Nejlepší smsky

Každý prožil rozchod, pobrečel si a šel dál. Ale jednou každý prožije něco, co JEN rozchod nebude, ubyde kus srdce, zbude jen smutek a ty poznáš, že to byla pravá láska. Nevzdávej to, dostaň ji zpět.

Proč jsem tak samotná,
proč jsem tak sama?
Proč jsi tak daleko,
když mám Tě tak ráda?

Jedno skromné přání bych jen měla,
a to abych Tě zas na chvilku uviděla
a tím mi zmizel můj smutný den
a nastal nádherný sen,
ve kterém bychom si my dva zahráli hlavní roli,
lásenko, bez Tebe život mě strašně bolí,
když Tě nemohu spatřit.

Dnes se mi o Tobě překrásný sen zdál, Ty za ruku jsi mě v něm vzal a tiše do ouška pravil: Má láska patří pouze tobě.

Vím, bylo to moc těžké pro nás oba, ale já to překousla, pobrečela si a jdu dál. Tak proč jsi mě nenechal, abych se s tím srovnala a místo toho jsi mě ponižoval... pomlouval... ničil! Tím jsi dokázal jen to, že Tě nenávidím.

Ticho. Jen kapky vody dopadají na parapet. Samota. Strach. Smutek. Láska? Prší.

Srdce mám na dlani
a v očích svítání.
Nádherné stonání,
rtů plných líbání.
Upřímné doufání,
toužebné čekání.

Ležím tu a usínám,
na Tebe a Tvou lásku vzpomínám...

Miluji Tvé nohy, miluji Tvé ruce,
to a ještě více, říká mi mé srdce.
Miluji Tě celou, od hlavy až k patě,
těším se moc, až spolu počneme dítě.
Miluji Tě, lásko má...

Ať jsi, kde jsi, miluju Tě. Ať jsi, s kým jsi, miluju Tě. Ať jsi, jaký jsi, taky Tě miluju. Prosím Tě, už si konečně uvědom, že Tě miluju každou částí svého těla, a proto prosím, nezapomínej už na mě.

Děravej kamínku,
svírám Tě v pěsti,
naděl nám do vínku
kousíček štěstí.
Špetičku naděje
a zbav nás bolu,
ať nám zas dobře je
a ať jsme spolu...

Tak strašně smutno mi je, když nejsem s tebou! Tak strašně moc mi scházíš, když mě nehladíš ve vlasech, když se ke mně netulíš, když mě nehladíš, nepusinkuješ a nešeptáš mi, jak mě miluješ! Lásko, chci být pořád s tebou!

Venku padá první sníh,
Tebe MILOVAT je hrozný hřích!
Proč zapomenout na Tě nejde?
Páč mé SRDCE bez tebe se neobejde :(
MILUJU TĚ!

Posílám Ti zprávu přes uplakané mraky,
a píšu Ti v řádcích, že bych brečela taky.
Víš, že jen pro Tebe mé srdce láskou plane.
Slib, lásko moje, že samo nezůstane.

Když v lavici sedím
a do blba hledím,
školu proklínám
a na Tebe vzpomínám.
Tak nádherný oči máš,
lásky mé si však nevšímáš.
Přes to všechno mám Tě ráda,
nejen jako kamaráda.

Nechci se vtírat, ale musím... nemůžu bez tebe být! I když to vypadá, že mi na tobě nezáleží, není to pravda... ale těžko se přesvědčuje o opaku nevěřícího a zraněného člověka...

Co se dá dělat s děravým srdcem a prázdnou duší? Snad jenom plakat potichu a myslet při tom na tebe.

Chybí mi objetí, chybí mi žal,
je ve mně prázdno, tys srdce mi vzal.
Chtěla bych jen svůj sen proměnit v skutečnost,
svým srdcem povědět, nebuď jen minulost.

Smutně se do školy potácím,
za telefon drobný utrácím.
Když slyším Tvůj hlas, beze slova položím,
čekám, kdy klesnu, kdy se usoužím.
Chybíš mi, lásko, co dál říct,
teď má Tě jiná a já nic...

Vím, že už mě nechceš,
a mně se chce brečet,
pro jediný úsměv
před tebou budu klečet!

Až na mě budeš jednou vzpomínat,
vzpomeň taky, žes nebyl jen kamarád.

Já vím, udělala jsem tolik chyb a chtěla bych to vše teď napravit. Doufám, že už není pozdě. A dá se začít zase... Dej mi ještě jednu poslední šanci.

