Nejlepší smsky

Já nejsem ten, kdo o lásku Tvou bude prosit!
Je to jen na Tobě, koho ve svém srdci budeš nosit...

Žiješ si, a já se topím. Každý dotek na mě hoří, prosím otoč se a vrať se zpět, okamžik mě miluj zas. To nejkrásnější a plné vášně vzal mi čas. Chci Tě, chci Tě zas!

I když si mě moc nevšímáš, musím se Ti přiznat k něčemu, co Tě možná trochu překvapí - MILUJU TĚ. Dlouho, dlouho, nadevše v životě Tě miluju. Když máš smutné oči, já mám smutný den. Když se Ti něco nepodaří, mně se nedaří celý den. Všechna Tvá trápení prožívám s Tebou, ačkoliv o tom ani nevíš. Jsme si tak blízcí, a přitom tak vzdálení. Vím však, že Tvoje srdce patří jiné, proto Ti přeju, ať Tě má stejně tak ráda jako já.

Až když ztratíme někoho, koho milujeme nejvíc na světě, uvědomujeme si, jak moc pro nás ten člověk znamená... Miluju Tě.

Říkal jsi, že mě máš rád... něco se pokazilo... Tak proč mám všechno dávat do pořádku jenom já... už vážně nemám sílu... Pomoz, alespoň jedním slůvkem, napověz, jestli mám bojovat...

Jednoho rána se člověk probudí a zjistí, že není zamilovaný... Proč se to muselo stát i mně?

Kde jsi? Proč nejsi se mnou? Nemůžu se na nic soustředit, nic mě netěší, nic mě nebaví. Je to normální? Známe se 3 dny a byli jsme spolu pár desítek minut! Co se děje? Zamiloval jsem se?

Až s tebou jsem poznala, co je to milovat... co je to dotýkat se, líbat... byla jsem donucena tě opustit a teď lituji... snad ale víš, že mé srdce je jen Tvé... a taky... moc to bolí, víš? ;-(

Včera, když na nebe opět samotný jsem hleděl, zahlédl jsem, jak hvězda jasná padá k zemi. V ten okamžik já zopakoval přání, jenž ve svém srdci již dlouho nosím. Přání jest to skromné, jen jednu věc, po které toužím, přál jsem si. Tebe mít u sebe a nikdy Tě nemuset nechat jít. To si přeju každý den, a na to myslím jen.

Myslela jsem, že pochopíš, že chci žít ve světě plném lásky, kde jeden druhého si váží, kde nikdo nikomu nepřekáží. Nepochopil jsi.

Jsi měsíček, co na nebi září,
jsi kapka, co teče po mé tváři,
jsi tajemná láska, co mi srdce rozzáří,
jsi blýskavá hvězdička, co mi tolik schází!
Vrať se mi!

Láska, to slovo, které bych Ti chtěl šeptat při každém našem setkání. Tak krásná, tak tajemná, ale ničím nenahraditelná. Chybíš mi!

Miláčku, tak ráda bych se teď schoulila ve Tvém náručí, přitiskla se k Tobě, abys slyšel tlukot mého srdce a já Ti mohla říct: Bije jenom pro Tebe, je až po okraj plné lásky k Tobě a nikdy to nebude jinak. Miluji Tě!

Pusinko má, proč nemohu být jen tvá. Když tě vidím kráčet po ulici, srdce se mi rozbuší. Vím, že mě máš rád, ale trápí mě myšlenka, že chceš být jen kamarád!

Asi ti chci ještě říct,
že mi chybíš víc a víc...

Temná noc již nastala,
každá hvězda své místo na obloze zabrala.
Koukají na mě a já na ně,
škoda, že necítím na svém těle tvé dlaně.
Spíme každý sám,
a tak tě marně pod peřinou hledám.
Chci to změnit,
chci se vedle tebe ráno vzbudit.
Ale nevím, co chceš ty?
Chceš cítit mé doteky?

