Nejlepší smsky

Vždycky jsem si myslel, že jsi ta, s kterou budu nejšťastnější na světě... Spletl jsem se, tak promiň, nedokážu ti odpustit.

Vzpomínám, jak jsme se všemu stále smáli
a když byl čas, polibky se obdarovávali.
Bylo mi krásně a tobě taky,
bude nám zase, až proletím mraky!

Za okny se snáší sníh,
mráz obléká nahé stromy,
chlad se skrývá v polibcích,
srdce dávno zamrzlo mi...

Chtěl jsi za mě dýchat, bojovat a věřit v nás dva... Nebo snad v tebe a někoho jiného? Nebudu a nechci ti bránit! Tak už se nevracej. Táhni!

Působíš na mě jako ta nejsilnější droga. Když ji mám, je mi nádherně, ale abstinenčními příznaky je bolest srdíčka a pocit samoty. Chci ji pořád víc a víc. Je to ta nejsilnější droga - je to LÁSKA!

Kdybych mohl změnit jen jednu jedinou věc na celém světě, bylo by to místo, kde právě jsi Ty.

Nevím, zda zbytečné je nebe,
zda zbytečné jsou tyhle řádky.
Jedno však vím - miluji Tebe,
tak se mi, miláčku, vrať zase zpátky!

Dnem i nocí myslím na Tebe jen... Chci Tě u sebe cítit, něžně hladit, laskat, pusinkovat, milovat se s Tebou, vesele se s Tebou bavit, špitat si něžná slůvka Miluju Tě... Miluju Tě, miluju Tě, miluju Tě!

Svému broučkovi posílám sladkou pusinku, aby na mě nezapomněl a měl mě rád.

Proč mi Tě osud do cesty dal
a zase mi Tě vzal?
Proč musím nosit stále v srdci žal?

Chci v něco věřit, ale nemám v co. Chci někoho mít ráda, ale nikdo nemá rád mě. Chci obejmout, ale není koho. Chci mluvit - není s kým. Chci mlčet, však slzy mě zrazují...

Tvé srdce je jako z ledu,
milovat ho více nedovedu...

Celým svým srdcem křičím do světa,
aby přišel ten čas
a my byli oba šťastní
a navzájem si hráli zas a zas.

Chtěla jsem být chladná,
ale tvůj pohled příliš pálil.
Chtěla jsem být chladná,
jenže každý dotek mě dávil...
Tvůj žár mě do ústraní stavil,
ale ty ses ani na okamžik nezastavil.
Až když jsi mi srdce rozpálil,
neuvěřitelně ses mi vzdálil...

Těším se, až se naše pohledy opět střetnou, mé dlaně dotknou se Tvých, naše rty budou zas jedny, tak jako dřív. Chtěl bych Tě pevně držet, zatajit dech a nechat mluvit mé oči, které by Ti řekly, že Tě každým dnem miluji víc a víc. Móóóc mi chybíš, beruško, tak jako nebi slunce a zlatá rybka modré tůňce.

Miláčku! Pořád na Tebe myslím a hrozně se mi stýská. Ptám se sama sebe, proč nemůžem být spolu, když jsme se konečně našli. Proč se nemůžem procházet ruku v ruce, dělat bláznivý věci, prostě jen být spolu?! Copak si to už nezasloužíme?! Miluju Tě a vážím si Tě. Děkuji tomu, kdo je tam nahoře, že nás svedl dohromady. My už snad nějak najdem cestu k sobě. Doufám, že to bude brzy, jinak se utrápím...

Je slunečný den, já pod stromem ležím, dívám se na oblohu a s Tebou mluvím. Ležíš tu se mnou, hladíš mě po vlasech, pomalu usínám a už nic nevnímám. Slunce mě probouzí, ležím tu sama, byl to jen krásný sen, už jsem zas sama.

Odešel jsi a vzal sis s sebou kousek mého já. A víš, jak špatně se shání náhradní díly?!

