Smsky o smutku

Vždy, když večer usínám,
na krásné časy vzpomínám.
Na chvilky spolu strávené,
na noci promilované.
Když říkal jsi mi miláčku,
já vznášela se na mráčku.
Když tiskl jsi mě k sobě jemně,
po vlasech hladil mě něžně.
Však teď to, na co vzpomínám,
jen ve svých snech vidívám.
Vidím Tě za každým rohem,
zbylo jen trpké slovo SBOHEM...

Já skládám tu básničku,
jak ty mi, můj mazlíčku,
chybíš moc,
když začíná noc.
Když ležím tak sám,
tebe nemám,
když nemám koho obejmout,
rukama obtočit
a s nudou zatočit!

Miláčku, jsi ta jediná, bez které nemůžu žít. Když se ráno probouzím, myslím na Tebe. Kdy už se konečně uvidíme? Strašně se mi stýská... Miluji Tě...

Milovat znamená žít, já miluju, ale přesto se mi zdá, že umírám...

Počítám vteřiny, počítám minuty, čas bez Tebe je tak dlouhý a touha být s Tebou je nesnesitelná. Miluju Tě, lásko.

Proč klameš mě a proč sebe?
Nechápu se a tím i Tebe.
Z bolavýho světa kolem nás
mi po zádech leze mráz!

Není vítězem ten, kdo lásku vydobil, ale ten, kdo zraněn byl, když miloval a odpustil... Já už Ti odpustila.

Vydržím bez jídla pět dní. Vydržím bez vody tři dny. Ale bez Tebe ani den. Lásko, vrať se mi!

Už nechci spát sám, večer usínat jen s myšlenkou na Tebe, ráno se probouzet sám a zjistit, že vše krásné s Tebou byl jen sen. Chci být jen s Tebou! Miluji Tě.

Jak dlouhý je den,
když Tebe nevidím.
Jak krásný je sen,
kterému závidím.
Jak dlouhá je noc,
kdy se mnou nejsi.
Kdy budím se ze spaní
a volám: KDE JSI?!

Proč říkáš, jak moc mě miluješ, proč mě líbáš, dotýkáš se mě... Proč to všecko, když jdeš zase k ní? Prosím vrať se mi, budem znovu spolu.

Minuta je rok a vteřina zas století,
já chci zase cítit Tvoje něžné objetí.
Chci držet Tě v náručí a sladký polibek Ti dát,
chci být prostě s Tebou, nic víc už si nechci přát!

Zdál se mi sen: Potkala jsem prince a zamilovala jsem se do něj... Okouzlil mě svou krásou, inteligencí, duší... Pak jsem se probudila... A zjistila jsem, že tím princem jsi Ty...

Moje oči smutně hledí do nebe,
moje vyznání jsou jen pro tebe.
Aspoň jeden úsměv kdybys mi daroval,
nikdo kolem by pro mě neexistoval.
Aspoň jeden pohled kdybys mi věnoval,
ty však ani nevíš, co by pro mě znamenal.
Moje smutné oči hledí do nebe,
tato báseň je jen a jen pro tebe.

Když chodím s klukem, připadám si krásná. Jakmile to skončí, připadám si ošklivá. Miláčku, ozvi se - já nechci být zamindrákovaná husa!

Ležím v postýlce, na Tebe vzpomínám a s nadějí mobil zapínám... NIC? :( Radši zas usínám... Chybíš mi!

Nic netrvá věčně! A já si myslela, že my dva jsme výjimka, která jen potvrzuje pravidlo...

Láska je jak loď na vlnách života, buď dopluje ke štěstí, nebo ztroskotá. Stýská se mi. Nenech ji ztroskotat!

Kapky deště s nebe padaly,
moje oči za Tebou plakaly.
Ve mně je kousek pekla i nebe na zemi,
že Tě mám ráda, to nikdo nezmění!

