě

Moje srdce vydává hluk,
je to děsně strašnej zvuk.
Slyším hlasy a malý hlásky.
Zemřela bys dnes večer, z lásky?
Já klidně jo a třeba hned,
dřív, než skončí tenhle svět.

Když pozdě večer usínám,
na Tvůj úsměv vzpomínám.
Miluji Tě čím dál víc,
má láska už nezná hranic.
Chtěl bych s Tebou žít na věčnost,
přísahat si naši věrnost.

Sedím tady sám, uvažuji, vzpomínám. Hlavou se mi honí jedna myšlenka. Co když přijde den, kdy mi řekneš: Už ti nemám co říct a odejdeš... V ten den zemřu... Život pro mě ztratí smysl! Nevím, co vlastně ke mně cítíš, ale já vím, že tě miluji víc než život, a ten pocit, že tě ztratím, mě ničí. Bojím se toho dne. Miluji tě je jen slovo, ale já vím, že ti ho říkám z lásky! Miluji tě.

Není krásnější pohled, než se dívat do Tvých očí a vidět tam sebe!