Jsem v tom od hlavy až k patě, miláčku, ale nechci lež ani přetvářku. Namlouvat si Tvoji lásku, kterou už dávno nemám a nemůžu mít. Něha a cit říkají všechno za všechno. Tak málo Tě znám.

Rozplyň se ve tmě a nech mě být,
pohlaď mě něžně a nech mě jít.
Kdopak bude se ptát,
co víc mi můžeš dát?
Nic, co bych nechtěl chtít
a ráno zase si snít,
o tom, že jsi tak nádherná,
láska mému srdci tak vzdálená...

Miláčku, zdál se ti mi sen, probouzím se a Tebe probouzím polibkem. Ale já nechci sny, chci skutečnost. Rána s Tebou mi strašně chybí. Krásné ráno, broučku.

Polštářek mi tu po Tobě voní
a srdíčko steskem slzičky roní.
Tiše jen doufám,
že brzo Tě potkám.

Lásko, jsi ode mne tak daleko a k srdci mému máš tak blízko, moc se mi stýská po Tobě. Kdyby plamínek byl kousek mé lásky, poslala bych Ti nespoutaný a plápolající oheň, který nikdy neuhasne, jako naše láska.

Chtěla bych Tebe.
Prázdnou postel mám vedle sebe.
Chybí mi slunce,
chybí mi Tvůj úsměv, co přilétl z nebe.
Chybí mi letní jahody,
chybí mi Tvoje podoby.
Chybíš mi zkrátka Ty,
tys mě miloval, jen Tebe chci!

Prý jsem jako Šíleně smutná princezna. A já souhlasím. Šílená jsem - do Tebe, a smutná? Ještě to máš pořád šanci napravit...

Proč tak málo vídat Tě smím,
ani nevíš, jak stýskat si musím.
Chybíš mi.

Bojím se teď stále více,
když vím, že Tě mám.
Brzy přijde velká krize
a Ty půjdeš bůhvíkam!

Děkuju Ti za to, že jsi mi dal kopačky, díky Tobě jsem si uvědomila svoji hodnotu. Byla mě pro Tebe škoda, zní můj závěr! A věř, že jsem byla to nejlepší, co Tě v životě potkalo - potrestal ses sám, já už mám oči i srdce otevřené!

Chci cítit Tvé tělo u sebe, ráno probudit se vedle Tebe. Chci se Tě dotýkat, po celém těle Tě líbat. Chci konečně vidět Tvoje krásné oči, dívat se do nich tak dlouho, dokud život neskončí. Dávno darovala jsem Ti své srdce... Lásko, prosím, vrať se mi, moc se mi stýská...

Byl jsi se mnou jedno tělo, jedna duše, byl jsi pro mě můj život. Všechno jsi mi vzal - lásku, štěstí, naději... ale ty neopakovatelné chvíle s tebou si vzít nenechám! Nikdy a nikým!

Jsi pro mě vzduch, který mé srdce dýchá. Jsi pro mě voda, kterou mé srdce pije. Jsi pro mě potrava, kterou mé srdce jí. Bez Tebe, (jméno), bez Tebe zahyne.

Je to pár dní, co Tě znám
a již Tě plnou hlavu mám.
Myslím na Tebe ve dne, v noci,
už mi není pomoci.
Nemůžu jíst, spát, nemůžu nic,
potřebuji Tě u sebe mít mnohem víc.
Lásko, honem přijď, strašně prosím,
jenom Tebe v srdci nosím.

Srdíčko moje, chybíš mi tady,
vždyť jsem jen člověk, ti mají své vady.
Chci Tě tu mít, mít blízko u sebe,
když Tě mám tady, vznáším se u nebe.
Vznáším se s Tebou, Ty jsi můj sen.
Tak na co čekáš? Pospěš si jen...