Jsou dny, kdy mi scházíš, zpátky chci jít, v duchu Tě hladím, nedáš mi zapomenout, knot svíce hoří a ubývá, zrovna jak Ty, vzdaluješ se mi stále dál. Zpátky za Tebou, zpátky chci jít. Světla kolem hasnou, já nechci zůstat sám, to vše mne trápí, kvůli Tobě snad trápím se rád. Zpátky za Tebou, zpátky chci jít. Vzdálená, jak dlouho Tě znám, vzdálenou dál v srdci Tě nosívám...

Stále se díváš,
přesto se s jinou líbáš...
Tvé oči často patří mým,
jen toužit po nich už nesmím...

Bílá clona nebe - zem,
sníh se valí ze všech stran,
já tu jen pro Tebe jsem,
stále Tě v myšlenkách mám.

Už napořád budeš mít své místo v mém srdci a vím že i já u tebe. Stejně tak budeš mít i místo v mé náruči, i když v té tvé už je jiná...

Proč v mé hlavě a srdci stále zůstáváš? Proč nejdeš už pryč? Vždyť já už se nechci trápit dál, tak jdi pryč, opusť mou mysl a nech mi jen pár hezkých vzpomínek na Tebe...

Chybíš mi! Nikdy bych nevěřil, že to bude tak bolet. I když je to chvilka, pro mě je to věčnost. I když je to kousek, pro mě je to jako nepřekonatelná poušť... Chci, abychom byli zase spolu, tak buď se mnou!

Včera jsem Tě milovala moc, dnes Tě miluju hodně moc, zítra Tě budu milovat strašně moc a víš, jak Tě budu milovat, až přijedeš?

Člověk si uvědomí, co pro něj hodně znamená, teprve když to ztratí.

Broučku, taky Tě mám pořád moc ráda. Chtěla bych ti to říct, ale nemůžu... Pořád Tě mám v hlavě, nemůžu zapomenout, nejde to...

Byl jsi mi přítelem, byl jsi mi víc,
teď sis to pohnojil, už nejsi nic.

Miláčku, vím, že jsi strašně moc daleko, ale naší láskou jsme si hrozně blízko. Těším se, až budu moci políbit Tvé sladké rtíčky, až budu moci obejmout Tvé krásné tělíčko a až budeme spolu sami, jenom Ty a já! Miluji Tě, jak ještě nikdo nikoho! Jsi můj jediný, jsi to Ty, komu chci svou lásku dát. Andílku můj nejkrásnější, pusinko moje nejsladší, medvídku můj nejoblíbenější, lásko moje největší... Miluji Tě a nikdy se Tě nevzdám! Pa, Tvoje Beruška.

Dřív jsem si bez tebe neuměla představit ani den... Jak mám teď žít, když vím, že už nikdy nebudeš můj...? Je snad to, že tě stále vídám v náručí jiné, trest za všechny mé chyby? Nezvládnu to...

Štěstí je jenom sen, bolest je skutečná!

Když Ty jsi tam a já tady, uvědomuju si, jak moc Tě mám ráda a co pro mě znamenáš! Lásko, vrať se mi zpět, jinak se mi zhroutí celý svět!

Miláčku můj jediný,
krásný, milý, upřímný,
proč láska tvá teď uvadá,
proč zájem o mne upadá?
Proč jsem ti najednou tak cizí,
proč tvůj cit už není ryzí?
Prosím, prosím, řekni teď,
jaká je tvá odpověď?

Chybíš mi... moc! A Ty to víš... Jestli to chceš ukončit, tak to udělej. Já nemám sílu...

Chtěl bych se dívat do Tvé tváře
a za svitu měsíční záře
Tě něžně hladit a líbat
a do Tvých očí navždy se dívat.
Jsi jako sladký sen, co se mi zdá,
a jestli se z něj někdy probudím,
tak se v temnotě utopím.
Chci jen Tebe navždy mít
a dál svůj sen snít...
Moc Tě miluji.

Když se dva lidé silně milují, je to, jako kdyby jsi zasadil malou kytičku, která prostě jednou vyroste a bude chtít, aby jsi ji přesadil do jiného květináče! A ty jsi ta malá kytička, co prostě chtěla pryč!

