Smsky o smutku

Stýská se mi po Tvém zamávání ruky, po Tvém pousmání, po Tvých vlasech, po Tvé pleti, slově, Tvých ramenech a bocích...

Stýská se mi po Tvém políbení,
při němž dotkne se mých rtů Tvůj ret.
Po Tvém polibku, který uvede mě v snění,
po polibku, jenž voní jako květ.

Zapomenout na tebe, to se řekne lehce,
ale moje srdce zapomenout nechce.

Chybí mi tvé oči, chybí mi tvá tvář,
chybí mi tvé rty i úsměv, který máš.
Nejvíc mi však chybí tvoje krásná vůně,
když ji nemám u sebe, mé srdíčko stůně.

Co léto dalo nám,
si podzim zpátky vzal,
já uvnitř umírám,
zbyl mi jen žal.

Tobě stesk nic neříká,
lásku novou našel sis,
mně ji život odříká,
vím, že nejsem miss,
ale každý právo má
říct: „Miluji Tě. Vrať se mi...”

Dnes dávají drama. Stýská se mi. Nepůjdeme si do kina zabrečet spolu?

Svou velkou lásku se Ti bojím dát. Bojím se zklamání a Ty mě nejspíš nemáš rád, nebo se Ti po mně taky stýská. Tím jo myslíš co?

Každý ráno stejný, čaj na ex, houska, hemenex, každej oběd stejnej, teplej nebo vystydlej, každej večer stejnej, sytej nebo hladovej. A noc? To jen ptám se, proč?

Jsi cesta, co mě láká,
jsi domov pro tuláka.
Jsi srdce, které mi buší,
jsi make-up, co mi sluší.
Jsi tůně, v níž se topím,
jsi touha, před níž oči klopím.
Jsi hvězda právě objevená,
jsi strach, co mě sráží na kolena.
Jsi čas, co barví mi vlasy,
jsi sen, co utekl mi asi.
Jsi zakázané ovoce,
jsi má potlačená emoce.

Věřím v lásku, věřím v tebe,
jak líbezné hvězdy a nejčernější nebe.
Ty a já, chci s tebou být.
Chci alespoň trochu lásky mít,
chci šťastně žít.
Snad vyplní se mé přání,
padá hvězda a já utíkám za ní.

S řasami vlhkými vzpomínkou na Tebe,
upírám oči své, upírám do nebe.
Nehledám hvězdný svit, klid a chlad měsíce,
snad jenom úsměv Tvůj, Tvé oči nejvíce.
Netoužím po spánku, po měkkém polštáři,
toužím po dotyku Tvých prstů na tváři.
Marné je toužení, zbytečné hledání,
dneska už ke Tvým rtům jiná se naklání.