Nejlepší smsky

Obloha nad námi je dnes otevřená. Posílám Ti všechna nevyřčená slova, posíláš mi všechna nejskrytější přání, ale to je málo pro žízeň, jež nemá ani jméno.

Co uděláme s tím problémem?
Copak s tím spolu provedem?
Asi se chvilku budem soužit,
ale hodně po sobě toužit.
Lásko, nepodléhej bolu
a počkej, až budeme spolu.

I těch pár polibků, co jsi mi dala, pro mě znamenalo hodně... a taky pro mě znamená hodně to, co jsi mi udělala... Já se ptám jenom proč? Proč, když jsi mi tvrdila, že jsi mě milovala?

Je mi smutno, bobínku...
myslím na Tebe každou chvilinku...
Dny bez Tebe...
jsou jak hvězdy bez nebe.
Chci jen s Tebou být,
jen tak mohu šťastně žít!
Miluji Tě!

Přilétl z nebe
a dal mi Tebe.
Ty jsi on a on je Ty.
Snad setkají se naše rty.
Ozvi se mi, Andílku,
už nevydržím chvilinku.

Tak smutno je mi bez Tebe,
tak dlouhý je čas,
tak rád bych Tě spatřil
a byl bych s Tebou zas...

Vzpomínám na tebe každičkou chvíli,
miláčku, prober se ze sna a spěchej k cíli.
Najdeš tam mě, najdeš tam sebe
a naši lásku, která bez tebe zebe,
a jenom ty ji můžeš opět rozehřát.

Nejím, nespím... Nesměju se, nebrečím... Od té doby, co jsi mě opustil, jsem opravdu jak mrtvá...

Prý měls mě rád, ale asi málo,
ty podvedl jsi mě, snad ti to za to stálo...
Jsou chladná i letní rána,
když v posteli ležím bez tebe - sama...

Kdo má rád, ten dlouho čeká
na svou lásku vzdálenou
a psaníčko třeba krátké
je nejkrásnější odměnou.

Tvé rty jsou heboučké a slaďoučké, jemňoučké a přítulné jako kotě na klíně. Ráda bych to koťátko pochovala drobátko, kéž by na klíně mi vrnělo a ke mně se tulilo.

Už se mi zase stýská...
Myslím na svítání,
na den bez líbání,
jak v dálce se blýská...
Jsem tak smutná bez Tebe,
jak mraky bez nebe.
Prahnu Tě mít blízko sebe,
protože miluju jenom Tebe...

Dej mi ještě šanci, pobláznil jsi mi duši,
vrať se mi... mně stesk a slzy nesluší...

Miluju tě! Tys miloval!!
Píšu! Tys psal!!
Sním! Tys snil!!
Jsem věrná! Tys byl!!!

Kdo ti jednou řekl sbohem,
ten si chtěl s tebou hrát.
Ten, kdo ti řekl nashledanou,
ten tě měl doopravdy rád.
A tak ti říkám nashledanou.

Proč musím být stále bez tebe, když mě to tak moc bolí? Chci s tebou být každý den i noc. Prosím vrať se mi, moc tě miluju a nemůžu bez tebe být!

Chodím jak tělo bez duše,
myšlenkami jsem s Tebou,
chtěl bych Tě zahrnout tou nejněžnější něhou.
Chci Tě držet za ruku, šeptat Ti krásná slova,
a chci to moc a chci to znova a znova.
Do Tvých očí hledět, lásku Ti stále dávat,
usínat s Tebou a s Tebou i vstávat.

R - jako náš rozchod, S - jako stesk, který ve mně je, M - jako miluji tě strašně moc, CH - jako chybíš mi, PV - jako prosím vrať se...

Smutná byla naše láska.
Jako planá růže v poli.
A přece při ní oči pláčou
a přece pro ni srdce bolí...

Bolí to, bolí to, bolí to hrozně moc!
Pomoz mi, žádám tě o pomoc.

Bylo to všechno příliš krásný, aby to mohlo vydržet. Teď tvrdíš, že mě nenávidíš. Je mi to líto. Miluju tě, ale ty to nechápeš. Toužím být s tebou, ale ty neslyšíš... Chci si s tebou promluvit, ale když tě uvidím, bojím se odmítnutí...

Když jsem s Tebou, létám v oblacích. Jakmile mi odjedeš, topím se v slzách a pokud bys mě opustil, zemřela bych. Já chci žít! Proto mě nikdy neopouštěj, Lásko! Miluji Tě, moc...

