Nejlepší smsky

Byl jsi první, koho jsem milovala, jak jen žena milovat může... Byla jsem první, koho jsi ponížil, jak jen muž ponížit může...

Vzpomínám na Tebe a Tvoje něžná slovíčka,
a miluju Tě tak, jako ještě žádného človíčka.
Miluju Tě, lásko, i když nejsi u mě,
ty moje božská krásko, vrať se zpátky ke mně!

Mraky letí od jihu,
do oken se blýská.
Smutkem usnout nemohu,
neboť se mi stýská.

Ve své mysli tvé oči stále mám,
ve dne, v noci na tebe myslívám,
minutu od minuty je těžší bez tebe být.
Ale já vím, že v srdci tě mám
a nikdy tě z něj nevyndám...

Prázdné je srdce mé, zůstal jen smutek,
lásku jsi zahubil, zlý byl ten skutek.

Už denní světlo přehouplo se ve tmu,
já se těším, až Ti řeknu,
že chybíš mi čím dál víc,
já proti tomu nezmůžu nic...

Život je krátký. Tak konečně pochop, že tě miluju, všeho zlého lituju. Moc, strašně moc jsi mi ublížil a naši cestu překřížil. Ale stejně vím, že tě v hloubi duše stále miluju. Snad se někdy vrátíš...

Když mě chceš oklamat, řekni to hned. Nebudu ti v lásce s jinou překážet!

Mám pocit, že už nemám proč žít, chci opustit tento krutý svět, který mi nedovolí milovat. Už nezvládnu déle tu nespravedlnost, dívat se na tebe bez toho, abych tě mohla obejmout a říct ti, jak tě potřebuji. Tak ráda bych se tě dotýkala, dívala do tvých očí, hladila tvoje vlasy, pusinkovala tvou tvář a potom usla v tvém objetí. Ale o tom všem můžu jen snít, to je všecko nesplněný sen. Já nemám právo na lásku! Je hříchem to, že tě miluji? I navzdory tomu tě miluju, ale už nemůžu. Nezůstává mi nic jiného, jen této zemi sbohem dát a opustit svět, který pro mě nemá smysl. Já nemám právo být milována a milovat? Můžu se jen slepě dívat, trápit se a topit se v slzách a v nekonečném žalu a pomalu pro lásku umírat...

Bez Tebe jsou všechny chvíle jenom na draka.
Zkusím si Tě přičarovat - abrakadabraka.

Lidé spolu chodí z 5 důvodů: z lásky, pro peníze, aby se nenudili, pro závist a z lítosti. Já tě nemiluju, peníze nemáš, času mám málo, nikdo by mi tě nazáviděl a líto mi tě není. Promiň.

Smál ses mi do očí, teď zas se mi směješ. Já už tě snad ráda nemám, tak proč se mi furt směješ? Nepozdravíš, nepodíváš se na mě, jen se směješ a pomlouváš. Nech už mě být, nevšímej si mě... Směj se jiné a mě netrap, když už jsem zas konečně šťastná!

Jen po jedné se mi teď stýská,
je to dívka mému srdci blízká.
Stýská se mi po jejích nádherných očích,
které chci vidět znova
a do kterých jí chci říct
ta dvě krásná slova:
MILUJU TĚ!

Jen pár řádků, než setmí se,
jen vzpomínky, než vrátíš se.
Svým slovům křídla přidělám
a rychle ti je posílám.
Píši, že ty jsi můj jediný,
i když jsi mi tak vzdálený.
Líbíš se mi a ty to víš,
tak lásko, kdy to pochopíš?

Nevím, co se stalo,
co nám naši lásku vzalo?
Proč bez Tebe denně usínám,
proč Tvé oči proklínám?
Miluji Tě a Ty to víš,
jen mi prostě nevěříš.
Odpusť.

Nenávidím tvé rty, a přesto je líbám,
nenávidím tvé oči, i když se do nich dívám.
Nenávidím tvé dlaně, a přesto se jich dotýkám,
nenávidím tebe, a přesto tě ráda mám...

