Nejlepší smsky

Už jenom pár dnů, jako několik nepěkných snů, kdy budu muset být bez tebe, tak jako hvězdy bez nebe. Už se těším na den, co nebude jen krásný sen, den, kdy se znovu setkáme. Strašně se mi po tobě stýská. Mocinky moc tě miluju! :-*

Stačí, aby nás rozdělil pouhý prostor a já vím, že čas posloužil naší lásce k tomu, k čemu slouží rostlinám slunce a déšť. K růstu...

Na obloze měsíc září
a v mém srdci něco schází.
Scházíš mi Ty a Tvé oči,
kolem kterých se celý svět točí.

Teď musím stále na Tvé oči vzpomínat,
a je mi smutno najednou,
chtěla bych Tě každý den na svých cestách potkávat,
moct prožít lásku prokletou.

Každou vteřinu na tebe myslím,
v noci nespím, ve dne nejím,
že strašně tě miluji, už teď vím.
Vrať se mi prosím.

Chtěla bych opět cítit doteky Tvé něžné dlaně
a nemyslet na nic než na ně.
Moci být ve Tvém náručí,
jen po tom mé srdce i tělo křičí.
Lásko má jediná,
chci jen s Tebou usínat.
Usínat a probouzet se...
každičký den jen k Tobě vracet se!

Všechno se změnilo uprostřed noci
a já už nevím, jak si pomoci.
Včera jsem byla šťastná moc,
dnes ti nepopřeju hezkou noc.
Mohlo to být krásné,
ale už to někde vázne.
Dala jsem ti od mého srdce klíč,
tys ho však zahodil a jsi pryč.

Když jdu městem, nevidím domy,
když jdu lesem, nevidím stromy,
když podívám se vzhůru, nevidím nebe,
ať koukám kamkoli, všude vidím Tebe!

Potřebuju Tvoje srdce, abych mohl žít, bez Tebe to nemá cenu, miluju Tě, tak mi dej, prosím, šanci. Chci být jen s Tebou a s nikým jiným.

Přišla jsem na to, co ve skutečnosti znamená zkratka SMS, je to jednoduché - Strašně Mi Scházíš!

Stále bolí, že Tě nemám, že Tě neobejmu a neřeknu, co cítím. Jsi kamarád a tak už to zůstane. Šanci jsme dostali, ale bylo to moc těžký. Však ne pro toho, kdo miluje. Pro toho, kdo miluje, je to těžký až teď... Až teď, když vím, že už Tě nebudu mít...

Zavírám oči a myslím na Tebe. V tom cítím Tvou přítomnost, jak stojíš vedle mne. Slyším jak šeptáš mi do ucha, cítím jak mi zajíždíš prsty do vlasů. Pak otvírám oči a ty tu nejsi. Chybíš mi, lásko!

Dala jsem Ti, lásko, sebe,
dala bych Ti celý svět.
Bez Tebe mé slunce zebe,
kdy se vrátíš ke mně zpět?
Vzpomínky mě v srdci pálí,
když představím si vůni Tvou,
jak vzlítnout jsme si spolu přáli
a hvězdy mít nad hlavou...

Lásko, Ty jsi můj nejkrásnější sen,
ale život bez Tebe je ta nejhorší noční můra,
tak se mi konečně vrať,
ať už nemusím ráno probouzet se strachem zpocená
a večer neuléhat strachem zkrocená...
Chybí mi mé sladké snění,
bez Tebe můj život mým není!

Nevěřím, že jsem pro tebe vzduch. I za to málo, co jsme spolu prožili, bych dal ruku do ohně. Jsi mojí jedinou životní cestou, která se mi začíná ztrácet před očima. Nepřestanu tě nikdy milovat.

Lásko, odjel jsi mi a jsi tak blízko, pár kilometrů nás dělí. Je to obrovská propast, kterou nezdoláme, ne kilometry, náš osud ovšem ano. Jsi můj, já tvoje, tak proč nejsme spolu. Nemůžeme, teď ne, vím to. Miluji Tě a těším se, až se mi vrátíš.

Hladím Tvé vlasy, hladím Tvé ruce.
Líbám Tvá ústa, líbám Tvé líce.
Chci slyšet opět Tvůj hlas,
co říká mi: LÍBAT CHCI TĚ ZAS.