Už vím, že nejsi ten pravý,
učili jsme se dobré mravy.
Jsi poutník, ale nač to říkat,
však ty za to budeš pykat.
Nevím, jak jsem mohla být tak jiná,
ale nejsem ničím vinná.
Tak to už je, můj milý, konečná
a tím končí láska horečná!

Jednou všechno prostě končí,
a někde něco začíná,
já se touhle básní loučím
a naši bránu zavírám.
Krásný vzpomínky mi zůstanou,
navždy mě budou hřát!
Sbohem, lásko...

Proč ten, kdo miluje upřímně a hluboce, proč pláče a ztrácí se?

Chybí mi polibky, chybí mi krásná slova... slýchám je často a přesto mi chybí... ale přijde snad den, kdy je budu chtít slyšet a řeknu Ti je taky... nebudeš už mi vzdálený, ale budeme šťastný. Jen až láska pronikne hluboko. Tak prosím vydrž a dej mi čas a pak já Ti dám mou lásku.

Vždy, když přijde temná noc,
chybíš mi tu moc a moc.
Chybí mi polibky, chybíš mi ty,
bojím se samoty, chci Tvoje rty.
Laskat Tě, líbat vášnivě,
tuhle mou představu vnímám tak moc živě...
Ležíš tu vedle mě, laskáš mě na zádech,
jsme tady potmě, a mně tají se z toho dech...
Vzrušením téměř nedýchám,
touhou po Tobě se zalykám,
při tom vychutnávám každý dotek Tvůj,
než přijde den a skončí sen můj...

Proč jen slzy v očích mám,
když na Tebe vzpomínám?
Tak to je a vždy bude,
když někdo někoho miluje...

Miluju Tě strašně moc,
myslím na Tebe každou noc.
Každou noc a každý den,
ale i přesto prosím - na mě zapomeň...

Až mě jednou uvidíš objímat se s jiným klukem, vzpomeň si a proklínej se, že jsi byl takový a ztratil jsi to, po čem teď tak toužíš.

Sejde z očí, sejde z mysli! - Který blbec to vymyslel?

Pozdrav Ti posílám,
protože Tě ráda mám,
z duše mé volá hlas,
kdy sejdeme se zas?

Vzpomínám na tebe a z mých očí stékají slzy, co padají přímo k srdci, které umírá steskem po tobě.

Maličká věc, a přece tak bolí,
tisknu ji zoufale v ruce.
Zlomený klíček od podkroví,
kde příbytek má Tvé srdce.

Na mýtince, kde zem splývá s nebem,
v sametové trávě milovat se budem,
obloha nad námi bez mráčku,
chci zas být s tebou, miláčku.

Broučku můj, chybíš mi jako voda květince. Hrozně moc po Tobě toužím. Už se nemůžu dočkat chvilky, kterou strávíme spolu. Chci Ti pošeptat do ouška, jak moc Tě miluju!

Ahojky lásko. Jakpak se máš? Já se mám celkem dobře, ale někdo mi tady moc chybí. Nevíš, kdo by to mohl být? Měj se moc krásně, lásko, a zítra se konečně opět uvidíme. Pa, Tvůj andílek.

Králíčku, stýská se mi! Móóóóóóc! Udělej s tím něco! Chtěl bych být zase s Tebou, je mi s Tebou strašně moc pěkně, dlouho jsem se tak necítil jako s Tebou! O Tobě jsem snil a konečně se ten sen stává skoro realitou! Ani nevíš, jak moc toužím Ti říct, jak Tě mám rád! Slib mi, že až přijedeš, tak se mi ozveš! Už se nemůžu dočkat, koťátko!

Hodiny jdou stále dál,
a já na tebe vzpomínám.
Když okolo mě projdeš,
stuhnu, a ty si mě ani nevšimneš.
A přesto na tebe myslívám,
a přesto tě miluji dál.

Nechci trávit další léto bez Tebe,
jak dlouho vydržíme žít bez sebe?
Kdy už poslechneš své srdce
a dáš šanci naší lásce?

Chybí mi Tvé objetí,
chybí mi Tvá krásná slova.
V očích mám slzy dojetí,
chci být s Tebou zas a znova.
Chybí mi Tvé políbení,
chybí mi Tvůj výraz tváře,
nad které na světě není,
sluníčko, jsi mého srdce záře.