Dokud jsem Tě nepoznala, nevěděla jsem, co mi v životě chybělo. Teď znám Tebe a ptám se, proč mi chybíš? Proč my dva jsme se do sebe zamilovali, když jsme dobře věděli, že naše láska nemá budoucnost? Já Tě budu milovat už navždy - proto navždy zůstanu Tvá a taky smutná...

Lásko, my dva už nejsme spolu a už nebudeme, miluju jiného, pochopíš to někdy? Bylo to mezi náma krásný, ale tys to zkazil, tak proč mi po tom utrpení nechceš dopřát zase štěstí? Nepros mě, nechci Tě zpátky, nechci...

Když koukám na nebe,
myslím jen na Tebe.
Když svítí sluníčko,
jsi moje zlatíčko,
když svítí měsíček,
jsi jen můj mazlíček.
Miluju Tě a stýská se mi...

Tolik, kolik na Sahaře chybí vody, tolik miluje Tě moje srdce. Kolikrát Tě v zimě ruce zebou, tolikrát já chci být s Tebou!

Milovat, co to je za slovo, proč to slovo tak bolí... Nechci milovat, chci Tě nenávidět, ale nejde to...

Kdybych mohl být s Tebou a cítit Tvé tělo,
křičet - Má lásko, mám Tě rád! - by se mi chtělo.
Ty však nic nevíš o mé lásce k Tobě,
každý den za to jen nadávám sám sobě.
Vinu na tom nemám jen já sám,
že lásku k Tobě ve svém srdci mám.
Nepřemýšlej o tom, kdo jsem a odkuď Tě znám,
já dodám si snad odvahy a odhalím se sám.

Mám jen jedno skromné přání,
být s Tebou každou noc až do svítání.
Jen Ty dáváš mi sílu žít,
jen s Tebou navždy chci už být.
Chce toho mé srdce moc,
že chci s Tebou trávit každou noc.
Snad někdy splní se mi tento sen,
že budeme alespoň jednou spolu celý den.
Není pro mě snadné být bez Tebe,
cítím se jak slunce, kdyby bylo bez nebe.
Miluju Tě, lásko!

Já jsem teď sama a ty jsi teď sám,
co já bez tebe jen dělat mám?
Nemám tvou lásku, mám jen snění,
ta bolest a zklamání můj život celý mění.
Líbal a hladil jsi mě něžně a jemně,
tak krásně tulil jsi se ke mně.
V těch chvílích jsem si přála zastavit čas,
nepovedlo se a já tu chvíli chtěla zas!

Láska je jako růže, jejíž krása tě zasáhne hluboko v srdci a jejíž vůne se ti vryje do paměti... Ale musí se s ní umět zacházet, protože jinak tě poraní svými trny a rány se pak dlouho a těžko hojí. Já tě však chápu, dálka je nepřítel pro naši lásku. Co mi zbývá? Jen samota a láska k tobě stále trvající. Jsem jen tělo bez duše, lásky a bez tebe. Nezapomeň, že tě pořád miluji!

Chybí mi Tvůj úsměv, pohled očí Tvých... Tvůj skvělý humor, něžné doteky při tanci... Vím, už nikdy to nebude jako dřív, sám jsi mi to řekl... Teď můžu jenom snít, mám na sebe vztek...

Láska, co je to? Pouhý produkt chemických pochodů v těle. Tedy i nestálá, zrádná a zraňující. A co je nejhorší, člověk se jí může jen těžko bránit. S tebou jsem to poznal.

Já vím, že jsi mě miloval, ale opustils mě. Je ona lepší než já? Asi ne, protože jsme všechny stejný. Já tě pořád miluju a nikdy tě milovat nepřestanu!

Kde jsi, můj krásný sne,
má krásná představo nádherného dne,
má touho vášnivé noci,
má lásko, proč tady nejsi?

Když se ráno probouzím, přemýšlím, zda zavoláš. Sednu si na postel, držím telefon v ruce a čekám. Nic. Venku slunce už zapadá a já stále čekám. Uléhám do postele a myslím stále jen na Tebe. Říkám si: Určitě zavolá zítra. Jdu spát. Malá slzička stéká mi po tváři a říká mi: Asi zapomněl, asi nemiloval tak, jak sliboval...

