Smsky o smutku

Jsi pro mě květina v rozkvetlé zahrádce,
jsi pro mě princezna v nádherné pohádce.
Stýská se mi, je mi smutno, chci jen s tebou být,
jsi mé všechno, miluju tě, pro tebe chci žít.

Umírám, když stojím vedle tebe a vím, že už tě nemohu políbit... Vrať se ke mně, lásko.

Bolí to... Bolí ztratit lásku a úctu toho, koho milujeme... Vím, že už nemůžeme být spolu, trápila bych se stejně jako teď... Chybíš mi a jsou chvíle, kdy bych dala všechno za to, usnout vedle tebe... Ale pak si vybavím ty hádky a všechny špatný věci, co se staly... Nejde to, nemůžeme být spolu...

Co říct...? Snad jenom, bolelo to a strašně těžko se to hojí :(((

Dneska jsem tě zase viděla. Bylo to krásný, ale současně to i smrtelně zabolelo. A to právě, když jsem si uvědomila, že už dávno nejsi můj.

Smutno je mi bez Tebe,
smutno jako v hrobě.
Častokrát si říkávám,
jak se daří Tobě...

Mít rád není snad hřích,
když zamiloval jsem se do očí tvých.
Nechci tě, lásko, ztratit,
chci se k tobě vrátit.
Chci s tebou svůj život žít
a vedle sebe tě pořád mít.

Sedím na posteli a vzpomínám. Na tebe, má lásko. Mé rty chutnají slaně, ale já přesto píši. Jen pár řádků - aby jsi věděl. Bylo nám spolu krásně, ale vše jednou končí. Už nikdy se neobejmeme, nepolíbíme, nezasmějeme se životním chybám. Přesto budu květ naší lásky navždy chránit. Co kdyby chtěl někdy znovu rozkvést...

Chci myslet na TEBE - myslím na TEBE! Nechci myslet na TEBE - myslím na TEBE! Chci myslet na něco jiného - myslím na TEBE! Nechci myslet vůbec na nic - ale pořád myslím na TEBE!

Jen poslední slova k Tobě mám...
MILUJI TĚ... a sebe za to proklínám...

Víš, nevím, jak to říct,
líbíš se mi čím dál víc.
Chybička se vloudila,
a tak jsem celou noc blouznila.
Blouznila jsem nad Tebou,
nad mou láskou jedinou.

V noci, když se dívám na nebe,
myslím jen a jen na Tebe.
U srdíčka mě zahřeje,
když se na mě měsíc usměje.
Hvězdy mi šeptají, co mám udělat,
abych nezapomněl milovat.
Teď dochází mi, že miluji nebe,
ale mnohem více, lásko, miluji Tebe.

Proč člověk touží vždy nejvíce po zakázaném ovoci?! Proč je člověk chtěn odmítanými a odmítán chtěnými?! Proč ty jsi to ovoce, proč ty jsi ten chtěný?! PROČ?!

Miláčku, broučku můj, ani nevíš, jak moc moje srdíčko po Tobě touží. Přála bych si být vedle Tebe a držet Tě v náručí a líbat Tě! Chybíš mi čím dál víc, těším se na chvíli, až Tě znovu spatřím a obejmu. Zlatíčko moje, moc Tě miluji!

Za pár let, až vítr ti mou vzpomínku zavane, nebude to vzpomínka, ale touha tě zase vidět...

Už jen vzpomínky poletují v prostoru mé hlavy. Vše ostatní je pryč - zmizelo - jako ty. Za čas se to zase objeví. Jako ty. Možná.

Toužím s tebou šťastné chvíle sdílet,
zlé i smutné společně míjet,
po tvém boku zase být
a svůj život začít žít...
Miluji Tě!
A věřím, že mi jednou řekneš:
Už nemusíš snít,
u sebe tě chci mít...

Píšu Ti lísteček ze srdce smutného,
neboť jsme vzdáleni jeden od druhého.

Nemůžeme být spolu, ale ani bez sebe... Tak tu vedle sebe stojíme, koukáme na sebe a trpíme... Takhle to dál nejde, lásko... trhá nám to oběma srdce... ale jestli Tě ztratím z očí, umřu...

Miláčku, ve chvílích, kdy nemůžeme být spolu, zbývá nám jediné... Vědomí, že se milujeme, nám dá sílu podívat se světu do tváře a nehnout při tom brvou.