Zamilované smsky

Když na Tebe myslím, slova selhávají. Ale všechno ostatní mi funguje báječně.

Když po ránu slunka záře
pozlatí Tvoji milou skráň,
pak spanilosti Tvojí tváře
dotkne se moje něžná dlaň.
Moje srdce to už neunese,
popohnat si přeje čas,
k večeru, kdy se
naše srdce sejdou zas.

Nesnáším ty povrchní, krátkodobý vztahy, lidi se v nich olizujou, primitivně baví. Ale pravá láska, z přátelství dvou lidí, to je právě to, co těm lidem chybí. Neví, co je láska, neumějí milovat, já to ale vím, srdce chci Ti darovat.

Když poprvé naše pohledy se setkaly,
byla jsem ráda, že jsme se potkali.
Když poprvé věnoval jsi mi úsměv svůj,
já byla jako omámená, já chtěla křičet stůj!
Když poprvé vložil jsi ruku do mé dlaně,
pochopila jsem, že naše láska nepokvete planě.
Když poprvé objal jsi moje tělo,
rty tvé líbat se mi chtělo.
Když poprvé trávili jsme spolu noc,
já věděla, že miluji tě moc.
Když poprvé letěli jsme do sedmého nebe,
věděla jsem, že v srdci nosím jen tebe.
Lásko, miluji tě víc než kohokoli na světě a nikdy tě nechci ztratit, aby těch věcí poprvé jsme spolu prožili co nejvíce.

Jako je zázračná bílá tma, hlasité ticho, měkká tvrdost... tak takový jsi zázrak Ty! Moc Tě miluju! Přinesl jsi mi světlo do mého života. A tak Tě prosím, neopusť mě nikdy, nebo se utopím ve tmě...

Až uvidíš hvězdu padat, tak si rychle něco přej,
povím Ti jen jediné, mám Tě ze všech nejraděj.
Až uvidíš měsíc zářit, zříš to čisté nebe,
říkat budu stále, miluji jen Tebe!

Láska k Tobě ve mně žije,
bez Tebe však nepřežije.
Nezabij ji, nežli začne,
přijmi moje srdce lačné!
Miluju Tě, kdy už to pochopíš?

Kdyby slunce přestalo svítit, nevadí, neboť Ty jsi ta, co mi dává světlo do mé duše.

Sluníčko se snaží vyškrábat ven přes mraky, ale i kdyby bylo jasno, nerozjasní to den víc než Tvůj úsměv.

Má lásko, přeji si z mé kosti udělat pero, z mé kůže udělat papír, z mé krve udělat inkoust a napsat Ti: Miluji Tě.