Miluju... A proto si tu bublám, směju se a naříkám, proto líbám, skláním se a utíkám, protože už mám, co jsem vždycky chtěla... Pro Tebe, lásko, jen pro Tebe... A Ty volně padáš do náruče někoho jiného.

Do snu jsi mi vstoupila,
v těle Tě teď mám,
až zas oči otevřu,
budu jenom sám.
Miluji Tě.

Myslím na Tebe ve dne, v noci, nemůžu Tě dostat z hlavy. Vždy si vzpomenu na okamžiky, co jsi byl se mnou. Chtěla bych, aby to nikdy neskončilo. Nemohu zapomenout na okamžik, kdy jsem Tě spatřila poprvé. Miluju Tě a nechci Tě ztratit...

I když je dálka mezi námi velká, tak věřím v to, že my dva to překonáme, protože naše láska dokáže všechno!

Kdyby se všechny oceány obrátily dnem vzhůru, kdyby se vysypaly všechny hvězdy, kdyby už slunce nikdy nevyšlo. Nic by nebylo tak katastrofální, jako být bez Tebe!

Co z toho, že Tě mám,
když tu nejsi se mnou,
když sama teď hajám,
a ne ve dvou.
Je mi smutno, stýská se mi,
schází mi polibek, pohlazení.
Chybí mi objetí, chybíš mi Ty,
zbyl mi jen dotek samoty.

Má lásko, nebe je plné hvězd, ale ten měsíc jsi ty, svět je plný milenek, ale ta nejlepší jsi ty. Jestli zapomeneš ty, to je na tobě, ale já nezapomenu nikdy na tebe.

Chybí mi Tvé veselé oči, úsměvy, jemné dotyky a polibky - chybíš mi celý. A tak Ti posílám poslední pusu přes tyto řádky, i když je nejspíš nikdy Tvé oči neuvidí. Možná je to tak správné, možná ne, co my víme - skoro nic. Možná si to všechno jen namlouvám, ale jedno vím jistě, že v mém srdci budeš vždy ukryt. Vždy tam bude pro Tebe místo, místo na lásku, místo na porozumění, na přátelství.

Cosi se mi v očích blýská,
je to človíček, po kterém se mi stýská.
Na krček bych ho políbila
a po vlasech pohladila,
jen kdyby tu se mnou byl
a ke mně se přitulil.

Ze samého stesku
mám na čele vrásku,
jak se mi bude žít,
když Tě nebudu tak dlouho mít?
Nebudu slýchat Tvá něžná slovíčka
a nebudeš mi dýchat do ouška.
Má láska k Tobě hory přenáší,
však teď se nacházím v nesnázi.
Ať už to skončí a jsem zas s Tebou.
Miluju Tě.

Miláčku, prosím vrať se mi, tohle přece nemůže být konec, vždyť já tě tolik miluju.

Říkáš, že tě život nebaví
a že tě moje řeči unaví,
teď tu sedíš nade mnou
s hlavou smutně skloněnou,
já tě jenom tiše poslouchám
a víc říkat si netroufám,
když tě vidím u mě stát
a když vím, že chceš to vzdát.

Jsi má láska, něžný květ,
schází mi Tvá vůně.
Posílám Ti polibek,
mé srdce láskou stůně.

Mé srdce hledalo a našlo,
poznal jsem ten nejkouzelnější cit,
a teď nechápu, jak k tomu došlo,
že Tě už nemůžu mít.
Srdce mi krvácí,
stále Tě miluju,
láska se neztrácí,
věčně Ti ji slibuju.
Dostanu ještě šanci?
Prosíím :o(

Když se dívám do Tvých očí, vidím v nich celý náš svět. Když slyším Tvůj hlas, rozkvetu jak nejkrásnější květ. Když Tě držím za ruku, vím, že jsem v bezpečí. Když Tě líbám na rtíky, tak hlava se mi zatočí. Stýská se mi, miláčku.

Chci všechno vrátit zpět,
chci být opět v tvém náručí.
Chci Tě a to hned,
ta touha po Tobě mne umučí.
Ty ani netušíš, jak moc se mi stýská.

