Smsky o smutku

Jsi ten, kterého bych mít chtěla,
jsi ten, se kterým bych věčné štěstí, lásku zaručenou měla.
Jsi ten, kterého nemohu mít,
jsi poklad, o kterém mohu věčně snít.

Připadám si jako ve zlým snu. Všechno je pryč a já se ocitám na poušti, kam nikdo nepřijde, ani za vodou, ani za mnou. Ale proč? Vždyť jsem chtěla jen trochu lásky, copak to bylo moc?

Dost dobře víš, jak jsi mi ublížil. Ublížil jsi mi jednou, odpustila jsem ti, ublížil jsi mi po druhý, odpustila jsem ti! Ublížil jsi mi po třetí, a já doufám, že už naposledy... Jsem ráda, že tě nevídám, ale jsem smutná, když tě dlouho nepotkám... Stále tě miluju...

Láska je pochodeň, která prozáří celý náš život světlem naděje. Proto mi moc chybíš, Ty, která máš rty jako z růže květ... Miláčku, Tvá krása mě vždy přivádí do rozpaků... Vždycky když jsem s Tebou, chovám se jako husa, protože jsem vždycky mimo z Tvé neodolatelné krásy, nejen tváře... ale i duše! Bože... já Tě tak moc miluju!

Mým životním úspěchem bylo potkat tebe. Moci se dívat do tvých očí, líbat tvoje rty a dotýkat se tvého nádherného těla. A neúspěch? Neúspěch byl, když jsi mě opustil.

Měli bychom se stydět! Jsme kousek od sebe a takhle trápíme družici...

Smutno bez Tebe je mi, bolest u srdíčka mám, miluji Tě velmi, k Tobě přitulit se chci! Brání mi jen vzdálenost, ale já si vyberu vše! Miluji Tě!

Mé srdce pohltila tma,
protože tu nejsi Ty, lásko má!
Zůstala mi tu po Tobě jen vzpomínka
a z mobilu čtu Tvá milá písmenka.
Miluji Tě a mám Tě rád,
a já doufám, že to bude už napořád.
Miluji Tě!

Je jedno, kolik máš let.
Je jedno, kolik jsi zvládnul vět.
Chce se Ti plakat či snít,
tak moc Tě chci u sebe, Lásko, mít.

Srdce se mi roztříštilo na tisíc kousíčků... Já chci je zpět... Nikdy už ale nebude celé, to srdce rozpůlené... Proto tě prosím, odhoď už ty střípky z dlaně... Zachráníš tím mě, a opustí mne trápení...

Hvězdičky už spinkat šly,
vzaly s sebou moje sny.
Měl jsem sen
a v něm Tebe jen.
Moje jsi už, lásko, byla,
svoje ANO vyslovila.
Vzbuďte se už, hvězdy jasné,
ať zase sním ty sny tak krásné!

Jsem jak loď opuštěná v oceánu, plující po tichém moři. Při šplouchání vln, když se večer nachýlí, bych chtěl být s Tebou a pozorovat, jak zapadá sluníčko... zlatíčko.

Noc je černá, modré je nebe,
já mám, šnečku, oči jen pro Tebe.
Jsem si však jistá, že Ty to víš,
přesto mi tu moc scházíš.
Nejsme už spolu, je mi to líto,
mé srdce je děravé jako to síto.
Budu však čekat, dám tomu čas,
věřím, že se mi vrátíš zas.
Tím se mi splní moje velké přání,
žít s Tebou a být Tvoje paní.
Zatím se měj co nejvíc krásně,
užívej života, snad pro mě Tvé srdce nadobro nezhasne.

Teprve včera jsem pochopila, že se ti nemůžu připlést do života, vždyť nejsme ani kamarádi a já tě hned začla milovat... Myslela jsem, že to bude hezký, ale nastalo utrpení a slzy, zradil jsi mě.

Znám jednoho kluka, kterej je hrozně fajn. Ale pořád se se mnou hádá... Nevíš, koho popisuji? Ne? Tak se zvedni a jdi se mrknout do zrcadla. Už víš? A nechtěl bys tomu hádání nějak zabránit?

Někdo sfoukl mi svíčku,
tu jedinou, co ve tmě mi svítila,
pak klíč od srdce tvého
jsem navždy ztratila.

Učili mě, že den má 24 hodin, minuta má 60 vteřin, ale nikdo mi neřekl, že každá vteřina bez Tebe je jako věčnost! Miluju Tě, lásko.

Když mi od Tebe přijde dopis, srdce mi poskočí,
milejší by však bylo hledět Ti do očí.

Včerejší večer byl pro mě nádhernej. Nejprve krásné milování, potom koukání na hvězdy, kde padla krásná pusa. A poté ještě jedno hezké milování. Nejradši bych tě teď měla vedle sebe a zopakovala to. Půjde to? Chybíš mi.

Bolest a žal v srdci mám,
MILUJI TĚ, tak co dělat mám...