Smsky o smutku

Jsi můj sen, který nikdy nekončí. Mám Tě ve svém srdíčku. Já se snad rozpláču, proč tu nejsi se mnou, to nechápu.

V mém srdíčku rostou růže,
slzami je zalévám,
na Tebe, můj miláčku,
neustále vzpomínám.

Miluju tě, miluju tě, miluju tě, miluju tě, miluju tě, miluju tě. Zdá se ti to moc? Stejně to ještě nestačí! Lásko, scházíš mi a chci tě zase mít!

Vždy, když ke spánku se chystám,
na bílý strop se dívám.
Když zavřu oči, vidím tebe
a steskem na srdci mě zebe,
to proto, že necítím tě vedle sebe.
Nejradši chtěl bych tě tu mít
a ráno se s tebou probudit,
to, že rád tě mám,
mému srdci neodpárám.
Já jen chtěl ti říct,
bez tebe nechci být už nikdy víc.
Chybíš mi, kotě.
MILUJU TĚ.

Kam se podívám, vidím Tvoji tvář. Jsi všude, ve vzduchu, který dýchám, v odraze skel v metru, cítím Tvoji vůni, když kolem mě přejde v hospodě číšník, jsi žvýkačka bez cukru, která mi provětrá hlavu. Zavolej mi, chci se vidět v Tvých očích.

Proč slibuješ mi, že jsem tvá jediná? Že nevíš jak to s ní skončit, že by to neunesla? A já? Já mám unést sama všechnu bolest světa?

Ty jsi mi tolik ublížil... nechceš mě znát, mé hovory odmítáš! Prosím tě o jedno - odpusť! Lituji těch slov, co jsem ti řekla! Vrať se mi...

Nad rájem se smráká, Tvé oči nevidím... od Tvého odchodu provází mě převozník.

Chybí mi Tvá společnost, chybí mi Tvé pohlazení, chybí mi Tvůj hlas, chybí mi Tvé ruce v mých, chybí mi Tvůj smích, chybíš mi celá - a já se ptám proč? Miluju Tě.

Chvíle bez Tebe
je jako slunce bez nebe.
Rty máš hebké jako lístek růže,
zbožňuji vůni Tvé kůže.
Když naše pohledy něžně se setkají,
mé oči Ti vždy tiše šeptají:
Miluji Tě!

Rozdělují nás povahy, křik a pláč v mém srdci neustává, toulám se nocí a hledám tvé rty, tvou vůni... nenacházím nic... jen prázdnotu... Všechno je pomíjivý, jako kapka ranní rosy.

Lidé nejsou dokonalí, i já přiznávám svou chybu. Teď nevím, co na to říct - snad jenom to, že jsem Ti nechtěla ublížit.

Venku prší a já si pohrávám s myšlenkou, jaké by to bylo být s Tebou. Cítit Tvé dotyky, vnímat Tvůj dech, slyšet Tvůj hlas. Jak krásné by bylo mít Tě pro sebe. Zůstává mi ale jen sen a víra, naděje nikdy neumírá. Opatruj se mi.

Někdy jsem zlostí celá bez sebe,
chci, aby hrom uhodil do tebe,
a deset minut nato hned
já beru svoji kletbu zpět,
já beru svoji kletbu zpátky na sebe.

Široko, daleko objala zemi noc temná, jen hvězdy, měsíc, větřík, obloha jemná, hraje své kouzelné divadlo. Tak sledovat tu hru a vedle... abys byl Ty sám, mlčel a přesto říkal tolik slov, jaké prozradí jen oči, rty a dlaně.

Tiše skláním svou hlavu na polštář a brečím.
Když někdo zeptá se, co stalo se, jen mlčím.
Dusím své trápení v sobě,
že chtěla bych se vrátit k tobě.
To je mé přání životní,
co již nikdy se nesplní...

Jedeš pryč? Tak se mi brzo vrať... miluju Tě jako nic jiného na světě. Zvláštní starty, žádné konce... miluju Tě, co víc říct...

Když usínám, vzpomínám na Tebe, zdá se mi, že cítím dotyk Tvých rtů. Ty patří Tobě. Každou noc na Tvá ústa čekám. Zdá se mi, že přicházíš, objímáš mě... a pak... polibek, nit věčné lásky. To vše je jen sen, který se možná stane skutečností!

Moc mi chybíš. Nenávidím den, kdy jsem o tebe přišla. Chtěla bych vše vrátit a najít chybu, kterou jsem udělala...

Ach miláčku, tak ráda bych byla s Tebou, hladila Tě a něžně líbala tak jako nikdy, byla s Tebou ve dne, v noci a vychutnávala si každé Tvoje slůvko, co bys mi řekl. Pokaždé se těším na den, kdy Tě znovu spatřím... Tvoje kočička.