Proč jsi na mě mluvil,
proč milovat jsi chtěl,
lásku ve mně vzbudil,
a pak zapomněl?

Miluješ moji krásu... Miluješ i mě?

Vždy když jsem sám,
na Tebe moc myslívám,
proto bych si přál,
abych už nikdy nebyl sám
a přemýšlím, co udělat pro to mám.
Chtěl bych Tě mít u sebe napořád,
lásku a něhu Ti každý den dát...
MILUJI TĚ.

Přeji si, abys byl se mnou,
přeji si slyšet Tvou řeč jemnou,
přeji si, abych mohla být u Tebe,
věř mi, lásko, já myslím jen na Tebe!

Miluju tě, miluju tě, miluju tě, miluju tě, miluju tě, miluju tě... kolikrát to musím vyslovit, abys to ty pochopil?

Chybí mi Tvá vůně, Tvůj úsměv, sladké rty, Tvůj smích, Tvé tělo, polibky, Tvé vzdychání! Prostě úplně vše, co k Tobě patří a čím jsi Ty výjimečná! Miluji Tě navždy!

Pořád ještě svítím.
Pořád po tobě tu vůni cítím.
Vůni, co šanci mi nedala,
když jsi ji tu po sobě nechala.
Teď točí se mi opojně v hlavě.
Jak to tu mám bez tebe přežít hravě?
Budu si tu teda krásně snít
a místo tebe tu s tou vůní přes noc žít.

Byl hrdý jako král a krásný též. Však on žádnou dívku nemiloval. Každá ho však míti chtěla. On jako by vzpomínal. Až jednou ho viděli za hřbitovní zdí. Stál tam s kytkou a plakal. Tam ležela jeho dívka, jenž pro něj byla láska.

Prozradíš mi, lásko, proč jsi tak dokonalá? Proč oblaka mají barvu podle tvých očí, jak to, že díky tvým pohybům vznikl tanec, proč slunce vychází kvůli tobě každý den? Podle tebe vzniklo slovo sex, touha, láska, krása... kvůli tobě se lidé radují, usmívají... A proč jeden člověk kvůli tobě pláče každý večer?

Zamilovala jsem se do tvé dětské tváře
i do hnědých očí, z kterých vychází záře.
A ty to moc dobře víš,
jenže svoji holku nezradíš.
Přitom na mě dáváš pozor,
hlídáš mě a máš mě rád,
ale ty chceš pro mě zůstat
asi jenom kamarád.

Slunce zapadlo, ty usínáš, naše slova už našly konce, každý náš dotek skončil. Jen já tu ještě ve snech tápám, vidím Tě, jsi tu, cítím ještě Tvé doteky. Ano, já vím, možná jen sním, ale řekni - nemůže to být krásný sen, třeba jen kratičký, o nás, o lásce?

Prší, déšť smývá prach ze střech domů, ulic a silnic. Jen já bloudím prázdným městem sama a vím, že tě už nikdy nespatřím... Proč jen jsi mě opustil? Chybíš mi.

Moc se mi po Tobě stýská. Proč nemůžu být teď u Tebe a něžně Tě pohladit a dobrou noc Ti přát? Tak moc bych si to přál. Probudit Tě ráno polibkem a popřát Ti moc krásný den. Jenže Ty jsi tak daleko, tak ať se Ti stýská jen malinko. Krásnou noc a sladké sny Ti přeje ....l. Miluju Tě, miláčku!

Není noc, kdy na Tebe nemyslím. Není dne, kdy se Ti nechci dívat do očí. Není hodina, kdy si nevzpomenu na Tvé polibky. Není minuta, kdy nesním o Tvém objetí. Jsi v mé hlavě pořád...

Netrhej motýlům křídla, protože oni potom pláčou. Nešlapej po květinách, protože krásně voní. A nechej žít lásku, protože láska je křehká jako kytka. A hlavně nezabíjej lidi, protože lidi se mají hrozně rádi.