Posílám Ti, lásko, SMSku plnou něžnosti, píšu Ti, protože se mi stýská, píšu Ti o tom, že chvilka bez Tebe je pro mne celou věčností a že nevím, co bude dnes a co zítra, píšu Ti, lásko, o tom, že mi chybíš, píšu Ti, lásko, že jsem strašně sama - vlastně - píšu Ti jen o tom, o čem už dávno víš, o tom, že Tě mám moc ráda.

Ty říkáš, že odcházíš... Pláč chřadnoucí noci v té chvíli stéká po skle jako bouřlivý příboj smutku, jenž není k utišení...

Já pořád myslím na tebe
a zadívaný do nebe,
jen doufám, že mi odpustíš
a ve snu se mi objevíš.
Tam budeme se objímat
a na sebe se usmívat.
Vždyť, lásko, já tě miluji,
tak odpusť, že tě zraňuji.

Chybí mi Tvá něžná přítomnost. Miláčku, vrať se mi!

Krásné sny. Dny bez Tebe jsou tak prázdný. Krásnou noc, máš nade mnou tajemnou moc. Krásné ráno, déšť se mě ptá: Miluješ, toužíš, vnímáš ten pocit, krásný a bolestný, který se zmocní celého tvého těla, máš někoho, kdo je tvůj a ty jsi jeho? A já odpovídám: Ano, mám. Mám Tebe, svýho miláčka. Chybíš mi, lásko. Chci Tě tu mít. Chci Tě!

Ptali se mě, jak vypadá sedmé nebe,
a já si, lásko, představil Tebe.

Včera večer viděla jsem hvězdu padat,
začlo mě u srdce hřát,
říká se přec, když hvězda padá,
měla bych si něco přát.
Já vyslovila přání tajné,
jediné a vysněné,
snad splní se a hvězda zhasne,
pak bude šťastné srdce mé.

Dítě nevinnosti, chybí mi Tvé slunné dny.
Náš společný čas se zdál být bezedný.
Od té doby, cos odešel ze scény,
ulice jsou opuštěné, temné, bez ceny.

Jak snadno se může láska proměnit v nenávist. Nikdy jsem tomu nevěřil... dva tak rozdílné city... ale jde to, teď už tomu věřím, protože ač se za to stydím, šíleně Tě nenávidím...

Měsíc vyšel, slunce zašlo,
samota mnou tříská.
Je mi smutno, moje lásko,
neboť se mi stýská.

Těžko je květině, když ji vítr láme.
Těžko je děvčeti, když ho láska zklame.
Těžko je mně, protože Tě stále miluju.

Život bez tebe nemá smysl... to bych se musela někam schovat, protože bych nevydržela pohled na tebe s jinou holkou... Miluju tě.

Proklínám, ta tvoje ústa proklínám, tvoje oči ledový, v srdci jen sníh, sám a sám, ať nikdy úsvit nespatříš, na ústa mříž, oči oslepnou, ať do smrti jseš sám...

Život bez tebe nemá smysl, to bych se musela někam schovat, protože bych nevydržela pohled na tebe s jinou holkou. Miluju tě.

Kdyby listy byly polibky, poslala bych Ti strom. Kdyby voda byla objetí, poslala bych Ti moře. Jestliže by byla láska pro Evu, poslala bych Ti věčnost. Jestliže potřebuješ kamaráda, můžeš mít mě. Chybíš mi a doufám, že Tě brzy uvidím!

Trápím se, trápím, kvůli Ní,
už ani nevím kolik dní.
Trápím se, trápím, však jsem na to sám,
ty jsi ta jediná, v srdci Tě mám!

Proklínám, ta tvoje ústa proklínám, tvoje oči ledový, v srdci jen sníh, sám a sám, ať nikdy úsvit nespatříš, na ústa mříž, oči oslepnou, ať do smrti jseš sám.

Milovala jsem tě víc než svůj život. Mé srdce patřilo jen tobě, ale ty jsi neřekl ani sbohem a odešel jsi za jinou.

Nejsem si jistá tím, co se stalo,
váhám, co se tenkrát odehrálo.
Vsadil ses s někým snad?
Že budu tě mít ráda, budu tě milovat?
Nevím, neumím si odpovědět.
To ty jsi tím jediným, kdo to může vědět!
Jestli vsadil ses o bolest,
kterou cítím, když vzpomenu si na tebe,
vyhrál jsi!

