Smsky o smutku

Lásko má, já stůňu. Ale je to jen velkou láskou k Tobě. Tak co s tím uděláš? Vezmeš do ručky svůj malinký telefonek a rychle mi zavoláš.

Tak jako uvadá růže,
tak jako usychá květ,
tak bodají nože,
tak zbořil se mi celý svět!
Myšlenky černé, v srdci tisíce ran,
já už nemám sílu jít dál...

Postýlka prázdná, kolem mě ticho. Žádný dotek, žádné pohlazení. Prozradím Ti jedno mé tajemství: Miluju Tě. Těším se na to, až budu vedle Tebe usínat a doufám, že ne naposled.

Už je to tak dávno, přesto tě furt vidím,
ve své blízkosti tě cítím...
Už je to tak dávno, já přesto vzpomínám,
ve své mysli tvoji fotku mám...

Člověk prý zjistí, co měl, až když to ztratí. Já tě ztratila a nepociťuju velkej smutek, jen lítost nad tím, že to muselo skončit zrovna takhle.

Ležím na postýlce,
a toužím po naší nádherné vzpomínce.
Jak jsem Tě líbala
a do tvých očiček se Ti upřímně dívala...
(rty vnímaly Tvoji krásnou pusinku)
a moje láska k Tobě přesahovala mezí,
tak proč už mě nemáš rád? V čem to vězí?

Miluji tě jako motýl květ,
ty jsi můj celý svět.
Když se na tebe dívám,
duše mi uvnitř zpívá,
že já tě miluji,
ale láskou se od tebe vzdaluji.
Prosím pověz mému srdci víc,
jak nastavím líc
a ty mě políbíš.
To jsou slova má
uvnitř duše schovaná.

Jsi nejúžasnější holka, co znám,
s Tebou je mi moc krásně,
proto Tě tolik rád mám.
Jen kdybych políbit Tě směl,
bylo by to pro mě to nejcennější na světě,
celý bych se štěstím chvěl.
Přál bych si, abys mě měla taky tak ráda,
jako já miluji Tebe, ne jako kamaráda.

Chceš ode mne odejít, ta bolest v srdci mi stoupá, já byla tak hloupá a zaslepená, chceš ode mne odejít, chtěli jsme spolu zestárnout, jak to mám všechno zvládnout, jak bez tebe žít teď mám?

Pod světlem hvězd, pod peřinou noci, myšlenky se honí, vánek nese zvěst, o tom, co mi chybí, srdíčko mé plní. Znám odpověď na tu otázku, vždycky je to stejné... Chybíš mi Ty, miláčku, že mi v duši prázdno plníš... Věř mi, nelžu, stoprocentně.

Před chvilkou zasněný byl můj pohled,
mít tě tady, zulíbala bych tě ihned.
Co já si bez tebe dnes večer počnu?
Asi brečet začnu.

Když jsem sama, noc je den,
když jsem s Tebou, vše je sen.

Když vidím Tvé krásné oči,
celý svět se se mnou točí.
Když hladím Tvé jemné tváře,
line se z nich krásná záře.
Nezastaví mě už nic,
já chci Tě stále víc a víc!

Když stýská se a nic mě netěší,
vzpomínka na Tebe vždycky potěší.
Miluju Tě.

Vím, že smutek a zklamání patří k lásce jako štěstí a spokojenost, ale to neznamená, že ta záporná stránka našeho jinak vzájemného porozumění musí zvítězit. Těším se, až znovu náš vztah obohatíme další krásnou skutečností, která se s postupem času změní ve vzpomínky...

Krajina tmou zakletá,
anděl z mraků vylétá
a s ním velká záře,
sníh jako z peřin se páře.
Já uprostřed zimy
pozoruji stíny,
stíny dalších andělů, jak vylétají z nebe
a stále myslím na to, jak miluji Tebe.
Děkuji měsíčku za krásné snění,
když láska moje se mnou tu není,
předaleko věrně čekám,
až se s Tebou opět setkám.

Samotu víc nechci znát,
ať promění se v prach,
já dlaním chci se tvým vzdát
a ony mohou mě hřát.

Posílám ti, sluníčko,
jednu pusu na líčko.
Chybíš mi tu stále více,
touhou hoří moje líce.
Schází mi tvé objetí
a jsem plná dojetí.
Miluji tě, lásko moje,
navždy budu jenom tvoje!

Chci být Tvým polštářem, hladit Tvou tvář,
chci být Tvé všechno, slunce i zář.
A chci být jen s Tebou, slyšet Tvůj hlas,
kdypak se uvidíme, řekni mi, zas...

Lásko, neboj, my to zvládnem! Narodili jsme se pro sebe, vyrůstali jsme pro sebe... jsme si souzeni, tak je to dáno. A čas ani dálka na tom už nikdy nic nezmění. Jsi jediný, kterého jsem kdy opravdu chtěla, jsi stále ten nejlepší... jsi v mém životě číslo jedna. Miluju Tě...