Nejlepší smsky

Dříve jsem měla tolik nesmyslných přání a tužeb, na kterých mi teď už vůbec nezáleží... Dnes už bych chtěla být jediné a pro mě to nejdůležitější... Tvé všechno, jako dřív!

Já nehněvám se na Tebe,
žes mi srdce vzal,
ale že jsi zradil
a do očí mi lhal.

Jsi tak daleko, i když to ani zas tak daleko není. Já mám daleko k tobě i k tvojí duši. Sama si nedokážu odpovědět na to, proč tě tak bezmezně miluju? A proč bez tebe žiju?!

Zhasněte lampy, přikryjte piána a zahalte bubny a přistupte... Psovi, aby neštěkal, předhoďte šťavnatou kost! Tys byl mé poledne, má půlnoc, můj sever, můj jih, můj východ i západ. Myslela jsem, že je to navždy... Můj omyl! Zastavte zemi, vylijte oceány a zničte lesy, protože tohle už nikdo nezmění.

Lásko, udělala jsem tolik chyb, za které teď platím. Největší z nich je, že jsem tě nechala jít... Odešel jsi za jinou a já teď tady trpím, když pomyslím, žes teď mohl být můj. Vím, že mi to nikdy neodpustíš, ale chci, abys věděl, že tě miluju a nikdy na tebe nezapomenu. Sbohem, lásko!

Víš, co je to láska? Láska je velká podebranina u srdce, která potom bolí, ale tu bolest bych ti nikdy nepřála, protože tě strašně moc miluji. Ale ty asi miluješ jinou, tak zatím ahoj.

Modré oči máš, ty se neumí hněvat.
Pro ty modré oči nemohu spát.
Máš modré oči, jejich pohled mě pálí.
Vzpomeň si na chvíle krásné,
vzpomeň si, až hvězda zhasne,
vzpomeň si, až půjdeš spát,
že tam v dálce Tě má kdosi velmi rád.

Až se Ti smutno bude zdát,
až Tě nebude mít nikdo rád...
Vzpomeň si na LÁSKU věčnou,
na LÁSKU jedinečnou.

Když na tebe se podívám,
ostatní holky jen pohřbívám.
Když podívám se na nebe,
opět vidím jen tebe.
Když políbím tvoji tvář,
kolem mě je velká zář.
Řekni, kdy políbím tě zas,
bolí mě, když chceš čas!

Když Tě nevidím, propláču celý den a potom Tě vidím ve snu jen. Miluji Tě, lásko má, a nestačí mi slova Tvá! Můj sen moc krátký je, ale mé srdce Tě moc miluje!

Tam, kde hořela touha,
nyní s bolestí vnímám strach!
Bojím se, bojím, že najdu sílu
a ani nevím jak,
bojím se, že nebudu
se vzrušením na Tebe vzpomínat!

I když vím, že jsi daleko, já se netrápím. I když vím, že právě nemůžeme být spolu, já se netrápím. I když vím, že právě můžeš být s jinou, já se netrápím. Já se netrápím, já pouze umírám!

Miláčku, je to pár minut, co nejsme spolu a já už umírám steskem po Tobě! Chci, abys věděl, že Tě miluju nejvíc ze všeho na světě a mým největším a zároveň jediným přáním je, aby to tak navždy zůstalo. Jsi moje štěstíčko.

S každou falešnou nadějí, s každým zklamáním, který překonám, jsem o něco silnější. A pokaždý si řeknu - tobě už nevěřím. Pak přijde další „princ” a já znovu a znovu udělám stejnou chybu. A to, že mu věřím. Ale promiň, ani já nemám srdce z kamene! :(

Je mi smutno bez Tebe,
slza skví se v řase mé
a srdce tiše ptá se:
Kdy se zase sejdeme?
Miluju Tě, lásko!

Měla jsem tě ráda, a ty to víš. Chtěla jsem tě vídat, a ty to víš. Tys mi všechno sliboval, a přitom jinou miloval!

Jak bílý dým z cigaret ve větru, jak mlha v paprscích ranního slunce, tak mizí má jistota... Otázka KDE? Jak ozvěna noci naráží prázdno do stěn mého srdce, které truchlí a ptá se na toho, koho miluje. Je mu bez Tebe moc smutno.

Zabalila jsem ho do deky, je totiž nemocný. Má horečku a strašně sebou mlátí, nechce žádný prášky a pořád mluví o smrti. Kdo? Moje srdce.

Chybí mi tvůj humor,
chybí mi tvůj smích,
jako bych měl tumor,
když jsem bez rtíků tvých.