Láska je boj i radost, láska je dar i ztráta... Když ztratím lásku, ztratí můj život smysl. Postupně tě ztrácím, život bez tebe je jen bolest. Proto už nechci žít.

S Tebou kamkoliv, bez Tebe nikam, na chvíle, kdy jsi pryč, těžko si zvykám.

Život je život, stesk je stesk - a mně se po Tobě opravdu moc stýská.

Vždy, když jsi mi říkal, miluju Tě nebo mám Tě rád, vždy, když jsi mě líbal, hladil, smál se na mě - mohl za to alkohol! A teď, když jsi vystřízlivěl - kde jsou Tvé polibky a slova?

Byl jsi mou pohádkou,
byl jsi mi snem,
byl jsi mou peřinkou,
byl jsi mým dnem,
byl jsi mou písničkou,
byl jsi mi časem,
byl jsi mou hvězdičkou,
byl jsi mým životem!

Zbyl mi po tobě jen obraz tvé tváře, vyrytý do duše, a vědomí, že ta tvá k té mé už nikdy nepromluví.

Můj milý miláčku! Je mi bez Tebe smutno, večer se cítím osamocená, protože vedle mě neusínáš a ani se neprobouzíš! Rychle to naprav, ať už jsi tady u mě! Mám na to pořád chuť. Líbat Tě, hladit Tě, zkoumat Tvé tělo... Miluji Tě! Je to těžké bez Tebe být!

Moje srdíčko pláče za Tebou, je mi smutno, že nejsme spolu. Já vím, že zanedlouho se to změní a já budu opět ten nejšťastnější človíček na celém světě, protože budu s Tebou. Čas plyne pomalu, ale já se Tě, sluníčko moje, dočkám a prožijem opět překrásné chvíle plné lásky, jen Ty a já.

Miláčku, já chci být s Tebou! Dny bez Tebe jsou tak dlouhé, už nechci usínat každý den sám. Chci Tě mít každý den vedle sebe - celý den a celou noc! Už bez Tebe nechci být ani sekundu! Hrozně Tě miluju, sluníčko moje milované, a už se na Tebe móóóóóóc těším! Posílám Ti móóóc pusinek a polibků! Tvůj brouček.

Až si na mě vzpomeneš, budu na Tebe taky myslet, protože na Tebe myslím pořád!

Stýská se mi! Po Tvých polibcích, po Tvých dotecích a hlavně po tom sladkém pocitu, kdy jsem šťastný! Protože bez Tebe jsem pouhá polovina bytosti.

Čekám na ten krásný den, až přijdeš ke mně, chytneš mě za pas, políbíš mě a řekneš: Miluji tě! Já vím, není to lehké, ale láska překoná všechny překážky, my to dokážem!

Chybíš mi, broučku. Jen na Tebe pomyslím, přeběhne mi husí kůže po těle. Čekám na naše další střetnutí. Miluju Tě, miláčku.

Andílku můj! Jsi to největší štěstí, které mě mohlo potkat. Každá vteřina bez Tebe je trest. Miluji Tě z celého mého srdíčka!

Miláčku, moc mi chybíš! Tvoje vůně, Tvůj úsměv, Tvá očíčka, Tvé rty, Tvůj výraz v obličeji... Zkrátka: Moc Tě miluju, čumáčku!

K lásce je cesta plná trnů, já se o ně popíchala a slzy mi teď rány hojí.

Jsi bolest a muka.
Při každém tvém pohledu mi srdce puká.
Jsi bolest a víra.
Mé srdce pro tvé umírá.
Jsi bolest a utrpení.
Jsi láska, která chvíli je a chvíli není.

Nevím, proč jsem si myslela, že ty jsi má pravá láska... Nejhorší však je, že můj rozum už si to nemyslí, ale mé srdce tě pořád chce zpět.

Jsi ten nejbáječnější člověk na světě, je jen strašná škoda, že nechceš se mnou být.

Ahojky broučku. Škoda, že nemůžu jet s Tebou... Šla bych s Tebou na konec světa! Ani nevíš, ale fakt ne, jak šíleně a nekonečně Tě miluju. Když jsem někoho milovala, jen jsem si to namlouvala, ale tohle je cit z hlubin mé duše! Jsi mé všechno! Nic Ti nikdy neodepřu. Je to jen pár minutek, co jsem bez Tebe a umírám steskem. Je to nefér. Nechci, aby se mi tak stýskalo, ale to k lásce patří. Tak Ti, broučku, přeji krásnou cestu. Miluju Tě!

