Smsky o smutku

Na nebi hvězdy svítí
a mně v očích slzy se třpytí.
Láska má tu není,
není tu mé potěšení,
srdce bolí, láska hřeje,
mě moje láska nerozechvěje.

Proč se na mě nepodíváš
a úsměvem mě nezahříváš?
Proč Tvé kroky nejdou ke mně,
proč usedáš daleko ode mě?

Jsem jak dopis bez adresy,
měsíc nad pustými lesy.
Jsi můj poklad největší,
ostrov mezi nebesy.
Ty jsi sladkost nejsladší,
tebe já mám nejradši.

Byli jsme spojeni očima,
teď nejsme spojeni ničím,
ne, lásko, NE, já Tě neničím...
Chci, aby sis uvědomil, jak Tě mám ráda
a že nechci Tě jako kamaráda...

Proč člověk musí poznat opravdové štěstí, když ho stejně ztratí?! :-( To štěstí jsem poznala na pár okamžiků, v Tvých dotecích, v polibcích, v Tobě! A nemám Tě!

Když venku padá déšť,
chtěl bych Tě na rukou nést,
když venku sluníčko svítí,
jsi jak nádherné kvítí.
Když nám vítr fouká,
jsi jak krásně rozevlátá louka.
Ať je krásně nebo mráz,
stýská se mi, chci být s Tebou zas.
Miluji Tě.

Moc mě bolí srdíčko,
pofoukej ho maličko.
Proč musím celý den
myslet na Tebe jen?
Chtěla bych už zapomenout
na ty krásné chvíle,
které prožila jsem s Tebou.
Nejde to však, trápím se!
Moc mi chybíš, ozvi se!

Kocourku můj jediný a největší, je to jen pár minut, co jsem bez Tebe, broučku, a už mi srdíčko puká steskem. Toužím vidět Tvé hluboké oči a cítit Tvůj nádherně něžný dotek na celém svém těle! Miluju Tě víc, než si kdokoliv dokáže představit, miluju Tě víc než svůj život, miluju Tě víc než život plný radosti, kterou mi dáváš jen Ty, miláčku! Moc Tě miluju, broučínku!

Já nejsem ten, kdo o lásku Tvou bude prosit!
Je to jen na Tobě, koho ve svém srdci budeš nosit...

Žiješ si, a já se topím. Každý dotek na mě hoří, prosím otoč se a vrať se zpět, okamžik mě miluj zas. To nejkrásnější a plné vášně vzal mi čas. Chci Tě, chci Tě zas!

I když si mě moc nevšímáš, musím se Ti přiznat k něčemu, co Tě možná trochu překvapí - MILUJU TĚ. Dlouho, dlouho, nadevše v životě Tě miluju. Když máš smutné oči, já mám smutný den. Když se Ti něco nepodaří, mně se nedaří celý den. Všechna Tvá trápení prožívám s Tebou, ačkoliv o tom ani nevíš. Jsme si tak blízcí, a přitom tak vzdálení. Vím však, že Tvoje srdce patří jiné, proto Ti přeju, ať Tě má stejně tak ráda jako já.

Až když ztratíme někoho, koho milujeme nejvíc na světě, uvědomujeme si, jak moc pro nás ten člověk znamená... Miluju Tě.

Říkal jsi, že mě máš rád... něco se pokazilo... Tak proč mám všechno dávat do pořádku jenom já... už vážně nemám sílu... Pomoz, alespoň jedním slůvkem, napověz, jestli mám bojovat...

Jednoho rána se člověk probudí a zjistí, že není zamilovaný... Proč se to muselo stát i mně?

Kde jsi? Proč nejsi se mnou? Nemůžu se na nic soustředit, nic mě netěší, nic mě nebaví. Je to normální? Známe se 3 dny a byli jsme spolu pár desítek minut! Co se děje? Zamiloval jsem se?

Až s tebou jsem poznala, co je to milovat... co je to dotýkat se, líbat... byla jsem donucena tě opustit a teď lituji... snad ale víš, že mé srdce je jen Tvé... a taky... moc to bolí, víš? ;-(

Včera, když na nebe opět samotný jsem hleděl, zahlédl jsem, jak hvězda jasná padá k zemi. V ten okamžik já zopakoval přání, jenž ve svém srdci již dlouho nosím. Přání jest to skromné, jen jednu věc, po které toužím, přál jsem si. Tebe mít u sebe a nikdy Tě nemuset nechat jít. To si přeju každý den, a na to myslím jen.

Myslela jsem, že pochopíš, že chci žít ve světě plném lásky, kde jeden druhého si váží, kde nikdo nikomu nepřekáží. Nepochopil jsi.

Jsi měsíček, co na nebi září,
jsi kapka, co teče po mé tváři,
jsi tajemná láska, co mi srdce rozzáří,
jsi blýskavá hvězdička, co mi tolik schází!
Vrať se mi!

Láska, to slovo, které bych Ti chtěl šeptat při každém našem setkání. Tak krásná, tak tajemná, ale ničím nenahraditelná. Chybíš mi!