Hledala jsem slunce a potkala jsem Tebe. Teď chci Tebe, ale už se stmívá.

Když u okna sedím,
na Tvou fotku smutně hledím,
jak strašně pláču a hledám Tě,
tak zoufale si říkám: Ztrácím Tě!

Když jsem s tebou včera byla, už jsem jen nesnila, u sebe jsem tě totiž měla. Byl jsi se mnou a já měla pocit, jak moc rychle ten čas utíká. Tak krásně jsi mi šeptal do ouška ta nejněžnější slůvka, tak krásně jsi mě objímal, díval jsi se mi do očí a krásně se na mě usmíval. V tu chvíli bych ti cokoli na světě splnila. Teď tu jen sedím a po tobě, miláčku, toužím. Nikdo nemůže víc chtít s tebou teď být.

Už toho chování mám dost,
mám na tebe neuvěřitelnou zlost.
Jak jsi mi to mohla udělat,
zradit mé srdce, když jsem Tě chtěl milovat.

Miluju Tě, lásko, stýská se mi po Tobě. Celý den na Tebe myslím, a v noci se mi o Tobě zdá. Miluju Tě, má lásko.

Přátelství může skončit láskou, ale láska nikdy nemůže skončit přátelstvím. Tak už to konečně pochop a buď mi zas víc než jen kamarádem.

Říkal jsi, že se vezmeme a dělali jsme si velký plány. Jo, ty plány byly na nic. Teď si je děláš s tou jinou. Ale co já? To tě nezajímá? Jak mi je? Poslední slovo bylo čau! A já věděla, že naše láska umírá.

Ahoj lásko. Strašně mi chybí Tvé jemné ruce, Tvůj milý úsměv, Tvůj úžasný pohled. Kéž bys mě teď obejmul a políbil. Tak ráda bych se Ti vzdala.

Má ústa se smějou, přestože mé srdce pláče! Miluji Tě.

Má lásko, když je zataženo, my nevidíme slunce, ale ono je tady pro nás. Pamatuj, že i když se nevidíme, jsme tu jeden pro druhého, navždy. Miluji tě.

Nevědět, co je to láska, je jak žít a přitom nic neprožít! Nevědět, co je to milovat, je jen jak dýchat a nevědět proč! Naštěstí já už vím, co je to láska a milovat a nebloudím po tomto světě jen tak nesmyslně a mám pro koho žít. Moc Tě, lásko, miluji a strašlivě mně chybíš.

Co mě to jen pořád nutí
k zbytečnému ohlédnutí.
V hlavě přání chci Tě vidět,
musím se už za to stydět.
To ta láska - moje oči,
že za tebou se jen točí.
Nemám šanci, vždyť já vím,
přestat ale neumím!

Když Tě vidím, srdce mám až v krku, je to příjemné, ale přitom ne. Napsala jsem Ti, že abys někomu vyjádřil lásku, nečekej s tím na zítřek. Ty to už víš, ale nevíš, jak Tě miluju, jak žárlím, když Tě vidím, že jenom mluvíš s kámoškou, ale já se bojím, že se do ní zamiluješ a mně při tom pukne srdce. Nevím, jestli budeme spolu a jestli mě miluješ. Neodepsals mi a... já nevím, jak na tom jsem, ale co vím na 100 %, že Tě miluju a mé srdce puká láskou jen pro Tebe. Pa, Tvoje

Byl jsi u mě - teď jsi s ní. Miloval jsi mě - teď miluješ ji. Líbal jsi mě - teď líbáš ji. Držel jsi mě v náručí - teď držíš ji. Opustil jsi mě - jak to, že ji ne?

Musím na Tebe stále myslet, nemůžu Tě vyhnat ze své hlavy. Chci, aby ty prázdniny s Tebou nikdy neskončily. Buď tu stále se mnou, čumáčku.

V noci něco se třpytí na obloze.
K moci potřeba je kousek lásky a srdce.
V noci něco se blýská.
V srdci trochu se stýská.
Blýská se, třpytí se hvězda na obloze.
Stýská se, trápí se mé láskyplné srdce.

Hvězdičky na nebi dnes jasně svítí
a Ty jsi, miláčku, stále mé kvítí.
Květy mě potěší, trny však píchají,
láska je taková všude tady na zemi.
Srdce mi puklo, rána je veliká,
snad proto často tak mé srdce naříká.
Chybí mi láska a důvěra v muže,
řekni mi, osude, kdo za to může.
Jsem příliš naivní, neznalá dívka,
moc se mi, miláčku, po Tobě stýská.