Bez Tebe jsem nic, jsem sám,
protože já rád Tě mám,
miluju Tě, jak jsem ještě nemiloval,
promiň mi, jak jsem se k Tobě choval.
Vím, za hříchy se musí platit,
ale já Tě, miláčku, nechci ztratit!

Dala jsem srdce i svoji lásku.
Dala jsem duši, své tělo v sázku.
S tělem ses miloval, srdce jsi zradil.
Duši jsi pošlapal, mou lásku ztratil.

Až budeš vědět, co znamená láska, tak potom budem teprve šťastní.

I když říkám, že na Tebe nemyslím, všechny moje myšlenky utíkají směrem k Tobě. Srdce nechce zapomínat, i když mu způsobuješ bolest a každým dnem se stává zranitelnější. Já jsem Ti dala lásku a chtěla jsem, aby to bylo napořád. Dálka rozdělila naši budoucnost a teď jsme zase jen TY a JÁ... Navždy Tě budu milovat.

Podzim taky krátí dny
a pak dá velkou dávku tmy
a do té tmy já tiše šeptám
- vrať se mi!

Miláčku, viděla jsi tu krásnou nekonečnou duhu? Je jako naše láska. Chybíš mi, miláčku, chybí mi Tvé objetí a Tvé polibky.

Kam se dívám, kam jen noha vkročí,
všude vidím tvoje krásné oči!
Co mně platno, když tu sedím beze slova,
zadumán, když tu není, co mě těší, co já v srdci mám...

Bolíš mě, lásko, jak bolej ztráty,
dnešní noc prožijem a pak Bůh s námi.
Káva je studená, horký jsou slzy
a měsíc za okny - něžný a drzý...

Až jednou se mě zeptáš, co bych si přála,
kdybych mohla jen pár přání mít,
tak odpovím ti - štěstí a trochu lásky,
co víc můžu chtít.
Mně stačí to, co mám,
život je krásnej, víš to sám.
I když ho častokrát proklínám.
Jsem ráda, že tu můžu být
a ten svůj život s tebou žít.
Když nám osud nechce přát,
to není důvod se vzdát.

Andílku, tolik se mi stýská. Je to jen pár hodin, co byla jsem v Tvém objetí, ale už teď mi chybíš. Na rtech cítím pořád Tvé sladké polibky, které mi ještě teď rozpalují krev v žilách. Škoda, že je realita tak krutá. Moc Tě miluju, lásko má!

Ahojínečky můj mazlíčku, přeji Ti ty nejkouzelnější sníky, klidný a naplňující spánek a zítra slaďounké probuzení od sluníčka. Nechtěj vědět, co bych s Tebou prováděla, kdybych byla u Tebe, nebo si o tom nech zdát... Posílám láskyplné políbení od Tvé ustýskané kočičky. Mám Tě nesmírně ráda!

Proč ses se mnou líbala,
proč naději jsi mi dala?
Proč jsi s tím pak přestala
a srdce jsi mi vzala?

Jak smutno je mi bez Tebe, když Tvé oči nevidím, a o Tvém sladkém polibku jen marně stále sním...

V duchu bloudím noční oblohou,
stále přemýšlím o nás dvou.
Vidím hvězdiček tisíce,
však ta Tvoje svítí nejvíce,
celý vesmír se kolem ní točí...
chtěl bych zas pohlédnout do Tvých očí,
vášnivě Tě líbat a hladit,
snad Ti to nebude vadit...

Chybí mi probouzet se vedle tebe,
chybí mi vše, co se týče tebe.
Chybí mi tvé štěstí a zlobivost,
chybí mi tvá krása a nevinnost.

Často si myslím, že slyším tvůj hlas... potom s tebou mluvím, vzájemně se dělíme o náš úsměv a občas mívám pocit, že tě beru do náručí... Chybíš mi víc, než slovy dokážu vyjádřit...

Když pláču, cítím lítost, často pláču pro cizí bytost, která neví, jak se trápím. Kdybys to věděl, možná by ses smál, a proto pláču, abys to nepoznal...

I když jsi rozespalý, přečti si tyto řádky,
ošetříme náš vztah, žádné slzy ani hádky.
Krásnější je souznění, to jistě víš,
i když někdy láska s sebou nese těžký kříž.

