Smsky o smutku

Chtěl jsem Tvoje srdce, podalas mi kámen.
Zvolna dohořel mi v duši - bílý plamen.

Kdybych byl Kolumbus,
projel bych s tebou světa kus,
kdybych byl Romeo,
vylezl bych do tvého okna modrého,
ale nejsem ani jeden z těch,
co leží v papírech,
tak já tady a ty tam,
každý jsme na to sám.
Stále čekám na tvé zavolání,
nic se neděje, tvé číslo mě už ani neprozvání,
vrať se mi do náručí,
než nás stesk zapomenout naučí.

Častokrát jsi mě líbal na má ústa, častokrát jsi mě hladil po tváři, já nezapomněla... Teď líbáš jinou na ústa, hladíš cizí tvář... Tak už mi zavolej, lásko moje!

Kdyby tak šel čas vrátit,
nemusel bych Tě ztratit...
Moje srdce patří stále Tobě,
ale proč necháváš je ležet v hrobě?

Dvě hvězdičky na nebi na sebe svítí, protože bez sebe nemůžou být. A říkají si: Miluji Tě! Jedna jsi ty a druhá já. Miluji Tě a už Tě nechci nikdy ztratit.

Proč se to muselo stát? Proč jsi říkal: Mám tě rád? Proč jsi mě stále klamal a svoji lásku mi sliboval, když jsi mi chtěl jen ublížit? A to se ti opravdu povedlo!

Sním a vidím jenom Tebe,
samo peklo, s Tebou nebe!
Sním a Ty jsi sen,
sama bolest, s Tebou láska jen!
Sním a nechci poznat ráno,
sama nic, s Tebou, co je zakázáno.

Víš, srdíčko moje, i když jsme tak daleko od sebe, jsem jen Tvůj, mé srdce patří jen Tobě. Myslím na Tebe každou vteřinu. Chtěl bych se k Tobě přitulit. Miluju Tě, lásko!

Pro jedno kvítí
slunce nesvítí...
Ale co když já jsem ta kytička,
která nemůže žít bez sluníčka...
A moje sluníčko už svítí pro jinou... kytičku...

Lásko, ptám se, kde jsi? Jestli náhodou nejsi u jiné, nejsi, věřím, že nejsi, a věřím, že Ti chybím stejně, jako Ty chybíš mně. Broučku, toužím, abys mě obejmul, řekl miluju Tě a já byla šťastná... Pak by se stalo něco, co považuji za sedmý div světa - políbil bys mě. Mé srdéčko touží po tom Tvém. Miluju Tě a nikdy, nikdy nepřestanu.