Už je to celý dlouhý týden, co jsi mě opustil, a mně to přijde jako století bez paprsků slunce, vody, tepla. To nejdelší století bez lásky.

Má pohádková princezno, Vaše polibky opíjejí rychleji než sklenice vína, Vaše objetí hřeje více než samo slunce, pohled ve Vašich očích je tajemnější než měsíční svit, s Vašimy doteky se nemohou měřit ani sami spanilí andělé, s Vaší krásou se nemůže rovnat ani duha po letní bouřce a být s Vámi je jako tančit v extázi v oblacích, ale být bez Vás, to je jako být sám v pustém a temném vesmíru, kde i ty nejveselejší oči pláčou. Stále na Vás myslím, stále o Vás sním.

Když srdce stůně, nejlepší je lék,
na ústa vtisknout polibek.
Vyléčíš mě?

Už se Tě nemůžu dočkat, Lásko moje. Doufám, že moje, srdíčko mé mi to napovídá. Vím, že jsem jiný, jen chci, abys to poznala sama. Miluju Tě, Lásko. Tvoje Láska.

Ahoj lásko, stýská se mi po Tobě a Tvým něžným mazlení. Miluju Tě. Chybíš mi. Nikdy bych nevěřila, že to tak bude bolet! Proč to nejde vrátit zpátky? Mrzí mě, že jsme jenom kamarádi, ale děkuju za to!

Kocourku můj sametový, jsi jako něžný polibek, který mě každou vteřinku šimrá na ústech a nutí mě, abych na Tebe myslela, ať dělám cokoli! Už se Tě, broučínku, nemůžu dočkat a myslím, že do zítřka umřu steskem, ale pokud to prežiju, tak zítra budu ten nejšťastnější tvoreček v celým vesmíru a mé srdce bude opět plné nezkrotné lásky a touhy po Tobě! Moc Tě miluju, broučku můj!

Tepu Ti v dlani jako rána pod obvazem, jako motýl sražený na zem. Vzpomínáš na chvíle, kdy jsem řekla, zmámena láskou: Polib mě do dlaní. Polož mi ruce zevnitř na nohy. Líbals mě a chutnal jsi jako kořeněný likér.

Poslední kapka padla
a má láska k Tobě zvadla,
sice tě strašně miluju,
ale ve lžích žít nepotřebuju.

Zklamal jsi mě velice, jak teď mi je smutno, ten pocit, jako když se ti zapíchne miliony jehliček do srdíčka, slzy se mi koulejí po tváři, nemůžu zapomenout a stále tě miluji.

Bolí, všechno hrozně moc bolí... jak ses koukal, jak jsi mé rty líbal - to vše teď ukrutně moc bolí. Proč ta bolest nezmizí? Tak už jdi, jinak přestanu přežívat.

Jak ráda bych Tě viděla! Jak dlouho už jsi pryč? Móóóóóóóóc se mi po tobě stýská, co mám dělat? Tvoje fotka mi nestačí, chtěla bych Tě líbat! Moc Tě MILUJU!

Naučil jsi mě milovat, tak proč teď odcházíš?! Byl jsi pro mě sluncem, které mě dělalo šťastnou. A teď? Připadám si jako v nekonečném tunelu tmy, samoty a prázdnoty... V mém nitru je jen prázdnota, jak se svého pouta zbavit a světlo ve svém černém srdci najít? Porazit tmu se mi nikdy nepovede, jenom slunce takovou věc svede! Slunce už jsem však dávno ztratila.

Broučku, víš, co jsem zjistila?! Že láska je jako slunce nebo morfium! Jednou se vyhřeješ, ale nemůžeš se zásobit sluncem na celou zimu, když slunce zmizí, je ti zima. Stejně tak by ti bylo málo platný, kdybys byl morfinista a píchl si dopředu dvojitou dávku drogy. Jakmile se morfium vstřebá, budeš zakoušet pekelná muka, bude ti dvojnásob chybět... Lásko, mojí drogou jsi ty a já zažívám strašný absťák každou vteřinu, kdy tě nemám na blízku. MILUJI TĚ!