Z malého plamínku vypukne požár,
naše láska bude trvat pořád.
Neztrácím naději, věřím v to krásné,
co jednou spojí nás a bude věčné.
Teď mě mé srdíčko bolí,
bez tvojí lásky ke mně se nezahojí.

Kdybych byla kouzelnou vílou, vykouzlila bych pro nás kouzelnou zem, kde by neexistovala nenávist, lež, zklamání a nevěra. Bohužel jí nejsem, mrzí mě to, a tak si v hlavě uchovám jen krásné vzpomínky. Na ty bolestivé se pokusím zapomenout a v dobrém na tebe budu, lásko, vzpomínat!

Kdybych mohla vrátit čas, udělám to a asi bych si tě nenechala tak snadno odejít. Ale stalo se... Tak se prosím netvař, že nikdy nic nebylo, a buďme spolu kamarádi.

Až jednou budeš objímat a líbat její líc,
pak moji fotku roztrhej a nevzpomínej víc!

Ráda bych plnila tvoje přání a hladila tě svojí dlaní, moje ústa a mé rty splní všechny tvoje sny. Kdyby jsi jen tušil, jak je mi bez tebe smutno.

Chci na Tebe myslet - myslím na Tebe. Nechci na Tebe myslet - myslím na Tebe. Chci myslet na něco jinýho - myslím na Tebe. Nechci myslet na nic - myslím na Tebe!

Byla jsi to ty, kdo mé srdce měl na dlani. Mohla jsi se mnou být a se mnou se veselit. Tys však nožem bodla a za jiným odešla. Stejně tě mám rád, a budu na tě čekat.

Beru to jako bych byl poražen,
ale také musím být nějak doražen!
Musím opustit lásku svoji
a z toho mě srdce bolí!
No tak voda hučí, větry vanou,
já tě líbám. NASHLEDANOU!

Nesnáším, jak se na mě usmíváš. Nesnáším, že se na mě pořád díváš. Nesnáším tě za to, co jsme ještě nestihli a už nestihnem. A nejvíc tě nesnáším za to, že tě pořád MILUJU!

Měsíc pozvolna vychází
a mně pomalu dochází,
že moc po Tobě toužím,
bolestí lásky se soužím!

Toužím po tobě tak jako hvězdy, které touží spatřit alespoň jednou polední slunce! Jsi ta nejcennější věc, kterou nosím v srdci!

Byli jsme spolu jednu noc,
však pro mě to byla věčnost,
kdyby ses aspoň rozloučil,
kam vytratila se slušnost.

Další večer jsem tu sám,
pověz mi, co dělat mám?
Na Tebe myslím, nedýchám,
hrozně moc Tě postrádám.
Cokoliv rád za to dám,
šťastný, když Tě objímám,
tak úžasně, že Tě znám.

Láska bolí, láska dře,
ale v našem těle stále koluje!

Co člověk dělat má, když už svět nevnímá. Vnímám jen bolest, kterou v srdci mám. Myslím jen na tebe, pláču. Ptám se, proč se to muselo stát!

Jsem jen Tvůj a Ty zas má
a to je věc příjemná!

Každičký okamžik bez Tebe je jako dlouhá chodba, ve které jsem zabloudila. Na konci týdne mi však světlo ukáže cestu ven. Ne, není to jen sen, jsi to Ty! Miluji Tě, lásko!

Jsi voda, kterou denně piji.
Jsi vzduch, díky němuž žiji.
Jsi vítr, co čechrá mi vlásky.
Jsi pohled, díky němuž mizí mi vrásky.
Jsi dotek, co uložen mám v srdci.
Jen od lásky není mi pomoci.
Já chtěl bych s Tebou na skále sedět
a koukat na měsíc,
v chladné noci bych Tě zahříval,
polibky zasíval
a láskou srdce naplnil.
Chybíš mi, beruško.

Růže voní, trní píchá,
bez Tvých rtů se těžko dýchá!
Bez Tvých slov a doteků
je mi, lásko, do breku.
Nevím už, jak Ti to říct,
že miluju Tě čím dál víc!

Kdyby Tvá fotka mohla oživnout, zlíbal bych Tě od hlavy až k patě.

