Smsky o smutku

Sedím,
do blba hledím,
na Tebe vzpomínám
a dálku proklínám!

Miláčku, moc, moc, moc se mi stýská. Já stále věřím v to obejmutí, v ty polibky, a proto jsem Ti chtěla říct, že u tichého potůčku jelen vodu pije, bez Tebe však, miláčku, těžko se mi žije.

Když jsem bez Tebe, připadám si sama, a když jsem s Tebou, připadám si tak ještě mnohem víc... Nějak se mezi náma zatáhlo... A venku taky, ohřejme tu naši lásku, ať nám neuteče...

Miláčku, chci, aby ses už na mě smála, abych cítil Tvůj horký dech, Tvé něžné pohlazení a měl Tě ve svém objetí a líbal Tě. Vše to shrnu do 3 slov... Chybíš mi, miláčku.

Milovala jsem tě a ty jsi miloval mě, teď chceš být s jinou a já trpím... Trpím tak moc... Tak moc to bolí... Chci zase líbat tvoje rty a celičké tvé tělo... Prosím vrať se mi. Budeme zase šťastní.

Miláčku, chybí mi pohled do Tvých krásných očí, chybí mi Tvůj úsměv, chybíš mi zkrátka a jen Ty. Už nikdy nechci být bez Tebe. Moc Tě miluju, zlatíčko moje...

Díky tvým dotekům jsem se ocitla v ráji, díky Tvým polibkům jsem se ocitla v pekle, díky Tobě vím, jak chutná zakázané ovoce. Dobře vím, že to muselo skončit, a žes mi nic nesliboval. Nemůžu Tě obviňovat, to já Ti měla odolat a nenechat se tak nádherně milovat...

Když nejsem s Tebou, jsem jako tělo bez duše a neustále mi něco chybí... Ty.

Proč nejsi se mnou,
Boha lásky se ptám,
proč se neozýváš,
když Tě tolik ráda mám...?

Tu naši lásku každý nám závidí,
to, že pro ni často pláču, to už nikdo nevidí.

Padá hvězda a já mám jedno přání
- zůstat v Tvé náručí jen o chvilku dýl...
Tvůj noční vlak už ale pryč uhání,
pryč je i chvíle, o který tak dlouho jsi snil!
Prosím, sni dál
a nezapomeň, moc ráda Tě mám!

Až do konce života
na tvou lásku počkám,
čekám na tu krásnou chvíli,
snad se někdy dočkám.

Ty sotva, lásko, víš, co je to odloučení,
že člověk cítí se, jako by umíral,
každou hodinu narůstá utrpení,
když den je u konce, zas počne nový žal
a každá další noc se v novou bolest změní.

Když se mi stýská,
mé srdce úzkost stiská.
Se svou nejdražší chtěl bych být
a zlehka ji políbit!

Jestli ti někdy bude smutno a budeš chtít cítit, že jsi milován... tak... MĚ NEOTRAVUJ...

Miláčku, když jsme byli spolu, svět se se mnou točil. Ale teď jsi zase u svý ženy a mně zbyly jenom oči plný slz.

Změnil jsi mě! Děkuji! Tvá síla mě spoutala a Tvá něha mi bere víru... ale prosím, vem si ji! Svou láskou a touhou. Nikdo už nemůže si vzíti víc. Však víš, zas jen čekám na Tebe.

Jsi jako slunce. Když ho mám moc, spálí mě! Ale když ho nemám vůbec, strašně mi chybí!

Sesbírala jsem všechny kousíčky tvého srdce a do posledního ho slepila... Kdo mi teď slepí to moje?

Miluji Tě víc než život svůj,
bohužel nikdy nebudeš můj,
už chci svému trápení sbohem dát,
nechám si o tobě naposledy zdát.
Jenže nebude to tak snadné,
hledání klidu je zkrátka marné,
zapomenout na tebe nejde,
kdy už mě ta láska přejde?

Já jsem tu sama a ty jsi pryč,
nemůžu bez tebe fakt dělat nic!
Myslím stále jen na tebe,
tak proč sakryš musíme být tak daleko od sebe?!

Jak smutno je mi bez tebe,
jak dlouhý je ten čas,
jak rád bych seděl u tebe
a líbal Tvou něžnou tvář.