Ach broučku, proč svět je tak krutý a my nemůžem být spolu každou minutou našeho života. Chtěla bych naplnit Tvůj život láskou, kterou Ti nikdo jiný nemůže poskytnout! Miluji Tě nadevše, ty můj andílku!

Čekám s otevřenou náručí
a cosi mi v břiše zakručí.
To je z touhy po Tobě,
z představy, že nemáš nic na sobě.
Jsem tu sám a toužím teď,
abys tu byla se mnou hned!

Všechno jednou začne a jednou skončí, (to jsi mi přece říkal, a já dodám:) něco trvá staletí, něco léta, něco dny. Ať tvá láska ke mně trvala jakkoli dlouho, má k tobě pořád trvá. Nevím jak ještě dlouho, ale teď tu je a já toužím po tobě, i když vím, že už mě nemiluješ. Moc mi chybíš. A stále doufám, že se ke mně někdy navrátíš.

Ty nikdy nepochopíš, že moje láska k tobě je příliš slabá, aby mohla bojovat proti tvojí lásce k chlastu. Začínáš se mi hnusit.

Chybí mi Tvůj úsměv, chybí mi Tvůj pohled, chybíš mi!

Se svou zradou ukradl jsi mi kousek srdce, pečlivě schovals ho přede mnou. Vrať mi ho, ať pro jiného tluče, a Ty jdi zase za jinou!

Dívám se na nebe, hvězdy tam září,
ale jen ta jediná mi tu schází.
Svítí jak ostatní, stejná však není,
proč se mnou teď není... stýská se mi!

Má duše miluje Tě a Ty to dobře víš,
však asi víc, než tušíš.
Proto nebuď jako dým
a proměň se v bytost,
nechci být jen to míň
a být pouze lítost.
Pochop, že miluji, umím se trápit,
nenech mě celou noc v žalu se topit.

Když se člověk loučí s někým, koho měl rád, teprve pak si uvědomí, že ho měl móóóc rád... Jako já tebe.

Když se dívám na nebe,
vzpomenu si na Tebe.
Chtěl bych Tě teď láskou hřát,
svoje srdce Tobě dát.
Už teď cítím srdce Tvoje,
na oplátku dám Ti svoje.

Nic se nezdálo tak, jak má být, oči v slzách, z lásky jen prach, kouzlo se rázem změnilo v prokletí. Tíha našich slov zmizela v temnotě našich krutých činů. Všeho teď lituji, jen vzpomínky zbyly, teď jsi pryč. Na měsíc koukám a hledám sama sebe. A hlavně Tebe.

Jsi malý hádě zrádný,
co na prsou jsem hřála,
ale kdybych zlatou rybku chytla,
jen Tebe bych si přála!

Máš, co jsi chtěl, teď jsi sám a lituješ. Máš, co jsi chtěl, i já jsem sama a šťastná.

Chci v dešti stát
a vzhůru k oblakům polibky posílat.
Polibky, které tisíckrát mi vrátíš,
polibky, které celé tělo schvátí.

Nenávidím tě! Moc to bolí, víš?! Snad i ty jednou na sobě tuhle bolest pocítíš. A pak možná pochopíš, že zabil jsi všechno, v co jsem věřila, zabil jsi nás! Už tě nechci znát a lituji toho, že jsem věřila tvým lžím, ale přesto mě moc trápí, že srdce tvé už nikdy nebude mým!

Lásko, chybíš mi strašně moc.
Já prosím o pomoc.
Chci být pořád jen s Tebou,
chytit Tě za ruku Tvou.
Společnou cestou jít
a pak Tě něžně políbit.
Miluji Tě.

Zase vidět bych Tě chtěla,
v náručí u Tebe být,
cítit vůni Tvého těla,
za ruku s Tebou jít!

Tam, kde jsi ty, tam bych chtěla být též. Chtěla bych s tebou být a smát se. Smát se a ruku v ruce jít a snít. Miluju tě čím dál víc.

Den bez Tebe byl jako zlej sen,
vím, že pro Tebe to jsou slova jen.
Celý den chodím s hlavou dolů,
a proto se ptám: Máme my dva šanci spolu?

Každý den vstávám s nadějí, že mi odpustíš, že mi napíšeš, že Tě spatřím a že se ke mně vrátíš. Každý den už rok a pořád věřím a doufám, že mě taky pořád miluješ jako já Tebe, má lásko jediná.

Snad bude jednou den,
kdy nebudeš jen sen...

