Smsky o smutku

Ani nevíš, jak strašně mi chybíš. Chybí mi Tvá krásná slovíčka, která jsem vždy slýchala, Tvé něžné dotyky, kterými jsi mě vždy zahaloval, Tvé něžné polibky, které jsi mi rozdával... Chybíš mi celý! Ještě něco Ti musím říct... Miluju Tě.

Proklínám, ty tvoje oči proklínám, tvoje ústa, tvůj úsměv, ale hlavně TEBE! Nezasloužíš si, abych pro tebe plakala.

Ty jsi ten, kterého hledám, a konečně tě mám. Chodíme spolu krátce, a ty mi zahýbáš. Vím, je to jiná, nemusíš nic tajit, já jiného si můžu najít, ale na tvoji lásku je ŠKODA zapomenout.

Praská mi srdíčko a tečou slzy.
Proč, lásko, skončilo všechno tak brzy.

Posílám Ti pozdrav kratičký
z internátní světničky.
Tady přebývám,
na Tebe stále vzpomínám.

Miláčku, můžu tady sedět, stýskat si a smutně koukat. Vím ale, že i když jsi tak daleko, stále tě v srdci mám. Když v posteli pak sama ležím, jako bych tě měla vedle sebe, přitom je to jen sen. Jak ráda bych si tenhle sen splnila, usínat vedle tebe, k tobě se v noci tisknout a vedle tebe se ráno probouzet! Miluji Tě.

Proč? Proč se to stalo,
proč mě to tolik vzalo,
proč nemůžu už s Tebou být
a musím jen o Tobě snít...
Byl jsi sluneční paprsek,
který mě ráno probouzel,
byl jsi můj nejkrásnější sen.
Já na Tebe vzpomínám
a nic kolem sebe nevnímám.
VRAŤ SE!

Ahojky, děsně moc mi chybíš! Kamkoliv se podívám, vidím Tvé krásné oči a ještě krásnější rty, které bych chtěla líbat pokaždé, když jsme spolu!

Posílám Ti všechna nevyřčená slova, která mohla dozrát jenom v osamění. To je také blízkost. Chybí mi však teplo schoulené v Tvé dlani.

Ahoj myšáčku, moc mi chybíš, strašně si přeju, aby jsi byl jen můj. Moc Tě miluju, snad to víš...

Venku je zamračeno,
jako mé srdce je zachmuřeno.
Být bez Tebe mne ubíjí,
lásko má, já Tě miluji!
Chybíš mi jako voda květince,
toužím po Tvém objetí,
chtěl bych Tě líbat velice,
Bože, už ať ten dnešní den uletí!

Nechci, ale zároveň ti musím psát. Nechci ti psát jako první, ale přesto píšu. Nechci tě vidět, ale toužím po tobě. Nenávidím tě, ale přesto MILUJU.

Kdyby můj stesk po Tobě
dostal mraku podobu,
od obzoru k obzoru
skryl by celou oblohu.

Nevidím, neslyším... jsem slepá
a do ticha slza mi po tváři stéká.
Milovala jsem Tě, srdce své Ti otevřela,
s tvým odmítnutím láska má shořela.
Jak dlouho bude mi ještě trvat
na Tebe zapomenout?
Kdy bude moci mé srdce
pro jiného zase vzplanout?

Bledá tvář se do zdi dívá,
mému srdci nic nezpívá.
Neslyším lásky hlas,
vzácnější než zlatý klas.
Kam se láska vytratila,
připadám si jak matka, která potratila.

Zlato! Stýská se mi! Móóóóóóóc! Udělej s tím něco!

Prosím, prosím, smutně koukám,
přitul se ke mně maličko.
Chtěla bych, abys věděl,
že jen pro Tebe mi bije srdíčko.

Jsi jako slunce, které září,
jsi jako polibek na mé tváři,
jsi jako král, který vládne své zemi,
chci ti jen říct - stýská se mi!

Jsi můj sen i má noční můra!
Nejím, nespím
- kudy chodím, jen na Tebe myslím!
Lásko, vrať se mi zpět,
jinak se mi zhroutí celý svět!

Jak překrásný je čas,
když můžu Tvou lásku, Tvé tělo přijímat zas.
Lásko, hořím touhou po Tobě,
proč nejsi v mé náručí právě teď, v této době?