Večer je tu coby dup,
chystám se zas na krásný lup.
Krást já budu přeci,
kousek místa ve tvém srdci.
Když nemůžu se s tebou milovat,
křičet chci aspoň - mám tě rád.

Zlatíčko mé něžné, já umírám touhou po Tobě! Už je to 2 dny, co mé rty ucítili Tvé a mám pocit, jako by to byla věčnost!

Já miluji jen Tebe a Ty to víš,
však těžko moji lásku pochopíš,
slzy mi tečou, ale nepláči,
i když plakala bych nejradši.
To si mi jen srdce zavzlyká,
vždyť Ty jsi jen sen,
sen, co mi uniká.

Lásko, co já vím, když už tě cítím jen na dálku, po tobě popela prach, ty jsi lásky funebrák.

Moc Tě chci vidět, moc Tě mám rád,
chci se zas s Tebou, má lásko, smát!

Umírám láskou, umírám touhou,
to, co bylo, je už jen čmouhou!
Nechci žít, už nechci snít
- chci Tě, lásko má, políbit!

Miluju Tě, miluju Tě, miluju Tě, miluju Tě, miluju Tě čím dál víc. Tak si mě nevšímej ještě víc.

Je den, nevím, jak se utiším,
čekám, až Tvůj krásný hlásek uslyším,
ale co dělat, když jsi tak daleko ode mě?

Slza za slzou padá a já nevím jak dál, láska má k tobě je nepřekonatelná a to víš jen ty a já nechci být sám, chci být jen s tebou.

Není den, kdy bys mi nechyběl, není hodina, kdy bych na Tebe nemyslela, není noc, kterou bych neprobrečela, není nikdo, kdo by mi Tě nahradil.

Až jednou přijde čas, kdy se na ni vykašleš nebo ona na tebe, už za mnou nechoď, ty srabe... Já už tu pro tebe nikdy nebudu, pro myšáčka, kterej se změnil v obludu!

Proč jsi to udělal, proč jsi mi lhal?
Vždyť já tě milovala a miluji dál.
Věřit ti nemůžu, nemá to cenu.

Trápí mě, že tě nemám,
že s tebou nemůžu být.
Pokládám ti srdce k nohám,
tak proč si ho nechceš vzít?

Nemůžu bez Tebe býti, jako svět bez slunce svítit. Celý, celičký život sním o tom, že Tě políbím a řeknu MILUJI TĚ, ale nemůžu... Jsi daleko, jako já od Tvých rtů... Stýská se mi.

Myslíš, že láska na Tebe zapomněla? Neboj, ta nezapomíná... Jen čas, který rychle ubíhá, a přesto se nikdy nezastaví, rozhoduje, kdy k Tobě pustí lásku a věř, že on ví, kdy bude ta pravá chvíle.

Venku mračno je a přitom smutno mi je... Kde je ten princ můj? Ten, který mě tak zná a teď řekl by jen, já jsem jen Tvůj a já bych prince svého objala, ruku ve vlasech jeho ztratila bych a do ouška pošeptala bych jen: Ty jsi můj princ.

Ptal ses, jak moc Tě miluju a já Ti nikdy neodpověděla. A víš proč? Protože Tě miluju víc než čokoládu, Boha, svoji matku, nebo dokonce víc než jahody. Jenže to má háček - mám cukrovku, jsem nevěřící sirotek, a po jahodách mám vyrážku. Už víš, proč jsem Ti to nikdy neřekla? Nechtěla jsem Ti ublížit, sorry.

Jako v zimě bílý sníh, chybí mi tu Tvůj sladký smích, jako v létě teplé slunce, chybí mi Tvé velké srdce, jak moc vyschly teď mé rty, tak moc chybíš mi tu. Ty.

Myslím, že by ses měl zamyslet, na chvíli otočit zpět a zamyslet se, komu všemu a jak moc jsi ublížil. Všechny řeči, který jsi říkal, byly lež jako všechno ostatní kolem, ale musí se to vzít a jít dál, i když to je těžký a pro tebe nepochopitelný.

Tisícům lidí na tomto světě
přináší láska smích a radost,
mně ne, a tak toužím po odvetě,
už toho mám totiž dost.

Jdu tichou noční ulicí,
ulicí nočních spáčů,
něco mi stéká po tváři,
myslím, že pro tebe pláču.

