Smsky o smutku

Až jednou budeš ležet ve své postýlce a ptát se sám sebe, co bylo v tvém životě nejkrásnější, budu moc ráda, když si na mě aspoň vzpomeneš...

Když nemůžu spát,
vzpomenu si na Tebe, jestli na mě myslíš,
zda mě máš rád?
Tvé krásné oči vidím před sebou,
když do nich pohlédnu, cítím, že jsem s Tebou.
Cítím Tvé dotyky, slyším Tvůj dech,
po tváři, po vlasech rukou mi jeď.
Pořád já vzpomínám, jaký Ty jsi,
proto Ti chci říct - lásko, já Tě chci!

Moc mi chybí chvíle, kdy ses dotýkal mého těla, kdy má ústa vracela tvým spoustu polibků. Chybí mi tvůj pohled i každičký úsměv a nejvíc mi chybíš ty, lásko moje.

Lásko má jediná,
proč jsi tak vzdálená,
věčně jsi tam, kde nejsem já,
život nám tak ubíhá...
Ztrácíme tak krásné chvíle,
které pak už nesplatíme...

Jedna vločka, druhá, třetí,
sypou se z oblohy jak smetí.
Rozjasňují lidem líce,
ač chladí, hřejí u srdíčka více.
Jednu krásnou malovanou posílám i Tobě,
ať Ti šeptne do ouška:
Chybíš mi, lásko, hodně!

Jsem jak smutná princezna,
co se nedokáže smát,
když ty jsi, broučku, daleko
a já lásku svou Ti nemohu dát.
Jsi můj nejkrásnější sen,
tady je mé srdce,
lásko, tak už si ho vem!

Když zavřu oči, vidím Tě před sebou, když je otevřu, nejsi tu. Miláčku, rychle se mi zase objev, jinak budu chodit se zavřenýma očima. Miluji Tě!

Proč nejsi tam, kde já,
proč jenom v snách Tě vídám?
Po slzách, lásko má,
chutná ten chléb, co jídám.
Kde je Tvé Mám Tě rád,
ke mně snad vrátit má se,
proč se mi smíš jen zdát,
proč nejsi tam, kde já jsem...

Chytil jsem motýla, umřel mi v dlani. Utrhl jsem květinu, ona mi zvadla. Pochopil jsem, že se lásky mohu dotýkat jen srdcem.

Lásku k němu jsem střežila jako nejcennější květ, musela jsem ho velmi chránit před nástrahami celého světa, ale přišel jsi Ty a já na ten kvítek zapomněla a velkou bolest mu způsobila. Nebyla to láska, co nás k sobě připoutala, byla to jen touha, co si s námi zahrávala... Mně je líto té kytičky teď, ale za těch pár chvilek s Tebou bych vyměnila ji hned...