Je krásné být s Tebou, být vedle Tebe,
vidět Tvé oči modré jako nebe.
Slyšet Tvůj hlas, jak tiše šeptá:
Lásko, jsem tvůj - tvá nejhezčí věta.
Vidět Tvá ústa, jak krásně se smějí,
tak jako ta tvoje žádná to neumějí.
A přece je mi smutno, když musím jít,
s tebou se loučit a po svých zas jít.
Však v paměti zůstáváš, poklade můj,
tak jako já jsem Tvá, tak Ty jsi můj :o)

Když padá hvězda, má si člověk něco přát.
Přeji si být s Tebou napořád,
cítit Tvoji blízkost, slyšet Tvůj hlas a smích,
vidět Tě a cítit Tvé rty na mých.
Miluju Tě!

Chci s Tebou celý život žít,
chci jenom Tebe v srdci mít.
Chci lásku láskou oplácet,
nechci se s Tebou rozcházet...
Miluji Tě!

Viděla jsem padat hvězdu, ale než jsem stačila vyslovit jakékoliv přání, byla pryč... I ty jsi teď pryč a já si nepřeju nic jiného než zemřít...

Mé oči slzí, když se na Tebe nedívají, má ústa nemluví, když Tě nelíbají. Moje srdce trpí steskem po Tobě, prosím, vrať se, nechci být bez Tebe.

Usínám s nadějí, že bude zas líp,
usínám s přáním, že chci tě zas mít...

Dívám se z okna a tam prší. Přemýšlím o tobě. Utírám si slzy a najednou vidím tě v dešti stát. Rozeběhnu se k tobě... Lásko, miluji tě, tak proč to musí být jen pouhý sen?

Je mi smutno, když nejsem s Tebou, miláčku můj. Je mi smutno, když jsi tak daleko. Budu šťastnej, když budeš se mnou už napořád, miláčku můj jedinej. Chtěl bych Tě milovat celej můj život až do chvíle, kdy už navždy zavřu má očka, která jsou plná lásky jen a jen k Tobě. Miluju Tě, lásko má, a nikdy nepřestanu. Tvůj kocourek, kterému moc chybíš.

A Ty se ptáš co já.
A jak mi mělo být?
Když ten, kdo zůstat má,
ráčil odejít?
To člověk nechce spát
a jíst mu nechutná,
den po dni tisíckrát
ptá se - a co já?

Nechci tě jen z dálky pozorovat. Prosím, aspoň mi naznač, jestli to má vůbec cenu, snažit se. Jen mě už víc netrap!

Stýská se mi po Tvých očích - co mi řekly více než Tvé rty. Po probdělých nocích - co mi daly víc, než jsem si dokázala přiznat. Ale nejvíce se mi stýská po Tobě!

Miláčku, jsi pro mne vším. Když odejdeš, vezmeš mi vše, co mi život dal, vezmeš mi vše, co jsi mi dal Ty!

Miláčku, už dlouho jsem Tě neviděla,
Tvůj hlas a smích neslyšela.
Moc mi chybíš, chci Tě zpět,
aby mi zas zrůžověl celý svět.
Miluji Tě.

Možná jsi jen kapka v moři,
ale mé srdce k Tobě láskou hoří.
Ten plamen spálí všechno na popel
a jen Tebe nechá jak křišťálový sen.

I když tě miluju, občas se trápím. Když nejsem s tebou. Proto ti říkám: Pojď ke mně, ať mám důvod k radosti!

Ráno vstávám a ty tady nejsi,
stýská se mi a bolí mě srdíčko
- miluju Tě, zlatíčko!

Slunce vyšlo a s ním Tvá tvář.
Tak proč se na mě nedíváš,
když vím, že lásku ke mně ukrýváš
a říkáš, že rád mě máš?
Chybíš mi tak moc,
že o Tobě sním celou noc.
Celou noc a celý den,
Ty jsi můj nejkrásnější sen!

Ústy slabocha a malé lhářky,
říkám Ti pravdu, bez přetvářky...
Tolik pro mne znamenáš, až bojím se to říci...
snad aby ses nezalek, nebo se mi nevysmál...
A tak nic neříkám, ruka báseň smolí...
Trápí mne láska... a upřímnost? Bolí!

Každá vteřina bez Tvých SMS je pro mě jako jedna etapa lidského vývoje! Nemohu se dočkat, až se mi rozsvítí telefon a přečtu si nádherné SMS! Jsem do Tebe blázen!

Nejsem pro tebe vhodný,
najdi si jiného z hochů,
který na Tebe bude hodný
a rád tě bude mít snad trochu...

