Smsky o smutku

Nevím, co se stalo,
jiskřit to přestalo,
jsme dva odlišné světy,
tohle jsou mé poslední věty:
Za všechno ti moc děkuju,
teď ale dál bez tebe popluju.

Při pohledu na Tebe se mi srdce rozskočí na dvě půlky. Ta jedna Tě ještě stále miluje a ta druhá nenávidí.

Chtěla bych s Tebou usínat,
pohádku Ti povídat.
Tvé ruce ve svých hřát,
co víc bych si mohla jen přát.
Jen s Tebou lásku prožívat
a něžňounce Tě milovat...
pořád.

Já už přišla na to, proč mám tě ráda, na to, že láska je největší z mých nálezů a ztrát... bohužel asi pozdě... Proč jsem tě ztratila?

Stýská se mi den co den, myslím na tebe jen a jen, tvé pohlazení cítím, tvůj polibek, tvůj dotyk. Jak hvězda si připadám, pak probudím se z krásného snu a i bez tebe nezblednu, však bez tebe už nechci být, já bez tebe už nechci žít. Tak přijeď mi, chyť za ruku mne, já políbím tě a nepustím. Lásko moje, miluju tě a velmi mi chybíš!

Odejít, vzkaz nenechat, kolikrát jsi mně dovolil Tě proklínat. Srdce mě bolí, oči mě pálí. Klidu v duši nenacházím. Proklínám, pláču, vzlykám a skáču. O životu pochybuji. Cítím Tě tu blízko zas. Jsi však pouze bílý stín, foukne vítr, uletíš...

Vždy, když se den blíží ke konci, ty vzplaneš v mém srdci...

Už nejsi můj - já nejsem Tvoje.
Srdce, které pláče, je ale moje.
Pláče a prosí,
protože jen Tebe v sobě nosí.
Ty si ho nevšímáš, jsi šťastný s jinou...
a asi mojí vinou...

Je mi špatně, je mi zle,
kde jsi, lásko, kde, kde?
Chci Tě aspoň na krátko
hladit jako koťátko,
potom ještě na chvilku
zahřívat s Tebou postýlku!
Chci mít přání, chci být Tvou,
Tvojí krásnou pohádkou!