Všude slýchávám, kašli na to, vždyť život jde dál, ale nevědí, že já zamilovaná jsem a pro Tebe všeho schopná jsem, proto nevzdávám se naděje, že Tě spatřím, než se naděje. Miluju Tě.

Lásko, má sladká, něžná lásko, přísahám, že ač se štěstí točí zády k nám, já stále mám tě ráda, chtěla bych vnímat vůni tvého těla, v tvých dlaních se rozpouštět, abych hýčkat tě ještě dlouho směla a ty zkoušel jsi mi odpouštět...

Tak málo Tě znám
a přece jsi mi vším,
plnou hlavu Tě mám,
snad ani nevíš, o čem sním.
Sním o přátelství,
z něhož láska vzejde,
chci Ti jen říct...
bez Tebe žít nejde.

Já vím, že si furt nemůžu stěžovat, ale co mám dělat, nejsi u mě a já jsem zoufalá, moc zoufalá. Jsi pro mě to nejdůležitější, jsi to nejcennější, co mám. Potřebuji být s tebou a když to nejde, jako bych nežila a můj život se skládá jen z černých slzavých dnů.

Hvězdy už nikdo nechce - zhasněte je.
Zahalte měsíc a stáhněte slunce.
Vylejte oceán a vytrhejte lesy.
Nic nemá smysl, když tu nejsi!

Jestli odejdu do nebe dřív než ty, na každou hvězdu napíši jméno tvé, aby ostatní andělé věděli, jak mi chybíš...

Lásko, slyšíš to? Ne? Buď potichoučku... Už? Buch, buch... Buch, buch. To je moje srdíčko, které bije jen a jen pro Tebe. Strašně mu chybíš, koťátko, bez Tebe přestane bít.

Jsem závislá jak feťák, závislá na Tobě! Už vím, jak se cítí, i když si chtějí odvyknout, prostě to nejde...

Víš to moc dobře, víš to už dlouho, víš, jak ráda jsem tě měla a mohla, ale ty jsi jen sobec, co myslí sám na sebe. Už ani kamarád nechceš být... dobře, bez tebe já sama životem musím jít. Je mi to líto... a líto bude.

Sluníčko na nebi dnes pěkně hřeje,
já však před očima vidím jen Tebe.
Sluníčko na nebi dnes přímo pálí,
proč musíš být, miláčku, tam někde v dáli?
Slunce už nesvítí, vyšel už měsíc,
mé oči Tě stále nevidí, je mi smutno stále víc!

Miláčku, zdál se mi moc krásný sen,
neboj, nebyl jsi z něj vystrčen.
Naopak, očaroval jsi mou mysl,
okouzlil jsi mě bez rozmyslu.
Proč jen Tě mám plnou hlavu,
jsi prostě jedinečný, na mou věru.
Ráno s Tebou vstávám a večer usínám,
doufám, že to bude i nadále.

Nevím, proč mi nevěříš,
co mohlo se stát,
dříve jsem si myslela,
že máš mě snad i rád.

Miláčku, už začínám žárlit i na tvůj budík, protože s tebou může být každé ráno a každé ráno se ho dotýkáš. Vyměnil bych si to s ním.

Nemůžu si pomoct, ta chvilka, co Tě nemám u sebe, mi připadá jak věčnost a touha, kterou cítím, mě týrá víc a víc! Chci Tě!

Ahoj miláčku, posílám Ti pusinku, ale ne jednu - posílám Ti jich tolik, kolik má oceán vln, tolik, kolik je na pláži rozseto zrnek písku, tolik, kolik je na nebi hvězd... Chybíš mi, květinko!

Jak zapomenout na tebe mám,
když mi v srdci zůstalo tisíce ran...?

Krásný pozdrav a milou vzpomínku,
k tomu sladkou pusinku,
pusinku sladkou jako med,
kterou bych Ti dala hned.
Že to nejde, to snad víš,
doufám, že se nezlobíš.