Stesk se mi pod víčka dere,
duše se s ním těžko pere.
Stýská se mi po děvčeti,
jehož tváře jsou jak květy.
A úsměv pro mě má...
na kohopak myslím já?

Když sníh slétá k zemi,
po Tobě stýská se mi,
stýská se mi po tom, koho miluji,
po tom, komu se se svými problémy svěřuji.
Teď se Ti svěřím s tím, že Tě šíleně miluji.

Těžko je mi bez Tebe
a dlouhý zdá se čas,
kéž bych byla u Tebe
a líbala Tvou tvář!

Líbal jsi mě, vlásky hladil,
přišel den, kdy jsi mě zradil...
A já ten den proklínám
a pořád na tebe vzpomínám...
Říkal jsi mi, že máš mě rád
a teď už chceš být jen kamarád...
Pochop, že já chci něco víc,
tak si vyber, buď já, nebo nic...

Chybí mi Tvé oči, do kterých bych se chtěla dívat.
Chybí mi Tvé rty, které bych chtěla líbat.
Chybí mi Tvé tělo, které bych chtěla objímat.
Chybí mi Tvá ramena, o které bych se chtěla opírat.
Chybíš mi prostě Ty,
Ty, který jsi mi tak vzdálený.

Je večer a v hlavě mi zní tóny písně poslední. Tvé ruce mi bloudí po těle, pomalu, jemně, nesměle. Polibkem otvíráš má ústa a já Ti do ucha šeptám: Zůstaň!

Vždy, když jdu spát,
Tebe chci hřát.
Vždy, když usínám,
na Tebe vzpomínám.
Vždy, když spím,
o Tobě sním.
Vždy, když se probudím,
s Tebou se nenudím.
Vždy, když Ti zavolám,
ztěží Ti odolám.
Vždy, když Tě slyším,
po Tobě toužím.
Vždy, když se loučím,
těžce se soužím.
Jak dál mám spát?
Tebe chci hřát.
Jak dál mám jít?
S Tebou chci snít.
Jak dál mám vzpomínat?
S Tebou chci usínat.
Jak dál mám žít?
S Tebou chci být...

Stýská se mi po Tvých očích, po Tvých dlaních. Ale co je chvilka odloučení proti mé lásce k Tobě. Moc Tě miluju!

Už ani snad nevím co dělat,
co zachraňovat.
Mráčky se nad mým životem objevily
- jako by pohltily vše, o čem jsme snili...

Dostal jsem Tě přímo od Boha.
Svět byl na hlavě, ne na nohách.
Opilí jak z láhve tequily,
oči - ruce se nám spojily.
A teď se trápím.
V lásce nejsou mapy...

Ahoj krásko, stýská se mi po Tvých rtech, na krk malý polibek, ňadra polaskat a zahřát, snad si zítra už budem spolu hrát.

Dnes večer neusnu a nebudu spát,
slzy si neutřu a nebudu se smát.
Nepláču proto, že bys mne neměl rád,
ale proto, že jsi mě naučil život milovat.

Já myslím na Tebe potají,
ty vkrádáš se mi do spaní.
Já miluji Tě čím dál víc
a Ty nevíš o tom nic.

Naše láska byla pavučina,
křehká, lehká a tak krásná,
jenže zpráva doručená
přinesla mi slova cituprázdná...
Zpráva jasná byla,
už mě nemáš rád,
slzička, co štěstí smyla,
zašeptala: On se vrátí - snad.

Jsi moje slunce, jsi moje teplo,
jsi moje nebe, jsi moje světlo.
Ty jsi můj život, Ty jsi mé srdce,
vrať se mi zpátky - podej mi ruce!

To nekonečné odloučení od Tebe ničí mě
a na kolena srazí mě,
když vidím Tě, tak nevím co říct,
všechno má svůj rub i líc,
já chci Tě, lásko, čím dál víc.