Až slunce zapadne za modré mraky
a svíce dohoří plamenem svým,
srdce se rozpojí a umřou taky,
a jedno z nich - bude tím mým.
A život bez lásky a život bez srdce?
Ale co, lásko, co bude bez Tebe?

Rudá kapka padající do hrobu ticha. Žalostná touha volající po lásce světa. Květ lásky pučící v srdci, v srdci zničeném myšlenkou na tebe!

Chybí mi někdo po mém boku,
někdo, kdo podá mi pomocnou ruku,
když budu na konci světa stát
a nevědět jak dál.
On přijde a řekne: STÁT!
Jsem tu s tebou i JÁ!

Nechci už nikdy být bez Tebe, být bez Tvých hřejivých slov. Jediné, co mi teď schází, to jsi Ty. Tak přijď a zůstaň.

Přeji ti, abys byl do smrti sám!
Jsi ten nejhorší kluk, kterýho znám!
Přeji ti jen to nejhorší,
že nechals mě, to každej ví!
Přeji ti, abys poznal hned,
jak moc krutej je tenhle svět!
Tvý ruce ať steskem upadnou,
tvý ústa ať do ticha řvou!
Tvý oči ať touhou oslepnou,
ty zradils lásku mou!

Srdíčko mi smutně buší
a chtělo by se tolik smát,
ale jak by mohlo, když můj princ
mi nestihl ani malou přátelskou pusinku dát.
Čas pomalu běží a sobota je daleko,
jak ubránit se lásce, kterou mám tak daleko,
i když je tak blízko?
Jen pouhou zprávu napsat a cítit se líp,
jen polibek poslat a dál jen snít!

Přes měsíc vztahu, jedna noc a vše je v tahu? Chci ti odpustit, ale tobě to je asi jedno, co? MILUJU TĚ! :(

Ahoj miláčku. Taková chvilička, co jsem Tě naposledy viděla... a už se mi stýská. Moc mi chybí Tvá vůně a ty krásný oči, Tvůj smích, prostě všechno... Myslela jsem si, že se tak moc nezamiluju, ale zamilovala jsem se až po uši. Fakt Tě moc miluju!

Zlatíčko moje, proč nesvítí tvoje slunce na mě, proč nemůžu být s tebou a mít tě všude s sebou. Chci tě mít u sebe a být blízko tebe, držet tě a hladit a k tobě se tulit!

Potkala jsem člověka, který mi najevo dával svou lásku. Nastal zlom a on neví, co vlastně chce. Prosím uvědom si, že Tě mám velice ráda a Ty mi ubližuješ svým chováním. Ale pořád Tě chci!

List za listem dolů padá,
s lehkostí se snáší k zemi
a já Tě mám stále ráda,
po Tvých očích stýská se mi.

Zlomila jsi mi něco pod hrudníkem, ale plíce to nejsou.

Miláčku, moc Tě miluji a stýská se mi. Bez Tebe nedokážu dál žít. Nesnáším ten zatracený osud, který nás oddělil na takovou dálku, ale jsem ráda, že i přes to funguje naše láska. Že se milujeme!

Jestli mě miluješ méně, znamená to, žes mě nemiloval nikdy.

Psaníčko posílám,
pusinku zasílám,
adresu víš,
tak prosím Tě, hodně brzy odepiš.

Žádný okamžik není zbytečný,
s Tebou, mý sluníčko sedmitečný.
Miluju Tě, moje beruško,
posílám pusinku na ouško.

Lásko, vždyť víš, jak moc Tě miluji a jak moc mi chybíš a jak moc jsi mi blízká a jak moc toužím být s Tebou. Lásko, kolikrát jsem Ti řekl, že Tě miluji? Strašně mockrát, ale teď Ti to musím říci znova: MILUJI TĚ.

Tělo je bouře, ústa jsou pasti,
chci s tebou, lásko, krást minuty slasti...
Ruce jak ohníčky,
co skrýváš pod víčky,
co v očích se blýská...
Hádej, můj miláčku, po kom se mi stýská?

Je tak nespravedlivé, že jsme tak daleko od sebe.
Kéž bych měla křidýlka a hned bych byla u tebe.
Tak jak plyne voda, tak letí i čas
a já se těším na tu chvíli,
až tě, lásko, spatřím zas!
Miláčku, nikdy mi tě nic a nikdo nenahradí.
Ty jsi jedinej, kterej mě umí rozesmát
a jedinej, koho moc MILUJU!