Když jsou dva sloni a mají se rádi a ten jeden z nich umře, ten druhý už si nehledá jiného a umírá sám.

Proč vždycky potřebuješ k tomu, abys mě políbil, ten zatracený alkohol? Jenom mě mateš, lásko...

Žila jsem ve tmě. Jednoho dne v dáli vidím světlo. Jdu za ním a tam se skrýval nový život plný barev, krásné hudby a lásky. A ty jsi tam stál s otevřeným srdcem a úsměvem na rtech. Šla jsem k tobě, a v tom jsem se probudila! Vše to byl JEN sen!

Přišel jsi, všechno jsi mi dal!
Odešel jsi, všechno jsi mi vzal!
Jak bez Tebe teď mám žít dál?

Každá Tvoje zprávička
rozsvítí mi očička!

Vzpomínej na mě, jako já na Tebe,
i když jsme daleko, daleko od sebe.

Je mi líto, že čas letí
a počasí není stále letní.
Kéž sluníčko by mohlo pořád hřát
a ty bys mě měl stále rád.
Počkej, snad mráčky zajdou
a naše srdce klid zas najdou.

Chybí mi tvé oči, v nichž se ztrácím. Chybí mi tvé vlasy, v nichž bloudím. Chybí mi tvé polibky a doteky, po kterých toužím. Stýská se mi po tobě...

Jseš pro mě tím nejúžasnějším, co mě v životě potkalo! Jen nevím, proč mi tě ten život teď tak moc bere :( Potřebuju Tě, ale už nemám asi dost sil. Udělej s tím něco.

Ty jsi tam a já tady, ani tisíce slovy nejde vyjádřit, jak se mi po tobě stýská. Vrať se mi prosím.

Já udělala spoustu chyb. A teď už je nejspíš pozdě. Dovolíš mi bojovat za nás? Protože MY tam fakt nebyli. Chtěla bych zapomenout, ale stačí jeden tvůj úsměv a já vím, že je to nemožné. Nedokázala jsem ti říct, co opravdu cítím. Tak pro příště: MILOVALA JSEM TĚ, MILUJU TĚ A BUDU TĚ MILOVAT... Teď už to víš. Ale uvěříš a odpustíš?

Tvá slova něžná jako vánek
hladí mě jemně po duši.
Tvá náruč konejší můj spánek,
Tvůj hlas mě vždycky rozruší.
Každý den čekám na Tvé zprávy
jak poutník v poušti na vodu.
Tak už mě, prosím, přestaň trápit.
Já už Tě zlobit nebudu :o)

Temný je tvůj pohled, když se na mě díváš,
temný musí být tvůj sen, když o mně sníváš,
temné musí být noční nebe,
temná je pro mě chvíle, když jsem bez tebe.
Chybíš mi... MTR.

Miluješ mě? Nenávidíš mě? Tak proč mi po roce pořád ještě nedokážeš říct pravdu? Začni přemejšlet nad tím, co vlastně chceš!

Co léto mi dalo,
podzim si zpátky vzal,
bylo toho málo,
však Ty jsi mi za to stál.
Prožili jsme hezké chvíle,
špatných bylo míň,
ušla bych i celé míle,
jen být chvíli zase s ním.

Jsem ráda, že jsem Tě potkala, nikdy toho nebudu litovat, mám Tě moc ráda a nikdy na Tebe nezapomenu. Přeji Ti vše jen dobré... život půjde stejně dál a bude krásný.

Kdyby... to zrádné slůvko, zdánlivě nevinné, ale přece může nadělat takových škod a takového smutku! :-(( Kdyby to jen bylo trochu jinak... :-(

Loučení, shledání a opět loučení...
jen to u nás dvou znám...
pak nastane v srdci mém smutek a žal.
Čas byl náš pán,
minuty jsem počítala,
na rozloučenou polibek jsi mi dal...
byl poslední a já chtěla jít dál...
Už je tomu rok a já nenalézám cestičku
k jinému srdíčku...
Proč, ptám se každý den,
odpověď je však v srdci mém...
MILUJI TĚ.

Až všechny hvězdy z nebe spadnou,
země s měsícem se srazí
a slunce nebude už svítit nad mou hlavou,
to teprve bude konec našeho přátelství!

Sebrali mi srdce, ale pořád miluji. Sebrali mi duši, ale pořád je mi smutno. Sebrali mi úsměv, ale pořád se směju. Sebrali mi všechno, ale pořád jsem tady. PROČ?

