Smsky o smutku

Slzy stékají mi po tvářích
a usychají na polštářích.
Uvnitř těla mě vše svírá,
bolí to a neubývá.
Ptám se, proč je vše tak těžké,
bez Tebe být není lehké.
Není lehké ani snít,
o tom, co nemůžu mít.

Někdy se mi zdá, že je neprohlédnutelná tma, ačkoliv paprsky úplňku pronikají do mého pokoje a zahánějí mi spánek. To bych pak chtěla stáhnout slunce z nebe a do každého tmavého rohu dát kousek, to si pak přeju, aby bylo zítra a s ránem zmizel můj smutek. A místo teplých papučí, chtěla bych být v Tvém náručí, avšak není slunce, nejsi ty - jen černé mraky na nebi. A když se mé oči zavřou únavou, zas slyším šumět vlnu za vlnou, zas vidím dunu, jak přesýpá zrnko za zrnkem, zas cítím ruce Tvé, rty, něžné doteky. Zas vidím Tvůj úsměv schovaný za hrnkem.

Žádný muž ani žena není hoden Tvých slz a ten, co je, Tě nerozpláče.

Trápím se a pláči,
pro slzy už nevidím.
Mám Tě stále radši
- kdy Tě zase uvidím?

Miluju tě. Milujuuu tě! Miluuuuujuuuuu tě!!! - Neslyšíš? Nezajímáš se? - Proč je svět tak krutý?! Ale já budu čekat... třeba si to jednou rozmyslíš.

Já poznala jsem to zklamání
a jak širý je svět.
Tak kdy pochopíš mé volání...
Lásko, vrať se mi zpět!

Trápím se, a Ty ani nevíš, že Tě mám ráda. Když Tě potkám, směješ se na mě, když s Tebou mluvím, topím se v Tvých nádherných očích... Večer nemůžu spát, a tak přemýšlím, co děláš a jestli o mě aspoň myšlenkou nezavadíš...

Každý den, když uléhám, usnu lehce.
Usnu lehce jen proto, že vedle sebe Tebe mám.
Jsou dny, kdy očka nezamhouřím a život si promítám,
tyto noci jsou bezesné a já se v nich ztrácím
a to proto, že ležím sám.
Vím, že někdy musíš pryč a já to chápu,
ovšem ať není to často, o to Tě prosím...
Víš, já pak nespím a nocí tápu.

Posílám hubičku,
pro tebe mazlíčku.
Tak ať ti chutná,
už nechci být smutná...
Tak mi pošli jednu zpátky,
a koukneme se do pohádky!

Proč se trápím? Asi proto, že se zlobím. A proč se zlobím? Asi proto, že jsem blázen. A proč jsem blázen? Asi proto, že tě miluju.

Proč tě stále v hlavě mám,
pozdě k ránu usínám
a slzičky utírám?!
Bez tvé lásky... UMÍRÁM...

Ty jsi má láska, Ty jsi můj sen,
chci mít Tě tu alespoň na jediný den.
Cítit tlukot Tvého srdíčka,
prostě mít tu svého koblížka.
Držet Tě za ruku, hladit Tě po tváři,
vtisknout Ti polibek, který můj všední den rozzáří.
Ať má samota jednou provždy pomine,
to je mé přání jediné.

Až jednou přijdeš za mnou a řekneš mi: Miluju tě, nechtěl jsem ti ublížit... Já se slzama v očích ti odpovím: Běž pryč, už o tobě nechci nic slyšet... Neposlouchej mě, poslouchej hlas mého srdce, které křičí: Miluji tě, lásko, vrať se... Vždyť přece láska dovede odpouštět. MILUJI TĚ...

Chtěla bych Tě něžně líbat,
chtěla bych Ti pusu dát.
Zítra budu u Tebe, nemusíš se bát.

Bylo to s tebou strašně krásný,
teď jsou mý dny poloprázdný,
to, co bylo, není už,
rozdělil nás ostrý nůž.
To já řekla tu hnusnou větu:
Nechci s tebou jít na další metu...
Mezi náma už to nemá cenu,
najdi si jinou, lepší ženu.
Chci fakt být jenom tvoje známá,
nemá to cenu mezi náma...

Při představě, že Tě neuvidím 24 hodin, mi není do smíchu. Ale vím, že i když Ty jsi tam a já tady, stejně naše srdíčka bijí dohromady. Miluju Tě, srdíčko moje.

Člověk potřebuje lásku stejně tak, jako vodu. Jak dlouho vydrží člověk na vyprahlé poušti bez vody? - Moc se mi po Tobě stýská.

Mé srdce pohasíná,
přestává bít,
opustila mě má milá,
již nemám proč žít.
Dál existuji jen ve vzpomínkách,
na ty chvíle, kdy s tebou mohl jsem být.

Ty jsi jako hvězda - nemusím Tě každý den vidět, ale vím, že jsi tady vždy pro mě!

Posílám Ti jednu fakt hnusnou SMSku, protože si ji zasloužíš. Polepši se a na oplátku pošli nějakou pěknou . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . To je ale zas**** zpráva, co? :)