Kdybych měl zlatou rybku a s ní spojená pouhá tři přání, byla by to tato: 1) aby byla slečna, kterou miluju, ta nejšťastnější, 2) abych měl několik dalších rybek, které splní další její přání, 3) abych měl tolik peněz a tolik všeho, co mi chybí... To ale znamená, že ji nemám, a tak ti píšu jenom přání, že bych tě chtěl mít u sebe, protože tě strašně miluju.

A pak to ucítíš,
ucítíš, jak to bolí,
když voláš její jméno
a ona neodpoví...

Chybí mi Tvé krásné oči, chybí mi Tvoje krásná, tajemná vůně, chybí mi Tvůj krásný hlas, ale chybíš mi hlavně Ty. Tak prozraď mi, kdy uvidím Tě zas?

Miláčku můj, tak se mi po tobě stýská! Brzy už budem spolu, za pár dní se zase uvidíme. Zlatíčko, nemůžu se dočkat, až tě budu líbat, držet tvou ruku, dýchat tvůj dech, poslouchat, jak nádherně bije tvé srdíčko. Miluji tě.

Sám jsi řekl, že to už nemá cenu! Tak mě teď netrap, že se ke mně chceš vrátit! Už jsem zničená dost!

Až když jsem poznala, co je zklamání
a jak malý je svět,
pochopila jsem to volání...
Lásko, vrať se mi zpět!
Moc Tě miluju a lituju toho, co jsem Ti udělala!

Chtěla bych, abys tu se mnou byl,
abys mě něžně pohladil,
aby jsi svou lásku mi dal
a vášnivě se se mnou miloval.
Šli bychom spolu světa kraj,
prý žijou tam lidi, co lásku znaj.
Chvěje se tam s námi zem,
až tam dojít, to je můj sen.
Zřítit se do propasti rozkoše a lásky,
hodit za hlavu životní vrásky.
Osmý div světa spolu objevit,
hřát Tě svým dechem, potěšit.

Miláčku? Sněží! Vyjdi ven, natáhni ruku, každá vločka je jeden polibek ode mě. Tajou Ti v rukách stejně jako já. Chybíš mi, moc Tě miluju.

Těžší je žít bez tebe, než zemřít... Miluju tě...

Dnes v noci mi ňadra voněla javorem... Tesknota, lokálka z prázdnin, v mlhách se plouží... Alejí kaštanů pěšinka od Tebe vzpomínku dlouží... Vrať se mi, lásko... Čekám...

Vždy, když kouknu na nebe,
zahlídnu kousek tebe,
když mě slunce pohladí paprskem,
vím, že mě máš ráda celým srdíčkem.
Dnes svítí pořád,
už bych se chtěl u tebe ohřát,
dívat se na západ slunce
a držet tvé něžné ruce.
Pod peřinku si s tebou vlézt
a něžňounce tě svést,
mazlit se a milovat
a sebe ti darovat.

Sněhová vločka na zem se snesla. Je první, první z mnoha set. Slaná slza, kapka citu, po tváři stéká. Je první, první, co má hojivý účinek. Sladká láska už není sladká. Je první, první, co hořce chutná. Milovaný člověk už není. Je ale první, první, co byl můj...

Miláčku, cítím každý Tvůj dotyk a Tvé polibky mne hřejí na místech, kde se mne Tvé jemné rty dotkly. Zavřu oči a jsi tu se mnou. Toužím být s Tebou, lásko!

K čemu dál žít,
když nemůžu s tebou být?
Brala jsi má slova na lehkou váhu,
mé srdce je teď plné žalu...
Jak jen to vydržet mám,
když v srdci zůstalo mi tisíce ran?
Víš, jak se léčí žal?
Ne? Tak to tě proklínám...

Nikdy se nemrač, i když jsi smutný, protože nikdy nevíš, kdo se může zamilovat do Tvého úsměvu.

Nemohu už vůbec spát,
kdybych si jen o Tobě mohl nechat zdát.
Teď už myslím na Tebe,
jak Tě chci mít u sebe.