Jsi mé ranní probuzení,
jsi můj noční sen,
v němž cítím tvé pohlazení,
v němž pouze s tebou jsem.
Kruté dny jsou bez tvé něhy,
mrazí jako zimní sněhy,
chci už roztát, miláčku,
s tebou na letním obláčku.
Přijď už pro mě, varuju tě,
chci ti říct, že MILUJU TĚ!

Moc a moc se mi po Tobě stýská a hlavně po Tvých krásných očích.

Říkali mi, že sis mě stejně nezasloužil, žes byl blud a že jsem s tebou neměla ztrácet čas. Říkali toho spoustu, ale já je neposlouchala, protože kdyby to byla pravda, tak bych tě už smazala z mysli, jenže mý srdce stále buší pro tebe, protože ví, že jsi ten nejbáječnější člověk, jakýho jsem poznala.

Říkal jsi mi, že jsem tvoje jediná, tvůj osud. Proč máš tedy tucet jediných a dvacet osudů?!

Láska se hříchu podobá,
je jeho něžná obdoba.
Že největší jsem hříšnicí,
poví Ti mé srdce bušící.
Tou příčinou jsi lásko TY,
mou bolest nezahojí čas.
TY a jenom TY,
modlím se, ať zřím Tě zas...
MILUJI TĚ!

Byl jsi můj sen, mé slunce, patřilo Ti mé srdce, ale všechno musí skončit, lásko... Jak pustý les tiše šumí, myslím já na Tebe a Ty na mě, milujeme se, ale nesmíme vzhlédnout na sebe, jelikož... dálka mezi námi je velká :(

Milovala jsem tě, ty jsi mě zradil,
srdce jsi mi ranil.
Já teď sama budu žíti,
a o tobě jen sníti.
Už tě nemiluji, a o tobě už nechci snít!

Chybíš mi, bez tebe jsem jen mlha,
ve které bloudí mé srdce a přestává bít.
Každý něco hledáme,
a já v tobě našel smysl, proč mám žít.
Tak nediv se, že jsem jen odraz svého stínu,
když nemůžu s tebou být.
Každá buňka v mém těle stoná,
přeje si tě u sebe zase mít.

Myšlenka za myšlenkou utíká, čas je proti nám, když jsme spolu, kvapí, když se blíží chvíle shledání, náhle se zastaví... Těším se na Tebe, lásenko moje.

Je krásná temná noc a já myslím na Tebe, co teď asi děláš a proč nemůžu být u Tebe.

Zahřej mě, tak jak to dovedeš jen ty,
otevři okno z mé temnoty.

Miláčku, svírá se mi srdíčko, když pomyslím na to, že ještě máme před sebou tolik měsíců, kdy nebudeme moci být spolu tolikrát, kolikrát bychom chtěli.

Závidím Tvému zrcadlu, že Tě vidí každý den. Závidím Tvým rodičům, že s Tebou mohou mluvit. Závidím šatům, že se dotýkají Tvého těla. Závidím rtěnce, která zná chuť Tvých rtů. Závidím hřebenu, že projíždí Tvé vlásky. Závidím kapkám deště, co Tě můžou hladit bez přestání... Miláčku, stýská se mi.

Marný je pláč,
marné jsou slzy,
stojím a šeptám:
Vrať se mi brzy!

A tak už pojď a řekni, moc mi chybíš, tak už pojď, ať ústa všechno slíbí, tak už pojď a dej mi kytku poupat, tak už pojď, jak rosa k nebi stoupá, tak už pojď...

Chybíš mi jak nebi slunce,
jako zlatá rybka modré tůňce.
Chci líbat Tě a objímat,
každou noc v Tvé náruči usínat.
Počítám už jen ty dny,
kdy budem zase spolu, jen JÁ a TY!

Miláčku, mně se tak stýská,
jsi osoba mému srdci blízká,
avšak čára mezi náma
vede až do neznáma...
Přesto chci si přát,
abys mě měl zase rád!

Stále si říkám, co jsem kdy udělal, že už nemůžu být s Tebou... Hladit Tě, líbat a dělat všechny ty krásný věci, co se dělají, když se dva opravdu milují.

Vím, že se mnou nechceš nic mít, ale... chybí mi tvá přítomnost, tvé něžné pusinky. Nemůžu a nechci na Tebe zapomenout. Noc co noc jako malá holka bulím do polštáře - prosím vrať se mi! Šíleně moc Tě MILUJU!