Pokaždé když usínám,
při těch vzpomínkách slzy v očích mám.
Mé srdce stále bolí,
bolest, co i býka skolí.
V té bolesti i spím,
a doufám, že se v ní už neprobudím...
Nejde to!

Pěkný den,
hodně štěstí v něm,
úsměv na tváři,
co Tvůj den rozzáří.
Hodně prima chvil,
jak rád bych s Tebou byl.

Chybí mi tvá láska, dusí mě žal.
Chybí mi tvé srdce, co sis zpátky vzal.
Chybí mi mé štěstí, tys mi ho nedával.
Chybí mi tvá duše a vše, cos sliboval.

Jsi pro mě radost, jsi pro mě zklamání,
jsi celý můj svět.
Lásko, prosím,
vrať se mi zpět!

Bez Tebe jsem jako bota bez tkaniček - nepoužitelný...

Ahojky miláčku, je mi po Tobě strašně smutno. Chtěla bych Tě teď mít u sebe, hýčkat Tvé něžné tělo, přitisknout se na Tvoje rty a milovat se s Tebou do rána. Tak mi napiš, jak by se Ti to líbilo, kocourku.

V lese z potůčku jelen vodu pije.
Bez Tebe, miláčku, těžko se mi žije!

Stýská se mi po Tvé tváři, stýská se mi po Tvém smíchu, jak ráda bych byla s Tebou v objetí a šeptala Ti slova lásky... Miláčku, tolik mi chybíš! Stýská se mi!

Pořád na Tebe musím myslet, na Tvou nádhernou tvář a sexy pohled. Stále se ptám, proč Tě tak moc miluji, odpověď znám a nelituji. Jsi moje láska a já Tě zbožňuji! Už bez Tebe nechci žít!

Jsi pro mě vzduch, který dýchám,
jsi voda, kterou piju,
tak nevím, proč dýchám,
nevím, proč ještě žiju...

V koutku pokoje nad učením sedím,
na hodinky pořád hledím.
Odpočítávám čas, kdy ve dveřích se objevíš,
svou siluetou mě potěšíš.
Rozběhnem se k sobě, obejmem se moc.
Pak si polibek dáme a budem šťastný moc
a promilujem celou noc.

Když zraníš květinu, pláče, ale žije dál. Když zraníš sebe, pláčeš, ale žiješ dál. Když zraníš mě, já nepláču - já umírám!

V hlavě mám prázdno
a v srdci stín,
je mi teď smutno,
nevím co s tím.
Stýská se mi...

Já podvedla JEHO, tys podvedl JI... Tak proč ještě podvádíme JEDEN DRUHÉHO?

Líbání s Tebou mi vzalo dech,
po milování s Tebou se mi vaří krev.
Stále a pořád se chvěji touhou
a na očích mi to vidí celý svět...
na to nejde nemyslet!

Po Tobě hořím touhou,
abych s Tebou, lásko, dlela.
Dej prosím, lásko,
abych láskou zemřít směla.

Táhnou vichry, táhnou mraky,
jestli se ti nelíbím, tak TÁHNI taky!

Kůzlátko malé,
pořád usměvavé,
kam jsi mi zmizelo?
Nedávno byl jsi tu, před mýma očima,
pak jsi se rozloučil, pohádka skončila.
Ať zase začne,
je to tu strašné.
MILUJU TĚ!

Ve jménu čeho mě teď opouštíš, tolik mi tím ublížíš. Na váhách se houpá osud, osud, který si nezasloužím. Tvé svědomí se očistí, pokud tvá láska se nepřemístí.

Vzpomínáš... kolikrát denně mobil zapípal,
jak u srdce v tu chvíli hřálo,
a každý z nás věděl, že není sám,
štěstí nám přálo.
Vzpomínáš... jak nás strašně bavil svět,
tys byl mým sluncem...
Ach, lásko, chci Tě zpět!

Já chci vnímat vůni Tvou,
být rozmazlená láskou Tvou
a usínat s touhou svou.
Každý večer s Tebou být
a ne už o tom jenom snít.

Miláčku, škoda, že nejsi se mnou, protože každá minuta strávená bez Tebe je zbytečně promrhaný čas. Moc Tě miluju! Pa, Tvůj miláček.

Cítím se jak kapka deště,
chladná a samotná.
Nevím, co chci ještě,
nechci být už samotná.
TY mi chybíš, právě TY,
zkus mi říct: Už dost samoty!