Byla jsi stálicí
na mém nebi zářící...
Bez tebe svět
shrne slov pět:
PROSÍM, VRAŤ SE MI, LÁSKO!

Já každým dnem myslím na Tebe jen... Na Tvé krásné oči, úsměv, rty... Však o Tobě mohou se mi zdát jen sny... Čekám na den, kdy moje bojácnost změní se ve statečnost a já odvážím se Ti říct: MILUJI TĚ!

Moc se těším na konce Tvých cest... závidím řadící páce, Tvá ruka se jí skoro celý den dotýká... pevně a odhodlaně. Čekám trpělivě, ale měnila bych hned.

K čemu by mi byly peníze,
když nemůžu mít tebe.
Není žádný stav bez tíže,
pokud u srdce mě zebe.
Chci ti tím jen říct,
že bez tebe nemůžu být.
Prosím vrať se, stýská se mi.
Nenech mě tu jen tak v beznaději.

Neplač! On za to nestojí,
všechno jednou přebolí.
Že naučil Tě lásce? To bavit se jen chtěl,
pak ani sbohem neřek a tiše odešel!

Mráčku na nebi, tomu je hej,
ten nemůže být nikdy zamilovanej...
Věrně jsme se milovali,
lásku jsme si slibovali,
stačil jenom mráček malý,
abychom si sbohem dali.

Až ti bude nejhůř, až ti bude nej...
tak se klidně posaď a nohy na stůl dej.
Až ti bude nejhůř, tak se začni smát
- nalej si a zakuř si, když není co - tak ať.
Nadechni se a řekni - a mám tě, osude!
Vždyť když je mi nejhůř, hůř už nebude.

Miluji tě, proč se nezměníš? Sama vím, že to nejde, jsi sám sebou, a tak to má být. A právě proto tě nesmím milovat...

Proč ten hrozný pocit uvnitř mám,
když na tebe vzpomínám.
Vždyť já miluju tebe a ty zas mě,
čekám, zda se setkáme...

Jak dlouho jsi to měl naplánované? Líbals mě, šeptals, jak mě miluješ, miloval ses se mnou... a přitom jsi věděl, že je konec, že tvá láska je tatam. To znamená jediné - jsi pokrytec.

Stýská se mi, lásko,
už chci s tebou být,
mám jediné přání,
u sebe tě mít.

Toužím já Tě obejmouti,
do Tvé duše nahlédnouti.
Křičet, smát se, šťastná být
- Tebe, lásko, zpátky mít!

Nikdy jsi nepochopil, že jsem tě milovala a stále miluju víc než svůj život. Je to dlouhá doba, co spolu nejsme, ale já nemůžu zapomenout. Zapomenout na to, co nebe ztratilo, tebe, anděla světa. Miluju tě napořád.

Proč ten hrozný pocit uvnitř mám,
když na tebe vzpomínám.
Vždyť já miluju tebe a ty zas mě,
čekám, zda se setkáme.

Kdo jedenkrát tě líbal,
kdo v náručí tě měl,
ten zapomenout nemůže,
i kdyby SÁM chtěl.

Osud si ovlivňujeme sami... Jediné, co nám osud dává, jsou lidi, věci a naplnění, které k nám patří. Celé moje srdce mi říká, že my dva k sobě patříme... ale teď musíme být bez sebe... Ale v srdci Tě nikdy neopustím. Jen je mi příšerně úzko, že Ty nejsi vedle mě a já se musím protloukat sama.

Mé srdce pláče,
v slzách se topí duše má.
Kdy se zase uvidíme?
K té myšlence se vše upíná.
Chtěla bych být zase s tebou,
jak jsi na tom ty?
Mě nepříjemně zebou
ty dny samoty.

Chci Tě - chci být s Tebou, dotýkat se Tě, cítit Tě v sobě, chci Tě vzrušit, až se Ti zastaví dech. Dovol mi to.

Moje srdce nikdy nezapomene na ty chvíle s tebou. Tenkrát jsem si myslela, že je to navždy, byla jsem tak zamilovaná, a přitom naivní. Ale nelituju jediné vteřiny s tebou... Teď mi je však líto, jak se chováš. Jako by ty tři roky pro tebe nic neznamenaly. Těším se na okamžik, kdy se dozvíš, jak moc miluju... ale už ne Tebe, lásko :)

Kde se touláš?
Proč necháváš mě napospas
kruté samotě zas a zas...
Cožpak už mě rád nemáš?
Protože plamínek mé lásky ještě nezhas.