Proč moje srdce celý den bolí,
proč moje duše v noci se bojí,
proč nejsi se mnou, tady a teď,
proč všude kolem je jenom zeď,
proč na tu zeď srdíčka malují?
Odpovídám sama, strašně Tě miluji!

Je lepší být nešťastně zamilovaný než být sám... Ale vždyť být nešťastně zamilovaný znamená být sám! Jsem SAMA! Nechci být SAMA! Chci být s TEBOU.

Nenávidím život, protože mi poslal tebe. Nenávidím tebe, protože ty jsi můj život!

Je rozumný, kdo se nermoutí pro to, co nemá, ale raduje se z toho, co má. Ale já mám pocit, že nemám nic, když tady nejsi se mnou.

Seznam věcí, které mi nejvíce chybí: Tvé oči, Tvůj hlas, Tvá tvář, ruce na mém těle, jak krásně se mě dotýkají, celé Tvé tělo, Tvé vlasy, vůně a Tvé miluji tě! Jsem Tvá a Ty budeš na vždy můj!

Mně stýská se teď moc,
byla totiž ještě pro mě noc,
když jsi dnes ráno odešla
a ta chvíle nadešla.
Na rozloučenou pusu měl jsem ti dát,
a ne v posteli bez pohybu spát,
proto posílám ti verš
a to mi, lásko, věř,
že miluji tě stále víc,
to nevyvrátí mi na světě nic.

Teď proklínám ten den,
kdy pozval jsi mě ven,
kde políbil jsi mé rty,
zlomil tím mé city.
Proklínám ty chvíle,
kdy ležela jsem vedle Tebe,
kdy šeptal jsi mi do ucha,
jaká byla to muka,
když nebyl jsi se mnou,
nehladil mou tvář jemnou.

Loučení chutná solí,
vždyť slzy slané jsou.
Ta chvíle nejvíc bolí,
když dva se rozejdou!
Miluju Tě!

Lásko, kde jsi?
Lásko, kde jseš, kde se schováváš?
Často ve snech se mi zdáváš.
Přijď, ať nečekám dlouho,
umírám už touhou.

Lásko, ještě včera cítila jsem Tvé hebké rty na mých, ještě včera jsme byli jako jeden. Ještě včera jsem Tě držela v náručí a šeptala, jak Tě miluji. Ještě včera.

Lásko, prý je spravedlivější být o báseň ochuzen, než ji dostat od nedozrálé krásy a tak je tohle poslední SMS ode mě. Sbohem.

Usínám v posteli za svitu měsíce, nade mnou nebe s tisícem hvězdiček. Usínám sám, tak jako vždy, ptám se já, ptám, proč nejsi tu Ty.

Koupu se ve tvých krásných modrých studánkách a hřeji se v tvém něžném úsměvu. To vše je jen na fotce, a proto s ní chodím spát, abych měl krásné sny. Toužím po tobě stále víc. Pa, Tvůj méďa na hraní :-*

Je krásný den, ale v mém srdci je zamračeno. Sice svítí sluníčko, ale Ty nejsi se mnou. Strašně mi chybíš, miláčku.

Jaké to je, držet tě za ruku? A jaké je slyšet: Lásko, já tě miluju? Proč s tebou nemůžu být? Vidět s tebou ranní svit? Odpověz mi na otázky, neboť já nechci žít bez tvé lásky.

Stále vymýšlím nové SMS, zabíjím tak svoje štěstí. Ten přístroj, přes něj jsme spolu, i když každý sám. Svoje pocity skládáme do písmenek, úsměvy vkládáme do znamének. Kéž bych všechna slova vymazal a tváří v tvář před tebou stál. Chybíš mi.

Silněji Tě miluji, protože jsem Tě ztratil.

Vzpomeň si, lásko má, kdo Tě má rád, kdo slzy roní, je každý den sám, kdo špatně usíná, už nechce být sám.

Miláčku, vrať se ke mně, moc Tě miluju, věř mi! Vrať se ke mně, prosím. Miluju Tě!

Chybíš mi, jak člověku může chybět kyslík. Takže se mi, prosím, honem rychle vrať.

Skrýval ses za sliby, že tvá láska je skála,
pro mě byls jediný, o koho jsem stála.
Nádherně silný byl tvé lásky žár,
moc bych si přála, abys i dál o mě stál.