Listí žloutne, obloha ztmavla - blíží se podzim. A já marně hledám důvod k jedinému úsměvu. A jakmile prší, pláče obloha nad mojí bolavou duší, nad srdcem plným prázdnoty.

Nechci tě potkávat, nechci tě znát,
chci tě už navždycky ze svýho srdce vymazat!

Venku je krásně, svítí sluníčko
a jen po Tobě, lásko, prahne moje srdíčko.

Strašně moc mi scházíš... už nikdy nechci být bez Tebe, moc Tě miluju a na tom buduju.

Stýská se mi po Tobě strašně moc,
chtěla bych s Tebou strávit nejednu noc.
Už se těším, až si lehnu vedle Tebe
a nad náma bude modré nebe! :-*

Jak často vychází slunce na oblohu,
jak často kněz se modlí k Bohu,
jak často ruce v zimě zebou,
tak často chtěl bych být s Tebou!

Slunce hřeje Tvá víčka,
vánek se mě dotýká.
Posílám Ti srdíčka,
ten čas tak strašně utíká.
Večer tiše usínat
a nevědět, jak se máš,
chce se mi umírat,
můžu jen doufat dál,
že jednou se mi vrátíš...

Ahojky miláčku, strašně moc mi chybíš! Už se těším, až Tě zase budu moct obejmout a políbit na Tvé krásné rtíky, které mi děsně moc scházejí! Miluji Tě, Tvá

Ani nevíš, jak strašně mi chybíš. Chybí mi Tvá krásná slovíčka, která jsem vždy slýchala, Tvé něžné dotyky, kterými jsi mě vždy zahaloval, Tvé něžné polibky, které jsi mi rozdával... Chybíš mi celý! Ještě něco Ti musím říct... Miluju Tě.

Proklínám, ty tvoje oči proklínám, tvoje ústa, tvůj úsměv, ale hlavně TEBE! Nezasloužíš si, abych pro tebe plakala.

Ty jsi ten, kterého hledám, a konečně tě mám. Chodíme spolu krátce, a ty mi zahýbáš. Vím, je to jiná, nemusíš nic tajit, já jiného si můžu najít, ale na tvoji lásku je ŠKODA zapomenout.

Praská mi srdíčko a tečou slzy.
Proč, lásko, skončilo všechno tak brzy.

Posílám Ti pozdrav kratičký
z internátní světničky.
Tady přebývám,
na Tebe stále vzpomínám.

Miláčku, můžu tady sedět, stýskat si a smutně koukat. Vím ale, že i když jsi tak daleko, stále tě v srdci mám. Když v posteli pak sama ležím, jako bych tě měla vedle sebe, přitom je to jen sen. Jak ráda bych si tenhle sen splnila, usínat vedle tebe, k tobě se v noci tisknout a vedle tebe se ráno probouzet! Miluji Tě.

Proč? Proč se to stalo,
proč mě to tolik vzalo,
proč nemůžu už s Tebou být
a musím jen o Tobě snít...
Byl jsi sluneční paprsek,
který mě ráno probouzel,
byl jsi můj nejkrásnější sen.
Já na Tebe vzpomínám
a nic kolem sebe nevnímám.
VRAŤ SE!

Ahojky, děsně moc mi chybíš! Kamkoliv se podívám, vidím Tvé krásné oči a ještě krásnější rty, které bych chtěla líbat pokaždé, když jsme spolu!

Posílám Ti všechna nevyřčená slova, která mohla dozrát jenom v osamění. To je také blízkost. Chybí mi však teplo schoulené v Tvé dlani.

Ahoj myšáčku, moc mi chybíš, strašně si přeju, aby jsi byl jen můj. Moc Tě miluju, snad to víš...