Strašně Tě miluju
a Tvé jméno všude maluju.
Nechci bez Tebe být,
bez Tebe mi nechutná jíst.

Od úsvitu do soumraku Tebe v mysli mám, zapomenout nemůžu, jak mi s Tebou bylo krásně. Teď jsi tak daleko a já se trápím. Jen Tebe miluju, jen Tebe chci mít po svém boku... Jen Tobě věrná kočička.

Jednou spojily se dvě nevinné duše.
Spojily se v jednu, aby k sobě měly blíže.
Spojily se v jednu, aby byly spolu,
aby byly spolu v radosti i bolu.

Jsem ti vděčná za to, že jsi mě naučil milovat, ale nenávidím tě za to, že jsi mě odnaučil věřit všem kloučkům na světě... VŠEM.

Stále přemýšlím, co se jen mohlo stát, že se zády ke mně obracíš. Všude tě vidím a slyším, srdíčko pláče. Zapomenout nedokáže. Vrať se prosím, neodcházej... Moc Tě miluji.

Plamínek tvých očí je tak daleko. Dívám se do něj a vidím Tebe a sebe, ale jen na malou chvíli - na chvíli, která končí soužením...

Nestyď se a vrať se zpět,
vždyť na lásce stojí svět.
Já chci jenom tebe mít
a s tebou se probudit.
Miluju tě hodně moc,
tak mi pojď už na pomoc...

Jsem moooc smutná... nikdo mě nechce... a já chci...

Víš, jak moc mi chybíš? Asi tak jako plešatému vlasy, chudému peníze, bohatému soucit, chromému nohy, slepému zrak, ošklivému krása, zoufalému porozumění, tvořivému nápad, nešťastnému štěstí, pijákovi pivo, kuřákovi cigareta, tulákovi domov, rybě voda, dítěti pohlazení, pejskovi páníček, kytkám slunce, půdě vláha, pistolím náboj, dveřím klika, šatům skříň, vlakům koleje, pivu pěna a žárovce světlo.

Podívej se na ty krásné červánky, jak v té tmě pěkně svítí. Někde tam v dáli je slunce, které nás bude provádět celým naším životem. Ať už to bude radostí a štěstím, nebo starostmi a trápením, vždy bude svítit na nás oba stejně. Určitě si spolu někdy sednem na nějaké krásné místo a budem pozorovat západ slunce... Miluji Tě!

Některé životy mají tvar dokonalých kruhů, jiné na sebe berou podobu tvarů, které nedokážeme předem určit ani pochopit. Součástí mé životní poutě byly bolestné ztráty, ale poznala jsem lásku, za kterou mohu být jen vděčná!

Podívej se na ty krásné červánky, jak v té tmě pěkně svítí. Někde tam v dáli je slunce, které nás bude provádět celým naším životem. Ať už to bude radostí a štěstím, nebo starostmi a trápením, vždy bude svítit na nás oba stejně. Určitě si spolu někdy sednem na nějaké krásné místo a budem pozorovat západ slunce... Miluji Tě!

Láska je nejkrásnější cit
- ale může i bolet,
když miluji tebe, kterého nemohu mít...

Chci Tě hladit, chci Tě líbat, pohladit Tě po tváři, a říct Ti do Tvých krásných očí, slova mému srdci blízká, to, že se mi po Tobě hrozně, hrozně stýská!

Už vím, jak vzniká láska! Je to jako mít svazek tisíce klíčů a odemknout srdce člověka na první pokus. Tobě už se to podařilo, ale místo abych byla šťastná, tak se trápím, i když jsem předem věděla, že to tak musí dopadnout...

Chci být sněhovou vločkou, která se lehce snáší na Tvé rty, něžně Tě pohladí, zastudí... Otřes ji rukou, ale její dotek cítíš ještě velice dlouho...

Pořád na Tebe musím myslet, moc se mi stýská, sluníčko. Strašně to bolí... Já vím, nic s tím nenadělám. Moc bych si přála, aby to, co Ty děláš pro ni, udělal někdo jednou pro mě. A Tobě, aby to ona už konečně dokázala ocenit. Mám Tě ráda...

Noci mám neklidné, celé je probdím,
je to asi proto, že o Tobě pořád sním.
Náš rozchod mě zasáhl do srdce samého,
nemůžu myslet na nikoho jiného.
Někde uvnitř Tebe
přece musí alespoň kousek naší lásky být,
najdi ho, miláčku
- nemůžu bez Tebe žít!