Chci ti říct, jak moc tě miluju. Bolí mě, když vím, že nemůžeme být spolu. Ale já počkám, osud nás svede zase dohromady. Patříme k sobě.

Proč mě to bolí vidět tě s jinou. Sama jsem se tě vzdala, vím to moc dobře, ale chybovat je lidský, ne? A odpouštět božský. Proč na mě nejseš jako Bůh? Miluju tě a bolí to.

Nebrat si to příliš k srdci, to se řekne lehce,
jenomže mé srdce nemůže a nechce.
Miluji tě příliš moc,
volám všude o pomoc.
Prosím dej mi šanci.

Dny bez Tebe plynou tak pomalu, dny s Tebou uběhnou tak rychle. Chci být stále s Tebou, dávat Ti něžné polibky a nechat se unášet vášní. Miluji Tě, jako nikdy nikoho.

L Á S K A je pět písmen, co ti změní život. Snad i ty ji někdy poznáš, a potom si snad uvědomíš, co jsi dneska udělal!

Moje srdce Ti píše tuhle SMS,
přál bych si Tě vidět ještě dnes,
bez Tebe jsem sám,
jen Tebe rád mám!

Tvé oči jsou jako jezero,
v nich stříbro hvězd se blýská,
kdo jednou se do nich zadívá,
tomu se po nich stýská.
Miluji Tě.

Když tě postrádám,
zavřu oči a vzpomínám.
Na to, jak to s tebou bylo krásný,
teď zas budou mi dny poloprázdný.
Chybíš mi čím dál víc,
už nevím, jak ti to mám říct.
Asi toho lituju,
ale musím říct, že tě miluju.
O jedno tě prosím,
i když u toho slzím,
nelži mi!

Ťal jsi do živého, moje duše umírá,
bez Tebe, miláčku, můj život skomírá.
Však ještě máš šanci mou zkázu zvrátit,
pokud se ke mně budeš chtít vrátit.

Řekni svému stínu,
ať mi podá kopretinu.
Moc se mi po Tobě stýská.

Až jednou budeš sám a zklame tě osud,
pak vzpomeneš si snad,
že tě má někdo rád
a miluje dosud.

Umírám bez Tvého náručí, umírám bez Tvých polibků a žádné jiné dotknout se nechci, protože jen TY jsi pro mě nejcennější!

Tak jako řádky bez písmen,
tak jako zatoulaný sen,
tak jako touha zlomená,
tak jako láska bez jména,
tak jako mraky bez nebe,
tak cítím já se bez Tebe...

Za tichého večera
padá hvězda z nebe,
smutno je mi, smutno,
když tu nemám Tebe!

Mrzí mě, co se stalo,
ale asi je to pro Tebe málo...
Chtěla bych vrátit čas,
a být bezstarostná zas...
Miluju Tě stále,
ale zřejmě jdem do finále :(

Zhroutil se mi celý svět! Ztratila jsem někoho, koho jsem strašně milovala a miluji! Už nemám nic, nemám Tebe... Ty jsi byl celičký můj život... Pořád Tě móóóc miluji... Vrať se zpět...

Šmudlo můj, strašně se mi po Tobě stýská... Chci Tě!

Můj broučku, i když nás dělí velké kilometry,
my to spolu zvládneme a dáme to na milimetry.
Každá vteřina je mi dlouhá bez Tebe,
když koukám večer na nebe.
Kde asi teď je hvězdička Tvá,
kdepak je láska má?
Už abychom byli spolu samotní,
mně samotné se srdce rozbuší.
Miluju Tě.

Když světlo mizí a probouzí se tma.
Když labuť plave, je tak nádherná.
Když velká louka květy je posetá.
Když za obzorem nebe se červená
a když já pláču, jsem nešťastná!

Tak těžké je ležet sám a jen na Tebe vzpomínat. Ani měsíc, hvězdy a snad ani sám Bůh nezná lék, jak ulehčit mi můj žal, že nemůžeš být zde. A tak, prosím, věř mi, že chci být s Tebou co nejvíc a hladit Tě po Tvé tváři říkajíc: Miluji Tě.