Slzičky po tváři mi stékají,
hvězdičky na nebi mi mávají,
měsíček se na mě usmívá,
já se slzami v očích usínám.
Chybíš mi, zlatíčko,
má vyhaslá hvězdičko!

Proč se to vše muselo stát, proč to takhle musí končit, proč už to není jako dřív, proč už se to nedá vrátit, to jediné slůvko proč. Promiň, miluji tě.

Vídáme se každý den a každou noc, spíme v jedný posteli, povídáme si, smějeme se, ale přesto se mi stýská, broučku. Když otevřeš dveře, chtěla bych Tě políbit, obejmout a říct Ti, jak moc pro mě znamenáš, jenže to nikdy neudělám a pak mě to štve. Když si lehneš do postýlky, mám chuť se milovat, ale Ty jseš unavenej a já to vzdávám bez boje. Jsme si tak blízcí a zároveň tak vzdálení. Proč, když to tak nemusí být... Tak mi trošičku pomoz. Mám Tě ráda. Pa pa! Andílek.

Až uvidíš opici na zeleném stromě,
zatahej ji za ocas a vzpomeň si na mě.

Miluji Tě moc, v srdci Tě nosím,
na tuhle zprávičku odpověď si prosím...
Scházíš mi moc, lásko moje.

Láska je překrásná květina, která krásně voní. Čím víc je mi vzdálená, tím víc já toužím po ní. Své květince

Píšeš mi, jak mě máš rád,
ale své srdce mi nechceš dát.
Hraješ si se mnou jako kočka s myší,
která své choutky nikdy neutiší.
Říkáš, že víš, jak mě srdce bolí,
ale prázdné sliby jej nezahojí.
Jestli mě máš teda tak rád,
přestaň si se mnou už konečně hrát!

Den po dni pomalu míjí, ale jen ty s Tebou přetrvávají věčně.

Kdybys jen věděl, jak bolí láska... jak bolí pohled do očí člověka, který si lásku nezaslouží a přesto ji má a ničí... jak bolí i to krásný pohlazení a jak bolí úsměv... pak bys možná pochopil, že ničíš nejen mou lásku, ale i mě...

Teď je ta osudná chvíle, budeš-li pokračovat v odchodu, nechám tě už navždy být. Ale jestli chceš být zase se mnou, tak se otoč a poběž ke mně a zůstaň se mnou!

Já pomalu usínám,
na všechny chvíle vzpomínám.
Dívám se na hvězdy, jak září,
Tvá krása se v nich odráží!
Vítr stále fouká,
mé srdíčko po Tobě kouká!
Chci být už u Tebe, lásko moje!

Chtěla bych být umělcem
a tvoje krásy pochytit,
chtěla bych být deníkem
a tvoje myšlenky zachytit.
Chtěla bych být slzou
a projít se po tvé tváři,
chtěla bych být hvězdou
a jen pro tebe zářit.
Chtěla bych být slůvkem,
co tvoje ústa opouští,
chtěla bych být kouzlem,
co tvoji duši překvapí!

Vzpomínám - na chvíle prožitý,
vzpomínám - tenkrát to bylo složitý,
vzpomínám - kdy jsem Tě viděla poprvé,
proč zrovna já cítím to, co Ty už ne?

Mám jedno velké přání,
vidět Tě i za svítání.
Stýská se mi ve dne, v noci,
nemůžu si pomoci,
a tak hledám Tebe,
přímo vedle sebe.
Říkám si, snad někdy příště,
budeš-li chtít mě ještě?
Chci po Tobě moc?
Tak musíš mi pomoct!

Jsi podnájemníkem v mém srdci a nehodlám tě z něj vystěhovat!

Nechci tě vidět, nechci tě slyšet, nechci na tebe myslet. Znamenal jsi pro mě hodně, udělala bych pro tebe všechno, ale teď už pro mě nejsi nic než obyčejná NULA!

Stále cítím Tvou vůni na svých dlaních,
stále cítím Tvůj polibek na svých rtech.
Stále si myslím, že líbám Tě na nich,
stále doufám, že vrátíš se v příštích dnech.