Ty jsi mě šťastnou udělal,
když ses na mě podíval.
Úsměv jsi mi věnoval
a nakonec i polibek mi dal.
Pak jsem ti ale ublížila,
opravdu jsem hloupá byla.
Snad mi někdy odpustíš
a budeš mě milovat znovu,
z mých snů se nikdy neztratíš,
v nich budeme pořád spolu.

Slyším z dálky rytmus Tvého dechu,
chci se Ti přiblížit.
Ve snech vrátit se do noci plné vzdechů
a neumět ublížit.
Chtěla bych vnímat vůni Tvého těla,
v Tvých dlaních se rozpouštět,
abych hýčkat Tě ještě dlouho směla
a ty zkoušel jsi mi odpouštět...

Proč mě stále trápíš, necháváš mě v nadějích, já už nemyslím na nic jiného než na tebe! Otáčíš se k lásce zády, nebo už nic necítíš?

Ráno vstávám a slzy si utírám, oběd odmítám a slzy si utírám, večer jen těžko usínám a slzy si utírám. Přišla jsem o tebe... a srdíčko bolí mě.

Že láska bolí, to jsem dávno věděla. Ale s tebou se vše změnilo. A i když jsi teď tak daleko, chci Ti jen říct: Chybíš mi! I když já Ti to nikdy nepřiznám...

Chtěl bych s Tebou sedět na lavičce v parku, chtěl bych Ti dávat nekonečně mnoho dárku, chtěl bych Ti dávat nekonečně mnoho pusinek a zaplavovat Tě láskou. Pak chtěl bych jen slunce zhasnout a při měsíčku chtěl bych Ti šeptat, jak moc po Tobě toužím.

Kocourku, poslouchám naši oblíbenou písničku a je mi hrozně smutno... nejsi vedle mě, ale to se brzy změní! Už se nemůžu dočkat, až budu zase s Tebou! Miluju Tě! Tvůj andílek.

Jsem na pustém ostrově sám,
jen sám, komu já své srdce dám?!
Miluju dvě věci,
první jsi ty a ta druhá je nebe přeci.

Slunce zapadá, stíny přichází,
chmurná nálada mě bez Tebe provází.
Moc mi chybíš!

Byl jsi pro mě motýlem s barevnými křídly, byl jsi pro mě pramínkem, co dodával mi síly. Teď slza má padá mi pouze po tváři.

Tvůj polibek mi sílu dává,
Tvůj teplý dotyk se mnou mává.
I Tvůj pohled se mnou hází,
Tvůj horký dech hrozně mi schází

Miluji Tě, tolik a tolik Tě miluji, slova na to nestačí... Jsem jako kolotoč, když se jak perpetuum mobile roztočí.

Ležím, koukám do zdi a přemýšlím... proč jedna chyba může ukončit to, co bylo tak krásný... Mám spoustu slov, která bych ti chtěla říct, ale chci říct jedno: Pořád tě miluju :( Dej mi šanci prosím...

Jsi moje zlatíčko,
jsi moje srdíčko,
nemůžu si pomoct,
miluji Tě strašně moc.
Pořád mi všude scházíš
a tím mé srdce trápíš.
Již nemůžu bez Tebe být,
nevím už, jak Ti to mám říct.

Je krásný den, začal padat sníh,
venku je slyšet vánoční dětský smích.
Lidé chodí městem v ulicích,
mají hřejivé pocity v srdcích.
Všude svítí vánoční výzdoba,
po roce je tu zas krásná doba.
Blíží se nám Štědrý den
a mé přání je být blízko Tebe jen.
Každá vločka spadlá k zemi
píše můj pocit - stýská se mi.

Umírám na lásku! Na to, že jsem ti věřila a tys toho tak sprostě využíval. Teď se ptám proč? Proč mi tak ubližuješ? Proč jsi se tak moc změnil, vždyť nám bylo spolu hezky, tak proč jsi to zkazil?! Už za mnou nelez!

Miláčku, proč mi vůbec neodpovídáš na mé SMS, ani mě neprozváníš? Moc dobře víš, že tě strašně miluji. Pořád čekám na zprávu od Tebe.

Nevím, proč mi nenapíšeš. Nevím ani, proč mě neprozvoníš. To opravdu nevím. Jediné, co vím, je, že TĚ MILUJI...

Chci se Ti do očí dívat
a pod měsícem Tě stále líbat.
Jsi jak hvězda zářící,
jsi jak panenka chodící.
Mám Tě strašně rád,
chci Ti pořád psát.
Scházíš mi...