Čekám na noc, odnášen pryč na vlnách svých snů do dalšího dne. Čekám na kopci a vítr čechrá moje vlasy. Sním o všem krásném, hlavně však o Tobě.

Černá, má budoucnost je černá,
věrná, pročs nebyla mi věrná,
srdce, mé srdce je zlomené,
spolu, už nikdy spolu nebudeme.

Vím, že jsi mi nic nesliboval... ale proč jsi poslouchal moje vyznání? Proč jsi mě líbal, hladil? Proč?! Když jsi mě nemiloval?!

Bloudím ulicí v marné snaze tě potkat.
Nevím, zda má vůbec ještě cenu na tebe čekat?!
Tolik lásky, co jsem ti chtěla dát, je pryč.
Prostě jsem jen hloupě ztratila k tvému srdci klíč.
Ale proč?

Pořád jen sliby, sliby, které stejně nikdy nedodržíš. Sám nevíš, co chceš... Buď upřímný a konečně najdi svoje JÁ.

Nemůžu spát, stále vzpomínám, na ten krásný čas, kdy smála jsem se s Tebou, nechci Ti lhát, jen lásku Ti dát, tak neodcházej a zůstaň tu se mnou.

Miluji Tě víc než nebe,
víc než celý krásný svět,
v životě chci jenom Tebe,
tak se, má lásko, vrať rychle zpět.

Když vše večer usíná,
dřímám sladkým snem,
moje láska vzpomíná,
po Tobě toužím jen.

Kdybych s tebou mohl být
jen kratičký čas,
moje duše ožila by,
srdce začalo bít zas.

Vím, že teď jsme jen kamarádi, kteří se milují bez lásky. Ale já to tak nechtěla, a nechci. Chci se s Tebou milovat zase s láskou, něžnými dotyky a nádhernými slůvky. Prosím, odpusť mi... Stále Tě moc miluji.

Již velmi dlouze podléhám své touze,
vedle tebe probouzet se, to si přeju pouze,
snad o to v budoucnu nebude nouze
a budem pořád spolu!

Chtěla bych to, co se nikdy nesplní být Tvá jediná a úplně poslední. Miluji Tě*

Chci se Ti dívat do očí, najít pravdu. To, co si o mně myslíš a mít snahu říct Ti to jediné - CHYBÍŠ MI, moc.

Proč, proč jen neuděláš jedno jediné znamení, které mě zbaví toho strašlivě tíživého pocitu v hrudi a dovolí mému v nejistotě se třesoucímu srdci konečně se uklidnit a pustit všechen ten strach a zmatek ven? Proč, hraješ si se mnou snad? Nebo to nechceš uspěchat? Jen jediná čtyři slova mně stačí, řekni mi: Cítím to co ty!

Když jsem bez Tebe, cítím se tak sama, jak se cítí nebe bez slunce. Jsme jako noc a den. Stále se míjíme a nemůžeme být spolu. Žít sama, bez Tvé lásky, mi působí bolest.

Slova jsou jen od toho, aby zakrývala naše myšlenky. Řekla jsem zlý věci. Myslím, že na TEBE nedokážu ZAPOMENOUT.

Já už se dál nechci trápit,
chci tě zase zpátky mít.
Vím, že už to nejde vrátit,
tak chci o tom aspoň snít.
o nás.

Já stále chodím za tebou,
i když se tolik stydím,
stále tě musím milovat,
i když tě nenávidím.

I když dýcháš a srdce Ti tluče, pro mě jsi odešel, zemřel navždy! Ještě chvíli budu mít v očích slzy, ale nebudu plakat navždy - pro Tebe ne! V mém srdci zůstaneš zamčený, tam uvnitř - a klíč hodím do řeky, aby ho voda odplavila do širého moře. Budu jen vědět, že tam jsi - bez citů a slz! Pro mě jsi zemřel a život už Ti nevrátím!

Láska je jako květina, když ji nezaléváš, zvadne. Mně už uvadá, potřebuji Tě.

Toužím po tobě, jsi stvoření krásné
tak, jako je v noci nebe jasné.
Mé srdce krvácí, když nejsi se mnou,
chci pohladit tvou tvář jemnou.

Člověk nemůže být bez kyslíku, květina bez slunce, ryba bez vody a já bez TEBE. Udělal jsem obrovskou chybu a trpím za to. Prosím vrať se mi.

V dálce temnejch domů jen Tvý okno svítí, celý město šlo už dávno spát, tak si to vem a já tu jsem, chci vrátit čas.