Stýská se Ti? - Mně po Tobě moc! Chybím Ti? - Ty mně šíleně! Potřebuješ mě? - Já Tebe hrozně moc! Miluješ mě? - Já Tebe víc!

Je mi smutno, miláčku můj, že právě teď nejsme spolu. Je mi smutno, miláčku můj, že Tě v této chvíli nemůžu obejmout. Je mi smutno, že Tě nemůžu políbit. Je mi smutno, že jsi tak daleko. Chybíš mi, sluníčko moje. Chybíš mi jako hvězdičky měsíčku. Chybíš mi moc, moc, moc. Vím, že Ti je taky smutno a že se Ti stýská po mém objetí a pohlazení. Potěším Tě zanedlouho, už ani jeden z nás nebude smutnej a budem už navěky spolu. Miluju Tě, sluníčko moje.

Bolest, kterou nosím, nevíš, jak bolí a trápí mě, protože ty jsi nikdy nevěděl, co to ta BOLEST je! A vlastně jsi ani nevěděl, co je to LÁSKA, však ono se ti to jednou vrátí...

Nevěděla jsem, že bez tebe to bude tak těžký. Já tě chci zpátky... Potřebuju tě. Není den, abych si na tebe nevzpomněla, na to, co jsme spolu krásného prožili. Kam se podívám, vidím tebe... Já tě chci zpátky! Vrať se mi prosím!

Strašně se mi stýská, nic mi není, kromě bolesti u srdce - neboj, to je láska. Miluji Tě!

Bez tebe den s nocí splývá a slavík nedá ani tón, bez tebe čas je vlídnej jak mráz a zbytečně svítá.

Nechápu sama sebe. Nechápu, proč tě mám pořád v hlavě. Nechápu, proč se o tebe pořád zajímám. A už vůbec nechápu, proč tě pořád MILUJU... Nenávidím tě za to, co jsi mi udělal. Proč? Já už bez tebe dál nemohu být...

Sedím sama v pokoji,
kde hoří jenom svíčka.
Je to jak na orloji,
lehni si a zavři víčka!
Miluji Tě.

Nevím, nevím nic... nevím jak dál a nevím co s námi. Nevím, jestli tě ještě miluju.

Bylo krásné se tě dotýkat, bylo krásné se s tebou milovat... ale mělo to smysl za cenu toho, že mě teď neznáš?

Je zbytečné milovat toho, o kom víme, že nás nikdy milovat nebude. Prosím vysvětlete to mému srdci!

To, cos mi udělal, pořád strašně bolí a to, že už spolu nejsme a asi nikdy nebudeme, mě zžírá. Ale víc mi vadí to, že po tom, co jsme prožili, nejsme aspoň kamarádi!

Tobě už nemá cenu říkat, že jsi lhář, že jsi mi ublížil a ubližuješ neustále... Jen by ses měl naučit jednu věc... MILOVAT. Ale na to musím počkat, až dospěješ, a to hned tak brzo nebude!

Věrně jsme se milovali,
lásku jsme si přísahali.
Stačil jenom mráček malý
a my jsme si sbohem dali.

Ráno přišels, políbil mě,
večer usnul a snil o mně.
Je to krásné, mám Tě ráda,
proč otáčíš ke mně záda?!
Ctila jsem Tě, milovala,
ze spaní Tě pak volala.
Co jen dělat mám,
když tu tvoji novou znám?
Ublížils mi, moc to bolí,
budu z toho bouchat holí.
Měsíček vychází,
má láska odchází.
Co já dělat mám,
když vše je tu a tam...

Proč mi připadá, že Tě ztrácím?
Proč mám obavy a pláči?
Nechci Tě ztratit...
Chci Ti být stále nablízku!
Telefon a net
jsou jediný náš svět.
Proto pořád píšu, volám,
nic jinýho nevykoumám.
Víkendy jsou naše radost, láska
a rodiče starost, vráska.
Snad mě máš pořád rád
a budeš i dál o mě stát!

