Smsky o smutku

Zdál se mi včera sen a ty jsi byl v něm. Možná, že jen proto, že to byl příběh můj. Těším se na dobu, kdy řekneš: Jsem jen tvůj. Ale mé oči budou zatím tisíce a tisíce slz prolívat, než napadne tě, kdo tě má vlastně rád. Byl to příběh a pohádka, snad i takhle to jednou začíná. Jen nevím, jak dlouho mám se ještě ptát, jestli na mě vůbec vzpomínáš? Až slunce zapadne a na nebi vyjdou hvězdy, náš příběh se začne znovu zdát...

Chtěl bych být tvým plyšákem,
v postýlce vedle tebe ležet,
mít kůži modře plyšovou
a svět nechat běžet.
Být tvým mazlem na hraní,
po ruce, když je třeba,
dostávat něžné polibky,
jaké mi nikdo jiný nedá ;)))

Sladké a krásné sny Ti přeju, miláčku, mám Tě rád, hvězdičky Tě budou hlídat celou noc, hladit bych chtěl Tvou krásnou tvář. Moc se mi stýská.

Prodám se, zradím, zabiju, odhodím zásady. Šílím, a vidíš, už nežiju. Teď a tady, stačí jen naznačit, pokleknu a duši si roztluču na hadry...

Představuju si svá ústa na tvých a ty je NECÍTÍŠ! Kdybych křičela, tak mě NESLYŠÍŠ! Kdybych byla nahá, tak mě NEVIDÍŠ! Miluju tě a ty o tom nevíš... Lásko, kdy se probudíš?

V srdci bolavém
vzpomínky na naši lásku,
dnem nocí přemítám
- kde jsi, konipásku?

Jen si vzpomeň, lásko moje,
co si přálo srdce moje.
Chtěl jsi po mně jednu noc,
já chtěla toho asi moc.
Chtěla jsem jen s Tebou být,
více týdnů v roce mít,
na čas s Tebou strávený,
v jedno tělo spojený.

Lásko, stýská se mi po Tobě, po Tvých rtech a hebké pleti...

Chtěl jsem ti poslat srdíčko,
ale nejde napsat,
chtěl jsem si o tobě nechat zdát,
ale nemůžu zaspat,
chtěl jsem se podívat do tvých hezkých očí,
ale já jsem tady a ty tam,
a tak dál tu sedím a steskem umírám.
Proto, abys věděla, píšu tuhle zprávu,
že i když básnit neumím, mám tě plnou hlavu.

Chybíš mi! Chybíš mi víc, než by mi mohlo chybět srdce! Moc se mi po tobě stýská, už se nemůžu dočkat těch chvil, kdy se spolu budeme mazlit... Miluju tě, lásko moje.

Kačenka kváká, Macek vrní,
milý Honzík tady není.
Je mi smutno, dálka velká,
chci ti říci - mám tě ráda...

Moje hvězdičko bezesných nocí,
jsem zcela v tvojí moci.
Lásko, prosím měj mě rád,
svoje srdce chci ti dát.
Neodcházej, nenech mě tu stát,
bez tebe budu se tu bát.
Podej mi ruku a pojď se mnou tmou,
polibek ti dám a všechnu lásku svou.
Tak mi neutíkej...

Když se probouzím, na Tebe vzpomínám,
jak jsi mě hřála, když jsem Tě objímal.
Bylo to jak v ráji, tak neříkej, když víš,
když stejně zas s ránem odletíš...
Odletíš a neřekneš slova půl,
já můžu říct jen: Prosím zůstaň... No tak, stůj.

Dívám se na nebe plné hvězd. Kolik věcí na světě je tak krásných? Pouze několik. Jednou z nich je láska. Znám ji díky tobě. Ty jsi mě naučil milovat a brát život takový, jaký je. Ukázal jsi mi ale také, jak láska bolí a kolik umí vzít slz. Já ale již nechci cítit slanou chuť mých rtů, a proto Tě prosím - lásko, vrať se mi! Nemůžu bez Tebe žít.

Jsi můj Brouček, nádherný Miláček, jsi můj Medvídek, překrásný Andílek, jsi moje Pusinka, překrásná Květinka a já jsem jenom Tvůj. Strašně mi chybíš, Lásko!

Den je delší a noc se táhne! Ty a já už nejsme my! Je mi smutno, stále vzpomínám, ale tebe tu nevnímám! Byl jsi mým andělem a najednou jsi zmizel! Kde hledat mám lásku svou teď? Nikde, protože byla a bude v mém srdci na věky...

Každým dnem mě samota stále více ubíjí.
Představuji si Tě stále po svém boku...
Ale už jednou pro vždy:
Nechci mít jen představy,
jež vstupují mi do hlavy.
Chci, abys to byl Ty,
kdo ochutná mé rty!

Stýská se mi po Tvém hlase,
chybí mi Tvůj krásný smích,
chtěla bych Tě slyšet zase
a nemít slzy ve dlaních...

Jsi pro mě celý svět,
jsi pro mě jediný květ.
Jsi mé slunko na obloze,
věř, že miluji Tě tuze.
Cítím Tě všude, v hlavě, v srdci...
stýská se mi strašně a bolí to v srdci.
Přeji si být už s Tebou, každý den, každou noc...
protože Tě miluji a stýská se mi MOC!

Lituju dne, kdy jsem tě poznala, a lituju, že jsem tě kdy milovala. Jsi pro mě míň než vzduch, ty srabe.