Srdíčko pláče každým dnem víc,
když nemám Tebe, nemám nic.
Od doby, co Tě znám,
jedno přání mám...
každý den s Tebou vstávat a usínat,
celý svůj život i srdíčko jen Tobě darovat.
Lásko, miluju Tě.

Je to jako na horský dráze, pořád se někam řítím. Když už si myslím, že jsem nahoře, zase se závratnou rychlostí řítím dolů a jediný, co vím, je, že už mi teď chybíš...

Náš rozchod byl největší chybou v mém životě. Naším rozchodem můj život skončil.

Můj sne, jenž stal ses skutečností,
teď bez Tebe usínám.
I když poprvé se tohle stalo,
je mi teskno, vzpomínám.
Už nechci dále takhle žít,
už nechci dále býti sám,
jen s Tebou už chci usínat,
jen s Tebou už chci krásně spát...

Když tě vidím, podlamují se mi kolena. Když tě slyším, chce se mi omdlít. Ale jen to, že tě nemůžu mít, mě trápí. Když tě vidím jít a já nejdu s tebou, chce se mi brečet. Ale to, že tě vidím, slyším, mi nestačí, proto jsem pro někoho jiného nedosažitelná a jsem až po uši zamilovaná.

Když zavřu oči, vidím tvé rty,
které tak krásně líbají,
vidím tvé krásné oči,
jak na mě se dívají.
Vidím v nich žal a bolest,
čtu dál...
do ráje chceš mě dovést.
Nejsem sama, nejsi sám,
svoje srdce já ti dám?!
Budeš to ty, nebo on,
srdce bije jako zvon.
Je to ona, nebo já,
kdo odpověď mi dá?

Ahoj princezno, čím déle jsme od sebe, tím víc si uvědomuju, že jsem v Tobě našel poklad. Poklad, o kterém někteří lidé jen sní a celý život stráví marně jeho hledáním. Mám Tě moc rád.

Lásko moje, chybíš mi, chci Tě líbat, chci Tě hladit, chci cítit Tvůj dech! Miluji Tě, lásko! Forever!

Moje srdce klidně spalo,
dokud Tebe nepoznalo.
Teď už ale dlouho nespí,
jen na Tebe stále myslí!

Já milovala jsem tě a miluji
a stále mám v srdci naději,
že snad se ta bolest zahojí,
a doufám v čas,
který tě ke mně přinese zas...

Bylo tomu pár měsíců
a hřály mě tvé doteky.
Věděls, že kradeš mi srdce,
a protože nechtěls, nesu to teď trpce.
I když mé srdce patří jen tobě,
ale tvé já nemůžu mít,
stejně schovávám pro tebe
v duši mír a klid!

Snad byl to jen sen, když jsi vstoupil do dveří, snad byl to jen přelud, když jsi přišel blíž, ale když jsi byl tak blízko, jak jsem si přála, zazvonil zvonek a já ráno vstala.

Život je řekou, dnes teče i náš večer, leckdo v něm utone i v kostce ze čtyř stěn. Zrychluje se mi dech, když Tě mám na dotek a Tvé objetí se nedá vydržet bez následků.

Píši na poslední chvíli,
už se mi čas pomalu chýlí.
Myslela jsem, že povídání spolu dáme,
dřív než oheň v dáli vzplane.
Tož mrzí mě to, víš,
že asi neuvidíme se již.
Jedno velké přání mám,
ozvi se, když nevolám...

Miláčku, moc se na tebe těším, na tvůj úsměv, tvé rtíky, tvé vlasy, co jsou vrchol krásy, a taky na tvoje očíčka. Líbá tě tvoje kočička.

Teď už vím, že jsem tě vážně milovala a svůj život bych za to dala, že jako nikoho předtím. Však zůstala jsem na ten cit sama. Asi je pozdě ptát se, proč to tak musí být, že rozhodl jsi se mě opustit. Chtěla bych vrátit čas, začít odznova, jenže na to musí být dva... a já... já zůstala sama. Přesto tě ve svém srdci dále nosím a za tvou lásku andílky prosím.