Mám jeden velkej sen,
vrátit čas zpět
a vše s Tebou si prožít jen.
MT pořád!

Tak krásná je Tvá hebká tvář,
ve snu ji vídám jako zář.
Tak bolestná a krásná je,
jak anděl vzlétá do ráje!

Už se mi očka svírají
a Tobě otvírají,
takže až půjdeš v noci spát,
mysli na toho, kdo Tě má velmi moc a moc rád.

Ztratit tě by znamenalo ztratit srdce a to já nechci... Vzpomínáš, když jsi mi to psal? Proč jsi tak lhal?!

Ujíždím vlakem, noční krajinou,
myšlenku v sobě skrývám jedinou.
Vzpomínku v hlavě a v srdci lásku,
kamkoliv pohlédnu, vidím svou krásku.
Že nejsme spolu, toho jen lituji,
vždyť ji tak bezmezně miluji!

Má láska je čistá jako padlý sníh,
tak silná, že bez ní nelze žít!
Je křehká, jak ve větru svíce,
však nechci bez ní býti více!
Zkus proto mé city vážně brát,
zkus alespoň trochu mít mě rád!
Už nenapadá mě, co více Ti mohu říct,
že MILUJI TĚ křičím z plných plic!

Má postel je dneska prázdná,
to protože tu nejsi.
Nesvítí mi hvězda jasná,
lásko moje, kde jsi?

Bylo to krásné, už není. Už není nic, i když... bylo...?

Řekl jsi, že chceš mít volnost, a já ti ji dala, ale bohužel asi až moc velkou. Stále na tebe myslím, proto nemůžu být s tebou jen kamarádka, chci tě celého, i s tvýma krásnýma modrýma očima!

Chtěl bych teď s Tebou být,
ochutnat sladkost Tvých rtů,
dotknout se jich na chvilinku,
zachumlat se s Tebou pod peřinku
a jen Tě jednou krásně políbit...

Proč mi nevěříš? Milovala jsem tě (a miluji pořád) jako nikoho předtím, s tebou jsem létávala do nebe, a teď jsem spadla až na dno. Ten pocit, že jsem sama, tak strašně bolí, nespím, nemyslím... v očích stále slzy mám a na chvíle s tebou vzpomínám.

Chybíš mi jak svoboda ptákům v klecích, jako světlo v nekončící noci. Jsme dva a přesto každý sám. Tak zase sama usínám, a Ty? Ty mi scházíš... Víš?

Srdce div steskem nepuká,
bez Tvých rukou jak bezruká,
zlým myšlenkám se bráním,
dál žiju jedním přáním.
Lásko má, kéž bys blízko mě stál!
Vyprahlá čekám návrat Tvůj dál!

Ahoj broučku, celá se chvěju při vzpomínce na Tebe a na Tvé sladké čarování s mým tělem. Moc mi chybíš, ale žiju z každého doteku a z každé pusinky, z každého slovíčka a z každého Tvého pohledu. Miluju Tě celičkého a nedám Tě za nic na světě. Jsem Ti vděčná za každý okamžik, koblížku můj voňavej...

Stýská se mi a i když nejsem princ Tvých snů, rád bych Tě držel ve své náručí v časech nejistoty a váhání, kdy mou lásku k Tobě necítíš a láska má Tě volá.

Přála bych si Tě mít u sebe... MOC,
ale toto přání se mi nesplní...
jsi daleko... jako dlouhá noc...

Moc se mi po Tobě stýská.

Ahoj! Můžu se tě na něco zeptat? Můžeš mi říct, jak ti mám dokázat, jak strašně tě miluju?

Byl jsi mé všechno... byl jsi můj vzduch, teď nedýchám, byl jsi moje srdce, teď nežiji, byl jsi moje všechno a já to ztratila, tak to pochop.