Když tvůj pohled zachytím,
projede mnou chlad,
proč jsi mne zklamal...
když milovala jsem tě tak...?

Jsou dny, kdy Tě vidím chvíli,
jsou dny, kdy Tě vidím pár hodin.
Ale proč nemůžou být dny,
kdy Tě budu vidět pořád?
Už se těším, až Tě zase uvidím.
Mám Tě moc rád!

Ani nevíš, jak smutné je usínat bez Tebe, necítit Tvou náruč, Tvé vlasy na tváři a neslyšet Tvůj dech. Stýská se mi po Tvé jemňoučké kůži, teple Tvého těla a Tvé nádherné duši. Chybíš mi...

Když jsem s Tebou, mám všechno, ale jakmile mě opustíš, ztratím vše, co jsi mi dal. Strašně Tě miluji a moc si přeji, abychom už byli zase spolu.

Krásný večer, miláčku,
posílám ti v obláčku
lásku jako z růže květ,
ať je krásný celý svět.
Pořád myslím na tebe, jak se asi máš?
Posílám ti polibek na tvou něžnou tvář.
Krásný večer, hezkou noc,
já tě mám rád moc a moc.

Letí hvězdička, letí z nebe,
na svých rtech ještě cítím tebe.
Padá hvězdička, padá z nebe,
chtěla bych být vedle tebe.
Hladit tě a líbat,
spolu usínat...
MILUJI TĚ!*

Miluju tě, a už nevím, jak ti to říct, chtěla bych jen kousek srdce tvého mít. Vážila bych si ho a s ním usínala, kdybych ho jen kousek měla a ve svých rukou svírala!

Čauky Srdíčko, víš o tom, že jsem moc nemocnej? Mám moc nemocný srdíčko. Protože 3/4 mám daleko uschovaný v Tobě a 1/4 mi zbyla pro život. Miluju Tě!

Chtěl bych Tě pohladit po Tvém krásném těle,
chtěl bych se zas cítit skvěle.
Pohladit Tě po tváři,
ať Tvůj úsměv zazáří.
Posílám Ti pusinku,
ať máš na mě vzpomínku.
Já zešílím bez Tebe,
jak čas letí pomaličku,
jsem úplně bez sebe,
když je úsměv na Tvém líčku.
Připadám si jako blázen,
když teď skládám tuto báseň.

Ahojky andílku, copak teď děláš? Já se koukám na Tvoji fotku a myslím na Tebe. Moc mi chybíš, Tvoje rtíky a něžný dotyky... Chtěla bych být u Tebe a dívat se do Tvých nádherných očí. Líbám Tě, lásko moje. Papa. PS: Napiš, jinak umřu steskem. Tvoje beruška.

Lásku mou odmítáš a tak jsi po ní toužil... Jestli své srdce chceš dáti jiné nebo být sám... tak mě netrap a napiš mi, co chceš? Nebudu se zlobit, budu jen umírat, srdce se rozlomí jako kus ledu... a já? Já budu tiše umírat...

Jsme spolu dlouho a já myslela, že se milujeme, ale nejspíš už to tak není. A nemůžeš se divit, já jsem nezačala ubližovat jako první.

Chybíš mi, lásko, jak rozkvetlá růže,
chybí mi Tvá vůně, která za to může.
Vůně Tvého těla,
kterou cítit bych zas chtěla.

Celý vesmír hoří mou touhou, touhou nekonečnou. Lásko má, chci zas chodit za tebou, zulíbat ruku tvou, pomazlíme se na postýlce lásky.

Nemůžu s Tebou být. A hlavně, nevím, jak tohle do těch Tvých očí říct... proto nevolám... už to víš.

Ty to víš, já to vím, z naší lásky nic není, tak proč se trápíme, proč se nerozloučíme?

Tvá dlaň byla jemná a křehká jako sněhová vločka a teď, když jsem daleko od tebe, mám pocit, jako bych ji stále cítil ve svých dlaních. Jenže tam není, rozpustila se a mně se po ní moc stýská. Chtěl bych tvé rty znovu ucítit na svých, chtěl bych znovu s hlavou přitisknutou k tvému tělu slyšet tlukot tvého srdíčka...

Promiň mi všechno, co jsem ti udělala. Moc mě to mrzí, víš? Nemůžeš být kamarád s někým, koho miluješ, protože kouskem srdce pořád doufáš, že by mezi váma mohlo být něco víc, ale je to jen sen, když ten druhý necítí totéž.