Kdo mezi nás postavil tu zeď? Skleněnou překážku, která rozděluje naše světy a my se bojíme ji překonat. Není totiž ze skla, ale z promarněných šancí, nenaplněné touhy, milosrdných lží.

Doma sedím,
do blba hledím,
nic kolem sebe nevnímám
a jen na Tebe vzpomínám.
Jak líbám Tvoje horké rty,
jak hladím Tvoji horkou hruď
a jak oba padáme a...

Miláčku, musím Tě vidět, od té chvíle, co jsme se rozešli, špatně spím a pokud usnu, tak se mi zdá jen o nás dvou. Nedovedeš si představit ta muka, když se zase probudím a zjistím, že to byla jen fantazie.

Obrázek tvůj ti vracím zpět,
vždyť láska mne jím odzbrojila.
Tvou přísahu už nevidět,
slzami jsem ji z něho smyla.

Růže, co jsme spolu trhali, už dávno zvadly, ale jejich ostré trny mi stále vězí v těle.

Posílám ti hubičku,
jako krásnou kytičku.
Posílám ji po trati,
snad se nikde neztratí.
Miluju tě hodně, můj žal ti není znám.
Ty se nikdy nedovíš, kdo tyto řádky psal.
Miluju tě čím dál víc,
ty však o tom nevíš nic.

Úpěnlivě prosím svět,
svět, z něhož láska se vytrácí.
Kéž ohlédli bychom se zpět
a pohladili srdce, které krvácí.

Už je tu zase večer, všechno spinká, jenom já myslím na to, jak krásně jsi zachumlaný v pelíšku, a toužím po tom, moci k Tobě vsunout alespoň malou část svého těla.

Sluníčko už zapadlo,
úsměv z tvářičky ti ukradlo.
Měsíček hezky září a na nebi hvězdičky,
v očích ale pořád chybí ty překrásné jiskřičky.
Proto píšu tuhle zprávičku,
mému milému sluníčku.
Proto píšu tyhle řádky,
doufám, že ti úsměv vrátí zpátky. :o)

Mišánku, miláčku můj největší, třeba čas bolístku v srdíčku utiší. Osud si s námi hrál tuhletu hru, třeba ji nedohrál a hodil do autu. Do prázdnin zbývá už jenom krok, možná, možná se sejdeme zase za rok.

Hudba v mém srdci teskně zní,
ztratil jsem všechno, co jsem měl,
každý známý Ti potvrdí,
že jsem po našem rozchodu oněměl.
Vrať se mi, sluníčko.

Já vím, že mě nemiluješ. Já vím, že mě nemáš rád, ale stejně tě budu MILOVAT! Jinou nemiluji víc než tebe, lásko má.

V hlavě mám černou komoru,
komoru zázraků a divů.
Tam si tě, lásko, vyvolám
ze starých negativů.
Budeš se zase usmívat mým nářkům jako včera
a já tě lehce překreslím do básně špičkou pera.

Slyším své srdce, jak naříká,
a taky cítím, jak bolest polyká.
Snad to přejde a bolest ustane,
ale vzpomínka na tebe v mém srdci navždy zůstane.

Po setmělých rozkvetlých lukách
tančí nešťastně křehká víla,
její srdce bolestí puká
- za to, že muži uvěřila...

Proč ty krásné chvíle, co jsem s tebou, vždy tak rychle uplynou. Tak rychle jak zrnka písku v mé dlani, která nejdou udržet a rozfouká je vítr... Moc mi chybíš.

Dělí nás jedna velká propast. Já vím, možná by stačilo odrazit se a skočit, možná bych to zvládla, ale nemám tu odvahu. Něco mě drží, to něco je hrdost a láska.

Je mi smutno bez Tebe,
být tak andělem a moci letět do nebe!
A po svitu hvězd
poslat polibků snad šest?
Ne, šest miliónů či miliard?
Je to hazard?
Není!
To jen láska mého srdce si Tě tolik cení!

Má vášeň k Tobě se proměnila ve velikou lásku a já si ji ještě nechci nechat vzít.

Už Tě nemám ráda, tak už za mnou nechoď a dej mi, prosím Tě, pokoj.

Milovala jsem tě a ty jsi mě využil jen ke svému zapomnění na bývalou. Proč já musela ti pomáhat a být tou druhou?