Venku je zamračeno,
jako mé srdce je zachmuřeno.
Být bez Tebe mne ubíjí,
lásko má, já Tě miluji!
Chybíš mi jako voda květince,
toužím po Tvém objetí,
chtěl bych Tě líbat velice,
Bože, už ať ten dnešní den uletí!

Nechci, ale zároveň ti musím psát. Nechci ti psát jako první, ale přesto píšu. Nechci tě vidět, ale toužím po tobě. Nenávidím tě, ale přesto MILUJU.

Kdyby můj stesk po Tobě
dostal mraku podobu,
od obzoru k obzoru
skryl by celou oblohu.

Nevidím, neslyším... jsem slepá
a do ticha slza mi po tváři stéká.
Milovala jsem Tě, srdce své Ti otevřela,
s tvým odmítnutím láska má shořela.
Jak dlouho bude mi ještě trvat
na Tebe zapomenout?
Kdy bude moci mé srdce
pro jiného zase vzplanout?

Bledá tvář se do zdi dívá,
mému srdci nic nezpívá.
Neslyším lásky hlas,
vzácnější než zlatý klas.
Kam se láska vytratila,
připadám si jak matka, která potratila.

Zlato! Stýská se mi! Móóóóóóóc! Udělej s tím něco!

Prosím, prosím, smutně koukám,
přitul se ke mně maličko.
Chtěla bych, abys věděl,
že jen pro Tebe mi bije srdíčko.

Jsi jako slunce, které září,
jsi jako polibek na mé tváři,
jsi jako král, který vládne své zemi,
chci ti jen říct - stýská se mi!

Jsi můj sen i má noční můra!
Nejím, nespím
- kudy chodím, jen na Tebe myslím!
Lásko, vrať se mi zpět,
jinak se mi zhroutí celý svět!

Jak překrásný je čas,
když můžu Tvou lásku, Tvé tělo přijímat zas.
Lásko, hořím touhou po Tobě,
proč nejsi v mé náručí právě teď, v této době?

Zdál se mi včera sen a ty jsi byl v něm. Možná, že jen proto, že to byl příběh můj. Těším se na dobu, kdy řekneš: Jsem jen tvůj. Ale mé oči budou zatím tisíce a tisíce slz prolívat, než napadne tě, kdo tě má vlastně rád. Byl to příběh a pohádka, snad i takhle to jednou začíná. Jen nevím, jak dlouho mám se ještě ptát, jestli na mě vůbec vzpomínáš? Až slunce zapadne a na nebi vyjdou hvězdy, náš příběh se začne znovu zdát...

Chtěl bych být tvým plyšákem,
v postýlce vedle tebe ležet,
mít kůži modře plyšovou
a svět nechat běžet.
Být tvým mazlem na hraní,
po ruce, když je třeba,
dostávat něžné polibky,
jaké mi nikdo jiný nedá ;)))

Sladké a krásné sny Ti přeju, miláčku, mám Tě rád, hvězdičky Tě budou hlídat celou noc, hladit bych chtěl Tvou krásnou tvář. Moc se mi stýská.

Prodám se, zradím, zabiju, odhodím zásady. Šílím, a vidíš, už nežiju. Teď a tady, stačí jen naznačit, pokleknu a duši si roztluču na hadry...

Představuju si svá ústa na tvých a ty je NECÍTÍŠ! Kdybych křičela, tak mě NESLYŠÍŠ! Kdybych byla nahá, tak mě NEVIDÍŠ! Miluju tě a ty o tom nevíš... Lásko, kdy se probudíš?

V srdci bolavém
vzpomínky na naši lásku,
dnem nocí přemítám
- kde jsi, konipásku?

Jen si vzpomeň, lásko moje,
co si přálo srdce moje.
Chtěl jsi po mně jednu noc,
já chtěla toho asi moc.
Chtěla jsem jen s Tebou být,
více týdnů v roce mít,
na čas s Tebou strávený,
v jedno tělo spojený.

Lásko, stýská se mi po Tobě, po Tvých rtech a hebké pleti...