Slyším přicházet den.
Pomalu, jako by se vracel z flámu,
bloudí ulicemi hospod a chrámů.
Poslouchej, teď zastavil se na rohu.
Spi... já nemohu...

Někdy si představuju, jak spolu sedíme ve vaně plné voňavé pěny, jak vedle sebe ležíme, nemilujeme se, jen ležíme a Ty mě hladíš po tváři, já jemně projíždím prsty po Tvém bříšku, cítím horko Tvé kůže a tlukot Tvého srdce. Chci se vedle Tebe probouzet. Někdy si taky představuju, jak spolu kráčíme noční ulicí ruku v ruce a já se cítím tak v bezpečí, protože vím, že mě ochráníš. Nechci si to jen představovat. Chci to všechno prožívat. S Tebou. Svět je děsně nespravedlivej...

Já musím jen o tobě snít,
i kdybych tisíckrát si řekla NEBUDU,
a při tom v mysli mít,
že nelze se ubránit osudu.
Já musím stále na Tebe vzpomínat,
i kdyby stokrát se mi vlastní rozum smál,
vždyť ani nevím, zdali mě máš rád,
však mnoho pěkných chvil jsi mi už dal.
A poručí-li osud: Buďte každý sám
a každý svojí vlastní cestou běž,
poslušně jeho rozkaz vykonám,
bude-li to tvé přání též.

Co je to za matku bez dětí?
Co je to za švadlenu bez nití?
Co je to za rybáře bez ryb?
Co je to za člověka bez chyb?
Co je to za hvězdy bez nebe?
Co je to za život bez Tebe?

Připadám si jako děravá ponožka. Použitá a zahozená :(

Za krásného večera
spadla hvězda z nebe.
Stýská se mi velice,
když tu nemám Tebe.

Víra v lásku je tak krásná,
chci na nebi plout,
motýlí křídla jasná
chci obejmout.
Vynést se do nebe
nemá cenu bez Tebe,
k čemu je čas,
když láska není v nás.
K čemu je čas, když miluji Tě, anděli můj,
a má slova jak do větru jsou
a samy poplynou.
Když andělé nemají křídla, na duši zabolí,
létají sem a tam, pravdu se nedozví.
Vezmi moje srdce do rukou svých,
já přeji si s Tebou být
a ochutnat chuť rtů Tvých medových.
Lásko má nekonečná.

Nechci trápení, nechci strach a pláč, chci se Ti dívat do očí...

Sám světem bloudím, jako něžný vánek,
svou píseň si smutně foukám,
slova přeruší až něžný spánek,
když na Tebe se přes víčka koukám.
Nevěřím na boží znamení,
ani na z nebe padající kamení.
Až uslyším ptáčků hlásky,
utopím Tě v moři lásky!

Kde jsou ty krásný časy,
co jsem si hrál s Tvými vlasy
a obdivoval Tvé krásy,
krásy Tvého těla,
proč jsi mě tenkrát chtěla
a najednou mi tak uletěla...

Jako děcko bez maminky
připadám si bez Tebe,
je mi smutno, je mi těžko,
když Tě nemám u sebe.
Srdce bolí, srdce pláče,
můj milý, vrať se mi,
ať prožijem místo smutku
krásný ráj to na zemi.
I když skončí život náš,
chtěla bych být u Tebe,
půjdu s Tebou do nesnází,
půjdu s Tebou do nebe.

Miláčku, víš, je těžké nebýt smutný, když Ty jsi tak daleko. Víš, Ty mi scházíš jako vzduch, který dýchám. Bez něj bych také nemohl být. Miluji Tě!

Kéž jsou to jen představy,
co bodají mě jako šídla.
Cítím se jako motýl,
kterému jsi utrhala křídla.
Jak slepý malíř do tmy maluji,
ten obraz Tvého srdce, jež miluji.

Všechno zlé je k něčemu dobré! Ale k čemu mi je, že mě už nemiluješ? :o(((