Tvé jméno šeptám do ticha,
srdce nechce bít,
dělám, že láska se mě netýká,
ale nevím, jak mám bez tebe žít.

Když pozdě večer usínám,
jen na Tebe vzpomínám.
Zrovna padá hvězdička
a já si přeji, abych se vešla do Tvého srdíčka.
Hvězdička spadla a mně nezbývá než naděje,
že na mě vzpomínáš, tak jako já na Tebe!

Stýská se mi moc,
mít tě u sebe celou noc,
pro polibek od tebe
vyletěl bych do nebe,
pro tvé tělíčko
vysvitlo by sluníčko.

Včera zdál se mi krásný sen,
že přisedáš ke mně, pusu mi dáváš,
postupně do mých snů se vkrádáš.
Ráno se probouzím,
srdce Tvé poblouzním,
pohladím Tvoji tvář,
spolu zahlédnem denní zář.
Byl to však pouhý sen,
už jsem zas sama jen.

Vrať se mi, lásko, vrať se už,
budeš ten jediný, kdo smí slíbat z mých rtů růž!

Celý dlouhý den na Tebe myslívám,
i když večer usínám.
Celý dlouhý den se těším jen,
až můj zrak spatří Tebe jen.
Mám Tě rád.

Jak tiše plynou dny,
tak tiše plyne lásky čas.
Jak těšívám se na chvíle,
kdy sejdeme se zas!

Jsem jen schránka bez srdce, které zkamenělo,
bez srdce, které bylo vytrženo,
ale počkám na Tebe i sto let,
počkám, dokud se bude točit svět,
počkám, dokud se ke mně nevrátíš.
Tolik mi chybíš, lásko moje,
všude Tě hledám a čekám,
že uslyším Tvůj krásný smích
a uvidím jiskry v očích Tvých
a obejmu Tě s něžností
a už Tě nikdy nepustím.

Proč trápíš mě zas, když jsem zapomněla na tebe, na bolest, kterou jsi mi způsobil. Už tak ti může stačit, že nevěřím nikomu, že nechci prožít lásku znovu, to ti nestačí? Myslím, že se můžeš radovat, lháři.

Hrozně moc bych chtěla líbat Tvé rty, ale už to nejde.

Kolem mě je černá noc...
a já toužím po Tobě moc...
Poslouchám zamilované písničky,
v očích slzy malé holčičky...
Řekls, že mě miluješ, tak proč mám v srdci žal?
Ptám se jen, co bude dál?

Sluníčko zapadá, má láska vadne,
smích už mě přešel, dobře to nedopadne.
Budeme si zase, jako předtím cizí,
tvůj obraz pomalu ze srdce mi mizí.
Když na tě pomyslím, přepadá mě stesk,
smůla nám prší, do cesty staví se blesk.
Sliboval jsi, že se změníš, já říkala, to znám,
osud však jinak chtěl a každý z nás je teď sám.

Když se dívám na růži, vidím Tebe. Když k ní přivoním, cítím Tebe. Když se dotknu lístku květu, jako bych se dotýkal Tebe. Když Tě miluji, nedá se to srovnat s ničím na světě. Moc mi chybíš.

Sama teď usínám,
dny bez Tebe proklínám!
Proč nemůžem být, Lásko, spolu
- dneska, zítra, v tuto dobu?
Já toužím strašně moc,
usínat s Tebou každou noc,
pohltit Tě něžnými slovy,
i řeč mého těla hodně Ti poví!

Posílám polibek, radost a něhu,
pro krásný den po vločkách sněhu.
Ať sluníčko paprskem dotkne se srdíčka,
do ouška zašeptá moje dvě slovíčka:
Chybíš mi!

Stýská se mi. Stýská se mi po objetí, pohlazení. Po šeptání miluji Tě... Stýská se mi po Tobě. Někdy mám chvíle, že jediné, co chci, je aspoň poslat Ti SMS.

Minuty jsou pro mě hodiny, dny jsou pro mě roky, a Ty jsi tak hrozně dlouho pryč... Přála bych si být u Tebe, ale vím, že to není možné. Jediné, co mi zbývá, je má vzpomínka na Tebe, proto doufám, že nezapomeneš...

Roztrhávám tvoji fotku... na půl... na čtvrtiny... na malinkaté kousíčky. Ty si asi vůbec neuvědomuješ, jak moc jsi mi ublížil... Chci ti říct jen jedno: Nenávidím tě... ale milovala jsem.