V mém srdci bývalo hodně místa, ale od té doby, co jsem tě poznal, patří mé srdce jen tobě. Tebe tam budu mít navždy, i když tě nemůžu mít.

Tak jako země bez nebe,
tak cítím se já bez tebe.
Myslím na tě dnem i nocí,
jsi to, co v srdci nosím.

Žít sám je těžké,
svět se bez tebe točit přestává,
jak šťastný je asi ten člověk,
co tvou lásku teď dostává.

Proutím se kroutím,
křoviny prolézám,
stále bezvýsledně
- tvé srdce nenalézám.

Stýská se mi ve dne, stýská se mi v noci,
však víš sám, jaký je to pocit!
Toužím mít Tě u sebe,
ať samota už mě nezebe!

Za jednu jedinou noc
se mi o tobě zdá snů moc.
A tak to chodí den za dnem,
sen za snem.
Nemohu už bez tebe žít
a do kina s tebou hrozně chci jít.
Tak co, ještě mě máš rád,
nebo už tě začínám štvát?

Jasná hvězda jasně svítí, svítí jenom pro Tebe, trhám listy v kalendáři a těším se na Tebe!

Láska není klam.
Vím to - právě na ni umírám.

Až budeš líbat dívku, která mé místo zaujala,
vzpomeň si na tu, která Tě milovala.
Měla jsem Tě ráda a mám dosud,
ale tvou lásku nedopřál mi osud!

Nech mě zas mít ten pocit, že můžu cokoli. Udělej mě zas tou šíleně šťastnou. Stačí, když se vrátíš.

Když vidím dva zamilované lidi, vzpomínám si na nás dva. Když jsem byl s Tebou, nevěděl jsem, co bychom mohli dělat. Teď... bych se s Tebou chtěl pomalu a něžně líbat celičký den... Toužím se Tě zas někdy dotýkat po celém Tvém nádherném těle.

Vážně, narovinu a upřímně? Nelituju toho, co bylo, a jak to bylo. Bylo to vskutku famózní. A dost mě to naučilo, takže bych Ti asi měla poděkovat. Neudělám to, neboť jsem ti nestála ani za rozloučení. Moc ráda bych tě viděla, ale asi by se nic nezměnilo. Zbabral jsi to.

Cesty jsou daleké, srdce jsou blízká
a mně se, miláčku, moc a moc stýská!

Nenávidím tě za to, co jsi udělala, chci, aby jsi už pro mě neexistovala. Hlava chce... ale srdci neporučíš... pořád tě v mysli mám... pořád tě MILUJU... nejde to zastavit!

Broučku, jsi mé srdce, vzduch, život... prostě jsi mé všechno! A bez všech těchto věcí já nemohu žít ani minutu! Miluji Tě!

Píšu ti poslední bojovnou SMS. Už nebudu čekat, až se rozhodneš. Celej život bude mé srdce patřit jen tobě, nikdy jsem tě nepřestala milovat. Tys to udělal místo mě.

Den po dni, ráno co ráno
myslím na tebe,
a asi není nám dáno
usínat a probouzet se vedle sebe!

Je mi smutno na duši, v očích mám slzy, prosím Tě, odepiš - a hodně brzy.

Ani nevíš, jak moc mi chybíš. Tvé tělo objímat chtěla bych, po celý den a celou noc. Buď už prosím jen u mě. Miluji Tě.

Vím, že nemáš ani zdání,
že na Tebe vzpomínám,
vítr nese moje psaní,
piš, ať dlouho nečekám.

Jednou mi přítel řekl, že k dokonalému štěstí by mu stačilo sedět vedle mě, držet mě za ruku a sledovat televizi. A já ho nechápala. Pochopila jsem až teď, když už je příliš pozdě.

Miláčku, jsi moc krásná, když se směješ. Bylo mi včera s Tebou moc, moc krásně. Moc mě mrzí, že nemohu být s Tebou. Moc se mi po Tobě stýská a hrozně moc Tě miluji. I když nejsem s Tebou fyzicky, tak duševně ano. Věř, že jsi má duše a mé tělo.

Jsi jako slunce - daleko, ale přeci hřeješ. Jsi jako měsíc - vysoko, ale přeci svítíš. Jsi jako malinký skřítek, co v mém srdci bydlí a já prosím - lásko, neopusť mě nikdy.