Chci zas mít ten pocit, že mi patříš celý. A ztracenou lásku najít, možná bychom oba chtěli. Byl jsi můj a já Tvoje a Tvé polibky byly jen moje. Jsem do Tebe pořád blázen, ale Ty toužíš po stech jiných. Z nebe chci postavit se na zem, stojím Ti ještě za hřích?

Je mi líto, že to takhle skončilo, protože tě pořád moc miluju. Vím ale, že to rozhodnutí jsi udělal ty, tak bude správné! Pamatuj ale, že když se budeš chtít vrátit, já budu čekat a kvůli tobě opustím všechno! Miluju tě a nikdy nepřestanu!

Spím... či bdím... tebe často nevidím! Je mi smutno strašně moc! A teď bez tebe musím strávit další noc! Dobrou noc a sladký sníky do postýlky! ;)

Jsem šťastná, že jsem poznala kluka jako Ty, že jsem si s Tebou byla tak blízká. Jsem ráda, že jsi... i když Tě už nemám.

Moc se mi stýská, když nemám náruč Tvou. Není, kdo by mě ve vlasech výskal, a tak stéká slza za slzou. Mé srdce chce Tvé, plné citu pro mne. Tys láska má tolik hledaná. Miluji Tě!

Bojím se smát,
bojím se s hlavou hrdě vztyčenou jít,
bojím se na pravdu ptát,
bojím se žít.
Zas chtěla bych se smát,
tebe v náruči mít,
ale proč se smát,
když nechceš se mnou být?

Když zadívám se do tvých očí,
celý svět se se mnou točí,
a když podívám se na nebe,
hned vzpomenu si na tebe.
Na to, jak krásně jsme se měli,
a vášnivě milovat se směli.
Pak přiletěl anděl z nebe,
s sebou odnesl si právě Tebe!
To nejvzácnější, co jsem měla,
a na věky mít tě chtěla.
Teď pláči tu jen pro Tebe
vždy, když zadívám se na nebe.

Díky tobě vím, co je to láska. Díky tobě vím, co je to milovat. Díky, žes mě to naučil, ale zklamat jsi mě nemusel!

Padla slza, ústa zmlkla,
zůstala sama, nic neřekla.
Její mysl upoutávala se k němu,
nemohla zapomenout na jeho něhu.
Věděla, že spolu nemůžou být,
zemřela pro lásku, chce zase žít...

Je to tak dlouho, co nás čas rozdělil,
přijde mi, že tenký led se pod námi prolomil.
Vše krásné máme už za sebou,
ale já chci jít pořád za tebou.
Vidím tě stále, i když zavřu oči,
čas se zastavil a svět se dál točí.
Vždyť já závidím i naší minulosti,
moc si přeju, aby trvala i v přítomnosti.

Nejspíš už spinkáš, ale já tady sama sedím a skládám tyto řádky. Asi jsi s ní a ona místo mě usíná v tvé náruči. Bolí to... Bolí mě to pomyšlení na to, že právě ONA zaujala mé místo. Milovala jsem Tě z celého svého srdíčka, ale nevážila jsem si toho, co jsem měla. Teď už to vím... Ale přesto Tě budu mít tam někde hluboko uvnitř. Mé city k Tobě budou vždy tak krásné, jako když jsme se vodili za ruku a jak jsi mi říkal, že mě miluješ. Děkuji Ti za ty okamžiky. Děkuji Ti za to, že JSI!

Bez Tebe se strašně soužím,
jen po Tobě stále toužím,
bez Tebe jsem hrozně sám,
ještě, že Tě, lásko, znám.
Bez Tebe už nejde žít,
zase bych chtěl s Tebou být!

Jen jediný smutek vidím v očích tvých.
Když utrhnu květinu, ozve se smích.
V noci růže, ať je rudá, bílá nebo barvy mědi,
přidám ti ze srdce jen kousek šedi.

Jsou to dlouhá léta, co jsem tě viděla, i přes to mohu říct... Stále tě MILUJI.