Smsky o smutku

Proč já mladá, chtivá děva,
sama spím a taky snídám?
Nechceš to hned napravit
a u mě doma zazvonit?

V hlavě mám prázdno a v srdci žal!
Proč jsi tak daleko, kdo mi tě vzal?
Sedím tu a dívám se na nebe,
už nedokážu žít život bez tebe!
Chci, abys věděl, že miluji tě strašně moc
a sním o tobě každou noc.

Jak mi mohl Tvůj polibek proniknout do vědomí, když jsi mě líbal? Všechny mé smysly se přeci ztrácely v štěstí Tvé blízkosti. Teprve teď, když jsem sama, sáhnu do své studny myšlenek a lovím šeptaná slova, když se mnou nejsi.

Jednou, až dostaneš rozum, přijdeš a řekneš: Lituju všeho, já Tě opravdu miloval!

Chybíš mi. Nikdy bych nevěřila, že to bude tak bolet. Stýská se mi po Tobě, tak se sakra vzpamatuj a vrať se zpátky ke mně.

Lásko, proč je na nás ten život tak krutý? Proč jsme se museli potkat tak pozdě? Kam jsi pospíchal? Já jsem teď nešťastná, že má láska už je ve svazku manželském... Proč? Vždyť se tolik milujem! Proč osud nás dva nespojil dřív? Proč? Vždyť já Tě miluju!

Ztratil jsem něco, mobil, klíče, ne, ztratil jsem tebe. Nebo jsem tě ještě neobjevil? Hledal jsem? Nebo už jen čekám? Jsem v pořadí? Oslovit či neoslovit, čím více jsem tě hledal, tím více jsem ztrácel sílu. Upadl jsem do temného kouta, jestli mě nenajdeš ty, pak už nikdo. Stihneš to? Kdo jsi? Proč jsem ještě tady? Asi jenom čekám.

Stýská, 5 písmen místo Tvé lásky.
Stýská, pláčou dlouhé samohlásky.
Stýská, zůstala jsi mi pod víčky.
Dohořel knot svíčky,
uschly Tvé slzičky
a dveří skřípání
nese mi stýskání.
Stýská se mi, černovlásko.

Už jsem měl zlomenou nohu, zlomenou ruku, ale nic nebolelo tak, jako zlomené srdce:( Vrať se mi!

Život bez tebe je jako nic... probudím se, myslím na tebe, jdu spát a při usínání myslím na tebe. Pohltil jsi svou láskou mě celou, potřebuju tě mít napořád... jinak můj život nemá smysl... Děkuju ti za všechno, co jsi pro mě udělal... Miluji Tě!

Vrať se, lásko, z dáli,
já nemohu bez tebe žít,
vždyť naše srdce vzplála a hořela.
Když nemůžu snít,
nemůžu být.
Nechci celý svět,
chci jen tebe zpět.
Vrať se, lásko.

Každá myšlenka na Tebe je bodavá bolest v mém srdci, které pomalu přestává bít, ztrácí se... Má touha je zemřít - smrt je vysvobozením. Potřebovala jsem jen pochopení od lásky.

Já jsem zarmoucená, když Tě teď nevidím. Chci Tě líbat a hladit tu Tvou božskou tvář. Nemohu už bez Tebe být, bez Tvých polibků a něžného pohlazení. Tak prosím, vrať se mi. Miluju Tě z celého srdce.

Dnes jsem Tě zas spatřila a má bolest ožila... tak mě už prosím netrap a řekni... Miluju tě! Ty víš, že už to nevydržím... 3, 2, 1 - teď. Sbohem...

Tenkrát jsi byl tolik jiný,
nesmělý, sladký a milý.
Teď jsi strašně namyšlený,
to, co bylo, náhle není.

Když čas ztratí svůj význam
a obloha začne plakat kvůli svým hvězdám
a slunce najednou zmizí z nebe,
necítí se tak špatně jako já bez Tebe.

Miluju Tě, myšáčku můj.
Vzpomeň si na mě, miláčku můj.

V zajetí velkého smutku ocitla se má duše a jen ty bys ji mohl zbavit ledového krunýře, který ji sevřel. Je mi tak děsivě smutno a ty jsi tak daleko. Jsi slunce, které potřebuji k životu, tak už mne nenechávej čekat.

Zrovna balím dárky na Vánoce a zjistila jsem, že nemám žádný pro tebe. Tak to asi zabalíme, ne?

Přijdou i těžší chvíle,
budeš mu muset sbohem dát,
a budeš se muset tvářit mile,
avšak srdce Ti to bude rvát.
Jak bolí, když člověk miluje.